ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.60.2019:23
sp. zn. 5 Azs 60/2019 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: A. M., zastoupený Mgr. et
Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2019, č. j. 43 Az
6/2017 - 45, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 8. 2017, č. j. OAM-294/ZA-ZA11-ZA04-2017,
byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle §10a odst. 1
písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
a řízení ve věci mezinárodní ochrany bylo dle §25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.
Jednalo se již o druhou žádost žalobce o mezinárodní ochranu. Na základě první žalobcovy
žádosti mu azyl podle §12, §13, §14 zákona o azylu udělen nebyl, ale na dobu 24 měsíců
ode dne právní moci rozhodnutí (3. 3. 2011) byla žalobci udělena doplňková ochrana,
která mu však rozhodnutím ze dne 5. 6. 2013 již nebyla prodloužena.
[2] Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2017,
č. j. OAM-294/ZA-ZA11-ZA04-2017, žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové,
který ji rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. 43 Az 6/2017 - 45, zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) poté podal proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že účinky
pravomocného rozhodnutí žalovaného pro něj znamenají nenahraditelnou újmu, jelikož,
pokud nebude odkladný účinek kasační stížnosti stěžovatele přiznán, stěžovatel bude muset
vycestovat z České republiky. Stěžovatel má také za to, že v případě nuceného vycestování
mu bude fakticky upřeno právo na soudní ochranu, odkladný účinek považuje v případě
rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany za zcela zásadní. Stěžovatel závěrem uvedl, že přiznáním
odkladného účinku nevznikne žádná újma jiným osobám, zároveň přiznání odkladného účinku
nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl,
že jej nepovažuje za důvodný, neboť případný výkon ani jiné právní následky napadeného
rozhodnutí neznamenají pro stěžovatele újmu, která by v konkrétním případě svědčila
pro přiznání odkladného účinku. Žalovaný tedy navrhl, aby odkladný účinek stěžovatelově
kasační stížnosti přiznán nebyl.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu nemá kasační
stížnost v daném případě ze zákona odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek žalobě, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tam, kde kasační
stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní
soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné,
dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pouze pro případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení okolností projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
[9] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného
rozhodnutí žalovaného nucen opustit území České republiky a vycestovat zpět do země původu,
ačkoliv v žalobě uváděl, že mu nejen v Čečensku, odkud pochází, ale na území celé Ruské
federace hrozí pronásledování z azylově relevantních důvodů, resp. vážná újma, a že došlo
od doby, kdy byla posuzována jeho první žádost, resp. mu nebyla prodloužena dříve udělená
doplňková ochrana, ke zhoršení situace. Byť krajský soud neshledal tuto argumentaci důvodnou,
lze předpokládat, že stěžovatel bude zmiňovaná tvrzení uplatňovat i v doplnění své dosud
blanketní kasační stížnosti, přičemž nutnost vycestování do země původu před rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti by v podstatě znemožnilo přezkoumání závěrů
krajského soudu Nejvyšším správním soudem, resp. učinilo by jeho budoucí meritorní
rozhodnutí do značné míry akademickým.
[10] Navíc lze konstatovat, že i pro řádný výkon práva stěžovatele na spravedlivý proces může
být podstatné, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen jemu ustanoveným
advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení,
poskytovat mu potřebnou součinnost atd. V případě stěžovateli hrozícímu vycestování zpět
do země původu nelze vyloučit, že by efektivní výkon zmiňovaných práv pro něj mohl být
v důsledku tohoto přemístění komplikovaný, zvláště pak za situace, kdy mu soud usnesením
ze dne 21. 3. 2019, č. j. 5 Azs 60/2019 – 13, uložil, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
tohoto usnesení doplnil blanketní kasační stížnost, což může jen stěží učinit jinak, než právě
ve spolupráci s ustanoveným zástupcem. Nejvyšší správní soud proto shledává možnou újmu
na výkonu práva stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nutného vycestování z území
České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud neshledal ani skutečnosti, pro které by přiznání odkladného
účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
S ohledem na nutnost vycestování z České republiky stojí v daném případě proti újmě,
která hrozí stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné
intenzity. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je totiž rozhodnutím
prozatímní povahy, a tedy pouze dočasně oddaluje nutnost vycestování stěžovatele z ČR,
pokud by byla kasační stížnost stěžovatele zamítnuta a pokud by stěžovatel nezískal jiný pobytový
titul.
[12] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, což vyvolává právní následky
stanovené v §78b zákona o azylu.
[13] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. dubna 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu