ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.376.2019:29
sp. zn. 5 Azs 376/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: D. P. N., zast.
advokátem JUDr. Zdeňkem Veberem, se sídlem Purkyňova 10, Plzeň, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2019, č. j. 57 A
68/2019 – 38, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ve věci
žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty; souhlas nebyl
udělen, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území České republiky.
Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[2] Žádost o přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že následky napadeného rozhodnutí
by pro něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku
vzniknout jiným osobám. V případě nepřiznání odkladného účinku hrozí stěžovateli, že bude
muset opustit území České republiky, popř. mu bude uloženo správní vyhoštění, jehož součástí
může být i zákaz pobytu na území České republiky. Stěžovatel uvádí, že svým chováním nikterak
neohrožuje zájmy České republiky a do doby, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti, není
důvod, aby musel opustit území České republiky; v takovém případě nebude moci řádně hájit svá
práva, konkr. účastnit se jednání u příslušných soudů či správních orgánů, pokud by Nejvyšší
správní soud kasační stížnosti vyhověl. V případě nuceného návratu do Vietnamu nebude mít
stěžovatel finanční prostředky, aby se mohl do České republiky vrátit. Stěžovatel uvádí, že jsou
na něm ekonomicky závislí členové jeho rodiny žijící ve Vietnamu, kam zasílá většinu svého
příjmu.
[3] Dle stěžovatele přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout žádná újma jiným
osobám. Důvody, pro které nebylo vyhověno jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty, nebyly
takové povahy, že by jeho další pobyt na území České republiky mohl znamenat hrozící
nebezpečí pro třetí osoby či jinou újmu; stěžovatel se na území České republiky nedopouštěl
vědomě žádné nelegální činnosti.
[4] Žalovaná navrhla žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku nevyhovět. Podotkla,
že podání žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty
a ani rozhodnutí v této věci nezakládá cizinci na území pobytové oprávnění, tudíž mu z nich
nemůže plynout fikce k pobytu ve smyslu §47 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky („zákon o pobytu cizinců“). Rozhodnutím se změnou souhlasu
zaměstnavatele dochází pouze ke změně zaměstnavatele v rámci již vydané zaměstnanecké karty,
tzn. k legalizaci výkonu práce pro jiného zaměstnavatele. Pouze negativním rozhodnutím ve věci
souhlasu se změnou zaměstnavatele může dojít ve smyslu §63 zákon o pobytu cizinců k zániku
platnosti zaměstnanecké karty; teprve zánikem platnosti zaměstnanecké karty nebo uplynutím její
doby platnosti není cizinec oprávněn pobývat na území České republiky. Stěžovatel není k pobytu
na území oprávněn a nic by na tom nemohlo změnit ani přiznání odkladného účinku. Neudělení
souhlasu se změnou zaměstnavatele nelze posuzovat jako nenahraditelnou újmu, neboť tato
nemůže stěžovateli vzniknout.; ta by mohla vzniknout až na základě pravomocně ukončené
žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a poté na základě správního vyhoštění.
V řízení o správním vyhoštění je přitom zkoumán rovněž dopad zásahu do soukromého
a rodinného života cizince; lze se proti němu bránit samostatnou žalobou. Žalovaná uvedla,
že k realizaci práva stěžovatele účastnit se soudního jednání, příp. jednání před správními orgány,
může využít víza k pobytu do 90 dnů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem, po posouzení
povahy žalobou napadeného správního rozhodnutí a stěžovatelem tvrzených důvodů pro
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení s §107 s. ř. s. jsou naplněny.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal, že by přiznáním odkladného účinku mohla reálně
vzniknout újma třetím osobám, neshledal ani, že by to bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Přihlédl rovněž k tomu, že odkladný účinek byl stěžovateli přiznán již usnesením
krajského soudu v řízení o žalobě s tím, že stěžovateli by jinak – v případě nuceného vycestování
- nebylo umožněno uplatnění práva na spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud souhlasí
s vyjádřením žalované v tom, že samotné přezkoumávané správní rozhodnutí o změně
zaměstnavatele nemá bezprostřední následek spočívající v tom, že by stěžovatel byl státní mocí
donucen území České republiky opustit, neboť mu nebylo tímto rozhodnutím uloženo správní
vyhoštění s vymezením doby, po kterou by mu nebylo umožněno vstoupit na území členských
států Evropské unie. Na stranu druhou se však nedomnívá, že je akceptovatelný její argument
presumující stav, že stěžovatel bude do doby vydání rozhodnutí o vyhoštění vědomě pobývat
na území České republiky nelegálně. Jinými slovy, samotný fakt, že se nejedná o rozhodnutí
zakládající přímo vyhoštění cizince, není pro zvážení přiznání odkladného účinku určující
a rozhodný (viz např. rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 5 As 73/2011). Nelze ani
přehlédnout, že stěžovateli nebyl udělen souhlas se změnou zaměstnavatele, o který žádal dne 21.
9. 2017 (k čemuž doložil novou pracovní smlouvu ze dne 1. 9. 2017 uzavřenou se společností
HYSOP Management s. r. o. na dobu od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2019) a že zaměstnanecká karta
mu byla vydána pro původního zaměstnavatele po dobu od 29. 9. 2016 do 28. 9. 2018. Stěžovatel
se tedy v důsledku zániku platnosti zaměstnanecké karty (a nepovolením změny nového
zaměstnavatele) ocitá na území České republiky bez pracovního či jiného pobytového oprávnění.
Nejvyšší správní soud k vyjádření žalované stran možnosti stěžovatele využít udělení víza
do 90 dnů k případnému řízení před správními orgány či soudem, shodně s krajským soudem
má za to, že nelze spoléhat na to, že takové vízum, bude stěžovateli uděleno, resp. nelze
předjímat výsledek řízení o žádosti o jeho udělení.
[8] Nejvyšší správní soud z důvodů shora uvedených žádosti stěžovatele vyhověl a odkladný
účinek kasační stížnosti přiznal. Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj
nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační
stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu