ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.367.2019:21
sp. zn. 4 Azs 367/2019 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: G. E. S.,
zast. Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2019, č. j. CPR-16882-3/ČJ-2017-930310-V261,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j.
2 A 49/2019 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 29. 1. 2019, č. j. CPR-16882-3/ČJ-2017-930310-V261, zamítla
odvolání a potvrdila rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017, č. j. KRPA-190382-16/ČJ-2017-000022,
kterým Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy, odbor cizinecké policie,
žalobci uložila správní vyhoštění podle ustanovení §119 odst. 1 písm. b) bodů 8 a 9 a ustanovení
§119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států Evropské unie v délce 18 měsíců
a současně určila dobu k vycestování do 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2019, č. j. 2 A 49/2019 - 18, žalobu
jako opožděnou odmítl. Konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno tzv. fikcí
dne 14. 2. 2019 na doručovací adresu, kterou uvedl v rámci odvolání. Jelikož žalobu podal
až dne 29. 7. 2019, je žaloba opožděná, neboť posledním dnem zákonné desetidenní lhůty
k podání žaloby bylo pondělí 25. 2. 2019. I pokud by soud připustil, že napadené rozhodnutí
bylo žalobci oznámeno dne 30. 5. 2019, byla by i v tomto případě žaloba opožděná,
neboť příslušná lhůta by uplynula dne 10. 5. 2019 (správně 10. 6. 2019 - pozn. NSS)
s tím, že však žaloba byla podána až 29. 7. 2019.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Proti uvedenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní zdůraznil, že v rámci výslechu požádal o doručování písemností na svou adresu v USA.
Skutečnost, že v rámci odvolání uvedl kontaktní adresu, nevede k závěru, že by se jednalo
o žádost o doručování na kontaktní adresu ve smyslu §19 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, a odkázal v dané souvislosti i na odbornou literaturu. Stěžovatel tedy byl celou dobu
v dobré víře, že mu bude rozhodnutí doručeno na adresu v USA. Současně doplnil,
že byl dne 30. 5. 2019 na existenci rozhodnutí toliko upozorněn ze strany kriminální police,
neboť mu nebyl předán stejnopis rozhodnutí. Stěžovatel si je vědom, že v důsledku nedoručení
rozhodnutí podal předčasnou žalobu a s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu
požaduje, aby mu rozhodnutí žalované bylo řádně doručeno. Nejvyššímu správnímu soudu
proto stěžovatel navrhl, aby zrušil napadené usnesení a vrátil věc Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se nechce k rozhodovací činnosti soudu
vyjadřovat s tím, že v postupu svém, ani soudu nevidí žádné pochybení. Proto navrhla
Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle
§109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti
je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[6] Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §19 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, „[n]evylučuje-li to zákon nebo povaha věci,
na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou
mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena
i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.“
[9] Nejvyšší správní soud uvádí, že mezi stěžovatelem a žalovanou je sporná otázka,
zda měla žalovaná doručit žalobou napadené rozhodnutí na adresu, kterou označil za doručovací
v rámci výslechu prováděného dne 24. 5. 2017 (tj. adresa pobytu stěžovatele v USA),
anebo zda měla žalovaná doručit napadené rozhodnutí na adresu, kterou stěžovatel označil
jako kontaktní v rámci odvolání ze dne 28. 5. 2017 proti rozhodnutí o správním vyhoštění,
resp. kterou jako kontaktní označil i v rámci podání označeném jako vyjádření nesouhlasu
s pokutou ze dne 1. 6. 2017 (tj. na adresu pobytu v České republice).
[10] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem napadeného usnesení, že pokud stěžovatel
v rámci odvolání výslovně uvedl konkrétní kontaktní adresu, jedná se o adresu, na kterou
mu mělo být doručeno i rozhodnutí o odvolání. Podle Nejvyššího správního soudu právě
uvedení adresy odlišné od původně uvedené jednoznačně svědčí o vůli stěžovatele,
aby mu žalovaná rozhodnutí doručila právě na nově uvedenou adresu. Nejvyššímu správnímu
soudu přitom není zřejmé, z jakého odlišného důvodu by stěžovatel novou kontaktní adresu
uváděl, pokud neměl zájem, aby mu na ní bylo i rozhodnutí žalované doručeno.
Proto nepřisvědčil námitce stěžovatele, že ve skutečnosti chtěl, aby mu žalovaná doručovala
písemnosti na adresu v USA.
[11] S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům Nejvyšší správní soud konstatuje, že žaloba
byla skutečně podána opožděně, a Městský soud v Praze se jí proto nemohl věcně zabývat.
Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno fikcí dne 14. 2. 2019 na doručovací adresu,
kterou uvedl v rámci odvolání s tím, že posledním dnem zákonné desetidenní lhůty k podání
žaloby bylo pondělí 25. 2. 2019. Jelikož stěžovatel žalobu podal až dne 29. 7. 2019, byla žaloba
opožděná.
[12] Tvrzení, že stěžovatel měl být na existenci žalobou napadeného rozhodnutí jen upozorněn
kriminální policií dne 30. 5. 2019, není z hlediska posouzení včasnosti podání žaloby rozhodná.
Jelikož totiž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovateli bylo žalobou napadené
rozhodnutí řádně doručeno na českou doručovací adresu, nezabýval se již během lhůty
pro podání žaloby, která by se odvíjela od jiného způsobu doručení.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Městský soud v Praze tedy dospěl ke správnému závěru, že stěžovatel podal žalobu
opožděně, v důsledku čehož není naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl.
[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 věty první s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší
a žalované v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední
činnosti nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu