ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.271.2019:16
sp. zn. 5 Azs 271/2019 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: T. T. L.,
zastoupená Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2019,
č. j. 13 A 30/2019 – 22, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké
policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 2. 9. 2018, č. j. KRPA – 114822 –
28/ČJ-2018-000022, bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c)
bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž doba, po kterou jí nelze umožnit vstup
na území členských států EU, byla stanovena na 1 rok. Žalobkyně podala proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 4. 2019, č. j. CPR-32833-
7/ČJ-2018-930310-V241, zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[2] Žalobkyně následně podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu
v Praze, který ji rozsudkem ze dne 4. 7. 2019, č. j. 13 A 30/2019 – 22, zamítl.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) poté podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
[4] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodnila tím, že již samotná
skutečnost, že by na základě pravomocného rozhodnutí žalovaného musela vycestovat,
by pro ni znamenala zásadní újmu, ještě znásobenou nemožností účastnit se na soudním řízení.
Dle stěžovatelky jiné osobě nemůže vzniknout přiznáním odkladného účinku její kasační stížnosti
žádná újma, a proto její újma, pokud by jejímu návrhu nebylo vyhověno, by byla nepoměrně
větší. Stěžovatelka uvedla, že v České republice žije již od roku 2007 a případný návrat do země
původu by proto byl obtížný a nákladný. Má na území České republiky vytvořené komplexní
zázemí, má zde přátele a Českou republiku považuje za svůj domov. Současně zde má také
přítele, občana České republiky, jímž je N. D., nar. X. Stěžovatelka se proto považuje za
rodinného příslušníka občana Evropské unie, jemuž vůbec nebylo možné za daných okolností
správní vyhoštění uložit. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by dle jejího názoru nebylo
ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem, naopak by bylo v souladu s veřejným zájmem na
dodržování zásad spravedlivého procesu. Stěžovatelka k tomu odkázala na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100 (všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Dle stěžovatelky je rovněž nutné
přihlédnout ke skutečnosti, že v případě opuštění území České republiky bude nucena vynaložit
značné náklady na cestu do své vlasti, tam potom další náklady na pobyt a rovněž opětovné
cestovní výdaje v případě, že bude její kasační stížnost úspěšná, přičemž nelze opomíjet ani
skutečnost, že stěžovatelka bude vytržena ze svého již domovského prostředí v ČR.
[5] Žalovaný se k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřil.
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba
hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které
zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[9] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude
stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních
orgánů nucena opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
[10] Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý
proces je třeba, aby mohla setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační
stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena
advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení,
poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává možnou újmu
především na možnosti výkonu práva stěžovatelky na spravedlivý proces v důsledku nuceného
opuštění České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti.
Ze stejného důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti
rozhodnutí o správním vyhoštění, s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení
bezpečnosti státu, odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (viz
důvodová zpráva k tomuto ustanovení), a není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou
možnost setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného
kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky
žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatelky (srov. též usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 – 36, ze dne 5. 9. 2011,
č. j. 5 As 82/2011 – 92, a ze dne 5. 11. 2013, č. j. 5 As 81/2013 – 14).
[11] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného
zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovatelce,
riziko narušení veřejného zájmu pouze mírné intenzity. Stěžovatelka nebyla vyhoštěna z důvodu
ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodu podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu
cizinců.
[12] Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděla stěžovatelka. Je však zjevné, že některá tato její tvrzení odporují skutkovým
závěrům městského soudu, zejména pokud jde o namítané partnerství stěžovatelky s občanem
ČR a okolnosti návratu do země původu, kde žije rodina stěžovatelky a osvojená dcera. Tyto
otázky mohou být, v mezích uplatněných důvodů kasační stížnosti, k jejichž doplnění byla
stěžovatelka vyzvána, předmětem budoucího meritorního posouzení kasační stížnosti ze strany
Nejvyššího správního soudu.
[13] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky
proti pravomocnému rozhodnutí o jejím správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Městského soudu v Praze,
neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ve věci správního vyhoštění stěžovatelky.
[14] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 21. srpna 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu