ECLI:CZ:NSS:2019:5.AFS.136.2018:33
sp. zn. 5 Afs 136/2018 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: KARO Leather –
Company s. r. o., se sídlem Rohanské nábřeží 642/35, Praha 8 - Karlín, zast. JUDr. Pavlem
Kavínkem, advokátem, se sídlem AK KAVINEK & partneři, v.o.s. Králodvorská 16, Praha 1,
proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2018,
č. j. 9 Af 20/2015 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2015, č. j. 4796-4/2015-900000-304.1, ve věci celního dluhu
vzniklého propuštěním zboží do celního režimu volného oběhu.
[2] Dne 10. 4. 2014 podal stěžovatel v postavení deklaranta (ve smyslu článku 4 odst. 18
celního kodexu) celní prohlášení referenční číslo 282, kterým navrhl k propuštění do režimu
volného oběhu zboží popsané v kolonce 31 celního prohlášení jako „východoindické kůže z mladého
hovězího dobytka, lécová štípenka, v suchém stavu, celé, nepřesahující 4,5 kg/1 ks 23906,08 m3.“ V kolonce
33 celního prohlášení uvedl kód nomenklatury 4104411100, do kterého se zařazují, shrnuto, celé
hovězí usně dále nezpracované jinak než třísločiněním, též určitým způsobem upravené, avšak
zjevně nepoužitelné pro bezprostřední výrobu koženého zboží. Celní úřad při ověřování celního
prohlášení ve smyslu čl. 68 celního kodexu pojal pochybnosti o deklarovaném sazebním zařazení
zboží, a proto byl za přítomnosti stěžovatele proveden odběr vzorku zboží odstřižením částí
dovezeného zboží (celých kůží); po odběru vzorků bylo zboží dne 24. 4. 2014 v souladu s čl. 73
odst. 1 celního kodexu a čl. 244 prováděcího nařízení propuštěno do režimu volného oběhu
na základě údajů uvedených v celním prohlášení; nebyly vyměřeny žádné poplatky (cla a daně,
resp. byly vyměřeny ve výši 0 Kč).
[3] Laboratorním rozborem odebraných vzorků zboží však bylo zjištěno, že ve skutečnosti
bylo do režimu volného oběhu propuštěno zboží: lícová štípenka vzhledu semiše s jednostrannou
povrchovou úpravou (nelesklá vzhledu plastu), materiál obsahoval kromě usně látky na bázi
polyurethanu a změkčovadla; v protokolu o zkoušce je zboží popsáno jako část lícové štípenky,
neboť zkoumán byl oddělený vzorek, nikoliv celá kůže. Na základě výsledků laboratorního
rozboru bylo odborným útvarem celního úřadu vydáno stanovisko k sazebnímu zařazení zboží
č. j. 95644/2014-630000 - 22.1, ze dne 26. 6. 2014, kterým bylo dovezené zboží zařazeno
do kódu KN 41079210 jako části lícové štípenky s jednostrannou povrchovou úpravou se sazbou
cla 5,5 %.
[4] Dodatečným platebním výměrem č. j. 62600-14/2014-510000-11, ze dne 24. 9. 2014 celní
úřad doměřil stěžovateli podle článku 220 odst. 1 celního kodexu clo ve výši 146 588; stěžovatel
byl současně povinen podle §251 odst. 3 daňového řádu uhradit penále z částky dodatečně
doměřeného cla, a to ve výši 29 318 Kč, což je v souladu s §251 odst. 1 písm. a) daňového řádu
20% z dodatečně vyměřené částky cla ve výši 146 588 Kč.
[5] Stěžovatel podal proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání; dle žalovaného
při zařazení zboží do KN, resp. při aplikaci všeobecného pravidla č. 1 stěžovatel pochybil, když
zařadil vyčiněnou hovězí kůži dále upravenou pigmentováním a umělým dezénem do čísla 4104,
kam se zařazují výhradně vyčiněné, avšak dále neupravené hovězí kůže. Teprve po zařazení
do konkrétního čísla celního sazebníku (zde čísla 4107, jehož znění přesně dopadá na zjištěné
vlastnosti dovezeného zboží) je dle žalovaného možné přistoupit k zařazení zboží do konkrétní
položky a podpoložky celního sazebníku, které dále toto číslo člení (viz pravidlo č. 6 všeobecných
pravidel). Žalovaný na rozdíl od celního úřadu dospěl k závěru, že dovezené zboží se sazebně
zařazuje takto (vyjádřeno v čárovém kódu): Usně z hovězího dobytka (včetně buvolů) nebo koní a jiných
lichokopytníků, po vyčinění nebo zpracování na crust dále upravené, včetně kůží zpracovaných na pergamen,
odchlupené, též štípané, jiné než usně čísla 4114 (4107 – číslo KN), – celé kůže a kožky – – lícové štípenky
410712 – položka KN) – – – usně z hovězího dobytka (včetně buvolů) o plošné výměře jednoho kusu
nepřesahující 28 čtverečních stop (2,6 m2) – – – – ostatní, tzn. jiné než telecí box (4107121900 –
podpoložka Taric) se sazbou cla 6,5 %. Dle žalovaného celní úřad zcela pominul, že stěžovatelem
byly v daném případě dovezeny celé kůže, nikoliv jejich části. Ačkoliv celní úřad sám odebíral
vzorek z celých kůží, zařadil tyto kůže po jejich laboratorním zkoumání formalisticky podle
výsledků laboratorního zkoumání jako části kůží (do stejného čísla, avšak jiné položky
a podpoložky celního sazebníku) se sazbou cla 5,5 % a nepřihlédl k tomu, že zkoumaný vzorek
byl oddělen z celé kůže. Žalovaný dále podotkl, že pro zařazení dovezeného zboží není
rozhodné, že toto zboží musí být po propuštění do volného oběhu podrobeno dalším
zpracovatelským operacím, aby jej bylo možné použít pro výrobu čalouněného nábytku,
případně, že musí být původní povrchová úprava odstraněna a nahrazena novou povrchovou
úpravou, jak uvádí stěžovatel, neboť takové podmínky celní sazebník v číslech 4104 a 4107 KN
neobsahuje. Pro zařazení daného zboží je podstatné, že v okamžiku dovozu bylo toto zboží
kromě činění dále upraveno, což stěžovatel nejenže nevyvrátil, ale potvrdil v textu odvolání a také
doložil znaleckým posudkem a zkušebními protokoly. Skutečnost, že se dovezené zboží zařazuje
do čísla 4107 celního sazebníku, je dle žalovaného naprosto zřejmá přímo z jeho znění.
Pro úplnost žalovaný dodal, že rozdíl v sazebním zařazení (kódy 4107121900 a 4107921000)
je dán celistvostí posuzované kůže nebo kožky, nikoliv stupněm opracování. Do kódu KN
41071219 se zařazují celé kůže a kožky a do kódu KN 41079210 ostatní kůže a kožky, tedy
nikoliv celé, ale např. části kůží, půlené kůže apod., avšak se stejným stupněm opracování.
K ostatním odvolacím námitkám žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že pro účely
sazebního zařazení zboží, které je navrženo k propuštění do režimu volného oběhu, je zcela
nepodstatné a nevýznamné, že má být po propuštění do volného oběhu dále zpracováváno
(zpracováním zhodnoceno), pro určení sazebního zařazení zboží navrženého k propouštění
do režimu volného oběhu je rozhodný a zásadní stav zboží a míra jeho opracování v době jeho
dovozu, resp. v době, kdy vstoupilo na celní území Společenství. Stejně tak jsou pro posouzení
sazebního zařazení zboží irelevantní úvahy o tom, že přepracování (sejmutí původní a provedení
nové úpravy) přináší vedlejší ekonomický efekt. Pokud jde o stěžovatelem předloženou závaznou
informaci o sazebním zařazení (ZISZ), žalovaný zjistil, že zboží popsané v této závazné informaci
nelze ztotožnit s hodnoceným zbožím, protože se podle popisu jedná o kůže vyčiněné, avšak dále
nezpracované. Žalovaný připustil, že v minulosti mohlo dojít k tomu, že stěžovateli bylo bez
výhrad a opakovaně propuštěno totožné zboží do režimu volného oběhu, ačkoliv bylo v celním
prohlášení zařazeno do podpoložky KN 41044111. Tato skutečnost však podle něj nemá žádný
vliv na daný případ, kdy byly údaje v celním prohlášení ověřeny laboratorním zkoumáním
odebraných vzorků a výsledek ověření celního prohlášení se stal podkladem pro použití celních
předpisů upravujících režim volného oběhu (vyměření cla).
[6] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 19. 3. 2015 žalobu; v ní zejména
namítal, že dovážené kůže jsou předem účelově určené jen na výrobu čalouněného nábytku.
Zdůraznil, že až zpracování, ke kterému dochází v České republice, má za následek
zhodnocování těchto kůží. Podle znaleckého posudku č. j. 1071/2014, který si stěžovatel nechal
vypracovat, jsou usně nevyhovující kvality, a tedy nevhodné pro zpracování na hotové výrobky;
jejich hodnota v současnosti se blíží nule. Ze znaleckého posudku vyplývá, že užitné vlastnosti lze
předmětným usním dodat pouze celkovým koželužským přepracováním (odstraněním původní
povrchové úpravy a nastříkáním nové kvalitní povrchové úpravy na bázi polyuretanových
disperzí), v případě nadlimitního obsahu celkového chromu pak i technologickým opracováním
v mokrých operacích (pracích lázních). Je však nutno konstatovat, že tyto úpravy již hotových
usní jsou po technologické stránce značně náročné a vyžadující odborné koželužské vedení
a strojní vybavení, což může provádět pouze fungující koželužna. Dále namítl, že při zařazování
do příslušného čísla celního sazebníku se řídil všeobecným pravidlem 6 pro výklad kombinované
nomenklatury, dále vysvětlivkami ke kombinované nomenklatuře pro kapitolu 41 a v neposlední
řadě textovým zněním celního sazebníku pro kapitolu 41, konkrétně pro číslo 4104411100,
přičemž před definitivním určením celně sazebního zařazení byla prostudována všechna textová
znění v kapitole 41, aby se vyloučilo jakékoliv pochybení. Při zařazení zboží do příslušného
čísla sazebníku vycházel z výše zmíněného znaleckého posudku, považuje své zařazení
za nejpříhodnější a nesouhlasí se zařazením pod položku číslo 410792100, které učinil žalovaný.
Dále namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje na vysvětlivky k Harmonizovanému
systému popisu a číselného označování zboží, který však není veřejně přístupný; je však
nepřípustné, aby žalovaný vycházel z dokumentů, které nejsou veřejně přístupné, a aby
ustanovení z dokumentu, který je pro deklaranta k dispozici jen při zakoupení, byla přikládána
k jeho tíži. Namítl rovněž, že překlad prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1001/2014 ze dne
4. 10. 2013, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické
nomenklatuře a o společném celním sazebníku, do českého jazyka, je nepřesný a je dokonce
přísnější než anglické znění; z rozhodnutí SDEU přitom jasně vyplývá, že členské státy nejsou
oprávněny přijmout přísnější verzi předpisů EU, ale jsou naopak povinny přijmout předpis tak,
aby byl překlad v národním jazyce daného státu v souladu s originálním zněním. Český překlad
příslušného ustanovení prováděcího nařízení Komise EU: „Východoindické kůže z mladého hovězího
dobytka („kip“), celé, s hlavou a nohama nebo bez nich, jejichž čistá hmotnost každé kůže nepřesahuje 4,5 kg,
dále nezpracované jinak než třísločiněním, též určitým způsobem upravené, avšak zjevně nepoužitelné pro
bezprostřední výrobu koženého zboží.“ Dle názoru stěžovatele je přesnější a správný následující překlad
tlumočnice pro anglický jazyk JUDr. L. H.: „Východoindické kůže z mladého hovězího dobytka („kip“),
celé, s hlavou a nohama nebo bez nich, jejichž čistá hmotnost každé kůže nepřesahuje 4,5 kg, dále nezpracované
jinak než třísločiněním, též určitým způsobem upravené, avšak zřejmě nevhodné pro bezprostřední výrobu
koženého zboží.“ Dále namítl, že z důvodu právní jistoty požádal dne 30. 5. 2014 Celní úřad pro
Olomoucký kraj o závaznou informaci o sazebním zařazení dovážených kůží; závazná informace
č. CZ 38-0672-2014, ze dne 5. 8. 2014, kterou obdržel, řadí zboží pod kód nomenklatury č.
4104411100, stejně jako to učinil v nyní projednávané věci.
[7] V podání ze dne 5. 2. 2018 označeném jako „doplnění žalobních tvrzení“ stěžovatel
uplatnil zcela novou argumentaci: za nesprávné označil sazební zařazení dovezených kůží
jak pod jím dříve uváděnou podpoložku celního sazebníku č. 4104411100, tak i pod podpoložku
č. 4107 82 10 00, jak uzavřel celní úřad. Dle stěžovatele je správné celní zařazení předmětného
zboží pod TARIC kódem 4115 20 00 – Kompozitní usně na základě nerozvlákněné usně nebo kožených
vláken ve tvaru desek, listů nebo pruhů, též ve svitcích; odřezky a jiné odpady kůží (usní) nebo kompozitní usně,
nepoužitelné k výrobě koženého zboží; kožený prach, prášek a moučka; Odřezky a jiné odpady kůží (usní) nebo
kompozitní usně, nepoužitelné k výrobě koženého zboží; kožený prach, prášek a moučka se sazbou cla 0 %.
Tuto svoji novou argumentaci staví na znaleckém posudku č. j. 1116/2016 ze dne 16. 5. 2016
zpracovaném Ing. M. Š., z něhož vyplývá, že zkoumané usně nelze podřadit do žádné z
uvedených skupin položky 4107 celního sazebníku, neboť se jedná o usně ve formě odpadového
materiálu nezpracovatelného bez dalšího na klasické kožené výrobky. Příslušná položka
odpadních a nestandardních produktů vyrobených z kůže však v celním sazebníku není obsažena,
avšak nejblíže skutečnému stavu posuzovaných usní odpovídá položka 4115. V doplnění
žalobních tvrzení dále namítl, že celně technická laboratoř nemá pro použité metody zkoušení
usní potřebnou akreditaci ve smyslu normy ČSN EN ISO/IEC 17025; výsledky zkoušek z této
laboratoře jsou tak pro danou věc zcela irelevantní. Také namítl nedostatečně zjištěný skutkový
stav ze strany celních orgánů, které před vydáním napadeného rozhodnutí nezadaly
kvalifikovanému subjektu provedení testování vzorků právě z hlediska jejich chemických,
fyzikálních a hygienických vlastností. Připustil, že sám sice zařadil dovážené zboží pod nesprávné
číslo, resp. podpoložku kódu TARIC, avšak toto nesprávné zařazení nemá žádný vliv na fiskální
zájmy České republiky a je relevantní pouze z pohledu statistického sledování přeshraničního
pohybu zboží. Poukázal též na to, že konkrétně v Itálii a ve Velké Británii celní orgány zařazují
uvedené zboží taktéž pod číslo 4115 jednotného celního sazebníku EU. Důsledkem takto
nesprávně zjištěného skutkového stavu celními orgány pak bylo i nesprávné právní posouzení
věci, kdy celní orgány při ignorování charakteru zboží jako odpadu, resp. materiálu pro druhotné
zpracování, podřadily zboží pod číslo celního sazebníku 4107, tedy pod číslo zahrnující usně
vyrobené do hotového stavu – tedy s povrchovou úpravou (různého typu), kdy se jedná o
obchodovatelné hotové usně.
[8] Městský soud při jednání provedl důkaz znaleckým posudkem č. j. 1071/2014 (č. l. 15-18
soudního spisu) a zkušebními protokoly akreditované laboratoře (č. l. 6 – 14 soudního spisu).
Další důkazní návrhy soud zamítl buď proto, že již jsou součástí spisového materiálu, ze kterého
soud při posouzení věci obligatorně vychází, nebo proto, že jejich provedení soud shledal
nadbytečným; neprovedení důkazů navržených v podání ze dne 5. 2. 2018 odůvodnil soud tím,
že tyto se vztahují k novým žalobním tvrzením, která byla nepřípustně uplatněna až po lhůtě
dle §71 odst. 2 s. ř. s. Zákonnost napadeného rozhodnutí soud přezkoumal toliko na podkladě
včas uplatněných žalobních bodů, které žalobce vtělil do žaloby. Tyto žalobní body však soud
důvodnými neshledal. Při posouzení zásadní právní otázky týkající se sazebního zařazení
předmětného zboží se soud zcela ztotožnil se závěry, k nimž dospěl žalovaný v napadeném
rozhodnutí; podotkl, že ani v žalobě neuplatnil stěžovatel žádné konkrétní právní argumenty,
jimiž by zpochybnil či dokonce vyvrátil správnost úvah, které žalovaného vedly k sazebnímu
zařazení předmětného zboží do podpoložky 4107121900 KN. Poukázal na to, že pro
projednávanou věc je zásadní právní úprava Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. 7. 1987
o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále „Nařízení o celním
sazebníku“). Podle čl. 1 odst. 1 Nařízení o celním sazebníku v rozhodném znění se zavádí
nomenklatura zboží (dále jen „kombinovaná nomenklatura“, nebo zkráceně „KN“), která
současně splňuje požadavky jak společného celního sazebníku, tak i statistiky vnějšího obchodu
Společenství. Podle čl. 3 Nařízení o celním sazebníku má každá podpoložka KN osmimístný
číselný kód, přičemž prvních šest míst jsou číselné kódy vztahující se k číslům a položkám
nomenklatury harmonizovaného systému; sedmé a osmé číslo určuje podpoložky KN. Městský
soud podrobně popsal jednotlivá čísla a podpoložky KN a popsal postup, který je třeba
při sazebním zařazení zboží uplatnit; v tom přisvědčil žalovanému, že interpretační pravidla
vyložil zcela správně a také správně při zařazení zboží postupoval v souladu s Nařízením o celním
sazebníku.
[9] Městský soud rovněž poukázal na to, že stěžovatel žádnou relevantní námitkou
nezpochybnil zásadní skutkové zjištění týkající se předmětného zboží, na jehož základě žalovaný
přistoupil k jeho sazebnímu zařazení pod číslo 4107 KN, to jest zjištění, že dovezené kůže byly
po vyčinění dále upraveny; existenci (nekvalitní) povrchové úpravy dovezených kůží prokázalo
nejen testování vzorků provedené celně technickou laboratoří, ale rovněž samotným
stěžovatelem předložený znalecký posudek č. j. 1071/2014, který se vyjadřuje ke kvalitě stávající
povrchové úpravy kůží, a také zkušební protokoly Akreditované zkušební laboratoře č. 1059
ze dne 16. 6. 2014, které zachycují mj. též výsledky testování povrchové úpravy vzorků
dovezených kůží (stálobarevnost, odolnost vůči ohybu); fakt, že dovezené kůže byly povrchově
upraveny, ostatně nepopírá ani samotný stěžovatel, jenž při ústním jednání před soudem uvedl,
že indický výrobce se nanesením (značně nekvalitní) povrchové úpravy na kůže snaží vyhnout
nově zavedenému zákazu vývozu surovin. Vzhledem k tomu, že předmětné kůže byly
po vyčinění dále upraveny barvou (dle zkušebního protokolu Celně technické laboratoře se jedná
o polyuretanový nátěr, znalecký posudek č. j. 1071/2014 v popisu vzorků zmiňuje „umělý
dezén“), konstatoval městský soud, že není splněna základní podmínka pro jejich zařazení
do čísla 4104 KN, protože se nejedná o kůže zpracované na crust, které kromě odchlupení
či štípání nebyly dále upraveny, ale jedná se o kůže, které byly po vyčinění nebo zpracování na crust
dále upraveny, a proto je nutné je zařadit do čísla 4107 KN, jak to učinil žalovaný. Přisvědčil
rovněž žalovanému, že poukaz stěžovatele na nevyhovující kvalitu povrchové úpravy, kterou
byly dovezené kůže opatřeny, z hlediska sazebního zařazení zboží je zcela irelevantní, neboť
nic nemění na tom, že dovezené kůže byly po vyčinění dále upraveny; dle soudu bylo pouze věcí
stěžovatele, aby zvážil, zda o takto „kvalitní“ zboží stojí a zda je jeho dovoz pro něj ekonomicky
výhodný či nikoliv. Celní orgány dle soudu postupovaly zcela v souladu s celními předpisy
a posuzování nepříznivých ekonomických dopadů dovozu či doměření cla na stěžovatele jim
nepřísluší.
[10] Jako nedůvodnou posoudil městský soud také námitku stran neveřejnosti použitých
vysvětlivek k Harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží; soud konstatoval,
že výchozím předpisem pro posouzení celé věci je Nařízení o celním sazebníku; toto nařízení
zavádí kombinovanou nomenklaturu na základě harmonizovaného systému popisu a číselného
označování zboží, jenž byl zaveden uzavřením Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému
popisu a číselného označování zboží dne 14. 6. 1983 v Bruselu. Společně s protokolem o její
změně ze dne 24. 6. 1986 byla schválena jménem Společenství rozhodnutím Rady 87/369/EHS
ze dne 7. 4. 1987. Za podmínek stanovených v článku 8 Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném
systému Světová celní organizace pravidelně zveřejňuje vysvětlivky a stanoviska k zařazení zboží
přijaté Výborem pro HS, přičemž vždy je třeba vycházet ze znění pro dotčené období.
Vysvětlivky k HS, stejně jako vysvětlivky ke KN, musí být v souladu s ustanoveními
kombinované nomenklatury a nesmí měnit jejich obsah. Za předpokladu, že jejich znění
je v souladu s nařízením o celním sazebníku a jednotlivými položkami KN, jsou tyto vysvětlivky
legitimním prostředkem pro výklad kombinované nomenklatury; nemají závaznou právní
sílu, ale jsou významným vodítkem pro správné sazební zařazení dováženého zboží
(viz např. rozsudek SDEU ze dne 19. 2. 2009, C-376/07, ve věci Kamino International Logistics BV,
body 47 až 50; nebo též rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 - 40). Celní orgány
dle městského soudu mohly zařadit zboží pod konkrétní podpoložku KN i bez aplikace
vysvětlivek, neboť skutečnost, že se předmětné kůže zařazují do čísla 4107 KN, je totiž zřejmá
z dikce tohoto čísla. Městský soud poukázal na to, že vysvětlivky k HS však především nejsou
právní normou, na kterou by se vztahovala povinnost publikace; žalovaný proto právem odkázal
stěžovatele s jeho požadavkem na poskytnutí vysvětlivek k HS na internetové stránky spravované
Světovou celní organizací, kde jsou tyto vysvětlivky dostupné v anglickém a francouzském jazyce;
jeho povinností nebylo poskytnout stěžovateli český překlad těchto vysvětlivek, přitom takovou
povinnost správnímu orgánu žádný právní předpis neukládá, a nelze ji dovodit ani z rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, která stěžovatel uváděl v žalobě.
[11] K námitce stran českého překladu znění podpoložky 4104411100 KN městský soud
uvedl, že za situace, kdy dovezené kůže nelze vůbec zařadit do čísla 4104 KN, a tím pádem
ani do podpoložky 4104411100 KN, je soulad českého překladu uvedené podpoložky
s anglickým zněním zcela nerozhodný; jinak řečeno, zřejmá nevhodnost či zjevná nepoužitelnost
dovezených kůží pro bezprostřední výrobu koženého zboží není podmínkou, která by byla
určující pro zařazení tohoto zboží do konkrétního čísla KN.
[12] Co se týče námitky ohledně poskytnuté závazné informace, kterou stěžovateli poskytl
celní úřad, městský soud dal žalovanému za pravdu v tom, že popis zboží podaný stěžovatelem,
z něhož celní úřad při vydání informace vycházel, nelze ztotožnit s dovezenými kůžemi;
za podstatné označil, že laboratorním rozborem bylo prokázáno, že dovezené kůže byly
po vyčinění dále zpracovány (opatřeny povrchovou úpravou na bázi polyuretanu), což vylučuje
jejich zařazení do čísla 4104 KN. Tuto charakteristiku stěžovatel v popisu zboží, což bylo
rozhodné pro vydání závazné informace, neuvedl; dovezené kůže neodpovídají zboží, které bylo
stěžovatelem popsáno. Z výše uvedených důvodů celním orgánům proto nelze důvodně vytýkat,
že v projednávané věci dospěly k odlišnému sazebnímu zařazení dovezených kůží, než je uvedeno
v namítané závazné informaci.
[13] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázky
zásadní pro rozhodnutí ve věci a zatížil tak své rozhodnutí nezákonností. Především zdůrazňuje,
že při posuzování celního zařazení zboží podle příslušných předpisů EU je vždy vycházeno
ze všeobecných pravidel pro výklad kombinované nomenklatury a tedy z toho, o jaké zboží
se jedná, o jaký materiál, z něhož zboží sestává, se jedná a jaký je způsob a účel použití zboží,
přičemž rozhodující jsou objektivní vlastnosti a charakteristiky zboží tak, jak již mj. uvedl
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 - 40, když konstatoval,
že je nezbytné „hledat (za účelem zajištění právní jistoty a usnadnění kontrol) rozhodující
kritérium pro sazební zařazení zboží v objektivních charakteristikách a vlastnostech tohoto zboží,
jak jsou definovány zněním položky kombinované nomenklatury a poznámek k třídám
nebo kapitolám“. V daném případě je mimo jiné i dle skutkových zjištění provedených znalkyní
Ing. M. Š. v rámci znaleckého posudku č. 1071/2014 nesporné, že v případě dováženého zboží
nelze bez dalšího uvažovat o zboží použitelném pro další výrobu, když ony sporné úpravy zboží
způsobují hygienickou závadnost a tak nepoužitelnost dovážených kůží pro další zpracování a
použití bez toho, aniž by chemické látky nanesené na dovážené kůže byly zcela odstraněny, a
nejedná se tak o úpravy směřující k dalšímu zhodnocení a zpracování kůží tak, jak má zcela
zjevně na mysli celní sazebník. Nelze tak uvažovat v kategorii úprav zboží zhodnocujících v
intencích čísla 4107 celního sazebníku, ale naopak je třeba na uvedené zboží nahlížet buď jako na
odpad vyžadující pro další využití kompletní přepracování, nebo jako na kůži pro účely sazebního
zařazení bez jakékoli úpravy, když předmětné „úpravy“ je před jakýmkoli dalším zpracováním a
užitím třeba kompletně odstranit. Právě tato skutečnost způsobuje spory týkající se správnosti
sazebního zařazení, kdy dle jazykového výkladu a ryze formalistického a pozitivistického přístupu
Generálního ředitelství cel, resp. obecně celních orgánů bylo lze podřadit dovážené zboží pod
číslo celního sazebníku 4107, avšak dle systematiky celního sazebníku, který pod číslo 4107
zjevně zařazuje zboží opatřené úpravami dovážené zboží zhodnocujícími a tedy na rozdíl od
pouhé dovážené suroviny (4104) zakládající důvody zatížit dané zboží za účelem ochrany
cílového trhu clem, je správným sazebním zařazením dováženého zboží číslo celního sazebníku s
nulovou sazbou cla. Číslo celního sazebníku, které by zcela odpovídalo vlastnostem dováženého
zboží, však celní sazebník neobsahuje, a proto je třeba podřadit dovážené zboží pod číslo, resp.
položku a podpoložku celního sazebníku, jež je vlastnostem a charakteristice dováženého zboží
nejbližší.
[14] Dle stěžovatele z důkazů provedených v rámci celního řízení jednoznačně vyplývá,
že zboží dovážené stěžovatelem je objektivně usní (tedy vyčiněnou kůží), která před dodáním
stěžovateli prošla úpravou v podobě nánosu blíže neurčené hygienicky i funkčně nebezpečné
látky na povrch usně (zde navíc ještě před standardním procesem odstranění reziduí chromových
solí používaných při činění kůží prováděným před jakýmkoli dalším zpracováním kůží po jejich
vyčinění), a je tedy usní zcela znehodnocenou z pohledu způsobu a účelu, ke kterému má být
dovážená useň výhradně užívána, tedy k jejímu využití jako zboží určeného pro lidskou potřebu.
Z pohledu sazebního zařazení jsou rozhodné pro posouzení věci pouze objektivní vlastnosti
zboží v okamžiku vstupu zboží na území Evropského hospodářského prostoru, kdy se jedná
o materiál obsahující nepovolené látky (trojmocný chrom) v rozsahu překračujícím hygienické
normy EU (č. EN 1336:2013), mající nevyhovující mechanické a hygienické vlastnosti
a znehodnocený nevhodnou chemickou úpravou neumožňující jeho použití pro lidskou potřebu,
tudíž se jedná o materiál, který není bez jeho komplexního přepracování způsobilý plnit jakýkoli
účel použití. Stěžovatel má za to, že pokud je předmětem jím zahájené celní deklarace zboží, které
je pro další využití zcela znehodnoceno a které bez jeho komplexního přepracování a podstatné
změny jeho fyzikálních i chemických vlastností neumožňuje jakékoli jeho další využití,
je legitimním očekáváním, že takové zboží bude celními orgány zařazeno pod nejblíže
odpovídající číslo celního sazebníku s příslušnou, v tomto případě nulovou celní sazbou tak,
jak to odpovídá účelu a systematice celního sazebníku. Postup celních orgánů v podobě rigidního
zařazení dovezeného zboží pod znění čísla 4107 na základě jediné okrajové a bezvýznamné
charakteristiky (znehodnocujících změn povrchu dovezených kůží) směřuje k výraznému
ekonomickému poškození stěžovatele, v krajním případě až k jeho likvidaci. Městský soud bez
přihlédnutí ke skutečnému charakteru, vlastnostem a účelu použití dováženého zboží se dopustil
nesprávného právního posouzení, když nezákonně a v rozporu se skutečným zjištěným stavem
a zásadou legitimních očekávání stěžovatele rozhodl o zamítnutí žaloby. Stěžovatel navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek městského soudu
považuje za zcela správný a v souladu se zákonem; dle názoru žalovaného bylo v řízení před
soudem spolehlivě prokázáno, že žalovaný vydáním napadených rozhodnutí nepochybil; městský
soud napadený rozsudek řádně odůvodnil, přičemž srozumitelně uvedl důvody odmítnutí
argumentace stěžovatele uvedené v žalobě, stejně jako důvody zamítnutí žaloby samotné.
Žalovaný se plně ztotožňuje se závěry, které soud uvedl v napadeném rozsudku. S ohledem
na uplatněné důvody kasační stížnosti žalovaný odkazuje na obsah spisu, zejména na odůvodnění
napadeného rozhodnutí, na pořízenou fotodokumentaci a na opakovaná vyjádření žalovaného
k podané žalobě v souvislosti s jejím postupným doplňováním a změnou názoru na straně
stěžovatele. Žalovaný rovněž podotýká, že pokud provedená úprava kůží neodpovídá tuzemským
hygienickým a kvalitativním normám, neznamená to, že se jedná o odpad, jak nyní stěžovatel
tvrdí; a to ani tehdy, pokud byla úprava kůží provedena účelově za účelem vyhnutí se platbě
indického vývozního cla, jak stěžovatel uváděl opakovaně v průběhu řízení před městským
soudem a nyní i v kasační stížnosti. Nadto v řízení před celními úřady stěžovatel vůbec
neargumentoval tím, že by dovezené kůže měly být odpadem spadajícím do kódu KN 4115 20 00
s nulovou sazbou cla, naopak tvrdil, že kůže budou čalounicky přepracovány a použity na výrobu
koženého zboží. Tomuto tvrzení však neodpovídá fotodokumentace pořízená při kontrole zboží
(založena ve spisu). Žalovaný zásadně nesouhlasí s tím, že by dovezené zboží bylo odpadem.
Porovnání dovezených kůží a nakládání s nimi se zpracováním tříděného plastového odpadu
má žalovaný za nepřípadné. Podle fotodokumentace byly dovezené kůže uloženy na paletách
v jednotlivých balících podle barvy tak, jak se obvykle přepravují kůže ve formě suroviny
pro výrobu koženého zboží (bez ohledu na to, zda je třeba kůže jakkoliv dále upravovat). Kůže
byly baleny v textilních sešívaných obalech, pod nimiž byla jako další obalový materiál vrstva
papíru, či jiného materiálu (z fotodokumentace to nelze s jistotou rozeznat). Balíky kůží byly
staženy plastovými páskami přes papírovou či jinou vrstvu a polepeny' samolepicí páskou. Tímto
způsobem byly dovezené kůže pečlivě chráněny před poškozením. Textilní obaly byly potištěny
údaji o obsahu jednotlivých balíků (palet). Tímto způsobem se odpad obvykle nepřepravuje.
Krom toho ani z obsahu faktur či dodacích listů nevyplývá, že by do tuzemska byl dovážen
odpad. Dovezené výrobky byly popsány jako dokončené kůže z hovězího dobytka a bylo zde
výslovné upozornění, že nesplňují evropské hygienické standardy pro použití v konečných
výrobcích. Žalovaný konstatuje, že kůže byly dovezeny takovým způsobem a v takovém stavu,
že absolutně nic nenaznačovalo, že by se mělo jednat o odpad. Pro úplnost žalovaný dodává,
že odpad obecně vyjadřuje soubor věcí či předmětů, kterých se chce jeho držitel zbavit.
Obchodování s odpadem je proto realizováno ze strany dodavatelů za minimální ceny,
je dodáván zdarma, případně je za jeho dodání odběratelům placeno (náklady na likvidaci
odpadů). Dovezené kůže byly podle obsahu ve spisu založené faktury zakoupeny v Indii
za 97 058,68 EUR, tedy podle obsahu celního prohlášení byla celkovou celní hodnotou částka
2 665 232 Kč za 23 906,08 m
2
kůží, respektive za 20 492 kg netto kůží. Stěžovatel tedy zakoupil
m
2
kůže za cca 116 Kč, respektive 1 kg kůže za cca 130 Kč. Ani z tohoto úhlu pohledu nemají
dovezené kůže charakter odpadu, kterého se chtěl indický vývozce zbavit. Jestliže v Indii podléhá
vývoz vyčiněných a dále neupravených kůží vývoznímu clu, jak tvrdil stěžovatel, a dodavatel
toto vývozní clo obešel tím, že kůže účelově upravil (obešel svou povinnost úhrady vývozního
cla), jak také tvrdí stěžovatel, nepochybně se jedná o zneužití práva dodavatelem stěžovatele,
přičemž stěžovatel o této skutečnosti věděl a snaží se na to r eagovat tvrzením, že se jedná
o odpad, i když okolnosti dovozu tomu nesvědčí. Jestliže je tvrzení stěžovatele o účelové úpravě
kůží pravdivé, pak nebylo jeho povinností takové kůže odebírat, ledaže by byl s jednáním
dodavatele srozuměn a na takovém obchodu (zneužití práva v Indii) se podílel. Žalovaný
se domnívá, že s ohledem na výše uvedené nemohl mít stěžovatel žádné legitimní očekávání
v tom smyslu, že by celní orgány zařadily dovezené kůže jako odpad. Žalovanému není známo,
že by celní orgány kdykoliv v minulosti aktivně (nikoliv pasivním přijetím celního prohlášení)
zpravily stěžovatele o tom, že kůže zpracované výše popsaným způsobem se zařazují do celního
sazebníku jako odpad, případně jako nezpracované kůže bez cla a tím založily jeho legitimní
očekávání. Žalovaný nemá žádné pochybnosti o správnosti jím aplikovaného sazebního zařazení
a žádný jiný alternativní, avšak na realitě založený mírnější výklad celního sazebníku pro danou
situaci nespatřuje. Na základě této skutečnosti se žalovaný domnívá, že nejsou dány žádné
podmínky pro uplatnění zásady in dubio mitius. Výklad celního sazebníku, tak jak jej učinil
stěžovatel, je založen na zneužití práva údajně účelovou úpravou dovezených kůží. Přes výše
uvedená nepodložená tvrzení o účelové úpravě dovezených kůží má žalovaný tvrzení stěžovatele
o tom, že dovezené kůže jsou odpadem čísla 4115 celního sazebníku, za účelové s cílem vyhnout
se platbě dovozního cla, kterému podléhají kůže po vyčinění dále upravené. Kasační stížnost
považuje žalovaný za nedůvodnou a navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
[16] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a z důvodů podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[17] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázky
zásadní pro rozhodnutí ve věci a zatížil tak své rozhodnutí nezákonností; konkrétně tvrdí, že měl
městský soud rozhodnout o sazebním zařazení dovezených usní tak, že se jedná o odpad čísla
4115 KN a na základě toho zrušit napadené rozhodnutí žalovaného.
[18] Mezi stranami je sporná otázka sazebního zařazení zboží pod kombinovanou
nomenklaturu a s tím související doměření cla. Stěžovatel v žalobě ze dne 19. 3. 2015 trval
na zařazení jím dovezeného zboží do podpoložky 4104 41 11 00 KN; žalovaný trvá na jeho
zařazení do podpoložky 4107 12 19 00 KN. Stěžovatel zaslal městskému soudu dne 6. 2. 2018
podání nazvané doplnění žalobních tvrzení; v něm však zcela změnil svůj náhled na sazební
zařazení předmětného zboží, tvrdí, že zboží nelze zařadit do žádné z uvedených podskupin
položky 4107 a začal nově tvrdit, že kůže měly být zařazeny do podpoložky 4115 20 00 KN,
protože se de facto jedná o odpad; tedy popírá i své původní sazební zařazení.
[19] Lze tak shrnout, že v řízení před celními orgány ani v podané žalobě stěžovatel vůbec
neargumentoval tím, že by dovezené kůže měly být odpadem, naopak tvrdil, že kůže budou
čalounicky přepracovány a použity na výrobu koženého zboží. Teprve v průběhu řízení před
městským soudem začal argumentovat tím, že dovezené zboží je ve skutečnosti odpadem
spadajícím do kódu KN 4115 20 00 s nulovou sazbou cla.
[20] Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud postupoval zcela správně a k této zcela
nové žalobní argumentaci nepřihlížel, neboť byla uplatněna až po uplynutí zákonem stanovené
lhůty pro rozšíření žaloby (§71 odst. 2 s. ř. s.). Soud v této souvislosti uvádí, že se v žádném
případě nejedná o rozšíření v žalobě včas uplatněných žalobních bodů. Stěžovatelova
argumentace obsažená v podání ze dne 5. 2. 2018, podle níž jsou dovezené kůže ve skutečnosti
odpadem, který je nutno zařadit do podpoložky 4115 20 00 KN, nijak nerozvíjí v žalobě
uplatněné žalobní body, ba naopak zcela popírá jeho původní tvrzení, že se jedná o již hotové
usně, které je však nutno vzhledem k nevyhovující kvalitě dále upravit a které je třeba zařadit
do podpoložky 4104 41 11 00 KN. Pokud by soud k tomuto opožděně uplatněnému tvrzení
při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí přihlížel, jednal by v rozporu s §75 odst. 2
s. ř. s. a §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s., které mu ukládají přezkoumat napadené rozhodnutí pouze
v mezích žalobních bodů uplatněných v zákonem stanovené lhůtě. Totéž platí i pro další
opožděné námitky obsažené v doplnění žaloby, neboť se jednalo o nové žalobní body, které
stěžovatel v zákonné lhůtě neuplatnil.
[21] Kasační stížnost stěžovatele se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před městským soudem včas, proto by byly dány podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti
(§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud však kasační stížnost
neodmítl, neboť stěžovatel, byť v obecné rovině, namítá nesprávné právní posouzení věci, tedy
nesprávné zařazení zboží. Nejvyšší správní soud proto posoudil, zda žalovaný, potažmo městský
soud při celním zařazení stěžovatelem dováženého zboží postupovali v souladu s platnými
právními předpisy a zda jejich rozhodnutí jsou v souladu se zákonem; vycházel přitom z rozsahu
žalobních námitek, které stěžovatel uplatnil v zákonné lhůtě.
[22] Nejvyšší správní soud tvrzenou nezákonnost napadeného rozsudku neshledal. Žalovaný
v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popsal způsob zařazování kůží do celního
sazebníku a strukturu kapitoly 41 celního sazebníku od nejméně zpracovaných kůží až po odpad.
V této souvislosti žalovaný rovněž odkazoval na vysvětlivky k HS a KN, přičemž již
v odůvodnění napadených rozhodnutí řádně zdůvodnil jejich použití. Žalovaný stejně tak
i městský soudu zcela správně poukázali na to, že zboží se zařazuje do celního sazebníku podle
stavu, ve kterém bylo do tuzemska dovezeno, tzn. podle jeho objektivních vlastností v době
dovozu. Není spor o tom, že k vývozu bylo propuštěno zboží, které bylo na faktuře označeno
jako dokončené hovězí kůže. Během dopravy toto zboží zůstalo nezměněno. Po dovozu byly
odebrány vzorky a laboratorním zkoumáním bylo zjištěno, že kůže je kromě činění dále
opracována tak, jak bylo popsáno v laboratorním posudku. Další opracování kůží bylo zjištěno
znalkyní, kterou si najal sám stěžovatel. Z posudků vyplývá i další skutečnost, a sice že kůže byly
zpracovány nekvalitně. Sazební zařazení však nemůže být jakkoliv ovlivněno evropskými
hygienickými normami. Z hlediska celního sazebníku se jedná o kůže, které byly po činění dále
upraveny, a proto musí být zařazeny pod č. 4107 a dále do příslušné položky a podpoložky.
Nejvyšší správní soud pouze dodává, že zboží tak, jak bylo dovezeno, nemůže být proto
posuzováno ani jako odpad, jak se jinak nepřípustnými námitkami snaží stěžovatel nyní
argumentovat.
[23] Celní orgány se náležitě při celním zařazení zboží zabývaly objektivními vlastnostmi
dovezeného zboží, které jsou v okamžiku předložení zboží k celnímu řízení rozhodujícími kriterii
pro jeho sazební zařazení do příslušného kódu celní nomenklatury. Zjišťovaly tedy název a popis,
materiál a složení, způsob použití - účel. Po provedení laboratorního zkoumání (při dovozu)
odebraných vzorků bylo zjištěno, že se jedná o přírodní (nikoliv umělé) hovězí kůže, které byly
po vyčinění dále upraveny pigmentováním, broušením a umělým dezénem; úprava kůží sice
nevyhovuje hygienickým (obsah chromu) a kvalitativním (loupání barvy při zkoušce otěrem)
normám, avšak tyto kůže jsou po koželužnickém přepracování používány k výrobě koženého
zboží; s kůžemi bylo také v průběhu dodání do tuzemska nakládáno jako se surovinou určenou
k dalšímu zpracování (způsob balení a fakturace).
[24] Co se týče vysvětlivek k HS a jejich publikaci, Nejvyšší správní soud souhlasí s žalovaným
v tom, že tyto vysvětlivky, stejně jako vysvětlivky ke KN, nejsou právním předpisem,
který by měl být řádně publikován v českém jazyce, nejsou právně závazné a nedopadá
na ně povinnost recepce do českého právního řádu. Vysvětlivky k HS jsou dostupné
na internetových stránkách, které jsou spravovány Světovou celní organizací (World Customs
Organization) v anglickém a francouzském jazyce. Ve spojení s vysvětlivkami ke KN jsou obecně
uznávaným zdrojem informací k aplikaci celního sazebníku, obdobně jako odborná literatura,
důvodové zprávy k právním předpisům, soudní judikatura apod. Vysvětlivky k HS i KN jsou
dlouhodobě a právoplatně používány všemi celními orgány ve všech zemích EU a jejich
prostřednictvím je mj. zajišťována jednotná rozhodovací praxe ve věci aplikace celního
sazebníku. Tyto vysvětlivky nejsou v rozporu se zněním celního sazebníku a nemění jeho význam
(ani tak činit nemohou), pouze konkretizují termíny aplikované celním sazebníkem a objasňují
postupy zde uvedené. Aplikace vysvětlivek k HS nebo KN je při určení sazebního zařazení zboží
zcela oprávněná, avšak v posuzovaném případě nemusí být nezbytná, pokud je význam termínů
a postupů obsažených v celním sazebníku dostatečně srozumitelný osobě zařazující konkrétní
zboží.
[25] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že pro posouzení daného případu nebylo
rozhodné, zda je správně přeložen stěžovatelem citovaný text celního sazebníku. Není pochyb
o tom, že dovezené kůže nejsou vhodné pro bezprostřední výrobu koženého nábytku. Zřejmá
nevhodnost či zjevná nepoužitelnost dovezených kůží k výrobě koženého zboží nicméně není
rozhodující podmínkou pro zařazení zboží do konkrétního čísla kapitoly 41 KN, touto
podmínkou je především míra zpracování. Pokud by byly dovezené hovězí kůže pouze vyčiněny
a dále nezpracovány, zařadily by se do čísla 4104 celního sazebníku. Právě proto, že dovezené
kůže byly po vyčinění prokazatelně dále povrchově opracovány (broušení, pigmentování, umělý
dezén), spadají do čísla 4107 celního sazebníku, a to bez ohledu na kvalitu tohoto zpracování.
[26] Dovolával-li se stěžovatel vydané závazné informace o celním zařazení, které
se mu dostalo, je třeba uvést, že v řízení bylo prokázáno, že bylo dovezeno jiné zboží, než bylo
popsáno stěžovatelem; bylo mu náležitě objasněno, že zboží popsané v této závazné informaci
nelze ztotožnit s dovezeným zbožím; kůže dovezené stěžovatelem popisu neodpovídají, neboť
bylo prokázáno, že byly po vyčinění dále zpracovány, nemůže se tedy jednat o kůže spadající
do čísla 4104 celního sazebníku. Nelze ani pominout, že závazná informace byla vydána
až po propuštění daného zboží do režimu volného oběhu, a to pouze na základě slovního popisu,
nikoliv na základě laboratorního zkoumání vzorku zboží.
[27] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v celním řízení a následně v řízení před městským
soudem bylo rozhodnuto o celním zařazení stěžovatelem dovezených kůží na základě řádně
zjištěného skutkového stavu. Povrchové úpravy dovezených kůží prokázalo nejen testování
vzorků provedené celně technickou laboratoří, ale rovněž stěžovatelem předloženým znaleckým
posudkem a také zkušebními protokoly Akreditované zkušební laboratoře č. 1059 ze dne
16. 6. 2014, které zachycují mj. též výsledky testování povrchové úpravy vzorků dovezených kůží
(stálobarevnost, odolnost vůči ohybu). Existenci povrchové úpravy dovezených kůží ostatně
nepopírá ani samotný stěžovatel, který při ústním jednání před soudem uvedl, že indický výrobce
se nanesením (značně nekvalitní) povrchové úpravy na kůže snaží vyhnout nově zavedenému
zákazu vývozu surovin. Jedná se tedy o kůže, která byly po vyčinění nebo zpracování na crust
dále upraveny, a proto je nutné je zařadit do čísla 4107 KN, jak to učinil žalovaný. Na tom nic
nemění ani přesvědčení stěžovatele o tom, že nejpřípadnější by bylo jím provedené zařazení
(které však sám následně popřel).
[28] Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek městského soudu v souladu
se zákonem; městský soud na řádně zjištěný skutkový stav aplikoval správné právní předpisy
a při jejich interpretaci z jejich rámce nikterak nevybočil. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[29] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady přesahující jeho běžnou
správní činnost v řízení o kasační stížnosti nevynaložil, proto mu soud náhradu nákladů
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu