ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.167.2019:44
sp. zn. 5 As 167/2019 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: OS Tučňák,
spolek, se sídlem Pod Vinicemi 928/9, Plzeň, zast. advokátem JUDr. Lubomírem Procházkou,
se sídlem V Celnici 1028/10, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí,
se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Kinský dal
Borgo, a.s., se sídlem Komenského 5, Chlumec nad Cidlinou, zast. Mgr. Šimonem Slezákem,
advokátem se sídlem Ulrichovo nám. 3, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, č. j. 43 A 11/2019 - 83,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2018, č. j. MZP/2018/500/1283, sp. zn.
ZN/MZP/2018/500/289, podaná v rozsahu výroku II. tohoto rozhodnutí; tímto výrokem
žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje,
odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 6. 2018,
č. j. 055636/2018/KUSK, sp. zn. SZ_055636/2018/KUSK (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“). Pouze pro úplnost lze doplnit, že výrokem I. žalovaný pro nepřípustnost zamítl
odvolání obce Hradčany.
[2] Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně na základě provedeného
zjišťovacího řízení rozhodl podle §7 odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů
na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“),
že záměr „Revitalizace Žehuňského rybníka“ nemá významný vliv na životní prostředí a nebude
posuzován podle zákona o posuzování vlivů.
[3] Zjišťovací řízení bylo vedeno na podkladě oznámení záměru „Revitalizace Žehuňského
rybníka“ (a zřízení dvou kompostáren na úpravu vytěženého sedimentu v obcích Hradčany
a Choťovice), jež učinila osoba zúčastněná na řízení dne 8. 5. 2018. V oznámení záměru
osoba zúčastněná na řízení deklarovala objem akumulované vody v Žehuňském rybníce ve výši
3,3 mil m
3
; připojila také stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen „AOPK“)
ze dne 18. 12. 2017 vydané podle §45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), v němž
se uvádí, že nelze vyloučit významný vliv záměru na příznivý stav předmětu ochrany, celistvost
evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti (konkrétně na evropsky významnou lokalitu
Žehuňsko, jejíž součástí jsou místa s výskytem vrkoče útlého, a ptačí oblast Žehuňský rybník –
Obora Kněžičky zřízenou pro ochranu bukáčka malého a chřástala kropenatého).
[4] Správní orgán I. stupně následně zveřejnil informaci o zahájení zjišťovacího řízení,
v němž se vyjádřily jednak dotčené orgány, některé záměrem dotčené obce a společnost
Galafruit s.r.o. (dále jen „Galafruit“); stěžovatel žádné vyjádření neučinil. Po provedeném
zjišťovacím řízení správní orgán I. stupně rozhodl, jak je uvedeno shora. V odůvodnění
rozhodnutí správní orgán I. stupně vycházel zejména z oznámení záměru, přičemž
charakterizoval předpokládaný vliv záměru na obyvatelstvo a životní prostředí a vyjádřil
se k jednotlivým uplatněným stanoviskům.
[5] Proti rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že z prvostupňového
rozhodnutí nelze seznat, z jakého důvodu správní orgán I. stupně zařadil rybník do kategorie II.
(nikoli kategorie I.) přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů. Při rozloze 258 ha a maximální
hloubce 6 m může mít podle stěžovatele rybník objem téměř 15,5 mil m
3
, přesahuje limit
10 mil. m
3
, a proto by měl být záměr posouzen obligatorně. Stěžovatel namítl také nedostatečné
vyhodnocení vlivu záměru na ptactvo. Upozornil na stanovisko AOPK, podle kterého
v souvislosti s realizací záměru nelze vyloučit vliv na příznivý stav předmětu ochrany, zejména
negativní vliv na ptačí hnízdiště a stávaniště (tj. území, po němž se pohybují). Podle stěžovatele
nebylo z prvostupňového rozhodnutí jasné, jak velký bude zásah do hnízdišť; rovněž není jasné,
jaký vliv bude na ptactvo mít hluk 90dB ze sacích bagrů po dobu odbahňování rybníka ve spojení
s hlukem ze železniční trati. Stěžovatel rovněž namítl, že se v lokalitě nachází ovocné sady
společnosti Galafruit zavlažované vodou odtékající z předmětného rybníka.
[6] Žalovaný ve svém rozhodnutí odmítl výtky týkající se kategorizace záměru. Zdůraznil,
že deklarovaný zádržný objem rybníka je 3,3 mil. m
3
, jak plyne i z platného manipulačního řádu,
a že správní orgán I. stupně při zařazení záměru do příslušné kategorie správně vycházel
z podkladů předložených osobou zúčastněnou na řízení. Výpočet objemu provedený žalobcem
je navíc mylný, neboť dno rybníka z logiky věci nedosahuje ve všech svých částech maximální
hloubky. Stanovisko AOPK je pak třeba podle žalovaného pokládat pouze za prvotní sdělení
ve věci; samotné posouzení vlivů bylo předmětem právě následného zjišťovacího řízení. Jde-li
o intenzitu hluku, pak působení hluku z bagrů a z projíždějících vlaků při dodržení navržených
opatření nebude mít na ptačí populaci zásadní negativní vliv. K nárokům společnosti Galafruit na
odběr vody žalovaný uvedl, že v oznámení záměru se počítá se změnou manipulačního řádu,
která bude reflektovat průběh záměru. Navíc, podle současného manipulačního řádu je minimální
odtok z rybníka 80 l/s a společnost Galafruit z tohoto potoka průměrně odebírala pouze 2,58 l/s.
Nehledě na to, že v době, kdy má být rybník vypuštěn (od října do března), ani nelze
předpokládat potřebu odběru vody pro zálivku sadu.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[7] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, kterou krajský soud zamítl
jako nedůvodnou dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Stěžovatel v žalobě prakticky zopakoval své dřívější námitky týkající se kategorizace
předmětného záměru, stanoviska AOPK a vlivu hluku. K tomu krajský soud v odůvodnění svého
rozsudku uvedl, že pokud správní orgán I. stupně vycházel z údajů obsažených v oznámení, jedná
se o obvyklý postup, jenž je podstatou zjišťovacího řízení. V této fázi řízení navíc deklarovaný
objem Žehuňského rybníka nebyl nijak zpochybněn, neboť stěžovatel před vydáním
prvostupňového rozhodnutí žádné vyjádření v tomto směru neuplatnil; učinil tak až v odvolání.
Žalovaný se proto zabýval otázkou správnosti kategorizace záměru podrobněji a jeho zdůvodnění
posoudil krajský soud jako přezkoumatelné. Věcně reaguje na námitku stěžovatele, zejména
poukazuje na nesprávnost jeho výpočtu, resp. na logickou chybu, jíž se stěžovatel dopustil, pokud
svůj výpočet založil na tom, že z údaje o maximální hloubce (které může rybník dosahovat
např. i jen na jednom metru čtverečním) lze činit závěry ve vztahu k jeho zádržnému objemu.
Podle krajského soudu je tak zřejmé, proč správní orgány zařadily záměr do kategorie II.
[9] Pokud jde o význam stanoviska AOPK pro zjišťovací řízení, to bylo podle §45i odst. 1
zákona o ochraně přírody a krajiny vydáno nikoli ve vztahu „k záměru“, ale pouze „k jeho
charakteristice“. Jedná se tedy o předběžné vyjádření orgánu ochrany přírody, které tím,
že nevyloučilo vliv na evropsky významnou lokalitu a ptačí oblast, určilo, že musí proběhnout
zjišťovací řízení podle zákona o posuzování vlivů. Podstatou stanoviska AOPK je pouze
určitý kvalifikovaný odhad ve vztahu k existenci významného vlivu, nikoli jeho prokazování –
to je předmětem následného zjišťovacího řízení, v němž se teprve zkoumá, zda je třeba přistoupit
k posouzení vlivů podle zákona o posuzování vlivů. Vlastní oznámení záměru nechala osoba
zúčastněná na řízení zpracovat až poté, co obdržela stanovisko AOPK, z něhož se dozvěděla,
v jakém režimu má postupovat a jaké má mít oznámení parametry.
[10] K možným vlivům záměru na ptactvo pak krajský soud odkázal na obsah oznámení
záměru a odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Hlavní negativní vliv na ptactvo bude spočívat
v možnosti rušení ptáků hlukem ze sacích bagrů používaných při odbahňování, které však
nebude probíhat nepřetržitě po dobu tří let, nýbrž vždy jen v části roku mimo období hnízdění
a v různých částech rybníka. Tato hluková zátěž je navíc srovnatelná s hlukem vlaku pravidelně
projíždějícího kolem rybníka, takže lze předpokládat, že jsou na něj ptáci do značné míry
adaptováni. Nárůst hlukového zatížení lokality při působení dvou zdrojů o přibližně stejné
hodnotě (sacích bagrů a nárazově projíždějícího vlaku) nebude nijak markantní a technické práce
budou probíhat etapovitě (jak v čase, tak v prostoru) a jejich vliv se bude vždy projevovat
jen v nejbližším okolí. Proto nezasažená část rybníka bude i nadále vhodná pro hnízdění.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[11] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, v níž setrval na své
dosavadní argumentaci. Zopakoval, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí absentují
úvahy, kterými se správní orgán I. stupně řídil při stanovení kategorizace záměru. Toto
rozhodnutí je proto v rozporu s §68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“), a tudíž nepřezkoumatelné. Stěžovatel nesouhlasí s tím,
že by správní orgán I. stupně nebyl povinen zdůvodnit zařazení záměru do příslušné kategorie
posuzování, neboť zařazení záměru je naprosto klíčové pro celé řízení EIA, a proto nesmí být
o jeho provedení žádná pochybnost. Uvedené je rovněž v rozporu s §7 odst. 3 písm. b) zákona
o posuzování vlivů, který ukládá povinnost vyhodnotit okolnosti, zda záměr nebo změna záměru
svou kapacitou dosahuje limitních hodnot uvedených u záměrů příslušného druhu v příloze č. 1
k tomuto zákonu. Jestliže krajský soud odmítl námitku stěžovatele s odkazem na nesprávnost
jeho výpočtu, resp. na logickou chybu, jíž se dopustil, pokud svůj výpočet založil na údaji
o maximální hloubce, postupoval chybně; na místo toho, aby hodnotil správnost tvrzení
oznamovatele záměru, hledal nedostatky ve výpočtech stěžovatele. Přestože je málo
pravděpodobné, aby hloubka rybníka činila 6 m po celé jeho ploše, neznamená to, že tomu
tak být nemůže. Stěžovatel připomněl, že pro jinou kategorizaci záměru stačí, aby výpočet
stěžovatele byl správný jen z 64 %. Tuto možnost správní orgány ani krajský soud nijak
neprověřovaly a převzaly závěry oznamovatele záměru (osoby zúčastněné na řízení).
[12] Stěžovatel dále upozornil, že rozhodnutí žalovaného, potažmo správního orgánu
I. stupně, je v rozporu se stanoviskem AOPK. Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud stejně
jako správní orgány nesprávně posoudil právní otázku dopadu stanoviska AOPK a jeho závěrů
pro záměr jako takový. Je sice nesporné, že stanovisko bylo vydáno k charakteristice záměru,
nicméně AOPK měla k dispozici všechny informace o záměru, jak je patrné z odůvodnění
předmětného stanoviska. Na stanovisku a jeho závěrech nemůže nic změnit ani to, že jde
o předběžné vyjádření, neboť významný vliv spočívající ve všech stavebních zásazích do lokality
spojených s hlukem a pohybem mechanizace je nesporný a nemůže být jako takový z povahy věci
vyloučen ani natolik omezen, aby to mohlo mít dopad na stanovené závěry. Za této situace není
podle stěžovatele možné během zjišťovacího řízení dojít k jinému závěru, než že záměr je nutné
posoudit v navazujícím řízení, a to plně v souladu s §7 odst. 3 zákona o posuzování vlivů.
[13] Nesprávný je podle stěžovatele i závěr krajského soudu týkající se dopadů záměru
na ptactvo. Krajský soud v napadeném rozsudku vůbec neuvedl, jaké navýšení hlukové zátěže
by už bylo markantní a jaký hluk tedy vylučuje přítomnost a hnízdění chráněných ptačích druhů,
přičemž bukáček malý je kriticky ohroženým druhem a chřástal kropenatý silně ohroženým
druhem a tedy i „nemarkantní“ navýšení hluku může mít pro tyto druhy fatální následky. Podle
stěžovatele si lze dále jen těžko představit situaci, kdy se oba ptačí druhy budou přesouvat tak, jak
budou probíhat práce, neboť oba dotčené druhy jsou extrémně plaché. Lze proto předpokládat,
že jejich vyrušení povede k tomu, že zcela opustí danou lokalitu, která je i díky nim předmětem
ochrany.
[14] Na základě shora uvedeného stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[15] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ve zjišťovacím řízení vycházejí
příslušné orgány primárně z údajů obsažených v oznámení záměru. Pokud při podání oznámení
nevyvstanou důvodné pochybnosti, není třeba kategorizaci záměru, která je dána samotnou
charakteristikou záměru a není předmětem správního uvážení, podrobněji odůvodňovat.
V samotném zjišťovacím řízení ostatně žádné pochybnosti o objemu rybníka nevyvstaly.
Žalovaný i krajský soud se touto otázkou blíže zabývali až na základě podaného odvolání,
resp. žaloby s tím, že výpočet kapacity naznačený stěžovatelem naprosto neodpovídá faktické
podobě dna a sestupných břehů.
[16] Ke stanovisku AOPK žalovaný uvedl, že jeho úlohu interpretuje stěžovatel nesprávně.
Předmětné stanovisko pouze určilo, že musí proběhnout tzv. zjišťovací řízení dle zákona
o posuzování vlivů a rozhodně z něj nelze bez dalšího vyvodit, že daný záměr má významný vliv
na životní prostředí a je třeba jej dále posuzovat v procesu EIA. Žalovaný připomněl,
že k následnému vyhodnocení vlivu záměru na uvedenou lokalitu sloužilo i hodnocení vlivu
záměru podle §45i zákona o ochraně přírody zpracované RNDr. L. M., Ph.D., které tvořilo
neoddělitelnou součást oznámení a které hodnotilo vlivy záměru s ohledem na rozsah zásahu.
Z tohoto hodnocení se podává, že vlivy, které bude mít realizace záměru, lze při realizaci
navržených opatření považovat za mírné. Vliv revitalizace na faunu bude pouze krátkodobý, při
dodržení navržených podmínek akceptovatelný a ve svém konečném důsledku s významně
pozitivním dopadem na celou lokalitu.
[17] Ve vztahu k námitce negativního ovlivňování zvláště chráněných druhů živočichů
(ptactva) žalovaný zdůraznil, že dojde-li realizací záměru ke škodlivému zásahu do přirozeného
vývoje zvláště chráněných druhů živočichů, musí oznamovatel disponovat výjimkou ze zákazů
dle §56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dále upozornil na nutnost vydání rozhodnutí
o odchylném postupu při ochraně ptáků podle §5b odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.
Navíc, lokalita záměru je součástí národní přírodní památky Žehuňský rybník se specifickým
předmětem ochrany, proto je k realizaci třeba i výjimka ze zákazu ve zvláště chráněném území
podle §43 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a předchozí souhlas podle §44 odst. 3
téhož zákona. Na základě těchto skutečností žalovaný shrnul, že z pohledu obecného posuzování
vlivů na životní prostředí je možné významný vliv záměru na životní prostředí vyloučit. Úlohou
zjišťovacího řízení, resp. procesu posuzování vlivů na životní prostředí není tak detailní
posouzení vlivu na jeden konkrétní zájem chráněný zákonem, jak požaduje stěžovatel, pokud
složkový zákon (zde: zákon o ochraně přírody a krajiny) obsahuje nástroje k účinné ochraně
tohoto zájmu v rámci jiných postupů.
IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení a replika stěžovatele
[18] Ke kasační stížnosti se vyjádřila též osoba zúčastněná na řízení, která předně odkázala
na argumentaci krajského soudu a žalovaného. Nad rámec toho upozornila na personální
propojenost stěžovatele se subjekty majícími zájem na výsledku řízení ve věci týkající
se revitalizace Žehuňského rybníka, konkrétně se společností Galafruit. Mgr. J. V., který jako
předseda spolku jedná za stěžovatele, je členem představenstva společnosti Fio banka, a.s.
Předsedou dozorčí rady této společnosti je Mgr. X, jehož manželka Andrea Kopúnová, je
jednatelkou společnosti Galafruit sídlící na stejné adrese jako Fio banka, a.s.: V Celnici 1028/10,
Praha 1 (a rovněž stěžovatel určuje svou adresu pro doručování na této adrese). Společnost
Galafruit je vlastníkem pozemků nacházejících se v blízkosti Žehuňského rybníka a je s osobou
zúčastněnou na řízení ve sporu o odběr vody z Žehuňského náhonu (nikoli rybníka). V této
souvislosti osoba zúčastněná na řízení poukázala také na obsah odvolání, v němž stěžovatel
přímo hájil zájmy společnosti Galafruit.
[19] V reakci na toto vyjádření označil stěžovatel tvrzení osoby zúčastněné na řízení za účelová
a nekorektní. Zdůraznil, že byl registrován u Ministerstva vnitra dne 24. 9. 2004, přičemž za celou
dobu patnáctileté historie spolku je předmětná věc prvním aktivním zapojením do správního
či soudního řízení. Nelze proto usuzovat, že by se v jeho případě mělo jednat o obstrukční
či fiktivní spolek. K personální propojenosti stěžovatel uvedl, že předseda spolku se věnuje
i činnosti pro neziskový sektor a působí i v jiných neziskových organizacích.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k následujícímu závěru.
[21] Kasační stížnost není důvodná.
[22] Podstatou projednávané věci je právní zhodnocení závěru zjišťovacího řízení, podle
něhož záměr „Revitalizace Žehuňského rybníka“ nebude dále posuzován podle zákona o posuzování
vlivů. Byť jde ve výsledku o jedinou právní otázku, lze její posouzení rozdělit do tří relativně
samostatných okruhů odpovídajících námitkám stěžovatele: 1) otázka kategorizace záměru,
2) význam stanoviska AOPK a 3) dopad hluku a zásahů mechanizace na zvláště chráněné druhy
ptactva.
V.1 Kategorizace záměru
[23] Pokud jde o správnost a zdůvodnění zařazení předmětného záměru do příslušné kategorie
podle zákona o posuzování vlivů, Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v rámci procesu
posuzování vlivů (EIA) se rozlišují dva typy záměrů: i) záměry vždy podléhající posouzení, které
jsou taxativně uvedeny v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů jako kategorie I., a ii) záměry
vyžadující zjišťovací řízení, v němž se posoudí, zda záměr bude dále posuzován – tzv. screening
(k tomu viz dále); tyto záměry jsou uvedeny v příloze 1 téhož zákona jako kategorie II. Zařazení
záměrů do uvedených kategorií probíhá na základě kritérií stanovených v příloze č. 1 (kritériem
je nejčastěji rozsah záměru).
[24] Zařazení nyní posuzovaného záměru je řešeno v bodu 65 této přílohy, z něhož vyplývá,
že do kategorie I. jsou zařazeny vodní nádrže s objemem akumulované vody alespoň ve výši
10 mil. m
3
. Do kategorie II. uvedené přílohy jsou pak zařazeny vodní nádrže s objemem
akumulované vody alespoň ve výši 100 tis. m
3
. V tomto případě byl záměr „Revitalizace Žehuňského
rybníka“ s ohledem na deklarovaný objem ve výši 3,3 mil. m
3
zařazen do kategorie II, tj. jako
záměr podléhající zjišťovacímu řízení.
[25] Jestliže stěžovatel namítal, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nezdůvodnil
zařazení záměru do kategorie II., pročež je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, nutno říci,
že o rozsahu záměru nevznikly v průběhu zjišťovacího řízení nejmenší pochybnosti. Správní
orgán I. stupně vycházel ze zařazení záměru v oznámení (část B.I.1), v němž byl uveden objem
rybníka ve výši 3,3 mil. m
3
. Tento objem, potažmo zařazení záměru do kategorie II. nebyly
zpochybněny ani ve vyjádřeních dotčených orgánů, územních samosprávných celků či veřejnosti;
pochybnosti vznesl až stěžovatel ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Za této
situace nebyl dán důvod v prvostupňovém rozhodnutí podrobně odůvodňovat zařazení záměru
do kategorie II. Nelze přehlížet, že požadavky §68 odst. 3 správního řádu je nutné vykládat vždy
ve vztahu k povaze a okolnostem konkrétního případu.
[26] Nejvyšší správní soud se v této souvislosti ztotožňuje s krajským soudem i žalovaným,
že při zařazení záměru se z povahy věci vychází primárně z jeho popisu uvedeného v oznámení
záměru. Je to totiž sám oznamovatel, kdo určuje povahu, rozsah a další specifika svého záměru;
oznamovatel jistě musí vědět, jaký záměr chce uskutečnit. Zásadní roli oznámení lze ostatně
odvodit také z §7 odst. 3 věty první zákona o posuzování vlivů, podle níž platí, že „[z]jišťovací
řízení se zahajuje na podkladě oznámení a provádí se podle kritérií uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu“
(pozn. důraz doplněn Nejvyšším správním soudem).
[27] K tomu lze doplnit, že na odpovědnosti oznamovatele, aby k zjišťovacímu řízení
předložil skutečnou podobu záměru, v opačném případě by totiž závěry posuzování vlivů
(resp. závěry zjišťovacího řízení) stejně nemohl uplatnit v navazujících řízeních. Správní orgány
rozhodující v navazujícím (např. územním) řízení totiž nepochybně musí hodnotit, zda
předložený záměr svými parametry skutečně odpovídá záměru posuzovanému podle zákona
o posuzování vlivů. Uvedené samozřejmě neznamená, že by měl správní orgán vycházet
ze zařazení záměru ze strany oznamovatele vždy a bez dalšího. V případě, že by v průběhu
zjišťovacího řízení vyplynulo, že záměr spadá nikoli do kategorie II., ale do kategorie I.,
výsledkem zjišťovacího řízení by nepochybně musel být závěr, že záměr bude dále posuzován,
neboť jde o záměr podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o posuzování vlivů, jenž podléhá úplnému
posouzení vždy.
[28] V tomto případě ovšem o zařazení záměru nepanovaly nejmenší pochybnosti, a pokud
je stěžovatel vznesl ve svém odvolání, žalovaný se s nimi stručně, leč přezkoumatelně a logicky
vypořádal. Žalovaný jednak odkázal na oznámení záměru, v němž oznamovatel vycházel
ze schváleného manipulačního řádu daného vodního díla a zejména pak zpochybnil reálnost
výpočtu stěžovatele, když jím vypočítaného objemu nedosahují ani rybníky s větší rozlohou.
Doplnil, že dno rybníka je členité a maximální hloubky 6 m dosahuje jen na několika místech.
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že ani z pohledu odvolacího řízení nebylo namístě
podrobněji zkoumat, potažmo odůvodňovat zádržný objem Žehuňského rybníka za situace, kdy
jej stěžovatel zpochybnil na základě prostého matematického výpočtu v podobě násobku rozlohy
rybníka a jeho maximální hloubky, aniž by se nad reálností tohoto výpočtu zamýšlel a předložil
jakoukoliv oporu pro svá tvrzení (kupříkladu odborné vyjádření nebo podklady týkající se objemu
rybníka či morfologie jeho dna). Výpočet stěžovatele lze proto označit za čistě hypotetický
a do značné míry účelový. V tomto ohledu není jistě od věci, byť jen nad rámec, upozornit
i na vyjádření žalovaného k žalobě, v němž se uvádí, že i největší rybník v České republice –
Rožmberk, s téměř dvojnásobnou plochou, dosahuje kapacity jen 6,2 mil. m
3
.
[29] Lze tedy souhlasit s krajským soudem, že obě správní rozhodnutí jsou přezkoumatelná
a je z nich zřejmé, proč byl záměr zařazen do kategorie II. přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů.
Jestliže stěžovatel krajskému soudu v kasační stížnosti vytýká, že na jeho výpočet zádržného
objemu akumulované vody v rybníce nahlížel stejně chybně jako žalovaný, pak je třeba zdůraznit,
že stěžovatel ve své žalobě proti závěrům správních orgánů brojil primárně v rovině
nepřezkoumatelnosti; tedy bez toho, aby na argumentaci žalovaného jakkoli věcně reagoval
či přinesl nové skutečnosti či důkazy, jež by jeho tvrzení podporovaly. S ohledem na výše
uvedené se však ani z věcného hlediska nedá závěrům krajského soudu nic vytknout.
[30] Na uvedeném ničeho nemění ani tvrzení stěžovatele, že odbahněním rybníka se jeho
objem dále zvýší. Tato námitka je především zcela obecná, neboť stěžovatel nijak nespecifikoval,
jaký dopad má podle něj mít odbahnění rybníku z pohledu zařazení záměru do příslušné
kategorie. I kdyby však na tuto námitku Nejvyšší správní soud přistoupil, pak z oznámení záměru
(část B.I.2) vyplývá, že ze zdrže rybníka má být vytěženo „jen“ cca 480 tis. m
3
sedimentu. Z toho
je zřejmé, že ani zohlednění odbahněného objemu nemá z pohledu kategorizace záměru žádný
dopad.
[31] Konečně k námitce stěžovatele, že správní orgány záměr nevyhodnotily ve smyslu §7
odst. 3 písm. b) zákona o posuzování vlivů, podle kterého správní orgány přihlíží i k tomu,
zda záměr svou kapacitou dosahuje limitních hodnot uvedených v příloze č. 1 kategorii II.,
Nejvyšší správní soud uvádí, že i tuto námitku považuje za nedůvodnou a zcela vyvrácenou.
Vzhledem k tomu, že limit pro „překlopení“ záměru do kategorie I. činí 10 mil. m
3
, je zřejmé,
že předmětný záměr o objemu 3,3 mil. m
3
limitních hodnot ani zdaleka nedosahuje.
V.2 Význam stanoviska AOPK
[32] Stěžovatel dále namítal, že závěr zjišťovacího řízení je v rozporu se stanoviskem AOPK
ze dne 18. 12. 2017, vydaným dle §45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, podle kterého
nelze vyloučit významný vliv na evropsky významnou lokalitu, resp. ptačí oblast; stěžovatel má
za to, že z tohoto důvodu měl být záměr dále posuzován podle zákona o posuzování vlivů
na životní prostředí. Ani s touto kasační námitkou se Nejvyšší správní soud neztotožňuje,
neboť krajský soud i správní orgány posoudily otázku dopadu stanoviska AOPK zcela správně
a v souladu se zákonem.
[33] Nejvyšší správní soud nijak nepopírá, že úprava v §45h a násl. zákona o ochraně přírody
a krajiny, jako projev zvýšené ochrany evropsky významných lokalit a ptačích oblastí, představuje
určitou nadstavbu ve vztahu k obecnému posuzování vlivů na životní prostředí; srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2013, č. j. 5 As 66/2011 - 98, č. 2863/2013 Sb. NSS.
To však neznamená, že by měl být význam stanoviska orgánu ochrany přírody – zde: AOPK
podle §45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny vykládán tím způsobem, jak činí stěžovatel.
[34] Podstatou tohoto stanoviska, kterou správně popsal již krajský soud, je předběžné
posouzení návrhu (charakteristiky) záměru, jehož cílem není zodpovězení, zda záměr může mít
významný vliv na evropsky významné lokality a ptačí oblasti, ale pouze, zda takový vliv lze
s jistotou a priori vyloučit; posouzení ze strany orgánu ochrany přírody má proto nutně
kvalitativně odlišnou podobu. Pokud stanovisko možný významný vliv nevyloučí, musí být podle
§45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny záměr předmětem posouzení postupem podle
zákona o posuzování vlivů, a to i v případě, pokud by záměr tomuto zákonu jinak nepodléhal;
k tomu též srov. §3 písm. a) bod 2. zákona o posuzování vlivů, dle něhož se pro účely tohoto
zákona se záměrem rozumí „stavby, zařízení, činnosti a technologie, které podle stanoviska orgánu ochrany
přírody vydaného podle zákona o ochraně přírody a krajiny mohou samostatně nebo ve spojení s jinými významně
ovlivnit předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti“.
[35] Význam stanoviska orgánu ochrany přírody tedy spočívá v podřazení všech tzv. naturových
záměrů procesu posuzování vlivů; jeho další význam pak spočívá v povinnosti oznamovatele
zpracovat též varianty řešení v případě, kdy stanovisko orgánu ochrany přírody nevyloučí
významný negativní vliv - viz §45i odst. 2 věta druhá zákona o ochraně přírody a krajiny, podle
níž „[n]evyloučí-li výsledek posouzení podle tohoto odstavce významný negativní vliv koncepce nebo záměru
na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, musí předkladatel zpracovat
varianty řešení, jejichž cílem je významný negativní vliv vyloučit, nebo v případě, že vyloučení není možné, alespoň
zmírnit; tyto varianty musí být také předmětem posouzení podle tohoto odstavce postupem podle zákona
o posuzování vlivů na životní prostředí“.
[36] K tomu je nutno poznamenat, že varianty řešení, resp. zmírnění dopadů záměru na danou
lokalitu byly v daném případě – právě v návaznosti na stanovisko AOPK – zpracovány
autorizovanou osobou (RNDr. L. M., Ph.D.) a následně byly předmětem posouzení podle zákona
o posuzování vlivů přesně tak, jak předpokládá zákon o ochraně přírody a krajiny –
v podrobnostech viz dále.
[37] Výsledné posouzení, zda záměr skutečně může mít vliv na evropsky významné lokality
či ptačí oblasti, resp. na životní prostředí obecně, je tedy předmětem procesu probíhajícího podle
zákona o posuzování vlivů, jehož prvým a základním krokem je právě zjišťovací řízení; v něm
se teprve podrobně zkoumá, zda je třeba přistoupit k samotnému posouzení vlivů. Jestliže totiž
nejde o záměr uvedený v §4 odst. 1 písm. a) zákona o posuzování vlivů (záměr spadající
do kategorie I.), který je dále posuzován automaticky, proběhne v takovém případě [tj. u záměrů
spadajících pod §4 odst. písm. b) – h) zákona o posuzování vlivů] zjišťovací řízení podle §7
odst. 2 citovaného zákona. Předmětem tohoto řízení je přitom je posouzení, „zda záměr nebo jeho
změna může mít významný vliv na životní prostředí“ (tzv. screening), a pokud dojde správní orgán
k závěru, že ano, pak také upřesnění rozsahu a obsahu dokumentace (tzv. scoping).
[38] V této souvislosti je třeba poukázat na §4 odst. 1 písm. f) zákona o posuzování vlivů,
který stanoví výslovně, že záměry podle §3 písm. a) bodu 2 téhož zákona (tzv. naturové záměry)
podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení.
V těchto případech pak k naznačenému screeningu podle §7 odst. 2 zákona o posuzování vlivů
přistupuje v návaznosti na §45h a 45i zákona o ochraně přírody a krajiny též zakotvení
povinnosti posouzení, „zda záměr může samostatně nebo ve spojení s jinými mít významný vliv na předmět
ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.“ Stanovisko podle zákona o ochraně
přírody a krajiny tak svůj význam ve zjišťovacím řízení nepochybně má, pouze však v tom
smyslu, že ovlivňuje, z jakých hledisek a v jaké míře má správní orgán daný záměr ve zjišťovacím
řízení zkoumat. Neznamená však, že by měl být záměr dále posuzován automaticky. Automatické
posuzování zákon o posuzování vlivů zachovává pouze u záměrů spadajících do kategorie I.,
přesněji řečeno záměrů uvedených v §4 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, bez ohledu na existenci
stanoviska orgánu ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
[39] Pokud tedy správní orgán I. stupně dospěl – i při existenci stanoviska AOPK ze dne
18. 12. 2017 – k závěru, že záměr „Revitalizace Žehuňského rybníka“ shora popsaný vliv mít nemůže,
nelze tento závěr označit za nezákonný. Naopak, zákonem předpokládaná posloupnost
posuzování záměru z hlediska jeho dopadů do evropsky významné lokality, resp. ptačí oblasti
byla zachována, jak je patrné též z vypořádání posledního okruhu kasačních námitek.
V.3 Ochrana zvláště chráněných druhů ptactva
[40] Tento poslední – třetí – okruh kasačních námitek se vztahoval k faktickým dopadům
záměru (zejména hluku ze sacích bagrů) na zvláště chráněné druhy ptactva, konkrétně bukáčka
malého a chřástala kropenatého. K tomu Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že součástí
oznámení záměru je i hodnocení vlivu záměru podle §45i zákona o ochraně přírody a krajiny
zpracované autorizovanou osobou – RNDr. L. M., Ph.D., které se podrobně zabývá dopadem
hluku a záměru vůbec na danou lokalitu a navrhuje opatření k jejich minimalizaci, vč. rozdělení
prací do etap a zajištění biologického dozoru stavby. Výsledkem tohoto hodnocení je závěr, že
„záměr revitalizace Žehuňského rybníka nebude mít významný negativní vliv na předměty ochrany žádných
lokalit soustavy NATURA 2000, ani na celistvost těchto lokalit.“
[41] Tento výsledný závěr je z pohledu zdejšího soudu zcela zásadní, jakkoli RNDr. M
připouští mírně negativní dílčí vlivy zvýšené ruchové zátěže ve vztahu k ptačím předmětům
ochrany; zdůrazňuje však časové i prostorové rozdělení zásahů tak, aby míra rušení byla
minimalizována. A závěrem pak konstatuje, že hodnocený záměr bude představovat ve svém
důsledku biologicky pozitivní zásah do prostoru Žehuňského rybníka a do navazujících
mokřadních stanovišť.
[42] Z popsaného hodnocení RNDr. M. vycházel i žalovaný, potažmo krajský soud a jejich
vypořádání námitek stěžovatele nelze nic vytknout. Oba poukázali na skutečnost, že nárůst
hlukového zatížení lokality při působení dvou zdrojů o přibližně stejné hodnotě (sacích bagrů
a nárazově projíždějícího vlaku) nebude tak markantní, přičemž intenzita hluku se snižuje
se vzdáleností od zdroje působení. Vliv prací se nadto bude vždy projevovat jen v nejbližším
okolí, a proto nezasažená část rybníka bude i nadále vhodná pro hnízdění. Pokud nyní stěžovatel
namítá, že není uvedeno, jaké navýšení hluku by už bylo markantní, Nejvyšší správní soud uvádí,
že takový závěr nebyl úkolem žalovaného ani krajského soudu. Z pohledu míry nárůstu hlukové
zátěže lze odkázat na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, z něhož vyplývá, že hladina
hluku vzroste z 80 dB na 83 dB. Takový nárůst lze jistě označit za relativně malý, a tudíž
nemarkantní. I v ostatním jsou závěry žalovaného a krajského soudu srozumitelné a logické,
a proto námitky stěžovatele nelze hodnotit jinak, než jako nedůvodné.
[43] Pro úplnost pak lze připomenout, že závěrem zjišťovacího řízení hodnocení dopadů
záměru na zvláště chráněné druhy (nejen) ptactva nutně nekončí, neboť ve hře mohou být
případné souhlasy či výjimky podle zákona o ochraně přírody a krajiny, jak ve svém vyjádření
ke kasační stížnosti poznamenal žalovaný (viz bod 17 odůvodnění tohoto rozsudku).
VI. Závěr a náklady řízení
[44] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji v souladu s §110 odst. 1 poslední větou s. ř. s. zamítl.
[45] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné
administrativní činnosti v tomto řízení nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu
nákladů nepřiznal.
[46] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v případě osoby zúčastněné na řízení
se opírá o §60 odst. 5 větu první ve spojení s §120 s. ř. s. Protože v dané věci nebyla osobě
zúčastněné na řízení uložena žádná povinnost, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu