ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.343.2018:28
sp. zn. 5 As 343/2018 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. H., zast.
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2018, č. j. 17 A 49/2017 – 41,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2018, č. j. 17 A 49/2017 – 41, se z r ušuj e
a věc se mu v rací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 2. 2017, č. j. DSH/1289/17, zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Horšovský Týn, přestupkové oddělení, ze dne
6. 12. 2016, sp. zn. PO 5306/2016, přest. č. 113/02016/PD, kterým byl žalobce uznán vinným
ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o silničním provozu“), pro porušení §18 odst. 3 téhož zákona překročením nejvyšší
povolené rychlosti jízdy mimo obec o 27 km/h. Za to mu byla udělena pokuta dle §125c odst. 5
písm. g) téhož zákona ve výši 2200 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč. Proti
rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský
soud“), který ji neshledal důvodnou a zamítl ji.
[2] Krajský soud nejdříve poukázal na to, že žalobce své námitky stran správnosti měření
uplatnil poprvé až v žalobě; konstatoval, že správnost měření měl žalobce napadat již v odvolání,
svoji liknavost nemůže zhojit až v soudním řízení. Námitku porušení §37 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, tím, že správní orgán nevyzval žalobce k doplnění jeho odvolání
neobsahující žádný text, jen přílohu, které navíc bylo zasláno opožděně, krajský soud shledal
nedůvodnou, navržené související důkazy emailem ani znaleckým posudkem obsahu emailu
neprovedl. Dále dle názoru soudu správní orgán námitku nesprávně fungujícího tachometru
vypořádal dostatečně. Krajský soud shledal, že námitka změření jiného vozidla a přiřazení této
rychlosti žalobci je nedůvodná, neboť z podkladů jednoznačně vyplývá opak, především pak
z výstupu z rychloměru. Soud shledal nedůvodnými i námitky nedostatečného prokázání
proškolení policisty a zkreslení měření rychlosti tzv. slip efektem (měřením v zatáčce). Krajský
soud shodně s názorem správních orgánů dospěl k tomu, že k ověření rychloměru postačuje
platné osvědčení ČMI, navržené důkazy proto neprovedl.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž uplatnil kasační námitku dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžejní a prakticky jedinou námitkou stěžovatele je nesprávné
posouzení toho, že žalovaný nezohlednil doplnění odvolání stěžovatele a tedy současně
nevypořádal odvolací námitky. Dle názoru stěžovatele krajský soud zcela pominul podstatu
žalobního bodu, v němž stěžovatel zpochybnil, že by obsahem předmětného podání byla pouze
příloha s fakturou. Již v žalobě tvrdil, že e-mail obsahoval i text doplnění odvolání, a to přímo
v těle e-mailu, toto doložil i printscreeny obrazovky s e-maily z 31. 1. 2017 a navrhl provést důkaz
znaleckým posudkem „ohledáním elektronické podatelny správního orgánu prvního
stupně“, navrhl k tomu i znalce. Krajský soud za této situace pochybil, když pouze uvedl,
že předmětný e-mail neobsahoval kromě přílohy žádný text, toto své tvrzení nijak neodůvodnil,
zcela opomenul důkaz předloženým printscreenem e-mailu a ani nesdělil důvod, proč neprovedl
tento i další navržené důkazy. Stěžovatel je přesvědčen, že chyba zřejmě nastala na podatelně
správního orgánu, kde byl e-mail nesprávně vytištěn, což se může snadno stát. Proto stěžovatel
zpochybnil obsah tohoto podání a navrhl důkazy. K relevanci printscreenu jakožto dostatečného
přednesení verze reality odkazuje stěžovatel na judikaturu vztahující se k prokazování přítomnosti
elektronického podpisu v e-mailu, mj. též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 11. 2017, č. j. 9 As 117/2017 – 57, dle něhož je i návrh na důkaz znaleckým posudkem
vhodným postupem. Stěžovatel považuje tuto judikaturu za přiléhavou, neboť řeší principiálně
totéž, tedy skutečnou podobu e-mailu v elektronické verzi oproti spisu. Předmětné podání
nadepsané jako „doplnění odvolání“ obsahovalo řadu argumentů zpochybňujících rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně, a tak bylo dle stěžovatele zásadní, aby soud posoudil, zda jej
stěžovatel skutečně podal. V druhé části kasační stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že si ani
on, ani jeho právní zástupce nepřejí, aby byly jejich osobní údaje včetně iniciál zveřejněny
ve vyhotovení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na internetu. Tento argument však sám
stěžovatel označuje pouze za upozornění, nikoliv za kasační námitku.
[4] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že s námitkami nesouhlasí, setrvává na svém
vyjádření ke správní žalobě a ztotožňuje se s rozsudkem krajského soudu; kasační stížnost dle
jeho názoru není důvodná.
[5] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a z důvodů stěžovatelem uvedených, přihlížel přitom k tomu, zda rozsudek krajského soudu
netrpí vadami, k nimž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud posuzoval vzhledem k obsahu kasační stížnosti pouze námitku
nesprávného posouzení obsahu doplnění odvolání. Nejvyšší správní soud úvodem poukazuje
na to, že správní ani soudní spis neobsahují plné znění ani kopii předmětného podání, daný
e - mail jako takový nebyl vůbec vytištěn a do spisu byla zařazena pouze jeho příloha. Žaloba
však printscreen tohoto e-mailu obsahovala, včetně plného znění textu dokumentu, který měl být
v těle e-mailu obsažen. Stěžovatel se domáhal především určení, zda podání skutečně tento text
obsahovalo; námitky v něm uplatněné považuje pro rozhodnutí žalovaného za stěžejní. Krajský
soud se s touto námitkou vypořádal pouze sdělením, že e-mail žádný text kromě přílohy
neobsahoval, na námitky nereagoval a přílohami žaloby se vůbec nezabýval. Nejvyšší správní
soud zde shledal zásadní pochybení v postupu krajského soudu, když se nikterak nezabýval
navrženými důkazy, které pro posouzení otázky, zda se žalovaný vypořádal se všemi odvolacími
námitkami, zcela jistě byly relevantní, přitom jejich neprovedení ani nijak neodůvodnil.
V takovém postupu spatřuje Nejvyšší správní soud pochybení, jež mohlo mít za následek
nezákonnost rozhodnutí krajského soudu.
[8] Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel musí mít možnost zpochybnit obsah podání
a krajský soud je povinen vypořádat jeho návrhy na dokazování printscreenem i znaleckými
posudky. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že pokud krajský soud žalobní námitky
a navrhované důkazy považuje za nadbytečné a nehospodárné, je povinen se s nimi vypořádat
alespoň tím, že uvede, z jakého důvodu k námitce nepřihlíží či proč dané důkazy neprovede.
Ohledně relevance printscreenů jakožto důkazního prostředku se Nejvyšší správní soud zcela
shoduje se závěry stěžovatelem odkazovaného rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2017,
č. j. 9 As 117/2017 - 57: „Je jistě pravda, že s jednotlivými částmi mohlo být manipulováno, jelikož se jedná
o důkazní prostředek, na jehož vytvoření se podílel sám stěžovatel. Na svém počítači otevřel jednotlivá okna
a jejich obsah soudu pouze zprostředkoval. Nelze s naprostou jistotou vyloučit možnost, že některá okna nesouvisí
s e-mailem, který měl být odvoláním v projednávané věci, nebo že byl pozměněn jejich obsah. Není ale možné
automaticky předpokládat, že tak stěžovatel postupoval. K takovému závěru by krajský soud musel mít jasné
a dostatečně konkrétní indicie, které ale nebyly v projednávané věci identifikovány.“ Přestože uvedený
rozsudek řeší otázku platnosti elektronického podpisu, výše uvedený závěr lze plně aplikovat
i na případ stěžovatele, neboť v obou případech byl zpochybněn obsah elektronického podání
a důkazní situace je obdobná. Za popsané situace bylo na místě zabývat se tím, zda tělo e-mailu
skutečně text doplnění odvolání obsahovalo, tak jak tvrdí stěžovatel a teprve poté by bylo možné
vyhodnotit, zda se žalovaný měl zabývat i námitkami, které měly být součástí předmětného
podání. Vzhledem k tomu, že se kopie předmětného e-mailu ve spisech vůbec neobjevuje (pouze
jeho příloha), nelze ani a priori vyvodit, že e-mail žádný text neobsahoval. Za této důkazní situace
měl soud přistoupit ke zjišťování skutečného obsahu e-mailu, a to např. i předvoláním osoby
znalé v oblasti informačních technologií z řad zaměstnanců žalovaného, jinými slovy, měl
se zabývat tím, zda tvrzení stěžovatele lze zpětně ověřit v uchovaných dokumentech, či způsob
odeslání e-mailu obsahující doplnění odvolání byl či je technicky možný.
[9] Nejvyšší správní soud se upozorněním stěžovatele a jeho právního zástupce ohledně
jejich nesouhlasu se zveřejněním osobních údajů na internetu nezabýval, neboť tato námitka
zcela míjí podstatu věci, která je předmětem soudního řízení.
[10] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; v něm je krajský soud vázán právním
názorem vysloveným v tomto rozsudku. V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž
o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu