ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.154.2019:30
sp. zn. 4 Azs 154/2019 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: T. T. T., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Velvyslanectví České
republiky v Hanoji, se sídlem 13 Chu Van An, Hanoi, Vietnamská socialistická republika,
o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 8. 11. 2017, č. j. 3688/2017-HANOI, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2019,
č. j. 30 A 229/2017 - 87,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2019, č. j. 30 A 229/2017 - 87,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobkyně se u Krajského soudu v Plzni domáhala zrušení usnesení ze dne 8. 11. 2017,
č. j. 3688/2017-HANOI, jímž žalovaný rozhodl, že její žádost o povolení dlouhodobého
pobytu za účelem zaměstnaní je nepřijatelná podle §169h odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť si žalobkyně předem
nesjednala termín k jejímu podání, ačkoliv je tato povinnost zastupitelským úřadem stanovena,
a zároveň nepodala žádost osobně.
[2] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 A 229/2017 - 56, rozhodnutí
žalovaného pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti
žalovaného však tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 30. 1. 2019,
č. j. 4 Azs 320/2018 - 64, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto
zrušujícího rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že proti rozhodnutí žalovaného nebyly
v systému veřejné správy přípustné žádné opravné prostředky, avšak bylo ho možné napadnout
přímo správní žalobou. Nejvyšší správní soud však s ohledem na specifickou povahu tohoto
rozhodnutí i předchozí judikaturu považoval odůvodnění žalobou napadeného usnesení za zcela
dostatečné, neboť obsahovalo, byť v omezené míře, důvody vysvětlující jeho závěry. Proto
shledal závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného jako nesprávný.
S ohledem na tento důvod zrušení rozsudku krajského soudu se Nejvyšší správní soud nezabýval
v něm obsaženými úvahami krajského soudu ohledně zákonnosti postupu žalovaného. V dalším
řízení Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud, aby posoudil zákonnost žalobou napadeného
rozhodnutí na půdorysu závěru o jeho přezkoumatelnosti. Krajský soud se měl přitom
vypořádat se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017,
č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, jakož i s navazující judikaturou Nejvyššího správního soudu věnující
se posouzení povinnosti žadatelů dodržovat úřední hodiny pro konkrétní typy pobytových
oprávnění v rámci systému Visapoint, kterou argumentoval žalovaný v kasační stížnosti.
[3] Krajský soud v Plzni v dalším řízení rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 30 A 229/2017 - 87,
znovu rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že považuje žalobu za přípustnou
a vychází ze závěru Nejvyššího správního soudu o tom, že rozhodnutí žalovaného obsahuje
dostatečné důvody a je tím přezkoumatelné.
[5] Dále krajský soud neshledal důvod nepřijatelnosti žádosti podle §169h odst. 1 písm. a)
zákona o pobytu cizinců, tedy, že si cizinec předem nesjednal termín žádosti, ačkoliv je tato
povinnost zastupitelským úřadem stanovena. Jelikož žalobou napadené rozhodnutí nebylo
odůvodněno v souladu s §68 odst. 3 větou první správního řádu, bylo teprve až z vyjádření
žalovaného k žalobě zřejmé, že si žalobkyně měla sjednat termín podání žádosti pro dotčený druh
a účel pobytu prostřednictvím objednacího systému Visapoint. Z vyjádření žalobkyně
a žalovaného vyplývá, že žalobkyně podala na zastupitelském úřadě žádost o povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem zaměstnání, avšak v termínu
určeném pro podání žádosti o jiný typ pobytového oprávnění. I přes uvedené skutečnosti však
bylo nutné žádost žalobkyně věcně posoudit, neboť ta měla být povinna objednat se k podání
žádosti prostřednictvím systému Visapoint, tedy způsobem, který byl v judikatuře správních
soudů opakovaně a dlouhodobě označen jako neodpovídající požadavkům zákona. V této
souvislosti krajský soud podrobně citoval podstatné pasáže usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52. S odkazem na tento
judikát pak uzavřel, že za účinnosti objednacího systému Visapoint je nezbytné žádost žalobkyně
považovat za řádně podanou, přestože tak učinila nouzovým způsobem. Proto zde nebyl prostor
pro vyslovení nepřijatelnosti žádosti podle §169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
Správní orgán tak postupoval v přímém rozporu s uvedenou judikaturou.
[6] Dále krajský soud neshledal ani důvod nepřípustnosti podle §169h odst. 3 poslední věty
zákona o pobytu cizinců, tedy že žádost nebyla podána osobně. K tomu odkázal na závěry
uvedeného rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, podle něhož za existence
objednacího systému Visapoint je nezbytné i nouzově podanou žádost považovat za řádně
učiněnou, tedy jako by byla podána osobně.
[7] Krajský soud znovu zopakoval, že žalobou napadené rozhodnutí nebylo odůvodněno
v souladu s ustanovením §68 odst. 3 věty první správního řádu. Pokud by se žalovaný zabýval
odůvodněním naplnění jím uvedených dvou důvodů nepřijatelnosti žádosti, nemohlo
by rozhodnutí vyznít v neprospěch žalobkyně. Tím se žalovaný dopustil podstatného porušení
ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé.
[8] Z tohoto důvodu krajský soud podle §76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil žalobou napadené rozhodnutí
bez jednání a podle §78 odst. 4 s. ř. s. současně vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení
žalovanému.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[9] Proti tomuto novému rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“)
v zákonem stanovené lhůtě blanketní kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a), d) s. ř. s. V jejím doplnění mimo jiné namítl rozpor v odůvodnění rozsudku, který
jej činí nesrozumitelným a má za následek jeho nepřezkoumatelnost. Tento rozpor spočívá
v tom, že krajský soud tvrdí, že žalobou napadené usnesení obsahuje dostatečné důvody,
a zároveň nadále spatřuje nesoulad jeho odůvodnění s požadavky obsaženými v §68 odst. 3 větě
první správního řádu, což považuje za podstatné porušení ustanovení o řízení před správním
orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Také s ohledem
na uvedenou skutečnost žalovaný navrhl zrušení kasační stížností napadeného rozsudku a vrácení
věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
[10] Žalobkyně zaslala ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém navrhla její zamítnutí. K uvedené
stížnostní námitce se přitom výslovně nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud při přezkumu napadeného rozsudku vycházel z ustanovení §109
odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační
stížnosti. Přitom shledal vadu podle §109 odst. 4 s. ř. s., k níž musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Krajský soud v napadeném rozsudku při vázanosti právním názorem Nejvyššího správního
soudu, který byl vysloven v předchozím řízení o kasační stížnosti, vycházel z toho, že odůvodnění
výroku usnesení žalovaného o nepřijatelnosti žádosti žalobkyně podle ustanovení §169h odst. 1
písm. a) a odst. 3 zákona o pobytu cizinců obsahuje dostatečné důvody a je tím přezkoumatelné.
Následně však konstatoval, že žalobou napadené usnesení nebylo odůvodněno v souladu s §68
odst. 3 větou první správního řádu a že pokud by se žalovaný zabýval zdůvodněním naplnění jím
uvedených dvou důvodů nepřijatelnosti žádosti, nemohlo by rozhodnutí vyznít v neprospěch
žalobkyně. Tím se žalovaný podle krajského soudu dopustil podstatného porušení ustanovení
o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[14] Krajský soud tak na jedné straně označil odůvodnění usnesení žalovaného za dostatečné
a na straně druhé mu současně vytkl, že nezdůvodnil naplnění důvodů nepřijatelnosti žádosti,
které tvořily součást výroku žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedené dva závěry krajského
soudu jsou evidentně vnitřně rozporné a nemohou tak vedle sebe obstát. Přitom Nejvyšší správní
soud již v rozsudku ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007 - 107, dovodil, že je-li odůvodnění
rozhodnutí krajského soudu vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních
téhož skutkového stavu, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Stejným
způsobem je proto zapotřebí pohlížet i na napadený rozsudek krajského soudu, které se opírá
o naprosto odlišné a logicky nesouladné hodnocení obsahu rozhodnutí správního orgánu.
Z nového rozsudku totiž nelze seznat, zda krajský soud skutečně vycházel ze závazného právního
názoru Nejvyššího správního soudu a považoval žalobou napadené rozhodnutí za dostatečně
odůvodněné a tudíž i přezkoumatelné, nebo zda setrval na svém původním názoru o jeho
nepřezkoumatelnosti, kterou vyjádřil ve svém předchozím rozsudku. V důsledku této skutečnosti
je nutné považovat nový rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost.
Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jehož se stěžovatel dovolával v tomto
řízení před Nejvyšším správním soudem, byl tedy naplněn.
[15] Vnitřní rozpornost odůvodnění nového rozsudku krajského soudu navíc souvisela i s jeho
dalším pochybením. Krajský soud totiž v návaznosti na konstatování nedostatečnosti odůvodnění
žalobou napadeného rozhodnutí učinil závěr o podstatném porušení ustanovení o řízení
před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Na jeho základě pak zrušil rozhodnutí žalovaného bez nařízení jednání za užití §76 odst. 1
písm. c) s. ř. s. Toto ustanovení se však vztahuje na vady řízení předcházející žalobou
napadenému rozhodnutí, a nikoliv na nedostatky samotného rozhodnutí správního orgánu.
Pro jeho vady lze přistoupit k vydání zrušujícího rozsudku bez nařízení jednání podle §76 odst. 1
písm. a) s. ř. s., což krajský soud učinil v předchozím žalobním řízení na základě závěru
o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů, s nímž se však Nejvyšší
správní soud v předchozím řízení o kasační stížnosti neztotožnil, jak bylo zmíněno. Za této
situace je nutné vnímat opětovné zrušující rozhodnutí krajského soudu bez jednání při aplikaci
evidentně nesprávné právní normy za snahu obejít žádost stěžovatele o nařízení jednání, která
byla doručena soudu dne 29. 1. 2018, tedy již měsíc po podání žaloby. Uvedeným postupem
došlo k vadě řízení před krajským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, což rovněž představuje důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2005, č. j. 4 As 46/2004 - 58).
K této skutečnosti přitom musel Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout,
i když nebyla v kasační stížnosti výslovně namítnuta.
IV. Závěr
[16] Na základě všech uvedených skutečností shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
důvodnou a v souladu s ustanovením §110 odst. 1 větou první před středníkem s. ř. s. zrušil
i nový rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2019, č. j. 30 A 229/2017 - 87, a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[17] V dalším řízení tedy bude krajský soud vycházet z toho, že žalobou napadené rozhodnutí
je dostatečně odůvodněné, tudíž přezkoumatelné, a že obsah jeho odůvodnění nepředstavuje
podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. K projednání žaloby krajský soud nařídí jednání,
po jehož skončení vyhlásí rozsudek, v němž podrobně zhodnotí právní argumentace obou
účastníků řízení týkající se merita věci a posoudí zákonnost rozhodnutí žalovaného. Jí se Nejvyšší
správní soud nemohl k dalším stížnostním námitkám zabývat ani v tomto řízení o kasační
stížnosti s ohledem na zjištěné vady rozsudku krajského soudu i řízení, které předcházelo jeho
vydání.
[18] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů tohoto i předchozího
řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu