ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.122.2019:16
sp. zn. 5 As 122/2019 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 26. 4. 2019,
č. j. 59 Af 29/2018 – 41,
takto:
I. Návrh žalobce na osvobození od soudního poplatku a na ustanovení zástupce
se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení krajského soudu, kterým stěžovateli v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 4. 2018, č. j. 18337/18/5100-31462-708633, nebylo přiznáno osvobození od soudních
poplatků a nebyl mu ustanoven zástupce z řad advokátů.
[2] Ze spisu krajského soudu vyplynulo, že stěžovatel současně s podáním žaloby nezaplatil
soudní poplatek, proto byl vyzván k jeho úhradě (č. l. 20); v reakci na výzvu soudu požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků (č. l. 33); stěžovatel byl
vyzván, aby doplnil důvody, pro které je nezbytně třeba mu v řízení o podané žalobě ustanovit
zástupce z řad advokátů a přiznat osvobození od soudních poplatků, a to ve lhůtě 2 týdnů
(č. l. 28); byl mu doručen příslušný formulář k prokázání osobních a majetkových poměrů.
[3] Dne 15. 4. 2019 bylo krajskému soudu doručeno e-mailové podání, ve kterém stěžovatel
pouze uvedl, že soudu sděluje touto krátkou cestou (z důvodů trvající poruchy PC a nefunkčního
tisku), že řádně vyplněný tiskopis včetně příloh odesílá v uzavřené obálce poštou. Do dne.
26. 4. 2019, však soud žádné uvedené listiny neobdržel (jak soud podotkl, ostatně jako tomu bylo
i v jiných soudem projednávaných věcech).
[4] Vzhledem k tomu, že stěžovatel krajskému soudu neposkytl přehled o své aktuální
majetkové a sociální situaci, soud jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhověl;
současně krajský soud upozornil na skutečnost, že stěžovatel v řízení před krajským soudem
vystupuje opakovaně a opakovaně mu také není přiznáváno osvobození od soudních poplatků
s tím, že jeho tvrzení o jeho majetkové situaci jsou neúplná nebo své majetkové a sociální poměry
nedoloží vůbec. Ani v projednávaném případě ve vztahu k podané žádosti stěžovatel neunesl
břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní.
[5] V kasační stížnosti stěžovatel tvrdí, že krajský soud v napadeném usnesení hrubě zkreslil
rozhodný skutkový a právní stav věci, a to na základě domněnek soudu a jím uměle v rozporu
s rozhodnými údaji konstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému se stěžovatel neměl
možnost vyjádřit, čímž mu byla upřena práva garantovaná v čl. 90 Ústavy. Stěžovatel žádá zrušení
napadeného usnesení; současně požádal o přiznání osvobození od soudního poplatku za kasační
stížnost, o ustanovení advokáta a o přiznání odkladného účinku.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[7] Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014 - 19
ze dne 9. 6. 2015 konstatoval, že „[v] případě rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození
od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) totiž považuje
[pozn. Nejvyšší správní soud] za nejpodstatnější, že se jedná pouze o úkony učiněné v probíhajícím řízení
o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Řízení o kasační stížnosti
proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce, jeho výsledkem
není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žalobní řízení, jež před krajským
soudem i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží. Jestliže je tedy poplatková povinnost spojena
s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o „procesní“ kasační stížnosti, nevzniká
podáním takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení ve věci je již zaplaceno
(případně se tato otázka řeší). […] Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném zastoupení
stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků,
o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105
odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z výše uvedených závěrů vyplývá, že stěžovatel není povinen platit
soudní poplatek za projednávanou kasační stížnost; není ani povinen být v tomto řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem. Stěžovatel však výslovně o přidělení advokáta požádal, Nejvyšší
správní soud se proto zabýval tím, zda ustanovení zástupce stěžovateli z hledisek ochrany
jeho práv je nezbytně nutné. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není, neboť předmětem řízení
není žádná složitá právní otázka, z kasační stížnosti je zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá
a proti čemu brojí a lze ji projednat.
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
a z důvodů dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[9] Jak přiléhavě uvedl již krajský soud, smyslem právní úpravy individuálního osvobození
od soudních poplatků je, aby účastníkům nebylo v opodstatněných případech upíráno právo
na přístup k soudu. Právo domáhat se předepsaným způsobem svých práv u nezávislého
a nestranného soudu „má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku“
(viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 289/03).
[10] Podle §35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze
pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.
[11] Předmětem řízení je posouzení, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem,
když stěžovateli napadeným usnesením nepřiznal osvobození od soudních poplatků,
resp. neustanovil zástupce z důvodu, že stěžovatel neprokázal své majetkové poměry.
[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že ze soudního spisu se podává, že stěžovatel na výzvu
soudu k prokázání majetkových poměrů, tedy splnění zákonných podmínek pro posouzení
žádosti, reagoval pouze podáním, v němž uvádí, že formulář zasílá poštou, nicméně nikterak
neprokázal, že se tak stalo; do data vydání napadeného usnesení krajskému soudu nebylo
nic z avizovaného doručeno; stěžovatel tedy neprokázal naplnění podmínek pro přiznání
dobrodinní státu. K tomu, aby mohl být účastník řízení osvobozen od soudních poplatků
je podle §36 odst. 3 s. ř. s. povinen tvrdit a také doložit, že nemá dostatečné prostředky. Nejvyšší
správní soud ve své judikatuře již vyslovil, že „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50).
Tuto povinnost však stěžovatel v průběhu řízení před krajským soudem nesplnil. O následcích
své nečinnosti byl přitom krajským soudem dostatečně poučen. Nejvyšší správní soud uzavírá,
že krajský soud nepochybil, pokud stěžovatelův návrh na osvobození od soudních poplatků
zamítl.
[13] Základním předpokladem k tomu, aby soud vyhověl návrhu na ustanovení zástupce
podle §35 odst. 10 věta první s. ř. s. je, aby účastník řízení splňoval předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků (podmínka sine qua non); ty však, jak vyplývá z výše uvedeného,
v posuzované věci naplněny nebyly; krajský soud proto rozhodl správně i o návrhu stěžovatele
na (ne)ustanovení zástupce.
[14] Ke stěžovatelově námitce, že krajský soud rozhodl na základě zkresleného skutkového
a právního stavu, respektive na základě domněnek, ke kterým se stěžovatel nemohl vyjádřit
a které jsou v rozporu s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovateli
již vysvětlil (například v rozsudcích ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 Afs 177/2014 – 24, nebo ze dne
30. 11. 2017, č. j. 8 As 225/2017 - 32), že český právní řád soudům neukládá, aby s účastníky
řízení konzultovaly své úvahy. Stěžovatel měl možnost přednést veškerá svá tvrzení a nahlížet
do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené v odůvodnění napadeného usnesení jsou koherentní
a podložené spisovým materiálem.
[15] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou; krajský soud nepochybil,
nevyhověl-li stěžovatelovým návrhům na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě. Nejvyšší správní soud současně neshledal ani žádná jiná pochybení
v řízení před krajským soudem, za neopodstatněnou tudíž považoval i námitku, že krajský soud
svým postupem porušil čl. 90 Ústavy. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[16] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud přistoupil bezodkladně k věcnému projednání
kasační stížnosti, neboť se dle §56 odst. 2 s. ř. s. jedná o věc přednostní, neshledal potřebným
o tomto návrhu samostatně rozhodovat.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. července 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu