ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.36.2019:25
sp. zn. 5 Azs 36/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: I. O., zastoupen
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
28. 1. 2019, č. j. 54 A 4/2019 - 37, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 16. 11. 2018, č. j. MV-19776-4/SO/sen-2018.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 16. 11. 2018,
č. j. MV – 19776-4/SO/sen-2018, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5. 12. 2017, č. j. OAM – 13675 –
24/ZM – 2016, kterým byla žalobci dle §44a odst. 10 ve spojení s §46e odst. 1, §37 odst. 2
písm. b) a §56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
zamítnuta žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalované u Krajského soudu v Praze,
který ho usnesením ze dne 3. 1. 2019, č. j. 54 A 4/2019 - 11, vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů
od doručení usnesení konkretizoval žalobní body tak, aby z nich bylo patrné, z jakých skutkových
a právní důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a případně uvedl, jaké důkazy
navrhuje provést. Vzhledem k tomu, že žalobce doplnil žalobu až po uplynutí k tomu stanovené
lhůty, která dle krajského soudu odpovídala zbývající části lhůty pro podání žaloby dle §172
odst. 1 zákona o pobytu cizinců, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 1. 2019,
č. j. 54 A 4/2019 – 37, žalobu odmítl.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že jeho vycestování
by mělo závažný dopad do života rodiny stěžovatele, a to i z hlediska zajištění základních
hmotných potřeb. Na území České republiky žije manželka stěžovatele na základě povolení
k trvalému pobytu spolu s jejich nezletilým synem, který se na území České republiky narodil
a byl mu zde rovněž povolen trvalý pobyt. Rodina si v ČR zakoupila byt, na který jí byla
poskytnuta hypotéka. Na území Ukrajiny nemá stěžovatel ani jeho rodina již jakýkoliv majetek
ani bydlení, neboť veškeré své trvalé zázemí budují v České republice, o čemž dle stěžovatele
svědčí také jeho oprávněný pobyt v délce 11 let. Stěžovatel dále odkázal na §174a zákona
o pobytu cizinců, tedy na zkoumání přiměřenosti dopadu správního rozhodnutí do soukromého
a rodinného života cizince s tím, že se po celou dobu pobytu nedopustil žádného trestného činu,
jakéhokoliv přestupku proti občanskému soužití ani jiného protiprávního jednání.
[5] Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku jeho
kasační stížnosti navrhla, aby odkladný účinek přiznán nebyl, neboť dle jejího názoru návrh
nesplňuje podmínky dle §73 odst. 2 s. ř. s. Komise zdůraznila, že se jedná o institut výjimečného
charakteru a stěžovateli v daném řízení nemůže vzniknout újma dle §73 odst. 2 s. ř. s., neboť
by mu mohla vzniknout až na základě rozhodnutí o jeho vyhoštění, proti němuž může stěžovatel
podat žalobu ke správnímu soudu, která má ze zákona odkladný účinek. Dle žalované tedy
existují právní instituty, jimiž se může stěžovatel domáhat posouzení své situace a odkladného
účinku v jiném následném řízení, a proto nelze dovozovat, že mu v důsledku žalobou
napadeného rozhodnutí žalované hrozí újma. Stěžovatel je navíc řádně zastoupen právní
zástupkyní, proto je dle žalované zajištěna náležitá ochrana jeho práv. Právo stěžovatele účastnit
se projednávání jím podané kasační stížnosti je navíc možno realizovat udělením víza k pobytu
do 90 dnů dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009, o kodexu Společenství
o vízech (vízový kodex).
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[9] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků žalobou napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných
rozhodnutí správních orgánů nucen opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím
o kasační stížnosti.
[10] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že vzhledem k jeho stávajícím osobním
a rodinným poměrům, jak je stěžovatel vylíčil v návrhu na přiznání odkladného účinku (viz bod
[4] tohoto usnesení), by nucené opuštění České republiky pro něho mohlo znamenat značnou
újmu. Nejvyšší správní soud přihlédl také k délce pobytu stěžovatele v České republice a absenci
zázemí pro rodinu stěžovatele v zemi původu.
[11] Je sice pravdou, že k setrvání mimo území České republiky by mohl být stěžovatel
bezprostředně donucen až v souvislosti s rozhodnutím o jeho správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze totiž předpokládat, že stěžovatel má předejít
případné zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území
České republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc
vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie na určitou dobu. V daném případě lze tedy
nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným
vznikem újmy na straně stěžovatele.
[12] Nejvyšší správní soud tedy vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků pravomocného rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o prodloužení platnosti
zaměstnanecké karty na území České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti, stěžovatel bude nucen opustit území České republiky.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, dostupném na www.nssoud.cz, když dospěl
k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně
újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti.
Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát
z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem,
a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího
žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě,
která hrozí stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu pouze nízké intenzity. V případě
stěžovatele nedošlo ke správnímu vyhoštění, ale pouze k neprodloužení platnosti zaměstnanecké
karty z důvodů, které dle správních orgánů spočívaly v jiné závažné překážce pobytu cizince
na území ve formě vykonávání nelegální práce.
[14] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Je však třeba uvést, že přiznání
odkladného účinku pouze vůči rozhodnutí krajského soudu za situace, kdy byla žaloba odmítnuta
a o návrhu stěžovatele na odkladný účinek žaloby nebylo rozhodováno, by nemohlo vést
k odložení účinků rozhodnutí žalované po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší
správní soud vymezil rozsah odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti přímo účinky rozhodnutí žalované. V takovém případě
se do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti dočasně obnoví fikce
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, jímž je i zaměstnanecká karta (§42g odst. 1 zákona
o pobytu cizinců), dle §47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců: „Pokud doba platnosti víza k pobytu
nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o vydání povolení
k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti, ačkoliv žádost byla podána v souladu
s podmínkami uvedenými v odstavcích 1 až 3, považuje se vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu za platné
do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.“
[15] V této souvislosti ovšem Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné zdůraznit,
že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pouze dočasné povahy a nijak
nepředjímá rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. března 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu