ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.168.2019:26
sp. zn. 5 Azs 168/2019 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: T. T. T., zast. Mgr. et. Mgr.
Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019,
č. j. 6 A 38/2015 - 59, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 26. 1. 2015, č. j. MV-5846-6/SO-2014.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2015, č. j. MV-5846-6/SO-2014. Tímto rozhodnutím
žalovaná zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 10. 2013, č. j. OAM-828-58/ZR-
2012. Správní orgán I. stupně ve výše uvedeném rozhodnutí výrokem I. zrušil stěžovateli
povolení k trvalému pobytu podle §87l odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“), z důvodu obcházení tohoto zákona účelovým uzavřením manželství.
Výrokem II. pak stěžovateli udělil podle §50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců výjezdní
příkaz na 30 dnů.
[2] Společně s kasační stížností podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku odkázal na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze kterého vyplývá, že nepoměrně
větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, může spočívat
také v porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatel disponoval povolením k trvalému pobytu
již od roku 2004, přičemž správní orgán I. stupně mu toto povolení zrušil výhradně na základě
výpovědi manželky, která navíc nebyla získána v souladu se zákonem. Nepřiznáním odkladného
účinku by došlo k zásahu do jeho rodinného a soukromého života, neboť v České republice
má vytvořeno komplexní rodinné zázemí. Žije zde ve společné domácnosti s družkou V. T. T.
(nar. X), a s nezletilými V. T. T. (nar. X, nevlastní dcera stěžovatele, st. občanství České
republiky), a M. A. T. (nar. X, dcera stěžovatele). Vycestování z České republiky by pro
stěžovatele znamenalo vynaložení vysokých finančních prostředků, přičemž stěžovatel by se
musel vrátit do země, ve které nemá žádné zázemí. Vzhledem k praktickým problémům
spojeným s podáváním žádosti o udělení víz na zastupitelských úřadech by byl jeho návrat do
České republiky prakticky vyloučen. Současně by bylo zasaženo i do práva na spravedlivý proces,
neboť by v řízení o kasační stížnosti nemohl plně realizovat svá práva.
[4] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
uvedla, že nesdílí názor stěžovatele, že by výkon nebo jiné právní následky jejího rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Současně uvedla, že napadené rozhodnutí ve svém důsledku
pro stěžovatele neznamená nepřekonatelnou bariéru mezi ním a Českou republikou. Stěžovatel
může požádat o pobytové oprávnění nižšího stupně. Pokud budou skutečně ohrožena
stěžovatelova základní práva (např. dojde ke skutečnému ohrožení jeho života), k jeho nucenému
vycestování nedojde. Z těchto důvodů navrhla, aby odkladný účinek kasační stížnosti přiznán
nebyl.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí městského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[8] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, že výkon napadeného
rozhodnutí by pro něj znamenal nenahraditelnou újmu a zásah do práva na soukromý a rodinný
život, neboť by v blízké době musel opustit území České republiky. Tím by došlo k přetrhání
vazeb v rodině. Přestože se s rozhodnutím o zrušení povolení k trvalému pobytu automaticky
nepojí povinnost opustit území České republiky a k setrvání mimo její území by mohl být
stěžovatel bezprostředně donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění,
nemůže být tato skutečnost důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku.
Jak již Nejvyšší správní soud mnohokrát uvedl (viz např. usnesení ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 – 100, ze dne 11. 3. 2019, č. j. 5 Azs 36/2019 – 25), „[j]en stěží lze totiž
předpokládat, že stěžovatel má předejít případné zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon
nelegálním pobytem na území České republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění,
snímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie na určitou dobu.“ Pokud by tedy
stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověno nebylo a právní účinky
napadeného rozhodnutí by do konce řízení o kasační stížnosti nebyly odloženy, existuje reálné
nebezpečí, že by stěžovatel byl nucen před meritorním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
opustit území České republiky.
[9] Nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, představuje ve stěžovatelově případě především zásah do práva na soukromý a rodinný
život, neboť v České republice žije se svou družkou a dvěma nezletilými dcerami ve společné
domácnosti. Tyto skutečnosti vyplývají nejen z tvrzení stěžovatele, ale také z obsahu spisu
městského soudu. Nejvyšší správní soud proto přistoupil k poměřování újmy, která by mohla
stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným
osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv
stěžovatele by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože existuje reálné
nebezpečí, že by musel opustit území České republiky, kde má svou rodinu, ještě předtím,
než by Nejvyšší správní soud rozhodl o jeho kasační stížnosti. Vycestování z území České
republiky by přitom znamenalo rozdělení rodiny, se kterou žije ve společné domácnosti.
Současně by nemohl své zájmy náležitým způsobem hájit, neboť by nemohl vystupovat v řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení
apod., což jsou podstatné aspekty práva na spravedlivý proces. Naproti tomu nelze z řízení před
správním orgánem, krajským soudem, ani z jiných okolností, dovodit, že by přiznání odkladného
účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. Lze proto dojít k závěru, že by újma
hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší než možná
újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání.
[10] K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud
již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru,
že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící
stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí
návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného
výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba
za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
[11] Z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by se stěžovatel na území České republiky
dopouštěl závažné trestné činnosti. Ve stěžovatelově případě nedošlo ani ke správnímu
vyhoštění, nýbrž pouze ke zrušení povolení k trvalému pobytu na území České republiky.
Lze tedy uzavřít, že podmínka absence rozporu s důležitým veřejným zájmem je rovněž splněna.
[12] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Je však třeba uvést, že přiznání odkladného
účinku pouze vůči rozhodnutí městského soudu za situace, kdy byla žaloba zamítnuta, a v řízení
před městským soudem nebyl odkladný účinek žalobě přiznán, by nemohlo vést k odložení
účinků rozhodnutí žalované po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní
soud vymezil rozsah odkladného účinku tak, že se jeho přiznáním pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti přímo účinky žalobou napadeného rozhodnutí žalované.
[13] Tímto rozhodnutím však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí
ve věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. července 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu