ECLI:CZ:NSS:2019:6.ADS.202.2019:19
sp. zn. 6 Ads 202/2019 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. J. N.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 3 A 121/2018 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (stěžovatel) napadl kasační stížností rozsudek Městského soudu v Praze,
kterým soud zamítl jeho žalobu na ochranu proto nečinnosti. Kasační stížnost je datována a byla
odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence dne 7. 10. 2019. Stěžovatel v kasační stížnosti
uvedl, že rozsudek obdržel dne 23. 9. 2019.
[2] Z doručenky založené ve spise městského soudu vyplývá, že rozsudek byl stěžovateli
doručován prostřednictvím držitele poštovní licence a že dne 10. 9. 2019 se doručovatelka
pokusila stěžovateli písemnost doručit. Protože však nebyl zastižen, byla písemnost dne
10. 9. 2019 uložena, a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl. Dále
z doručenky plyne, že uloženou písemnost si stěžovatel osobně vyzvedl dne 23. 9. 2019.
[3] Dle §42 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nestanoví-li zákon jinak,
užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním
řízení. Rozsudek byl stěžovateli doručován v souladu s §158 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) do vlastních rukou, a to postupem podle §49 o. s. ř.
[4] Dle §49 odst. 2 o. s. ř. „Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu
zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě
doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen.
Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu.“
[5] Dle §49 odst. 4 o. s. ř. „Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla
připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát
o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní
nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li
takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.“
[6] Desetidenní úložní lhůta počala běžet dne 11. 9. 2019, desátý den lhůty pro vyzvednutí
písemnosti dle §49 odst. 4 o. s. ř. připadl na pátek 20. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že v dané
desetidenní lhůtě si stěžovatel rozsudek nevyzvedl, nastala tímto dnem fikce doručení,
a to bez ohledu na skutečnost, že stěžovatel si písemnost na poště osobně vyzvedl v pondělí dne
23. 9. 2019. O následku nevyzvednutí písemnosti v předepsané lhůtě byl poučen ve výzvě,
která mu byla zanechána poštovní doručovatelkou.
[7] Dle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s.
je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[8] Vzhledem k tomu, že rozsudek byl stěžovateli fikcí doručen v pátek 20. 9. 2019,
od tohoto dne je třeba odvíjet počátek lhůty pro podání kasační stížnosti. V nyní projednávané
věci proto připadl konec lhůty na pátek 4. 10. 2019. Stěžovatel podal kasační stížnost k poštovní
přepravě dne 7. 10. 2019. Kasační stížnost je tedy opožděná. Nejvyšší správní soud
proto podle §120 ve spojení s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozhodl o odmítnutí kasační stížnosti.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu