ECLI:CZ:NSS:2019:5.AFS.412.2019:25
sp. zn. 5 Afs 412/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Obec Fryšava
pod Žákovou horou, se sídlem Fryšava pod Žákovou horou 9, zast. JUDr. Stevem Georgesem,
advokátem, se sídlem Lidická 693/5a, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2019, č. j. 31 Af 20/2018 – 176, o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podanou kasační stížností napadl shora označený
rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutím žalovaného ze dne
12. 2. 2018, č. j. 6453/18/5000-10470-700290 a ze dne 7. 8. 2018, č. j. 35404/18/5000-10470-
700290, ve věci odvodu finančních prostředků do Národního fondu a do Státního fondu
životního prostředí; stěžovateli byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně dle zákona
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.
[2] Stěžovatel současně s kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. V návrhu uvedl, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí by pro
něho znamenaly větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám.
[3] K návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku se vyjádřil žalovaný s tím,
že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody, přičemž základní podmínkou pro přiznání
odkladného účinku je tvrzení prokázání skutečnosti, že stěžovateli vznikne újma určité intenzity.
Poukázal na to, že stěžovateli bylo povoleno posečkání jak odvodu za porušení rozpočtové
kázně, tak příslušného penále a to až do 15. 2. 2021. Stěžovatel rovněž podal žádost o prominutí
odvodu i penále; byly tak využity veškeré možnosti eliminace dopadů výše odvodu
na majetkovou situaci stěžovatele. Navrhuje návrh na přiznání odkladného účinku zamítnout.
[4] Kasační stížnost dle §107 s. ř. s. nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přičemž užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že v jeho případě nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti naplněny.
[6] Nejvyšší správní soud především posuzoval, zda stěžovatel dostatečně tvrdil a prokázal,
že by pro něj výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným
osobám.
[7] Podaný návrh nevyjadřuje žádnou konkrétně vymezenou újmu ani důkazy, dle nichž
by bylo možné hrozící újmu posoudit. Stěžovatel se omezuje na pouhé konstatování, že výkon
nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí by pro něho znamenaly větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. K podpoře svého tvrzení, které
je fakticky jen konstatováním zákonné dikce, stěžovatel nic více neuvedl a nepředložil; nelze
proto zkoumat, zda by mohl být odkladný účinek přiznán. Nejvyšší správní soud proto
konstatuje, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody, proč by výkon nebo jiné právní
následky napadeného rozsudku krajského soudu, resp. správního rozhodnutí pro něho znamenal
nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.
[8] V projednávané věci stěžovatel neprokázal naplnění již první z podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, tj. existenci jemu hrozící újmy kvalifikované intenzity.
Za této situace již není třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání
odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s., tedy disproporcionalitu případné újmy a absenci
rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[9] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nikterak nepředjímá rozhodnutí ve věci samé.
[10] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
podmínky §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele
odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu