ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.215.2018:30
sp. zn. 5 Azs 215/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. C. T., zastoupený
JUDr. Tomášem Plíhalem, advokátem se sídlem Sedláčkova 212/11, Plzeň, proti žalovanému:
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 1. 2018, čj. CPR-25866-6/ČJ-2017-930310-V236, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2018,
č. j. 17 A 24/2018-41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Tomáši Plíhalovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje (dále
jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 9. 2017, čj. KRPP-133774-17/ČJ-2017-030022,
bylo žalobci podle §119 odst. 1 písm. b) bod 1 a §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu
cizinců uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup
na území členských států EU v délce 5 let. Počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup
na území členských států EU, byl stanoven od okamžiku, kdy žalobce pozbude oprávnění
k pobytu na území ČR. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný
rozhodnutím ze dne 17. 1. 2018 zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou, kterou krajský soud v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl,
že správní orgány dostatečně nezkoumaly rodinný život stěžovatele. Žalovaný tedy dostatečně
neposoudil, zda rozhodnutím o správním vyhoštění nebude nepřiměřeně zasaženo
do soukromého a rodinného života stěžovatele ve smyslu §174a zákona o pobytu cizinců.
Správní orgány nevzaly v úvahu, že stěžovatel má v ČR snoubenku paní M. P. a že ve Vietnamu
nemá na rozdíl od ČR žádné rodinné zázemí a přátele. Skutečnost, že stěžovatel neměl v ČR
blízkou osobu na začátku řízení o vyhoštění, neznamená, že si stěžovatel nemohl vytvořit citový
vztah ke své snoubence v průběhu správního řízení. Správní orgány před vydáním svých
rozhodnutí již tuto okolnost nezjišťovaly, a proto rozhodly na základě neúplně zjištěného
skutkového stavu. Pokud by krajský soud provedl výslech stěžovatele a jeho snoubenky,
jak stěžovatel navrhoval, uvedené skutečnosti by zjistil. Krajský soud ovšem uzavřel, že provedení
těchto důkazů by bylo nadbytečné.
[4] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle obsahu správního a soudního spisu byl stěžovatel dne 2. 9. 2017 při pobytové
kontrole vyzván k prokázání své totožnosti. Stěžovatel se následně opakovaně prokazoval
doklady jiné osoby. Současně bylo zjištěno, že stěžovatel pobývá na území ČR bez platného
povolení k pobytu či bez platného víza. Na základě uvedeného stěžovatel naplnil důvody
pro udělení správního vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. b) bodu 1 a §119 odst. 1 písm. c) bodu 2
zákona o pobytu cizinců. Podle stěžovatele správní orgány dostatečně neposoudily přiměřenost
zásahu do jeho soukromého a rodinného života v důsledku rozhodnutí o správním vyhoštění.
[7] Dle §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle
§119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého
nebo rodinného života cizince.
[8] Dle §174a zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí
podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání
cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných
vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb
ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství,
ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout
ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného
rozhodnutí.
[9] Podle protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 2. 9. 2017 stěžovatel uvedl,
že v ČR nikoho nemá, je svobodný a bezdětný, s nikým nesdílí společnou domácnost a v ČR
nemá ani jiné vazby, závazky či pohledávky. Ve Vietnamu má sestru, u níž by mohl bydlet, rodiče
mu již zemřeli. Dále konstatoval, že z ČR by vycestoval dobrovolně a není mu znám žádný
důvod nebo překážka, která by mu znemožňovala návrat do země původu. Dne 3. 9. 2017
se stěžovatel seznámil s podklady rozhodnutí a byla mu dána možnost se k nim vyjádřit.
Stěžovatel však neuvedl žádné další skutečnosti, návrhy či důkazy. Správní orgán I. stupně
se zabýval zásahem rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života
stěžovatele na stranách 4 až 6 svého rozhodnutí a po zhodnocení jednotlivých kritérií uvedených
v §174a zákona o pobytu cizinců a tvrzení uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že rozhodnutím o správním vyhoštění nebude nepřiměřeně zasaženo do soukromého
a rodinného života stěžovatele. Podané odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění
neobsahovalo žádné konkrétní odvolací důvody, které by se vztahovaly k stěžovatelovu
soukromému a rodinnému životu. Stěžovatel byl přípisem ze dne 6. 12. 2017 vyzván k seznámení
a případnému vyjádření se k podkladům rozhodnutí o odvolání. Stěžovatel se k těmto podkladům
nijak nevyjádřil. Žalovaný k přiměřenosti zásahu rozhodnutí o správním vyhoštění konstatoval,
že dotčení rodinného života stěžovatele je zcela únosné a v porovnání s veřejným zájmem
na tom, aby na území České republiky pobývali pouze cizinci, kteří se v dohledné době
nedopustili žádného protispolečenského jednání, zcela přiměřené. Skutečnost, že stěžovatel
má v ČR přítelkyni, kterou si chce vzít, byla poprvé uplatněna až v doplnění žaloby.
[10] NSS konstatuje, že správní orgány se dostatečně zabývaly tím, zda rozhodnutím
o správním vyhoštění nebude nepřiměřeně zasaženo do soukromého a rodinného života
stěžovatele. Vzaly v úvahu povahu protiprávního jednání stěžovatele a veškeré jim známé
okolnosti o jeho životě. Stěžovatel v řízení před správním orgánem I. stupně neuváděl žádné
závažné skutečnosti, které by odůvodňovaly nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného
života a ani v rámci odvolání ničeho v tomto ohledu nenamítal, resp. neuvedl, že na území ČR
má přítelkyni. Stěžovatel rovněž nevyužil možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, v rámci
čehož by nově vzniklé skutečnosti v průběhu správního řízení mohl uvést. Nelze proto vytýkat
správním orgánům, že přiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění posoudily pouze na základě
stěžovatelem tvrzených skutečností. Nebylo povinností správních orgánů, aby poté, co stěžovatel
uvedl relevantní okolnosti o svém soukromém a rodinném životě, dále zjišťovaly jeho osobní
poměry. Pokud u stěžovatele nastala změna v jeho osobním životě, měl možnost tuto okolnost
správním orgánům sdělit v rámci vyjádření se k podkladům rozhodnutí či v odvolání. Vzhledem
k tomu, že tak stěžovatel neučinil, nebyly správní orgány povinny se touto skutečností zabývat
(srov. rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2018, čj. 7 Azs 360/2018-39, či ze dne 5. 6. 2018,
čj. 8 Azs 109/2017-41).
[11] S ohledem na uvedené NSS neshledává v postupu krajského soudu pochybení, pokud
při hodnocení přiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění nevzal v úvahu tvrzený vztah
stěžovatele a jeho přítelkyně, neboť musel vycházet ze skutkového a právního stavu,
který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§75 odst. 1 s. ř. s.). Z tohoto důvodu proto
nebylo ani namístě, aby krajský soud prováděl výslechy osob, které stěžovatel navrhl.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Napadené závěry krajského soudu jsou správné, proto NSS kasační stížnost zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.
[13] Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem usnesením ze dne 12. 3. 2018,
čj. 17 A 24/2018-16, ustanoven jako zástupce advokát JUDr. Tomáš Plíhal. Náklady spojené
se zastoupením, tj. hotové výdaje advokáta a odměnu za zastupování, hradí v takovém případě
stát. NSS přiznal ustanovenému zástupci odměnu za jeden úkon právní služby spočívající
v sepsání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a to ve výši 3 100 Kč
(§9 odst. 4 písm. d) a §7 bodem 5 advokátního tarifu), paušální náhradu hotových výdajů
ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), a dále částku odpovídající DPH ve výši 21 %,
celkem tedy 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu