ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.298.2018:41
sp. zn. 5 Azs 298/2018 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: A. S., zastoupená Mgr. Bc.
Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8.
2017, čj. OAM-52/ZA-ZA11-P16-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2018, čj. 75 Az 8/2017-102,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 8 228 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 3. 8. 2017 žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobkyně podala proti tomuto
rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl v záhlaví označeným rozsudkem.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Tvrdila,
že má nárok na udělení azylu podle §12b zákona o azylu, neboť je v Kazachstánu soustavně
pronásledována pro své náboženské vyznání - islám, sunnitskou víru, větev baháistů.
Byla vystavena diskriminaci a stigmatizaci v oblasti vzdělávání, zdravotní péče, zaměstnání
a při komunikaci se státními orgány, a to ze strany běžného obyvatelstva a policejních orgánů.
Namítla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud se nevypořádal
se všemi žalobními body a argumenty. Krajský soud sice odkázal na rozhodnutí ESLP ze dne
4. 12. 2008, Dogru proti Francii, stížnost č. 27058/05, a Kervanci proti Francii, stížnost č. 31645/04,
ale nezabýval se tím, zda v jejím případě bylo nenošení šátku vynucováno na všech žácích školy
bez rozdílu, či se týkalo pouze příslušníků jejího náboženského směru. Dále krajský soud
neposoudil otázku nátlaku vyvíjeného policejními orgány na stěžovatelku prostřednictvím jejího
otce. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem, že její výslechy policejními orgány mířily na zjištění
vazeb mezi příslušníky daného náboženského směru; policie stěžovatelku nutila, aby si sundala
šátek. Stěžovatelce není zřejmé, proč podle krajského soudu nelze jednoznačně říci, že by o jejím
soustavném pronásledování svědčil incident na ulici, při kterém byla urážena a napadena.
V rozsudku chybí rozbor informací o zemi původu. Krajský soud a žalovaný se opominuli
vypořádat s tím, že baháisté čelí v mnoha muslimských zemích pronásledování. Krajský soud
postavil své úvahy na chybném dokazování a dospěl k nesprávnému závěru, přestože ze zpráv
o zemi původu vyplývá, že netradiční náboženské směry jsou v Kazachstánu diskriminovány.
Krajský soud ani žalovaný se nijak nezabývali subjektivním aspektem případu (tj. jak stěžovatelka
vnímá svou víru a osobní zkušenost v zemi původu).
[3] Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadený rozsudek zrušil a aby zrušil také rozhodnutí
žalovaného. Kasační stížnost je dle stěžovatelky přijatelná, neboť rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný a nebyly napraveny vady dokazování a nedostatky posouzení jejího případu.
[4] Žalovaný se ztotožnil s názorem krajského soudu a odkázal na své rozhodnutí, předchozí
vyjádření a správní spis. Navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, k níž musí soud přihlédnout
také z úřední povinnosti, by zakládala přijatelnost kasační stížnosti, pokud by mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však NSS neshledal. Krajský soud
se dostatečně zabýval argumenty stěžovatelky a zjištěními žalovaného, popsal rozhodný skutkový
stav a vypořádal se se všemi žalobními námitkami. K incidentu na ulici, při němž byla
stěžovatelka napadena, se krajský soud dostatečně a logicky vyjádřil v bodě 43. napadeného
rozsudku (viz též str. 6 in fine a str. 7 rozhodnutí žalovaného).
[8] Přijatelnost kasační stížnosti nemůže založit ani tvrzení zástupce stěžovatelky,
že krajský soud a žalovaný opominuli přináležitost stěžovatelky k baháistům, protože uvedená
skutečnost byla poprvé uvedena až v kasační stížnosti. Stěžovatelka při pohovoru k žádosti
o udělení mezinárodní ochrany jednoznačně dvakrát uvedla, že patří k tzv. vahábistům
(a nikoli baháistům), což žalovaný a krajský soud zohlednili.
[9] Dále NSS konstatuje, že ne každá diskriminace dosahuje úrovně požadované pro přiznání
mezinárodní ochrany. V případě stěžovatelky nebylo zjištěno naplnění důvodu podle §12
písm. b) zákona o azylu. Ačkoliv z podkladů o zemi původu plyne, že Kazachstán není zemí
s vysokým stupněm demokracie a existují tam zásahy do náboženské svobody,
v případě stěžovatelky nebylo prokázáno, že by byla azylově relevantním způsobem
pronásledována.
[10] Z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany je zřejmé, že stěžovatelce nakonec
bylo umožněno nosit ve škole dlouhou sukni a šátek namísto povinné uniformy.
Požadavek jednotné uniformy zjevně nebyl cílenou náboženskou diskriminací konkrétní osoby,
ale obecným požadavkem na všechny studenty školy bez rozdílu (odkaz krajského soudu na výše
citovanou judikaturu ESLP, který byl pouze podpůrným argumentem podrobného posouzení
případu stěžovatelky, NSS považuje za přiléhavý). Skutečnost, že po stěžovatelce byla vyžadována
povinná účast ve výuce, přestože ona se chtěla modlit, je legitimním a obvyklým požadavkem
v rámci vzdělávacího systému; bez dalšího se nejedná o projev ponižování či represe z důvodu
náboženského vyznání. Ostatně požadavek povinné účasti ve výuce je zásadně kladen také
na žáky a studenty v ČR. Ani případné snižování známek jako důsledek absencí stěžovatelky
(byť z důvodu modlitby) a priori nelze považovat za náboženskou diskriminaci.
[11] Z hlediska odmítnutí zdravotní péče stěžovatelka toliko uvedla, že musela u téhož
doktora dvakrát čekat, pak už k němu ani k jinému lékaři nešla. Z uvedeného tvrzení nelze
dovodit, že by stěžovatelce byla odpírána zdravotní péče. Stěžovatelka mohla navštívit jiného
lékaře, popř. uplatnit stížnost na postup toho, kterého navštívila; ani jedno však neučinila.
[12] Se stěžovatelkou nezacházely nepřiměřeně ani policejní orgány. Z pohovoru k žádosti
o udělení mezinárodní ochrany je zřejmé, že otázky policejního orgánu kladené při výslechu
mířily především na zjištění vazeb mezi příslušníky dotčeného náboženského směru a lze je
posuzovat jako opatření preventivního charakteru, která jsou přijímána po celém světě z důvodu
radikalizace některých stoupenců islámu. Nátlak na otce stěžovatelky na to, aby přestala nosit
šátek, pocházel podle jejích slov od některých členů její rodiny; nadto stěžovatelka v doplnění
žaloby sama uvedla, že otec původně s jejím nošením šátku nesouhlasil. Postoj otce tedy nelze
bez dalšího spojovat s návštěvou policejních orgánů u stěžovatelčiných rodičů.
[13] Podstatná je rovněž, skutečnost, že stěžovatelka vůbec nevyužila jakékoliv možnosti
nápravy tvrzených pochybení v zemi jejího původu, přestože takovou možnost měla
(k tomu srov. rozsudky NSS ze dne 11. 3. 2004, čj. 6 Azs 8/2003-44, a ze dne 22. 12. 2005,
čj. 6 Azs 479/2004-41).
[14] NSS uzavírá, že žalovaný a krajský soud se případem stěžovatelky zabývali podrobně
a veškeré skutečnosti, jež vyšly najevo a byly podstatné pro posouzení všech jednotlivých forem
mezinárodní ochrany, hodnotili zvlášť i v jednotlivých souvislostech. Vzali na vědomí rovněž věk
stěžovatelky, její situaci při vycestování ze země původu a přicestování do ČR a její subjektivní
pohled na její příběh.
[15] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[16] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky,
proto ji NSS odmítl podle §104a s. ř. s.
[17] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[18] Stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem Mgr. Bc. Filipem
Schmidtem, LL.M., který jí byl ustanoven usnesením NSS ze dne 20. 9. 2018. Náklady spojené
se zastoupením, tj. hotové výdaje advokáta a odměnu za zastupování, hradí v takovém případě
stát. Ustanovenému advokátovi se s přihlédnutím k §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1
písm. b) a d) a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování
2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační
stížnosti), paušální náhrada hotových výdajů 2 × 300 Kč, a dále částka odpovídající DPH ve výši
21 %, celkem tedy 8 228 Kč. Tato částka bude k rukám ustanoveného zástupce proplacena z účtu
NSS do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu