ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.180.2018:72
sp. zn. 5 As 180/2018 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. P. Š., MBA, zast. Mgr.
Martinem Čermákem, advokátem se sídlem Štefánikova 136/66, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2016, čj. JMK 52742/2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 19. 4. 2018, čj. 62 A 87/2016-130,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Martinu Čermákovi, advokátovi,
se p ř i zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 16 456 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 23. 7. 2012 Úřad městské části Brno-Královo Pole, odbor územního
plánování a stavebního řízení (stavební úřad), vydal dodatečné stavební povolení na stavbu nového
zděného oplocení části pozemku p. č. X, k. ú. K. P., při hranici s pozemky p. č. X a p. č. X, vše k. ú. K. P., u
rodinného domu S. 1124/6 na pozemku p. č. X, k. ú. K. P.. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce
odvolání, které Magistrát města Brna rozhodnutím ze dne 16. 11. 2012 zamítl a potvrdil
rozhodnutí stavebního úřadu.
[2] Dne 27. 11. 2015 podal žalobce žádost o obnovu řízení o dodatečném povolení výše
uvedené stavby oplocení. Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2016 stavební úřad žádost žalobce zamítl,
protože byla podána po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty ve smyslu §100 odst. 2 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobce totiž ve své žádosti výslovně uvedl, že o tvrzených nových
skutečnostech se dozvěděl v prosinci 2013; žádost tak mohl podat pouze do března 2014.
[3] Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví citovaným
rozhodnutím zamítl. Žalovaný se ztotožnil s názorem stavebního úřadu o uplynutí subjektivní
lhůty a dále konstatoval, že žádný z důvodů uváděných žalobcem nesplňuje požadavky §100
správního řádu. Žalobce směšoval řízení ve věci dodatečného povolení oplocení s jinými
řízeními, která se týkala stavby tzv. garážového komplexu na pozemcích p. č. X a p. č. X, k. ú. K.
P.. Tyto stavby však nebyly předmětem řízení o dodatečném povolení oplocení, jehož obnovy se
žalobce domáhal.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou podanou u krajského soudu, který ji
v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, ve které uvedl,
že mu správní orgány trvale a nezákonně upírají ústní jednání a místní šetření. Krajský soud
„znevážil“ stěžovatelem prosazovaný celospolečenský zájem na předmětu žaloby
a nijak se nevyjádřil k jeho tvrzení o systémové špatné činnosti správních orgánů v oblasti
územního plánování a veřejné správy. Dále stěžovatel popsal svou argumentaci týkající
se Aktualizace územního plánu města Brna, kterou řešily soudy ve správním soudnictví v roce
2015. Krajský soud podle stěžovatele pochybil, pokud ve věci neprovedl místní šetření, protože
pak nemohl zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stěžovatel NSS navrhl,
aby provedl ve věci místní šetření a ústní jednání.
[6] Kasační stížnost stěžovatele doplnil dne 18. 12. 2018 ustanovený advokát. Konstatoval,
že podstatou řízení je snaha stěžovatele zabránit stavbě garážového komplexu, kvůli níž je
postaveno dotčené oplocení. Názor krajského soudu a žalovaného, že stavba oplocení nemá
žádnou souvislost se stavbou garážového komplexu, je minimálně předčasný, protože důkazy
nebyly hodnoceny ve vzájemných souvislostech. Stěžovatel zjistil „nové skutečnosti o souvislosti
stavby oplocení a garážového komplexu“ až dne 5. 10. 2015, kdy obdržel kopii projektové
dokumentace garážového komplexu od projektanta Ing. S.. Do té doby neměl možnost
souvislost staveb ozřejmit; ta mohla vyjít najevo také při požadovaném místním šetření.
Žádosti o povolení obnovy řízení o dodatečné povolení stavby mělo být vyhověno.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě.
[8] Dne 22. 3. 2019 podal stěžovatel doplnění kasační stížnosti a blanketní návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, který doplnil o nezbytné náležitosti dne 5. 4. 2019.
Stěžovatel připojil listinu „Odložené vyjádření majitele domu S. 8 ke kontrolní prohlídce na sousedním
pozemku“ ze dne 5. 3. 2019, fotodokumentaci a několik sdělení brněnských úřadů.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Ačkoliv stěžovatel nepodřadil důvody kasační stížnosti pod žádné z písmen §103 odst. 1
s. ř. s. a výslovně neuvedl, čeho se domáhá, NSS z obsahu kasační stížnosti dovodil,
že ji stěžovatel podává z důvodů dle písm. a) a b) citovaného ustanovení a navrhuje zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] NSS připomíná, že stavební úřad zamítl žádost stěžovatele o obnovení řízení
o dodatečném povolení oplocení pro opožděnost, neboť byla podána po uplynutí subjektivní
lhůty dle §100 odst. 2 správního řádu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí doplnil,
že žádný z důvodů uváděných v žádosti nesplňoval požadavky §100 odst. 1 správního řádu.
[12] Podle §100 odst. 1 správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným
rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy,
které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení
uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí,
které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy
nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle odst. 2 účastník
může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců
ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí.
Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení
rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
[13] Soudy ve správním soudnictví jsou oprávněny přezkoumat zákonnost napadeného
rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, a to v mezích důvodů, o něž správní orgán rozhodnutí
opřel a jež mohou mít vliv na výsledek správního řízení (§75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Pokud stěžovatel
učiní předmětem řízení před správním soudem otázku, která nemohla ovlivnit výsledek správního
řízení, resp. se míjí s důvodem, pro který byla jeho žádost zamítnuta, soud takovou žalobu
zamítne a v odůvodnění rozsudku vyloží, proč tak učinil. Jak NSS uvedl v rozsudku ze dne
25. 7. 2018, čj. 8 Azs 59/2018-59, č. 3776/2018 Sb. NSS, „[ú]čelem správního soudnictví je rozhodovat
ve věcech, které mají dopad do subjektivních práv fyzických a právnických osob […] Pokud by byly soudy nuceny
materiálně přezkoumávat každou žalobní námitku i v případě, že zjevně nemůže ovlivnit výsledek správního
řízení, mohlo by to vést až k ochromení soudní kontroly správních orgánů.“
[14] Předmětem soudního přezkumu v nyní projednávané věci mohlo být pouze to,
zda žádost stěžovatele o obnovu řízení o dodatečném povolení oplocení byla podána včas.
O tom byl stěžovatel opakovaně krajským soudem poučen na jednání konaném u krajského
soudu dne 19. 4. 2018. Jinými řízeními a rozhodnutími vedenými před stavebním úřadem
či žalovaným ani postupy těchto orgánů v nich, proti nimž žalobce v žalobě a při j ednání
u krajského soudu také brojil, se krajský soud zabývat nemohl.
[15] Stěžovatel v žádosti o obnovu řízení podané dne 27. 11. 2015 uvedl, že v „rámci studia
spisového materiálu a nahlížení do spisu v prosinci 2013“ nalezl projektovou dokumentaci ke stavbě
garážového komplexu, žádost o sloučené stavební a územní řízení garážového komplexu
a fotodokumentaci ze srpna 2013. Na podkladě těchto listin požadoval obnovu řízení
o dodatečném povolení oplocení. Jak již konstatoval krajský soud, na který NSS v podrobnostech
odkazuje, stavební úřad nijak nepochybil, pokud zamítl žádost pro opožděnost z důvodu uplynutí
tříleté subjektivní lhůty, jež uběhla v březnu 2014. Také žalovaný postupoval správně,
pokud dovodil, že projektová dokumentace ke stavbě garážového komplexu nijak nesouvisí
s řízením o dodatečném povolení stavby oplocení. Takovou souvislost stěžovatel neozřejmil
v žádosti o obnovu řízení, žalobě a ani v kasační stížnosti. Pouze ze skutečnosti, že obě stavby
se týkají téhož sousedního pozemku, takovou souvislost v žádném případě dovodit nelze.
I kdyby se tedy stěžovatel skutečně o existenci této projektové dokumentace dozvěděl až v říjnu
2015 (což je ovšem vyvráceno samotným obsahem jeho žádosti o obnovu řízení), nejedná se
o důvod ve smyslu §100 odst. 1 správního řádu, pro který by mělo být obnoveno řízení
o dodatečném povolení oplocení. Případné nařízení ústního jednání a místního šetření žalovaným
či krajským soudem, jakož i provedení navrhovaných listinných důkazů, nemohlo nijak přispět
k posouzení toho, zda byla žádost stěžovatele o obnovu řízení podána včas; tuto otázku bylo
možné jednoznačně posoudit na základě správního a soudního spisu. Ani NSS neshledal v řízení
o kasační stížnosti důvod k nařízení ústního jednání či místního šetření. Pro posouzení věci by
rovněž bylo nadbytečné, aby NSS prováděl k důkazu listiny a fotodokumentaci doložené
stěžovatelem v řízení o kasační stížnosti.
[16] NSS shrnuje, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného podané dle §65 s. ř. s.
se krajský soud správně zabýval tím, zda byl stěžovatel dotčen na svých konkrétních veřejných
subjektivních právech, pokud jeho žádost byla posouzena jako opožděná. V řízení naopak nebylo
prostoru k posouzení „celospolečenského zájmu“, jak stěžovatel dovozoval v kasační stížnosti.
[17] Kasační námitky stěžovatele směřující proti napadenému rozsudku krajského soudu tedy
nejsou důvodné.
[18] Pro úplnost NSS konstatuje, že argumentace stěžovatele týkající se přezkumu Aktualizace
územního plánu města Brna, kterou uváděl v kasační stížnosti, nemá žádnou souvislost
s postupem krajského soudu v nyní projednávané věci, a proto se jí NSS blíže nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[20] NSS již nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
protože ve věci rozhodl před uplynutím lhůty k tomu stanovené (§73 odst. 4 ve spojení s §120
s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěch neměl a žalovanému, který měl ve věci úspěch a měl
by právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady s tímto řízením nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
[22] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen Mgr. Martinem Čermákem,
advokátem, který mu byl ustanoven usnesením NSS ze dne 13. 7. 2018. Náklady spojené
se zastoupením, tj. hotové výdaje a odměnu za zastupování, hradí v takovém případě stát.
Zástupci NSS přiznal odměnu za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava
zastoupení, doplnění kasační stížnosti (do něhož dle NSS spadá také návrh na přiznání
odkladného účinku), dvě porady s klientem dne 19. 9. 2018 a 8. 10. 2018] a dále 4 × 300 Kč
jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. b),
c) a d) a §13 odst. 4 v yhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 13 600 Kč. Zástupce doložil,
že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto je odměna zvýšena o částku odpovídající této dani
(tj. 21 %). Částka v celkové výši 16 456 Kč bude vyplacena z účtu NSS ve lhůtě 30 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu