ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.205.2019:22
sp. zn. 5 Azs 205/2019 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Y. H., nar. X, zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019,
č. j. 44 A 30/2019 - 31, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2019, č. j. CPR-3198-3/ČJ-2019-930310-V243. Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie
hl. m. Prahy ze dne 13. 12. 2018, č. j. KRPS-297509-28/ČJ-2018-010026, kterým bylo stěžovateli
podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup
na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 6 měsíců.
[2] Společně s kasační stížností podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že jeho správní
vyhoštění by pro něj mělo fatální dopad, neboť situace v domovském státě je naprosto tragická,
pokud jde o možnost výdělku. Uvedl také, že správní vyhoštění by bylo nepřiměřeným zásahem
do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu jednotlivých aspektů §174a zákona o pobytu
cizinců. Svou újmu stěžovatel shledával též v nemožnosti účastnit se na soudním řízení –
v zásahu do svého práva na spravedlivý proces. V této souvislosti poukázal na řadu rozhodnutí
zdejšího soudu, mj. na usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 23. 1. 2013,
č. j. 6 As 82/2012 - 37 či ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25.
[4] Žalovaná se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vyjádřila tak, že proti jeho přiznání nemá námitek. Uvedla, že stěžovatel vykonával zaměstnání
bez potřebného povolení, nicméně se tohoto jednání dopustil v době oprávněného pobytu
na území. Podle žalované by nepřiznání odkladného účinku mohlo znamenat vznik nepoměrně
větší újmy, než hrozí třetím osobám, přičemž jeho přiznání nebude v rozporu s veřejným
zájmem.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[8] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované, do doby
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních
účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucen opustit území České
republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. Při hodnocení stěžovatelem tvrzených
skutečností ve vztahu k jemu hrozící újmě Nejvyšší správní soud také zohlednil,
že při přezkoumání rozhodnutí o správním vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli z jeho výkonu,
do značné míry zřejmá už ze samotné povahy tohoto rozhodnutí, přinejmenším, pokud jde
o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života (srov.
usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25). Na konkrétnost
a podrobnost odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku proto nelze klást přehnané
požadavky. To zvláště za situace, pokud druhá strana sporu – žalovaná – nemá proti přiznání
odkladného účinku žádných námitek.
[9] V tomto případě stěžovatel odůvodňoval hrozící újmu zásahem do jeho práva
na spravedlivý proces; zásah do svého soukromého života pak tragickou ekonomickou situací
ve svém domovském státě, kde by neměl vůbec možnost výdělku.
[10] Podle Nejvyššího správního soudu je samozřejmě otázkou, do jaké míry si stěžovatel stihl
v České republice vytvořit pracovní, resp. sociální zázemí, když zde podle správního spisu
před svým zajištěním pobýval (pracoval) přibližně měsíc, na druhou stranu nelze vyloučit,
že by jeho pracovní vazby mohly být skutečně zpřetrhány. Za podstatné však vzal Nejvyšší
správní soud především to, že setrvání na území České republiky až do skončení řízení o kasační
stížnosti je žádoucí pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Byť je
stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží k právu
na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým
zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost atd.
Nejvyšší správní soud proto shledává hrozící újmu stěžovatele i z pohledu možnosti výkonu
práva stěžovatele na spravedlivý proces (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 - 92).
[11] Nejvyšší správní soud konečně posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou, jak se ostatně
vyjádřila i žalovaná. V daném případě stojí proti újmě, která hrozí stěžovateli, riziko narušení
veřejného zájmu pouze mírné intenzity. Stěžovatel nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení
bezpečnosti státu, nýbrž z důvodu dle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců,
tj. výkonu zaměstnání bez potřebného povolení, když na území České republiky pobýval legálně.
[12] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 až
4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti
pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím
se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věci
správního vyhoštění stěžovatele.
[13] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. července 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu