ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.251.2019:11
sp. zn. 5 As 251/2019 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy ve věci žalobce: P. Č., proti žalované:
Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. 5 A 83/2018 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení shora označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 19. 6. 2019,
č. j. 5 A 83/2018 - 17, kterým městský soud nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních
poplatků.
[2] V řízení před městským soudem, v rámci něhož stěžovatel požádal o osvobození
od soudních poplatků, se domáhal zrušení rozhodnutí žalované o určení advokáta k poskytnutí
právní pomoci, ve kterém žalovaná nevyhověla stěžovatelově žádosti o určení jiného advokáta
namísto dříve určené advokátky Mgr. H. H., a stěžovateli dalšího advokáta neurčila.
II. Rozhodnutí městského soudu
[3] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že přestože stěžovatel splňuje podmínku
nemajetnosti, dobrodiní spočívající v osvobození od soudních poplatků nemůže sloužit
k bezplatnému vedení sporů podle libosti stěžovatele. S ohledem na počet sporů, které stěžovatel
před městským soudem vede, jakož i opakující se postup stěžovatele spočívající v tom, že není
s výsledkem či výkonem činnosti advokátů spokojen, a proto vždy žádá o určení jiného advokáta,
soud uzavřel, že procesní aktivita stěžovatele se ve světle tohoto postupu jeví spíše jako
neuvážené nadužívání institutu osvobození od soudních poplatků k tomu, aby vedl spory podle
své libosti. Městský soud proto jeho žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[4] Stěžovatel napadl usnesení městského soudu kasační stížností, v níž uvedl,
že o osvobození od soudních poplatků vůbec nepožádal, napadené usnesení je „tak lživé,
a to zjevně.“ O žádosti navíc městský soud rozhodl až po roce, přičemž nemůže být náhodou,
že se tak děje právě v procesu s Českou advokátní komorou. Městský soud dále podle názoru
stěžovatele zamlčuje žalobní důvody, přičemž „kvůli zvůli KS se velmi chudobná osoba musí bránit
před adresovaným soudem (myšleno Nejvyšším správním soudem, pozn. doplněna) – a ještě je povinné
zastoupení advokátem – osobou, jež se nachází ve střetu zájmů v předmětném sporu, je-li každý advokát členem
ČAK.“ Postupem městského soudu měla stěžovateli vzniknout škoda, neboť ústavní stížnost,
k jejímuž podání stěžovatel původně žalovanou žádal o určení advokáta, již byla odmítnuta.
[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřila.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud posoudil stěžovatelovo podání jako kasační stížnost
s požadovanými náležitostmi a shledal, že byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti
němuž je podání kasační stížnosti přípustné.
[7] Ohledně otázky placení soudního poplatku a splnění podmínky dle §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v podobě
povinného zastoupení stěžovatele advokátem Nejvyšší správní soud uvádí, že podáním kasační
stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského, resp. městského soudu (s výjimkou procesního
rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost; srov.
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19. Napadené usnesení nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím
je, zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost tudíž Nejvyšší správní soud nepožadoval.
Z citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné zastoupení
stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních
podmínek řízení o kasační stížnosti, §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, kdy kasační
stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko
k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní
napadené usnesení, jak již bylo uvedeno výše. V daném případě tak ani podmínka povinného
zastoupení stěžovatele advokátem splněna být nemusí.
[8] Nejvyšší správní soud proto přistoupil k meritornímu posouzení kasační stížnosti
a přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel, přičemž neshledal vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] V souladu s §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je s podáním žaloby spojen vznik
poplatkové povinnosti. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.“
[11] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že ze spisu městského soudu jasně vyplývá,
že v řízení vedeném pod sp. zn. 5 A 83/2018 stěžovatel požádal o osvobození od soudních
poplatků dne 18. 7. 2018 (č. l. 15). Námitka stěžovatele, že o osvobození vůbec nepožádal, je tedy
zcela nedůvodná.
[12] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že smysl osvobození od soudních poplatků
je především v tom, aby byla osobám, které nemají dostatek prostředků, zajištěna účinná soudní
ochrana. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, který se týkal právě stěžovatele (a na který také poukázal městský soud),
nejedná se o institut, který má umožňovat chudým osobám bezplatně vést spory podle své libosti.
Přestože je účastník řízení nemajetný, takže by bylo zásadně namístě přiznat mu osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít,
a to zejména pro povahu sporů, které účastník vede.
[13] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že postup stěžovatele není v tomto řízení
výjimečný. Z pěti žalob, které v průběhu roku 2019 stěžovatel k městskému soudu podal, se čtyři
týkaly rozhodnutí žalované ve věci určení advokáta k poskytnutí právní služby. Dále
je u městského soudu evidováno přes 480 řízení o správních žalobách podaných stěžovatelem,
přičemž jejich součástí jsou i žádosti o osvobození od soudních poplatků. Přestože žalovaná
žádostem stěžovatele o určení advokáta vždy vyhověla, stěžovatel nebyl s výsledkem či výkonem
činnosti advokátů spokojen, proto žádal o určení advokáta jiného. Pro nespokojenost
s poskytováním právních služeb již určených advokátů přitom nejsou dány žádné racionální
důvody. Současně i z úřední činnosti Nejvyššího správního soudu, u něhož jsou rovněž
evidovány stovky věcí týkající se stěžovatele, vyplývá, že jeho postup se v jiných řízeních neustále
opakuje a stěžovatel uvádí zcela shodné či obdobné argumenty. Pouhá skutečnost, že stěžovatel
vede velké množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být
vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem podávaných žádostí spojená
s opakováním obdobných či zcela identických argumentů (srov. např. rozsudky zdejšího soudu
ze dne 13. 3. 2019, č. j. 6 As 35/2019 - 12, ze dne 12. 9. 2018, č. j. 1 As 231/2018 - 17, či ze dne
29. 5. 2015, č. j. 4 As 104/2015 - 12).
[14] Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shodně jako městský soud shledal, že podmínky
pro osvobození od soudních poplatků v řízení před městským soudem nebyly splněny.
S ohledem na počet sporů, které stěžovatel vede a které se týkají právě určení advokáta
k poskytnutí právní pomoci, jakož i opakování totožných či obdobných argumentů v žádostech
o osvobození od soudních poplatků má Nejvyšší správní soud zato, že stěžovatel svými podáními
nesleduje ochranu svých veřejných subjektivních práv, resp. žádost o osvobození od soudních
poplatků nesměřuje k zajištění účinné soudní ochrany, nýbrž stěžovatel se snaží prostřednictvím
opakovaného žádání o osvobození od soudních poplatků vést bezplatně spory podle své libosti.
[15] Nejvyšší správní soud závěrem k námitce, že městský soud zamlčuje žalobní důvody,
konstatuje, že jde o vyjádření stěžovatelových názorů na činnost městského soudu, které nemají
pro posouzení věci, tedy otázky osvobození od soudních poplatků, žádnou relevanci.
V. Závěr a náklady řízení
[16] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele v souladu
s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první ve spojení s §120 s. ř. s.; úspěšné žalované žádné náklady nad rámec
běžné administrativní činnosti v tomto řízení nevznikly, proto jí Nejvyšší správní soud,
byť by jí právo na náhradu nákladů řízení svědčilo, náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. listopadu 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu