ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.268.2018:41
sp. zn. 5 Azs 268/2018 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. I., zast. Mgr. Petrem Václavkem,
advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1434/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované
ze dne 24. 3. 2017, čj. MV-18006-6/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2018, čj. 30 A 67/2017-59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2016 Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“)
zamítlo žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle §75 odst. 1 písm. a) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, protože žalobce k žádosti předložil
náležitost žádosti, v níž uvedené údaje neodpovídají skutečnosti. Proti uvedenému rozhodnutí
podal žalobce odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a potvrdila
rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou, kterou
krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované
[2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů,
které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Uvedl, že vzhledem k nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí správních orgánů je nepřezkoumatelný také rozsudek krajského soudu.
[3] Podle stěžovatele byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci. Správní orgány totiž
vycházely pouze z jednoho z podkladů souběžně vedeného řízení o prodloužení dlouhodobého
pobytu stěžovatele, a to z jeho výslechu ze dne 5. 9. 2016, již však nepřihlédly k vyjádřením
stěžovatele ze dne 12. 8. a 22. 9. 2016 vč. doložených dokumentů a ani jej nevyzvaly
k případnému odstranění vad žádosti.
[4] Stěžovatel dále uvedl, že je nutné zohlednit smysl a účel prokazování příjmu žadatele
o pobytové oprávnění a subsidiaritu užití normativních nákladů na bydlení. Je alibistické, pokud
správní orgány nevyzvaly stěžovatele k doložení nákladů za služby spojené s užíváním
nemovitosti, kterou stěžovatel spoluvlastní a reálně v ní bydlí. Stěžovatelův příjem byl navíc zcela
dostačující k pokrytí nákladů spojených s bydlením. Pokud správní orgány pochybovaly o výši
příjmů stěžovatele, měly jej vyzvat k jeho prokázání a uvést skutečnosti, proč považují
předloženou pracovní smlouvu za nevěrohodnou.
[5] Stěžovatel dle svého názoru prokázal, že pracuje pro společnost IVV-stav group, s. r. o.,
což plyne z pracovní smlouvy i z toho, že při výslechu dne 5. 9. 2016 uvedl, že pro tuto
společnost, resp. pro svého bratra „funguje něco jako poradce“.
[6] Stěžovatel konstatoval, že v ČR již žije dlouho a v současné situaci se ocitl výhradně
v důsledku nezákonného postupu správních orgánů, kvůli kterému přišel o živnostenské
oprávnění (viz rozsudky NSS ze dne 14. 5. 2015, čj. 6 Azs 35/2015-30, a ze dne 30. 5 . 2016,
čj. 3 Azs 277/2015-29). Je pochopitelné, že se mu nyní snaží pomoci jeho bratr.
[7] Dále stěžovatel namítl, že správní orgány se vůbec nezabývaly přiměřeností dopadů
rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Povinnost učinit úvahu v tomto ohledu
plyne již ze samotného §174a zákona o pobytu cizinců.
[8] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[9] Žalovaná se ztotožnila se závěry krajského soudu, odkázala na své vyjádření k žalobě
a navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Úvodem NSS konstatuje, že napadená rozhodnutí správních orgánů ani rozsudek
krajského soudu neshledal nepřezkoumatelnými, neboť je z nich zřejmý ucelený a logický právní
názor správních orgánů a krajského soudu na posouzení věci, který je opřen o dostatečně zjištěný
skutkový stav, jenž má oporu ve správním spise.
[12] Dále NSS zdůrazňuje, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Důvody kasační stížnosti se musí odvíjet
od tvrzeného pochybení krajského soudu, což není možné bez dalšího nahradit opakováním
odvolacích nebo žalobních námitek (jakkoliv spojeným s obecným tvrzením, že posouzení soudu
je nesprávné). Kasační stížnost stěžovatele spočívá v pouhém zopakování žalobních bodů a výtek
proti postupu správních orgánů, kterými se již podrobně zabýval krajský soud. NSS se s jeho
závěry ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.
[13] NSS je dále z úřední činnosti známo, že ze stejných důvodů, jako byla zamítnuta žádost
stěžovatele o trvalý pobyt projednávaná v této věci, byla rozhodnutím správního orgánu I. stupně
ze dne 16. 11. 2016 zamítnuta také žádost stěžovatele o prodloužení platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu [srov. §56 odst. 1 písm. e), §75 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu
cizinců]. Rovněž rozhodnutí správních orgánů týkající se prodloužení dlouhodobého pobytu byla
podrobena přezkumu krajského soudu a následně NSS, a to v rozsudku ze dne 7. 8. 2018,
čj. 6 Azs 89/2018-42. V něm NSS posuzoval totožné námitky stěžovatele ohledně finančního
zajištění stěžovatele v ČR, pomoci jeho bratra, pracovní smlouvy a doložení jeho měsíčního
příjmu. NSS nemá důvod odchýlit se od provedeného posouzení, neboť je přiléhavé také
okolnostem nyní projednávané věci.
[14] NSS ve stručnosti konstatuje, že stěžovatel byl povinen předložit k žádosti o trvalý pobyt
mj. doklad o finančním zajištění svého trvalého pobytu [§71 odst. 2 písm. d) zákona o pobytu
cizinců]. Stěžovatel doložil pracovní smlouvu uzavřenou se společností IVV-stav group, s. r. o.
(kde je jediným společníkem jeho bratr) a potvrzení o výši příjmů. Nebyl však schopen říct,
zda pracovní smlouvu vůbec podepsal a zda mu byla vyplácena měsíční mzda; vypověděl,
že bratrovi pomáhá nepravidelně, a když je potřeba, bratr mu dá nějaké peníze. Z výslechu
stěžovatele nelze dovodit, že by měl stálý příjem tak, jak to mělo dokládat předložené potvrzení
o výši příjmu ze závislé činnosti. V posuzované věci nebylo rozhodné, zda stěžovatel vypomáhal
bratrovi v práci, resp. že mu bratr finančně přispíval; důvodem pro zamítnutí žádosti totiž nebyl
závěr správních orgánů, že by stěžovatel neměl pokryty své životní náklady. Podstatné bylo to,
že stěžovatel deklaroval prostředky pobytu na území pracovní smlouvou a potvrzením o výši
příjmu ze závislé činnosti, ačkoliv tyto náležitosti neodpovídaly skutečnosti. Nevěrohodnost
pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu podpořilo také sdělení Úřadu práce ČR, podle něhož
nebylo evidováno nezbytné rozhodnutí o povolení k zaměstnání stěžovatele u společnosti
IVV-stav group, s. r. o. Jelikož se jednalo o podstatné náležitosti pro posouzení žádosti o trvalý
pobyt, správní orgány postupovaly správně, pokud žádost stěžovatele, resp. jeho odvolání
proti zamítavému rozhodnutí zamítly.
[15] K tvrzení stěžovatele, že správní orgány nepřihlédly k vyjádřením stěžovatele
ze dne 12. 8. a 22. 9. 2016 vč. doložených dokumentů, NSS uvádí, že stěžovatel vůbec neuvedl,
jakým způsobem mohly uvedené podklady vyvrátit názor o nevěrohodnosti pracovní smlouvy
a potvrzení o výši příjmu. Neuvedl ani žádný jiný konkrétní důvod, proč by uvedená vyjádření
měla být pro posouzení jeho žádosti o trvalý pobyt podstatná. Naopak uváděl pouze to,
že vyjádření se týkala jeho živnostenské činnosti (z toho plyne logický závěr, že neměla spojitost
s výkonem závislé práce pro společnost IVV-stav group, s. r. o.). NSS poukazuje na výše citovaný
rozsudek šestého senátu NSS, v němž soud konstatoval, že „správní orgán se nezabýval vyjádřeními
a doklady ze dne 12. 8. 2016 a 22. 9. 2016 o tom, že stěžovatel nadále disponuje živnostenským oprávněním,
a že je jednatelem společnosti IVV-stav group s. r. o., neboť důvodem zamítnutí žádosti nebyly skutečnosti
vztahující se k plnění účelu povoleného pobytu, k platnosti živnostenského oprávnění či výkonu funkce jednatele,
nýbrž skutečnost že účastník v řízení předložil doklady, které neodpovídají skutečnosti.“ Právě takový důvod
vedl k zamítnutí žádosti stěžovatele také v této věci. Pro úplnost NSS ve shodě s krajským
soudem uvádí, že neshledal důvody, pro které by správní orgány byly povinny opětovně vyzývat
stěžovatele k doložení náležitostí žádosti, dalšímu jejímu doplnění či odstranění vad.
[16] Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že námitky stěžovatele týkající se nedostatečně
zjištěného skutkového stavu nejsou důvodné.
[17] Nad rámec nezbytného posouzení NSS uvádí, že z rozsudků NSS ze dne 14. 5. 2015,
čj. 6 Azs 35/2015-30, a ze dne 30. 5. 2016, čj. 3 Azs 277/2015-29, v žádném případě neplyne,
že stěžovatel přišel o živnostenské oprávnění v důsledku nezákonného postupu správních
orgánů. Prvním rozsudkem byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze z důvodu procesní
vady a v druhém rozsudku NSS konstatoval pouze to, že správní orgány nedostatečně zjistily
skutkový stav v řízení o prodloužení platnosti stěžovatelova povolení k dlouhodobému pobytu.
[18] Námitka stěžovatele, že jej správní orgány měly vyzvat k doložení nákladů za hrazené
služby spojené s užíváním nemovitosti, se míjí s důvodem, pro který byla jeho žádost zamítnuta,
a tedy rovněž není důvodná (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2018, čj. 8 Azs 59/2018-59,
č. 3776/2018 Sb. NSS).
[19] K námitce, že správní orgány se měly zabývat zásahem do stěžovatelova soukromého
a rodinného života, NSS ve shodě s krajským soudem, na jehož rozsudek v podrobnostech
odkazuje, uvádí, že takovou povinnost v nyní projednávané věci správní orgány neměly
(viz např. krajským soudem citovaný rozsudek NSS ze dne 2. 3. 2017, čj. 4 Azs 7/2017-36).
NSS se ztotožňuje také s poznámkou krajského soudu, který výstižně citoval stěžovatelovu
odpověď na otázku položenou ve správním řízení, zda má v ČR rodinné příslušníky: „Mám tady
bratra. Máma se ségrou jsou na Ukrajině a moje manželka s dětmi také.“ Ani tato kasační námitka není
důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu