ECLI:CZ:NSS:2019:6.AS.175.2019:29
sp. zn. 6 As 175/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: M. H., zastoupené
JUDr. Tomášem Doležalem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 679/5, Opava,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117,
Ostrava, za účasti: I) Ing. R. K. a II) L. K., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 9. 2018, č. j. MSK 101549/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2019, č. j. 25 A 129/2018 – 39,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Opavy, odbor výstavby, rozhodl dne 12. 4. 2018 k žádosti osob
zúčastněných na řízení o umístění záměru nazvaného „nástavba garáže u bytového domu – vznik
pobytové místnosti se zázemím v podkroví, O., P. č. p. 2739, S. 10“. Proti tomuto rozhodnutí podala
žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který ji shora označeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností. Následně podáním ze dne 4. 10. 2019 požádala o přiznání odkladného účinku
podle §73 ve spojení s §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
V této žádosti předně poukázala na skutečnost, že osoby zúčastněné na řízení podaly po podání
žaloby v nyní posuzované věci žádost o vydání stavebního povolení (viz oznámení o zahájení
řízení ze dne 8. 7. 2019). Ve stavebním řízení v současné době běží účastníkům lhůta k vyjádření
k seznámení s podklady, po jejímž uplynutí stavební úřad rozhodne. Stěžovatelka podala
dne 22. 7. 2019 námitky, v nichž mimo jiné poukázala na podanou žalobu.
[4] S ohledem na §94 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), podle kterého „[d]ojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby,
územní rozhodnutí se již nevydává […]“, jsou podle stěžovatelky naplněny podmínky pro přiznání
odkladného účinku ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Nepřiznání odkladného účinku
by pro ni znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může jeho přiznáním vzniknout
jiným osobám. V mezidobí totiž může (bez přiznání odkladného účinku) dojít k tomu, že bude
vydáno stavební povolení a následné zrušení územního rozhodnutí soudem již s ohledem
na citovanou právní úpravu bude víceméně akademickým rozhodnutím bez faktického dopadu
do právního stavu. Reálný úspěch žalobce v žalobě proti územnímu rozhodnutí může být
v takovém případě bezcenný.
[5] Tím by byla zmařena i jakákoliv obrana stěžovatelky proti případné nezákonnosti
stavebního povolení, bude-li vydáno. Případná realizace stavebního záměru by mohla mít zásadní
dopad na stěžovatelčino vlastnické právo. Jednou z jejích kasačních námitek je způsob
vypořádání námitky v územním řízení týkající se zachování kvality prostředí (pohody bydlení),
konkrétně výrazného zhoršení oslunění jejího bytu. Nepřiznáním odkladného účinku hrozí,
že stěžovatelka nebude moci zabránit vydání stavebního povolení a že soudní přezkum
rozhodnutí o umístění stavby nebude plnit smysl správního soudnictví.
[6] Výše uvedená újma dosahuje výrazně vyšší intenzity, než která může vzniknout osobám
zúčastněným na řízení. Územní rozhodnutí bylo dne 12. 4. 2018 vydáno až ve třetím řízení,
které bylo k žádosti osob zúčastněných na řízení vedeno. První řízení bylo zřejmě skončeno
zastavením řízení, druhé řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žádosti. Po právní moci
územního rozhodnutí podali žádost o stavební povolení až po téměř sedmi měsících. Časové
prodlevy ze strany stavebníků svědčí o tom, že daný stavební záměr nepotřebují naléhavě
realizovat.
[7] Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření k odkladnému účinku uvedly, že se snaží
o realizaci dotčené stavby již 5 let. Stěžovatelka jim původně v roce 2014 udělila souhlas,
ale v zápětí jej odvolala a přes četné pokusy se nepodařilo dospět k vzájemné domluvě. Osoby
zúčastněné na řízení nechaly přitom upravit sklon a výšku navrhované střech tak, aby byl
co nejvíce ve prospěch stěžovatelky (žádné stínění jejího okna). Dále uvedly, že by jim vznikla
přiznáním odkladného účinku větší újma, než by jeho nepřiznáním vznikla stěžovatelce.
Jejich záměrem je totiž vytvořit v nově vzniklé nástavbě kvalitní studijní prostředí pro jejich šest
dětí (ve věku 6 až 24 let), s nimiž žijí v současnosti ve 3 pokojovém bytě. Stavbou podkroví
nad garáží by chtěly vytvořit klidný prostor pro zájmovou činnost či studium. Naproti tomu
stěžovatelka žije ve 4 pokojovém bytě pouze se svým psem. Namítané zhoršení oslunění
jejího bytu realizací nástavby se týká severního okna. Tato místnost tedy podle norem nespadá
do osluněných místností. Emočně naléhavé tvrzení o „výrazném zhoršení“ se neobjevuje v žádné
ze zpráv, které byly pro tento projekt zpracovány. Ty naopak hovoří o tom, projekt „splňuje
normy“. Také tvrzení o časovém prodlení stavebníků je lživé, neboť všechny průtahy s realizací
jsou spojeny s přístupem stěžovatelky. Pokud přesto k nějakému prodlení z jejich strany došlo,
bylo to způsobeno neznalostí právních kliček či mezer v zákoně, případně z důvodu vytíženosti
referentky spravující jejich dokumentaci.
[8] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[10] Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku
proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[11] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním
naplněním dvou podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[12] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Stěžovatel musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí,
její intenzitu a z jakých konkrétních okolností vznik této újmy vyvozuje. Stěžovatelem uvedená
tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem
krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním
zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
Na podporu svých tvrzení proto musí stěžovatel navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy.
[13] Návrh na přiznání odkladného účinku v nyní posuzované věci stěžovatelka odůvodnila
především odkazem na §94 odst. 5 stavebního zákona, z něhož dovozuje, že v důsledku
nepřiznání odkladného účinku by případné vyhovění kasační stížnosti nemělo pro ni reálný smysl.
Pokud by totiž v mezidobí bylo vydáno stavební povolení, pak se nové územní rozhodnutí
po zrušení původního územní rozhodnutí již nevydává. Rozhodnutí Nejvyšší správního soudu
by tak podle stěžovatelky bylo pouze akademické bez dopadů do skutečného stavu věci.
[14] Této argumentaci Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Jakkoliv podle stěžovatelkou
odkazovaného ustanovení platí, že [d]ojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní
rozhodnutí se již nevydává […]“, nebyla by zbavena účinné ochrany ani v případě, kdy by v mezidobí
bylo vydáno stavební povolení. Územní rozhodnutí je podmiňujícím rozhodnutím
vůči navazujícímu rozhodnutí o stavebním povolení. Přestože podle judikatury není možné
při řetězení správních aktů přezkoumávat v rámci řízení o žalobě proti navazujícímu rozhodnutí
(např. stavební povolení) i zákonnost aktu podmiňujícího (zde územní rozhodnutí),
lze-li jej napadnout samostatnou žalobou (např. rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2008,
č. j. 1 As 21/2008 – 81), rozšířený senát v nedávném usnesení ze dne 22. 10. 2019,
č. j. 6 As 211/2017 – 88, konstatoval, že v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí
správního orgánu soud zohlední k žalobní námitce zrušení nebo změnu podmiňujícího
rozhodnutí správního orgánu, přestože ke zrušení nebo změně došlo po vydání napadeného
(podmíněného) rozhodnutí správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.).
[15] Stěžovatelka by tedy mohla v případě, že by bylo nyní podané kasační stížnosti vyhověno
a územní rozhodnutí zrušeno, uplatnit námitku jeho nezákonnosti v rámci své případné žaloby
proti stavebnímu povolení, bude-li v posuzované věci mezitím vydáno. Tímto způsobem
je zaručena účinná soudní ochrana i pro případ, že bude stavební povolení vydáno dříve,
než bude ukončen soudní přezkum územního rozhodnutí.
[16] Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil stěžovatelce, že by byla naplněna základní
podmínka pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti - vznik nepoměrně větší
újmy na straně stěžovatelky, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Z tohoto důvodu se již soud nezabýval splněním podmínky druhé (otázkou
rozporu s veřejným zájmem).
[17] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Pro úplnost
soud podotýká, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žádným způsobem
nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu