ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.404.2019:21
sp. zn. 4 Azs 404/2019 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: V. T. L., zast. JUDr. Irenou
Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalované: Komise rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze
dne 25. 7. 2018, č. j. MV-12839-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2019, č. j. 57 A 96/2018 - 59,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního
stupně“), rozhodnutím ze dne 12. 12. 2017, č. j. OAM-2935-6/ZR-2017, zrušilo podle §37
odst. 1 písm. b) ve spojení s §46 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, povolení žalobkyně k dlouhodobému pobytu
na území České republiky za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná a zároveň
jí stanovilo lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci
rozhodnutí.
[2] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla
odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou u Krajského soudu v Plzni
(dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem (dále jen „napadený
rozsudek“) zamítl.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti napadenému rozsudku
krajského soudu kasační stížností. Jelikož spolu s kasační stížností stěžovatelka nezaplatila soudní
poplatek za její podání, vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 11. 2019,
č. j. 4 Azs 404/2019 - 9, k jeho uhrazení ve stanovené lhůtě 15 dnů a poučil ji o následcích
nevyhovění této výzvě.
[5] Uvedené usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupkyně stěžovatelky
dne 18. 11. 2019. Kasačním soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě soudního poplatku
tedy počala stěžovatelce plynout dne 19. 11. 2019 (úterý) a uplynula dne 3. 12. 2019 (úterý).
Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila.
[6] Podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci
zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
který v §9 odst. 1 stanoví, že: „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[7] Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno,
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu