ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.317.2018:33
sp. zn. 4 Azs 317/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Z. G., zast. Mgr. Jindřichem
Lechovským, advokátem, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2018, č. j.
OAM-19/LE-LE05-P10-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2018, č. j. 60 Az 26/2018 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce
4.114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2018, č. j. OAM-19/LE-LE05-P10-2018, žalovaný neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu.
[2] Rozsudkem ze dne 11. 9. 2018, č. j. 60 Az 26/2018 - 55, Krajský soud v Plzni zamítl žalobu
proti uvedenému rozhodnutí. Konstatoval, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu
na základě relevantních podkladů řízení. S těmito podklady se přitom žalobce mohl seznámit,
avšak nijak svého práva nevyužil. Krajský soud poukázal na to, že žalobce v rámci ústního
pohovoru výslovně uvedl, že se v případě návratu obává toliko nebezpečí ze strany soukromých
osob. Z ústního pohovoru rovněž vyplynulo, že žalobce nebyl nikdy politicky aktivní, neměl
žádné problémy s veřejnou mocí a do České republiky přicestoval primárně z ekonomických
důvodů. Podle krajského soudu se žalovaný vypořádal s tvrzeními žalobce i s informacemi o zemi
jeho původu a v návaznosti na to přesvědčivě vysvětlil, proč žalobci nehrozí při návratu
do Uzbekistánu závažná újma.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). V ní namítl, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s obecně špatnou situací
v Uzbekistánu, která se ani po smrti diktátora K. nezlepšila a která spočívá ve svévolném
policejním násilí, nefunkčním soudnictví a represím vůči osobám vracejícím se zahraničí,
jež pravidelně bývají podezírány ze zapojení do extremistických islamistických hnutí. Danou
skutečnost přitom potvrzuje zpráva Amnesty International za rok 2016, se kterou se jak žalovaný,
tak ani krajský soud nevypořádali. Žalovaný navíc byl povinen vzít v potaz výše nastíněnou
hrozbu i navzdory procesní pasivitě stěžovatele v souvislosti se zkoumáním podmínek
pro udělení doplňkové ochrany. Protože se touto otázkou žalovaný nezabýval dostatečně, nemělo
napadené rozhodnutí v soudním přezkumu obstát. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatel
navrhl, aby zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný odkázal na své rozhodnutí s tím, že napadený
rozsudek i své rozhodnutí považuje za zákonné. Doplnil, že se stěžovatel podáním žádosti
o mezinárodní ochranu snažil legalizovat svůj pobyt v České republice, aby tak zabránil realizaci
správního vyhoštění. Podotkl, že stěžovatel uvedl v rámci správního řízení pouze domněnky
bez vazby na azylový příběh. Nejvyššímu správnímu soudu proto žalovaný navrhl, aby kasační
stížnost zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který
je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
v následujících typových případech:
• kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu;
• kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
• kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit
výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně;
• kasační stížnost je dále přijatelná, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat tehdy, pokud
krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
popřípadě krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal, že by se Krajský soud v Plzni dopustil
zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele,
nebo že by se při rozhodování věci jakkoliv odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu a založil tak důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Stěžovatel namítal, že žalovaný při posuzování jeho žádosti nedostatečně zjistil skutkový
stav, neboť nepřihlédl k informacím plynoucím ze zprávy Amnesty International o situaci
v Uzbekistánu za rok 2016. Odmítl přitom, že by shromážděné podklady řízení umožnily
spolehlivě dospět k závěru, že stěžovateli nehrozí v souvislosti s návratem do Uzbekistánu
nebezpečí vážné újmy. Nejvyšší správní soud se k otázce dostatečného zjištění informací o zemi
původu vyjádřil již v rozsudku ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71, kdy uvedl,
že „při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu
musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých
zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (srov. kritéria pro nakládání s informacemi o zemích původu
v azylovém řízení, in: GYULAI, G.: Country Information in Asylum Procedures: Quality as a Legal
Requirement in EU, Budapest, 2007)“. Nastíněným požadavkům podklady shromážděné žalovaným
plně vyhovují a skutečnost, že se žalovaný se zprávou Amnesty International o situaci
v Uzbekistánu za rok 2016 výslovně nevypořádal, nezpůsobuje nezákonnost jeho rozhodnutí.
Uvedená zpráva totiž nepřináší žádné nové informace, které by neplynuly z již shromážděných
podkladů. V daném ohledu proto nemohl pochybit ani krajský soud, jestliže neshledal
nesprávnost v postupu žalovaného. Nejvyšší správní soud připouští, že ze shromážděných
informací o Uzbekistánu v obecnosti plyne, že režim zde panující lze označit jen obtížně
za demokratický. Stěžovatel však sám uváděl, že do České republiky primárně vycestoval
z ekonomických důvodů a návratu se obává kvůli tomu, že by mohl mít problémy s osobami,
od kterých si v minulosti vypůjčil peníze. Tento důvod nepovažuje Nejvyšší správní soud
z hlediska přiznání mezinárodní ochrany za relevantní, neboť z výpovědi stěžovatele v průběhu
pohovoru vedeného v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany plyne, že se jedná o tvrzení
toliko hypotetické.
[8] Dále je v projednávaném případě potřebné přihlédnout k tomu, že stěžovatel neuvedl
žádné skutečnosti, které by měly odůvodnit udělení doplňkové ochrany. Jeho procesní pasivita
proto zapříčinila, že tuto otázku žalovaný vypořádal pouze v obecné míře, nicméně zároveň plně
v souladu se závěry plynoucími z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 7 Azs 79/2009 - 84. Nejvyšší správní soud pro úplnost doplňuje, že nelze ani v případě
žadatelů pocházejících z nedemokratických zemí po žalovaném spravedlivě požadovat,
aby se obšírně a ve všech eventualitách zabýval existencí závažné hrozby v zemi původu zejména,
pokud sám žadatel v daném ohledu neuvádí žádné konkrétní skutečnosti. Nejvyšší správní soud
proto ve shodě s žalovaným a krajským soudem neshledal, že by stěžovateli při návratu do země
původu hrozila závažná újma ze strany uzbeckých státních orgánů.
IV. Závěr
[9] Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu (všechna zmiňovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz) poskytuje dostatečnou
odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele. Z tohoto
důvodu kasační stížnost shledal nepřijatelnou a podle §104a s. ř. s. ji odmítl.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[11] Podle §35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl soudem
ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený
zástupce stěžovatele Mgr. Jindřich Lechovský, advokát, provedl ve věci v řízení před Nejvyšším
správním soudem jeden úkon právní služby, a to písemné podání soudu ve věci samé ve smyslu
§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kterým bylo podání kasační stížnosti. Za jeden
úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč podle §9 odst. 4 písm. d)
ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu, která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupce stěžovatele je plátcem DPH,
proto součást nákladů tvoří rovněž tato daň ve výši 714 Kč, tj. 21 % z částky 3.400 Kč.
Ustanovenému zástupci stěžovatele tak náleží odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
v celkové výši 4.114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v obvyklé
lhůtě.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu