ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.167.2019:32
sp. zn. 4 Azs 167/2019 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: A. R., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2018, č. j. CPR-9444-2/ČJ-2018-930310-V246, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2019, č. j. 4 A
105/2018 - 34,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Soud v yz ýv á žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení
doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá v záhlaví označené rozhodnutí
městského soudu.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 7. 5. 2019 žalobce (stěžovatel) brojí proti nadepsanému rozsudku
Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované
označenému v záhlaví, kterým žalovaná potvrdila rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství
policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort,
č. j. KRPA-312313-22/ČJ-2017-000022, ze dne 12. 2. 2018, kterým bylo žalobci uloženo správní
vyhoštění z území členských států EU. Správní vyhoštění bylo žalobci uloženo podle §119
odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně
některých zákonů, v platném znění, (zákon o pobytu cizinců), na dobu jednoho roku. Podle §118
odst. 1 zákona o pobytu cizinců byl stanoven počátek doby, po kterou žalobci nelze umožnit
vstup na území členských států EU, od okamžiku, kdy pozbude oprávnění k pobytu na území
ČR. Doba k vycestování z území ČR byla podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena
do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
[2] Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel tento návrh odůvodnil tím, že v České republice pobývá celý svůj dospělý život
a má zde veškeré společenské, ekonomické a rodinné vazby. V zemi původu žádné zázemí nemá.
Náhlé vytržení z každodenních zvyklostí by pro něj znamenalo nepřiměřený zásah do jeho
soukromého života, přičemž jiným osobám by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
újma nevznikla a rovněž by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
Výkon rozhodnutí žalované by také stěžovateli znemožnil osobní účast v řízení před soudem
a osobně se radit se svým právním zástupcem, což by závažně zasáhlo do jeho procesních práv.
[3] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhuje
návrh na přiznání odkladného účinku zamítnout.
[4] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[5] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele soud dovodil, že újma hrozící stěžovateli
je skutečná a intenzívní. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nepochybně velmi silně
zasahuje do soukromé a eventuálně i rodinné sféry cizince. Naproti tomu újma způsobená
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá
v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna
je. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by mohl představovat pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon a jiné právní
následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování mimo území České republiky
by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele uplatnit svá práva v řízení
u soudu, přestože je zastoupen advokátem.
[6] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném případě připadá
v úvahu veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který
je zajišťován mj. i tím, že cizinci, jimž bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění, a kterým
uplynula doba k vycestování z území České republiky, se na tomto území zdržovat nemohou.
V daném případě však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalované
po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
[8] Výrokem II. tohoto usnesení soud zároveň vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá v záhlaví
označené rozhodnutí městského soudu.
[9] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést, z jakého důvodu
napadá rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným
předpokladem perfektní kasační stížnosti, neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí
okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu, který
je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné
námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
[10] Kasační stížnost stěžovatele obsahuje pouze argumentaci týkající se její včasnosti, nikoli
však důvody, kterými by stěžovatel brojil proti napadenému rozsudku městského soudu.
S ohledem na to nesplňuje kasační stížnost všechny náležitosti podle §106 odst. 1 s. ř. s. Soud
proto vyzývá stěžovatele k odstranění nedostatků kasační stížnosti spočívajících v absenci důvodů
stížnosti. Stěžovatel je povinen kasační stížnost doplnit ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
tohoto usnesení (§106 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Nevyhoví-li stěžovatel ve stanovené lhůtě výzvě k doplnění kasační stížnosti, tj. neodstraní vady
kasační stížnosti a v řízení nebude možno pro tyto nedostatky pokračovat, soud kasační stížnost
odmítne (§37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. května 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu