ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.428.2019:19
sp. zn. 5 Azs 428/2019 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: L. N., zast.
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
19. 9. 2019, č. j. 22 A 57/2018 - 31, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě zrušil rozhodnutí žalované
ze dne 7. 9. 2018, č. j. MV-95005-4/SO-2018, věc jí vrátil k dalšímu řízení a uložil jí zaplatit
žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 9800 Kč do 30 dnů od právní moci
rozsudku. Uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 28. 6. 2018, č. j. OAM-12137-44-TP-2015, jímž správního orgán
prvního stupně podle §75 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k trvalému
pobytu.
[2] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti uvedenému rozsudku krajského soudu
kasační stížnost, v níži požádala též o přiznání jejího odkladného účinku. Tvrdí, že výkon výroku
rozsudku krajského soudu o náhradě nákladů řízení žalobkyni by pro ni znamenal nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Přiznání
odkladného účinku údajně nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým je efektivita
řízení, resp. předcházení zbytečné finanční zátěži Ministerstva vnitra jako správního úřadu, pokud
by důvod úspěšnosti žalobkyně v řízení o žalobě v případě úspěchu kasační stížnosti stěžovatelky
odpadl.
[3] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud hodnotil návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti takto. Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze žalobě přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. nejsou v daném případě
naplněny.
[6] Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv
fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.). Podle §73 odst. 1 s. ř. s. nemá podání žaloby odkladný
účinek, pokud zákon nestanoví jinak. Kasační stížnost, jako mimořádný opravný prostředek,
směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a do doby rozhodnutí o kasační
stížnosti je rozhodnutí krajského soudu závazné a nezměnitelné. Přiznání odkladného účinku
je institutem výjimečným, jehož hlavním účelem je ochránit adresáta veřejné správy před
případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 – 115, všechna zde citovaná
rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[7] Smyslem institutu odkladného účinku je to, aby ve správním soudnictví v řízeních
o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, v nichž se přezkoumávají pravomocná (a tedy
zásadně vykonatelná) rozhodnutí, bylo možné výjimečně docílit, aby po dobu přezkumu
napadené rozhodnutí správního orgánu nebo krajského soudu nebylo vykonatelné, resp.
nezakládalo jiné právní následky.
[8] Při použití §73 s. ř. s. na podmínky, za kterých lze přiznat kasační stížnosti odkladný
účinek, je třeba vycházet z toho, že vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální
předpoklady: i) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu,
ii) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, iii) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[9] Poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu zákonodárce vyjádřil
zájem na jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Institut
odkladného účinku má primárně poskytovat ochranu žalobci před výkonem či jinými právními
následky napadeného rozhodnutí správního orgánu. V zájmu zachování zásady rovnosti v řízení
před soudem nelze ani správnímu orgánu odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Vznik nepoměrně větší újmy na straně správního orgánu však bude z logiky věci
mnohem méně častý než na straně žalobce v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
[10] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS, uvedl, že v znik „újmy musí být
v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu. Zatímco
žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí
krajského soudu skutečně závažně ohrozit, žalovaný žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše nemůže mít práva,
jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky ohrožena. Jeho úkolem je v soudním
řízení hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem pro přiznání
odkladného účinku. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude
meritorní rozhodnutí ve věci samé.
Výše uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být žalovanému přiznán za žádných
okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno
ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu
nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu
s jiným veřejným zájmem. Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma
a její intenzita spočívá“.
[11] Návrh stěžovatelky je třeba hodnotit i ve světle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS,
v němž rozšířený senát příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti žalovaného správního orgánu případy vrácení řidičského oprávnění duševně
choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi či udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
[12] V návrhu stěžovatelka tvrdí jen to, že na podkladě údajně nesprávného rozsudku
krajského soudu musí žalobkyni k rukám jejího advokáta zaplatit náhradu nákladů řízení před
krajským soudem.
[13] Nejvyšší správní soud má ovšem ve světle výše uvedeného za to, že povinnost platit
náhradu nákladů soudního řízení nelze zásadně považovat za důvod pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Eventuální vyhovění tomuto návrhu by odporovalo smyslu a účelu
zákonné úpravy, jak byly výše popsány. V posuzovaném případě se jedná o placení náhrady
nákladů soudního řízení ve výši 9800 Kč. Zaplacení této částky žalobkyni nebude mít žádné
nenapravitelné následky pro veřejný zájem, jež má stěžovatelka svou činností hájit. Pokud snad
zdejší soud rozsudek krajského soudu zruší (což v tomto okamžiku nelze předvídat), bude
žalobkyně povinna danou částku vrátit stěžovatelce.
[14] Stěžovatelce jako správnímu orgánu navíc povinnost zaplatit 9800 Kč na náhradě nákladů
řízení nezpůsobí vážné obtíže či významné poruchy v jejím fungování (přiměřeně ve vztahu
k tvrzené újmě spočívající ve vracení přeplatku na dani srov. též usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS).
[15] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti dle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl.
[16] Nejvyšší správní soud přitom zdůrazňuje, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu