ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.234.2019:21
sp. zn. 5 As 234/2019 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: N. M., zast.
JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2019,
č. j. 32 Az 8/2019 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení výroku I.
v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“),
kterým krajský soud nepřiznal její žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2019,
č. j. OAM-1012/ZA-ZA12-P06-2018, odkladný účinek.
[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že usnesení krajského soudu napadá z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
[§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)] a z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Současně uvedla, že nepřiznání odkladného účinku pro ni znamená citelný zásah do soukromého
a rodinného života a rovněž znemožnění práva na spravedlivý proces, neboť pozbude oprávnění
legálně pobývat na území České republiky. Nesouhlasí se závěry krajského soudu, který uvedl,
že žije sama, neboť sama hradí také nájemné. Stěžovatelčin soukromý a rodinný život tvoří také
osoby dospělé, nikoliv pouze nezletilé děti. Oproti tomu riziko narušení veřejného zájmu hrozí
v dané věci pouze nízké, maximálně mírné intenzity. Krajský soud se dostatečně nezabýval
žádostí o přiznání odkladného účinku, neboť návrh zamítl pouze proto, že neshledal existenci
újmy.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že všechny námitky stěžovatelky
podkládá za nedůvodné. Současně uvedl, že rozhodnutí soudu o nepřiznání odkladného účinku
žalobě je svou povahou dočasného charakteru, tudíž navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítl jako nepřípustnou.
[4] Nejvyšší správní soud se a priori zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle
§104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. „[K]asační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, které je podle své
povahy dočasné.“
[5] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 – 172, uvedl:
„[R]ozhodnutí o odkladném účinku žalobě jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím
dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Soudní řád správní
celé ustanovení §104 koncipuje natolik jednoznačně, aby nevznikaly žádné pochybnosti o jeho správné aplikaci;
kasační stížnost považuje za nepřípustnou ve věcech volebních, týkaje se nákladů řízení, důvodů rozhodnutí,
opětovného rozhodnutí soudu prvého stupně, vedení řízení, rozhodnutí povahy dočasné a konečně absence důvodů
uvedených v §103 s. ř. s. a důvodů prve neuplatněných. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že zákonodárce neposkytuje
prostor pro další konkretizaci dle zvláštních okolností případu, když z hlediska právní teorie i soudní praxe
je zcela zřejmé co se míní vedením řízení i rozhodnutím dočasné povahy. Dočasnou povahu má i rozhodnutí, jímž
byl – jako v případě stěžovatele – návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí
totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé (srov. např. NSS 1 Ans 23/2003).“
[6] Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud, a to např. v usnesení ze dne 9. 6. 2005,
sp. zn. III. ÚS 156/05, když shledal, že „[r]ozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí, kterým soud
rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu na to, zda soud podanému
návrhu vyhoví či nikoli. Rozhodnutí krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh na přiznání odkladného
účinku žalobě, nijak neovlivňuje průběh samotného řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu“.
[7] Nejvyšší správní soud proto ze shora uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatelky
odmítl jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 3 písm. c)
a §120 s. ř. s.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační
stížnost byla odmítnuta.
[9] Závěrem, již jen pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že s ohledem na odmítnutí
kasační stížnosti nepovažoval za nutné zabývat se žádostí stěžovatelky ze dne 22. 8. 2019
o vystavení potvrzení o probíhajícím řízení; odmítnutím kasační stížnosti totiž bude řízení v dané
věci ukončeno.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. srpna 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu