ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.412.2018:28
sp. zn. 4 Azs 412/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. H. N., zast. Mgr. Jindřichem
Lechovským, advokátem, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2017, č. j.
OAM-160/LE-LE05-LE05-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 6. 12. 2018, č. j. 60 Az 84/2017 - 94,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi, se sídlem
Šlejnická 1547/13, Praha 6, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 4.114 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci
tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl tak, že žalobci nelze udělit
mezinárodní ochranu pro existenci důvodů podle §15 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
a nelze mu udělit doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle §15a téhož zákona.
[2] Řízení o žalobě žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Plzni
zastavil označeným usnesením, neboť dospěl k závěru, že aktuální místo pobytu žalobce
není známo.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti tomuto usnesení krajského soudu kasační
stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v prvé řadě namítal a zároveň za důvod přijatelnosti kasační
stížnosti označil skutečnost, že krajský soud dostatečným způsobem nezkoumal jeho místo
pobytu. Prostá skutečnost, že stěžovatel nereagoval na žádost krajského soudu o sdělení
(potvrzení) své adresy, nemůže sama o sobě vést k závěru, že pobyt stěžovatele nelze zjistit.
Smyslem ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu není primárně sankční postih stěžovatelova
přestupkového jednání. Stěžovatel krajskému soudu vytknul, že se blíže nevěnoval tomu, proč
z absence odpovědi na žádost o potvrzení své adresy vyvozoval, že již stěžovatelova poslední
nahlášená adresa není aktuální. Podle stěžovatele proto nelze konstatoval, že by krajský soud
projevil dostatečnou péči při zjištění stěžovatelovy aktuální adresy. Bez dalších úvah
nelze jednoznačně dospět k závěru, že nepožádání o vydání nové propustky v Pobytovém
středisku Havířov svědčí o tom, že stěžovatel svoji adresu opustil.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že krajský soud vyvinul přiměřené úsilí ke zjištění
stěžovatelova pobytu a po podrobném šetření zhodnotil, že místo pobytu stěžovatele
není známo. Žalovaný popřel oprávněnost kasační stížnosti a vyjádřil přesvědčení, že napadené
usnesení krajského soudu bylo vydáno v souladu s právními předpisy a uplatněné kasační námitky
nejsou důvodné.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[7] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů
stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně,
3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[8] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[9] Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud při zjišťování
pobytu stěžovatele v databázi žalovaného dne 23. 8. 2018 a 22. 10. 2018 zjistil, že žalobce
má od 13. 5. 2018 evidovaný svévolný odchod z Pobytového střediska Havířov. Krajský soud
se proto žalovaného, cizinecké policie i zástupce stěžovatele dotázal na místo současného pobytu
stěžovatele. Žalovaný přípisem ze dne 28. 8. 2018 krajskému soudu sdělil, že stěžovatel
dne 13. 5. 2018 svévolně opustil Pobytové středisko Havířov a není mu známa jiná adresa pobytu
stěžovatele. Cizinecká policie přípisem ze dne 29. 8. 2018 krajskému soudu sdělila, že jí současné
místo pobytu stěžovatele není známo. Zástupce stěžovatele přípisem ze dne 29. 8. 2018
krajskému soudu sdělil, že nedisponuje informacemi o tom, že by uvedené místo pobytu
stěžovatele již nebylo aktuální. Cizinecká policie v přípise ze dne 24. 10. 2018 uvedla,
že u stěžovatele neeviduje žádné změny. Dne 31. 10. 2018 zaslal krajský soud žalobci na jeho
poslední známou adresu žádost o její potvrzení jako jeho stávající adresy pobytu, případně
o sdělení současné adresy pobytu, avšak žalobce na tuto žádost soudu žádným způsobem
nereagoval. Při telefonickém rozhovoru se zástupcem stěžovatele asistent soudce krajského
soudu dne 31. 10. 2018 zjistil, že není se stěžovatelem v kontaktu. Následně krajský soud
dne 30. 11. 2018 ověřil v databázi žalovaného, že nedošlo ke změně ohledně současného místa
pobytu stěžovatele a stále je od 13. 5. 2018 evidovaný pouze svévolný odchod z uvedeného
pobytového střediska.
[10] Uvedené úkony ke zjištění pobytu stěžovatele prokazují, že krajský soud v tomto ohledu
vyvinul intenzivní úsilí a vyčerpal všechny možnosti, které měl k dispozici. Místo pobytu
stěžovatele se mu však nepodařilo zjistit, přičemž stěžovatel nereagoval ani na žádost o potvrzení
své adresy. Další úkony v tomto směru by již byly nadbytečné, stejně jako podrobnější
zdůvodnění závěru o nemožnosti zjistit místo pobytu stěžovatele, jak se toho stěžovatel domáhá
v kasační stížnosti. Námitce stěžovatele, že krajský soud dostatečným způsobem nezkoumal
místo pobytu stěžovatele proto nelze přisvědčit. V posuzované věci byly splněny podmínky
pro zastavení řízení podle §33 písm. b) zákona o azylu, podle kterého soud řízení zastaví, jestliže
nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud proto postupoval
správně, když řízení zastavil podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu.
[11] Nejvyšší správní soud v této souvislosti ve shodě s krajským soudem poukazuje
na rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 8 Azs 26/2009 - 45, v němž vyslovil,
že „nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu je dána jen tam, kde krajský soud vyvíjel požadované
úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích nebyl
pobyt žadatele zjištěn a zůstal zcela neznámý (rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2005, čj. 7 Azs 271/2004 - 58,
č. 707/2005 Sb. NSS). Mezi soudu dostupné prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl patří zejména dotaz
na místo pobytu žadatele u obou správních orgánů, které mají dle zákona o azylu vést evidenci místa pobytu
žadatelů o azyl, tj. Ministerstvo vnitra a Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, podle okolností
konkrétní projednávané věci lze uvažovat např. i o dotazu na místo pobytu žalobce u jeho zástupce, má-li
nějakého, příp. pokus o doručení na adresu, kterou žalobce uvede v podání soudu. (…) Nejvyšší správní soud
připomíná, že nastoupení některého z důvodů podle §33 zákona má obligatorní procesní vyústění v podobě
zastavení řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2008, čj. 3 Azs 40/2008 - 67).“
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud
proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.
[13] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[14] Odměna zástupci stěžovatele Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi, který
byl stěžovateli k jeho žádosti ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 24. 4. 2018,
č. j. 60 Az 84/2017 - 50, byla stanovena za jeden úkon právní služby, tj. podání kasační stížnosti
ze dne 21. 12. 2018 podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). Zástupci stěžovatele tak náleží odměna 3.100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4
písm. d) advokátního tarifu], a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního
tarifu). Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se odměna za zastupování o tuto daň. Zástupci stěžovatele tak bude vyplacena
částka ve výši 4.114 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu