ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.238.2019:57
sp. zn. 5 Azs 238/2019 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: N. T., zast. Mgr. Silvií
Rymlovou, advokátkou se sídlem Náměstí Republiky 2/1, Opava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2019,
č. j. 63 Az 8/2019 - 32,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zastav uje.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Silvii Rymlové, advokátce se sídlem Náměstí Republiky 2/1,
Opava, se ur č uj e odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení
o kasační stížnosti částkou ve výši 6800 Kč, která jí bude uhrazena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví
označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2019, č. j. OAM-623/ZA-
ZA11-P16-2018. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že se stěžovateli mezinárodní
ochrana podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), neuděluje.
[2] Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce pro toto
řízení, neboť podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, nemá-li
vysokoškolské právní vzdělání. K této žádosti připojil také prohlášení o osobních, majetkových
a výdělečných poměrech, kterým osvědčoval nedostatek finančních prostředků k hrazení služeb
advokáta. Stěžovatel navrhl, aby mu zdejší soud jako zástupkyni ustanovil Mgr. Silvii Rymlovou,
advokátku se sídlem Náměstí Republiky 2/1, Opava.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. 5 Azs 238/2019 - 25, ustanovil
stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokátku Mgr. Rymlovou; současně
stěžovatele vyzval, aby prostřednictvím ustanovené zástupkyně odstranil vady kasační stížnosti.
Toto usnesení doručoval Nejvyšší správní soud stěžovateli a ustanovené zástupkyni. Zástupkyni
bylo usnesení doručeno dne 6. 9. 2019, zatímco stěžovateli se usnesení na jím uvedenou adresu
Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 269/5, Havířov, nepodařilo doručit. Zásilka byla
Nejvyššímu správnímu soudu vrácena s tím, že písemnost nebylo možné vhodit do schránky.
Z výpisu z evidence žadatelů o mezinárodní ochranu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel
měl od 4. 7. 2019 hlášen pobyt (privát) na adrese Z. H. 236, B. (s pozn. do 31. 12. 2019).
Následně Nejvyšší správní soud doručoval na adresu pobytu (privátu), zásilka se však vrátila zpět
s informací o tom, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Protože Nejvyšší správní soud
z evidence žadatelů o mezinárodní ochranu dále zjistil, že stěžovatel měl rovněž –
a to od 9. 5. 2019 do 7. 11. 2019 – povolenu propustku na adrese N. D. 766, B., doručoval
předmětné usnesení i na tuto adresu. Ani v tomto případě nebyl stěžovatel zastižen a zásilka
(doručovaná do vlastních rukou) proto byla podle §49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) dne 1. 10. 2019 uložena
u doručujícího orgánu a na uvedené adrese byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky; stěžovatel
si však doručovanou zásilku ve lhůtě 10 dnů nevyzvedl. Vzhledem k tomu, že se poštovní
doručovatelce dne 16. 10. 2019 nepodařilo vložit zásilku do poštovní schránky, byla tato vrácena
Nejvyššímu správnímu soudu zpět s informací o tom, že adresát je na uvedené adrese neznámý.
[4] Na základě uvedeného postupu Nejvyšší správní soud vyvěsil ve smyslu
§49 odst. 4 o. s. ř. dne 29. 11. 2019 na úřední desku soudu sdělení o doručení písemnosti,
tj. o tom, že písemnost byla dne 1. 10. 2019 připravena k vyzvednutí a že vzhledem k tomu,
že si jí stěžovatel nevyzvedl, se uplynutím deseti dnů – tedy dne 11. 10. 2019 považuje
za doručenou. Tímto dnem tak usnesení o ustanovení zástupkyně Mgr. Rymlové nabylo právní
moci.
[5] Nejvyšší správní soud dále prověřoval místo pobytu stěžovatele dotazem u ustanovené
zástupkyně, která v mezidobí doplnila odůvodnění kasační stížnosti a která v telefonickém
hovoru dne 11. 11. 2019 uvedla, že „má způsob“, jak se stěžovatelem spojit. V návaznosti
na telefonický hovor ovšem dne 15. 11. 2019 zaslala Nejvyššímu správnímu soudu podání,
v němž sdělila, že se jí stěžovatele nepodařilo kontaktovat a není jí známa jeho současná adresa.
Následně se ještě Nejvyšší správní soud se žádostí o sdělení místa pobytu stěžovatele obrátil
na žalovaného, který přípisem ze dne 21. 11. 2019 sdělil, že stěžovatel je od 4. 7. 2019
do 31. 12. 2019 hlášen k pobytu na adrese Z. H. 236, B., přičemž mu není jiná adresa pobytu
stěžovatele v České republice známa. Nejvyšší správní soud se obrátil také na Pobytové středisko
Havířov, které k dotazu ohledně místa pobytu stěžovatele ve sdělení ze dne 21. 11. 2019 uvedlo
totéž. Rovněž Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ve sdělení ze dne
25. 11. 2019 uvedla, že je jí známá pouze adresa Z. H. 236, B.
[6] Podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví,
jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud
již v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 - 45, zdůraznil, „smyslem citovaného ustanovení
zákona o azylu je umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli
ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce
České republiky. Svým způsobem představuje toto ustanovení i sankci pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany,
resp. pro cizince, kteří v České republice podali žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli i soudní
řízení, ale neohlásili soudu, u něhož je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit.
Nezdržuje-li se takový účastník řízení v místě hlášeného pobytu v České republice, v důsledku nemožnosti
dosáhnout jeho přítomnosti u soudu (např. za účelem objasnění pravdivosti tvrzení účastníka, vyjasnění rozporů
mezi výpovědí účastníka před správním orgánem a novým tvrzením v kasační stížnosti, objasnění a rozvedení
stížních bodů, apod.) vznikají v řízení u soudu značné průtahy, právě v důsledku neoznámení místa pobytu,
případně jeho změny.“
[7] Povinností stěžovatele bylo uvést v kasační stížnosti adresu, na kterou mu lze doručovat
(srov. §37 odst. 3 s. ř. s. v návaznosti na §120 s. ř. s.). Stěžovatel však uvedl adresu, která výše
uvedený předpoklad nenaplňuje, přičemž stěžovatele se nepodařilo zastihnout ani na dalších
adresách vyplývajících z dostupných evidencí. Zásilky doručované na tyto adresy se Nejvyššímu
správnímu soudu vrátily s tím, že adresát není na uvedené adrese znám a zásilku nebylo možno
vložit do schránky. Na základě zjištěných skutečností je zřejmé, že se stěžovatel nezdržuje
v místě, které v kasační stížnosti označil jako místo svého pobytu, a současně se jiné aktuální
místo pobytu nepodařilo zjistit. Příslušné orgány i zástupkyně stěžovatele soudu sdělili, že místo
pobytu stěžovatele neznají. Možnou změnu aktuálního místa pobytu stěžovatele Nejvyšší správní
soud z evidence žadatelů o mezinárodní ochranu ověřil ještě dne 3. 12. 2019, aniž by zjistil
cokoliv nového. Nejvyšší správní soud tak vynaložil veškeré možné úsilí, aby zjistil místo pobytu
stěžovatele, avšak bezvýsledně.
[8] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle
§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu a za použití §120 s. ř. s. zastavil.
Pro úplnost lze dodat, že postupoval v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu, podle níž
v případě, kdy u stěžovatele, který je žadatelem o mezinárodní ochranu, nelze zjistit místo pobytu,
soud řízení o kasační stížnosti zastaví bez ohledu na to, zda kasační stížnost má všechny zákonné
náležitosti a zda jsou splněny všechny podmínky řízení, včetně povinného zastoupení advokátem,
či nikoliv (srov. usnesení ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007 - 66).
[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti
zastaveno.
[10] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele,
který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Náklady ustanovené zástupkyně Mgr. Silvie Rymlové spočívají ve dvou
úkonech právní služby, a to převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé
(doplnění kasační stížnosti) ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Za jeden úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 3100 Kč podle §9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu, která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu. Celková odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů tak činí 6800 Kč, přičemž tato částka se již dále nezvyšuje o DPH,
neboť zástupkyně není plátcem této daně. Odměna za zastupování bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu