ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.262.2018:51
sp. zn. 5 Azs 262/2018 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Y. K., zast. opatrovníkem Mgr.
Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2018, čj. CPR-23487-2/ČJ-2017-930310-V238, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.
7. 2018, čj. 54 A 5/2018-35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 8 228 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje
(dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 6. 2017 bylo žalobkyni podle §119 odst. 1 písm. b)
bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, uloženo správní
vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států
EU v délce 1 roku. Žalobkyně totiž vykonávala pracovní činnost bez povolení k zaměstnání,
a to minimálně ode dne 9. 12. 2016, kdy počala vykonávat sklizeň žampionů ve výrobní hale
společnosti České houby, a. s., do dne 2. 1. 2017. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně
odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí
správního orgánu I. stupně. Proti rozhodnutí žalované brojila žalobkyně žalobou, kterou krajský
soud shora označeným rozsudkem zamítl.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů,
které podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Uvedla, že v projednávané věci je spornou
otázkou její údajné „nelegální“ zaměstnání, kvůli němuž jí bylo uděleno správní vyhoštění.
Stěžovatelka tvrdí, že nebyla povinna mít povolení k zaměstnání v ČR, neboť na ni dopadal
§98 písm. k) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Stěžovatelka předložila důkazy,
že byla zaměstnána v Polsku, kde za tímto účelem získala dlouhodobé vízum. Do ČR byla vyslána
svým polským zaměstnavatelem, který reagoval na poptávku českých společností po pomoci
se sběrem hub; tento postup všechny zúčastněné subjekty považovaly za zákonný. Stěžovatelka
nesouhlasí s názorem krajského soudu, že ve skutečnosti se jednalo o zastřené agenturní
zaměstnávání. Krajský soud nesprávně označil předložené důkazy za účelové; úmysl stěžovatelky
obcházet zákon nebyl prokázán. V možnostech a schopnostech stěžovatelky nebylo,
aby rozpoznala protiprávnost svého zaměstnání. Zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti
však musí být dáno, aby jí mohla být udělena sankce v podobě správního vyhoštění a zákazu
pobytu v Schengenském prostoru. Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Žalovaná se ztotožnila se závěry krajského soudu a navrhla, aby NSS kasační stížnost
zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] NSS zdůrazňuje, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Důvody kasační stížnosti se musí odvíjet
od tvrzeného pochybení krajského soudu, což není možné bez dalšího nahradit zopakováním
odvolacích nebo žalobních námitek (jakkoliv spojeným s obecným tvrzením, že posouzení soudu
je nesprávné). Kasační stížnost stěžovatelky spočívá z převážné části v pouhém zopakování
žalobních bodů a výtek proti postupu žalovaného, kterými se již podrobně zabýval krajský soud.
Ten v napadeném rozsudku detailně shrnul obsah správního spisu a pečlivě posoudil každý
jednotlivý argument stěžovatelky; přitom odkázal na přiléhavou judikaturu NSS. NSS se s jeho
závěry ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.
[6] Pouze pro úplnost lze zopakovat, že skutkový stav byl v projednávané věci spolehlivě
zjištěn a popsán v rozhodnutích žalovaného i krajského soudu; jejich závěry mají oporu
ve správním spise. Posuzována byla otázka, zda lze stěžovatelku považovat za zaměstnankyni
vyslanou v rámci poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státě EU
ve smyslu §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Skutkově a právně obdobnými případy
se již NSS zabýval např. v rozsudcích ze dne 31. 1. 2018, čj. 2 Azs 289/2017-31, č. 3713/2018 Sb.
NSS, a ze dne 15. 11. 2018, čj. 9 Azs 289/2018-29, jejichž závěry lze aplikovat rovněž
na nyní posuzovanou věc. Plyne z nich, že výjimka z obecné povinnosti cizince mít k zaměstnání
na území ČR povolení, zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu podle §98 písm. k) zákona
o zaměstnanosti, se vztahuje jak na dočasné vyslání pracovníků za účelem provedení zakázky
jejich zaměstnavatele, tak i na vyslání pracovníků spočívající v poskytnutí pracovní síly;
to však pouze za podmínky, že vyslaní pracovníci provozují svou hlavní činnost v členském státě,
v němž má zaměstnavatel sídlo, a neusilují tak o začlenění na český pracovní trh.
[7] Stěžovatelka přijela do ČR ve stejný den, kdy měla podepsat smlouvu s polským
zaměstnavatelem (tj. 7. 12. 2016), a o dva dny později zahájila sběr hub pro společnost České
houby, a. s. Pro svého zaměstnavatele FB Invest Group s. c. v Polsku žádnou práci fakticky
nevykonávala; pracovat začala teprve na území ČR. Předložené listinné důkazy mají toliko
vzbudit dojem, že stěžovatelka byla do ČR zákonným způsobem vyslána svým zaměstnavatelem,
a to pouze dočasně za účelem provedení konkrétní zakázky. Ze skutkových zjištění je však zcela
zjevné, že stěžovatelka nevykonává svou hlavní činnost v Polsku, tedy v členském státě,
v němž má její zaměstnavatel sídlo. Nemohlo se tedy jednat o poskytování služeb ve smyslu
§98 písm. k) zákona o zaměstnanosti, ale o zajištění pracovní síly v ČR (tj. agenturní
zprostředkování práce, na něž se výjimka dle citovaného ustanovení nevztahuje).
Bylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatelka vykonávala na území ČR závislou práci, ačkoliv
udělené vízum typu „D“, resp. povolení k zaměstnání vydané v Polsku bylo omezeno výlučně
na území Polska. Stěžovatelka na jeho základě nebyla oprávněna k výkonu zaměstnání v ČR.
[8] Dále NSS poznamenává, že správní vyhoštění není trestní sankcí, ale specifickým
preventivním opatřením v oblasti kontroly přistěhovalectví (viz rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005,
čj. 5 Azs 94/2005-52, č. 1164/2007 Sb. NSS).
[9] S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že žalovaný a krajský soud posoudili věc správně,
pokud dospěli k závěru, že byly splněny podmínky pro udělení správního vyhoštění stěžovatelce
z důvodu podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3. zákona o pobytu cizinců. Kasační námitky
stěžovatelky nejsou důvodné.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl. O náhradě nákladů řízení
rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalované žádné náklady řízení nad rámec
její běžné úřední činnosti nevznikly.
[11] Stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, který jí byl ustanoven
usnesením NSS ze dne 7. 8. 2018. Náklady spojené se zastoupením, tj. hotové výdaje advokáta
a odměnu za zastupování, hradí v takovém případě stát. NSS přiznal zástupci odměnu za dva
úkony právní služby, které učinil do doby, než byl stěžovatelce ustanoven opatrovníkem,
a to převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif)], a to ve výši 2 × 3 100 Kč (§9 odst. 4 písm. d) a §7 bodem 5 advokátního
tarifu), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2 × 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu),
a dále částku odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 8 228 Kč. Za nahlížení do spisu
dne 11. 10. 2018 NSS zástupci žádnou odměnu nepřiznal, neboť tento úkon neměl žádné
procesní vyústění. Uvedená částka bude zástupci vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní
moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu