ECLI:CZ:NSS:2019:5.AFS.231.2019:26
sp. zn. 5 Afs 231/2019 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Celní
jednatelství Zelinka s.r.o., se sídlem K Hrušovu 293/2, Štěrboholy, Praha 10, zast.
JUDr. Janem Slunečkem, advokátem se sídlem Mírové nám. 48, Louny, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. 11 Af 22/2018 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2018, č. j. 13751-2/2018-900000-
313. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Celního
úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 2. 2018, č. j. 32194-
2/2018-510000-12, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání správních deliktů
popsaných pod písm. a) až c) výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně:
o jednání stěžovatelky popsané pod písm. a) výroku uvedeného rozhodnutí spočívalo
v naplnění skutkové podstaty správního deliktu vymezeného v §48 odst. 3 písm. b)
zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „celní
zákon“), neboť v celním prohlášení poskytla správci cla v rozporu s přímo použitelným
předpisem Evropské unie nesprávný údaj (nesprávný popis zboží – wolframových
elektrod používaných ke sváření, zbožový kód, hmotnost zboží);
o jednání uvedené pod písm. b) výroku téhož rozhodnutí spočívalo v odnětí zboží (pera
s otočnou kuličkou) celnímu dohledu v důsledku nedodržení podmínek stanovených
pro celní režim tranzit [§48 odst. 1 písm. b) celního zákona];
o jednání uvedené pod písm. c) výroku téhož rozhodnutí spočívalo v nesplnění povinnosti
pro nakládání se zbožím (tiskařské výrobky) dočasně uskladněným [§47 odst. 2 písm. a)
bod 3 celního zákona ve znění účinném po 1. 7. 2017, neboť tohoto jednání
se stěžovatelka dopustila po 1. 7. 2017].
Za tato jednání uložil správní orgán I. stupně stěžovatelce pokutu ve výši 50 000 Kč
a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1000 Kč.
II. Rozhodnutí městského soudu
[2] Rozhodnutí žalovaného napadla stěžovatelka žalobou, kterou mířila pouze do jednání
popsaného pod písm. a) výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tedy správního deliktu
spočívajícího v poskytnutí nesprávného údaje správci cla. Stěžovatelka namítala, že při stanovení
výše sankce přihlédl správní orgán ke skutečnosti, že protiprávní jednání stěžovatelky mělo
fiskální dopad – v důsledku uvedení nesprávných údajů do celního prohlášení bylo stěžovatelce
vyměřeno konečné antidumpingové clo ve výši 230 831 Kč, a to rozhodnutím Celního úřadu
pro Jihomoravský kraj ze dne 9. 6. 2017, č. MRN 17CZ53000010I0YL64, jež bylo následně
potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j. 58086-2/2017-900000-304.1.
Stěžovatelka uvedla, že clo bylo vyměřeno nezákonně, k čemuž došlo v důsledku administrativní
chyby na straně čínského dovozce zboží, který omylem uvedl na obchodním dokladu údaj o zemi
původu ČLR, namísto Japonska. Tuto administrativní chybu pak převzala stěžovatelka také
do celního prohlášení. Zboží však podle tvrzení stěžovatelky pocházelo z Japonska, vůči kterému
se antidumpingové clo neuplatňuje. Všechny žalobní body, jakož i navrhované důkazy
stěžovatelky, směřovaly k prokázání původu předmětného zboží, neboť stěžovatelka uváděla,
že doměření cla mělo vliv na výši uložené pokuty.
[3] Městský soud žalobu stěžovatelky s odkazem na §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl. V odůvodnění
rozsudku uvedl, že stěžovatelka podanou žalobou brojí primárně proti vyměření
antidumpingového cla. Rozhodnutí o jeho vyměření je však předmětem přezkumu v řízení
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Af 17/2018, neboť proti tomuto rozhodnutí podala
stěžovatelka také žalobu. Zákonnost vyměření cla městskému soudu nepřísluší posuzovat, neboť
nesouvisí s meritem věci. Městský soud dále uvedl, že stěžovatelka byla sankcionována za uvedení
nesprávného údaje, který se však netýkal země původu, nýbrž popisu zboží, zbožového
kódu a hmotnosti zboží. Městský soud se proto nemohl zabývat argumentací stěžovatelky,
kterou se snažila prokázat původ předmětného zboží, ale pouze jedinou žalobní námitkou,
a to konkrétně tím, že správní orgán přihlédl při stanovení výše sankce ke skutečnosti,
že protiprávní jednání stěžovatelky mělo fiskální dopad. Městský soud poté uvedl, že správní
orgán I. stupně přihlédl k závažnosti spáchaných správních deliktů, ke způsobu jejich spáchání,
k okolnostem, za nichž byly spáchány a jejich následkům. Vyšší míru společenské škodlivosti však
shledal stejně jako správní orgány u jednání popsaných pod písm. b) a c) rozhodnutí správního
orgánu I. stupně, nikoliv u jednání uvedeného pod bodem a), jak uváděla stěžovatelka.
Fiskální dopad nebyl jediným kritériem, které bylo při stanovení výše sankce zohledněno. Jednalo
se pouze o kritérium doprovodné, které nebylo pro výši uložené pokuty rozhodující. Závěrem
městský soud uvedl, že samotná výše pokuty je natolik nízká, že by uložení pokuty v nižší výši
bylo v příkrém rozporu se základní funkcí sankce, kterou je účinný postih závadného jednání
celních subjektů.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Rozhodnutí městského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, v níž uvedla jedinou
kasační námitku směřující do výše uložené sankce. Konkrétně namítala, že pakliže městský soud
zjistil, že správní orgány z následku v podobě fiskálního dopadu jednání stěžovatelky
(byť marginálně) vycházely, měl se zabývat i námitkou, že antidumpingové clo bylo vyměřeno
nezákonně, neboť tato skutečnost měla vliv na výši uložené pokuty.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitky stěžovatelky směřují pouze
proti výši sankce. Vyměření cla bylo předmětem jiného řízení, které bylo pravomocně ukončeno
rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j. 58086-2/2017-900000-304.1. Přestože
stěžovatelka napadla toto rozhodnutí žalobou, jde o rozhodnutí pravomocné, u kterého platí
presumpce správnosti. Dopad do fiskálního příjmu veřejného rozpočtu byl posuzován pouze
jako doprovodný a marginální aspekt při určování výše sankce. Správní delikt podle §48 odst. 3
písm. b) celního zákona navíc přímý negativní dopad do veřejného rozpočtu nevyžadoval. Pokud
by hypoteticky žalovaný přijal možnost, že byla země původu dotčeného zboží uvedena
nesprávně a antidumpingové clo by nebylo doměřeno, došlo by fakticky k rozšíření počtu údajů,
které stěžovatelka v celním prohlášení uvedla nesprávně. Objektem správního deliktu byl zájem
státu na správném a pravdivém vyplňování stanovených údajů v celním prohlášení, sankce
by proto nemohla být nižší.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatelka je řádně zastoupena. Poté přezkoumal napadený rozsudek
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k následujícímu závěru.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podstatou kasační stížnosti je posouzení otázky, zda mělo přihlédnutí ke skutečnosti,
že jednání stěžovatelky mělo fiskální dopad, vliv na výši uložené sankce, resp. zda měly správní
orgány přihlédnout také k tomu, že clo bylo vyměřeno podle názoru stěžovatelky nezákonně.
[9] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že odpovědnost za správní delikt podle §48 odst. 3
písm. b) celního zákona je odpovědností objektivní. V souladu s čl. 15 odst. 2 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní
kodex Unie, se podáním celního prohlášení stává dotyčná osoba odpovědnou za správnost
a úplnost informací uvedených v celním prohlášení.
[10] V nyní projednávané věci stěžovatelka nenamítala, že by za spáchaný delikt nebyla
odpovědná. Samotná odpovědnost za správní delikt není předmětem sporu. Jediná kasační
námitka stěžovatelky spočívající v zohlednění podle jejího názoru nezákonně vyměřeného cla
směřovala do výše uložené pokuty. Dlužno však uvést, že stejnou námitku stěžovatelka uváděla
v průběhu celého správního řízení, jakož i řízení soudního, jak vyplývá z obsahu spisového
materiálu. Za této situace není kasační stížnost nic jiného, než pouhé pokračování v uplatňování
téže námitky, jako v řízeních předcházejících. Tato námitka přitom byla řádně vypořádána
jak žalovaným, tak městským soudem.
[11] Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že doměření antidumpingového cla je v této
věci zcela irelevantní, neboť stěžovatelka byla potrestána za uvedení chybných údajů v celním
prohlášení – nikoliv však země původu, nýbrž popisu zboží, zbožového kódu a hmotnosti zboží
(str. 3 napadeného rozhodnutí). Jeho závěry potvrdil rovněž městský soud. Ten v bodech 21
až 23 napadeného rozsudku odůvodnil, proč nemohlo být zohledněno, že došlo k uvedení podle
názoru stěžovatelky nesprávného údaje o zemi původu předmětného zboží. Zabýval se proto
pouze tím, že se do výše uložené sankce promítl fiskální dopad jednání stěžovatelky. Dospěl
přitom k závěru, že přihlédnutí k takovému dopadu jako k doprovodnému hledisku nebylo
pro výši uložené pokuty rozhodující. Uložená pokuta byla tak nízká, že by její další snížení již
bylo v rozporu se základní funkcí správní sankce, kterou je účinný postih závadného jednání
celních subjektů.
[12] Nejvyšší správní soud se se závěry městského soudu plně ztotožňuje. Jak z rozhodnutí
žalovaného, tak z rozsudku městského soudu jasně vyplývá, že stěžovatelka nebyla
sankcionována za uvedení nesprávného údaje o zemi původu, nýbrž nesprávného údaje
spočívajícího v popisu zboží, zbožovém kódu a hmotnosti zboží. Tvrzená nesprávnost údaje
o zemi původu dováženého zboží je nadto předmětem jiného řízení, a sice řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j. 58086-2/2017-900000-304.1, vedeného
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Af 17/2018. Nejvyššímu správnímu soudu proto stejně
jako městskému soudu nepřísluší hodnotit, zda byl údaj o zemi původu skutečně nesprávný a zda
antidumpingové clo mělo, či nemělo být doměřeno. Nelze proto souhlasit se stěžovatelkou
v tom, že se městský soud měl nezákonností vyměřeného cla zabývat. Podstatné pro posouzení
této věci je pouze to, jak se fiskální dopad jednání stěžovatelky promítl do výše uložené sankce.
[13] K této otázce (promítnutí fiskálního dopadu do výše uložené sankce) Nejvyšší správní
soud uvádí, že zbožový kód spolu s popisem zboží (které stěžovatelka uvedla nesprávně), jsou
pro určení výše cla zásadními údaji. Zboží je v prováděcím nařízení Komise (EU) 2016/1821
ze dne 6. 10. 2016, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické
nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „nařízení 2016/1821“), roztříděno
do tříd, kapitol a podkapitol, pro právní účely jsou však (s ohledem na hlavu I, část A, bod 1.
úvodních ustanovení přílohy I obsažené v tomto nařízení) pro zařazení směrodatné právě znění
čísel. Kód nomenklatury společně s kódem TARIC (které dohromady tvoří zbožový kód,
jež stěžovatelka v celním prohlášení uvedla nesprávně) jsou tedy zásadními údaji. Na základě nich
je v nařízení 2016/1821 k jednotlivým druhům zboží uvedeno, jaká se na ně vztahuje smluvní
celní sazba podle příslušných mezinárodních dohod. Na základě těchto kódů a dalších údajů
uvedených v celním prohlášení pak celní orgány vyměřují clo a případně další poplatky související
s dovozem zboží. To také správní orgán I. stupně uvedl ve svém rozhodnutí (viz str. 12 nahoře).
Přesný popis zboží a zbožový kód je proto důležitý pro správné zařazení zboží do celního
sazebníku. Zbožový kód je však podstatný také při vyměřování antidumpingového cla jakožto
dodatečného vyrovnávacího cla uvaleného na zboží, jehož cena je nižší, než je běžná cena v zemi
dovozu, a toto zboží je proto způsobilé poškodit tuzemské výrobce. Z povahy věci tedy
antidumpingové clo není uvaleno na veškeré dovážené zboží (v takovém případě by se nejednalo
o dodatečné clo, ale o clo běžné), ale pouze na některé druhy zboží, a to vůči těm zemím, v nichž
je cena tohoto zboží nižší.
[14] Shrneme-li výše uvedené, pakliže je zbožový kód uveden nesprávně, může dojít
v důsledku nesprávného zařazení do celního sazebníku nejen k špatnému vyměření „běžného“
cla, ale také k nevyměření antidumpingového cla tam, kde být vyměřeno mělo. Fiskální dopad
se tedy v případě uvedení špatného zbožového kódu může projevit jak v nesprávné výši
„běžného“ cla, tak i v nevyměření antidumpingového cla.
[15] V nyní projednávané věci stěžovatelka v celním prohlášení uvedla zbožový kód
8101999000 (kód nomenklatury 81019990), na něž se dle nařízení 2016/1821 vztahuje
smluvní celní sazba ve výši 7 %, přičemž u tohoto typu zboží se antidumpingové clo neuplatňuje
– a to bez ohledu na zemi původu. Správně však měla stěžovatelka uvést zbožový kód
8515908010 (kód nomenklatury 85159080), ke kterému se váže smluvní celní sazba ve výši 2,7 %.
U tohoto typu zboží (s kódem 8515908010) je však nutné rozlišovat, z jaké země pochází,
neboť konečné antidumpingové clo se uplatňuje pouze ve vztahu k Čínské lidové republice.
Uvedením jiného zbožového kódu se tak stěžovatelka zcela vyhnula otázce posuzování,
zda se antidumpingové clo vyměřovat bude, či nikoliv – došlo tedy k úplnému vyloučení
případného vyměření antidumpingového cla. V tomto aspektu spatřuje Nejvyšší správní soud
právě onen fiskální dopad, ke kterému bylo v rámci správního uvážení při ukládání pokuty
přihlédnuto.
[16] Stěžovatelce byla za všechna jednání popsaná shora (viz bod 1) uložena pokuta ve výši
50 000 Kč. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí důsledně popsal, jaká kritéria považoval
při ukládání pokuty za zásadní. Těmito kritérii se podrobně zabýval na str. 11 až 13 svého
rozhodnutí, přičemž je zřejmé, že vyšší míru společenské škodlivosti vztáhl nikoliv k jednání
popsanému pod písm. a) výroku tohoto rozhodnutí – tedy uvedení nesprávných údajů správci
cla, nýbrž jednáním uvedeným pod písm. b) – nedodržení podmínek stanovených pro celní režim
tranzit a s tím spojené odnětí zboží celnímu dohledu a pod písm. c) – porušení podmínek pro
zboží dočasně uskladněné. Proti těmto správním deliktům však stěžovatelka ani v nejmenším
nebrojila. Nic přitom správním orgánům nebránilo v tom, aby fiskální dopad jednání stěžovatelky
při ukládání pokuty zohlednily. Toto kritérium však nebylo jediným, které bylo při stanovování
výše pokuty hodnoceno. Jak uvedl městský soud, bylo zohledněno pouze jako doprovodné
a na samotnou výši uložené pokuty nemělo přímý vliv. Zásadními pro uložení pokuty byla kritéria
závažnosti jednání, způsob spáchání, okolnosti, za kterých k jednání došlo, a následky těchto
jednání, přičemž jako závažnější byla hodnocena jednání popsaná pod písm. b) a c) rozhodnutí
správního orgánu I. stupně (viz str. 12), proti kterým však stěžovatelka vůbec nijak nebrojila.
[17] Nejvyšší správní soud závěrem zdůrazňuje, že stěžovatelce byla uložena pokuta ve výši
50 000 Kč, a to za situace, kdy bylo možné v souladu s §48 odst. 4 celního zákona (ve znění
účinném po 1. 7. 2017 jde o §47 odst. 4 celního zákona) uložit pokutu ve výši do 4 mil. Kč.
Uložená pokuta představuje pouhých 1,25 % z celkové možné výše (nikoliv 0,8 %, jak uvedl
ve svém rozsudku městský soud). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom
vyplývá, že za zjevně nepřiměřenou zpravidla nelze považovat pokutu uloženou ve 4 %
zákonného rozpětí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003,
č. j. 6 A 96/2000 - 62, publ. pod č. 225/2004 Sb. NSS). S ohledem na všechny okolnosti případu,
jakož i na důsledné odůvodnění výše uložené pokuty správními orgány proto nelze dospět
k závěru, že by uložená pokuta byla nepřiměřená.
V. Závěr a náklady řízení
[18] Ve světle všech výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal
kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal, protože mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu