ECLI:CZ:NSS:2019:6.AS.20.2019:8
sp. zn. 6 As 20/2019 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše
Langáška a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobců:
a) LUMI MASO, s.r.o., IČ 26402947, sídlem Martinická 987/3, Praha 9, b) V. B., oba
zastoupeni JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, Kamenická 2378/1, Plzeň, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 49791/18/5100-41453-712277,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 18. ledna 2019, č. j. 3 Af 47/2018 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhali zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství specifikovaného v záhlaví,
kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Praha
ze dne 9. února 2018, č. j. 118461/18/2004-80542-105741, jímž byla na majetek prvního žalobce
nařízena exekuce prodejem movitých věcí za účelem vymožení daňového nedoplatku. Současně
žalobci požádali soud, aby jejich žalobě přiznal odkladný účinek. Městský soud usnesením
označeným v záhlaví žádosti o přiznání odkladného účinku nevyhověl. Žalobci (dále
jen „stěžovatelé“) nyní včas podanou kasační stížností napadají právě toto usnesení městského
soudu, a navíc žádají o přiznání odkladného účinku jejich kasační stížnosti.
[2] Stěžovatelé ve své kasační stížnosti namítají, že nepřiznáním odkladného účinku žalobě
dojde k újmě na právech jak jejich, tak nezúčastněné třetí osoby, která si od prvního stěžovatele
dotčený majetek, jenž je předmětem výkonu rozhodnutí, pronajímá a využívá jej ke své jediné
hospodářské činnosti a jeho náhlá ztráta by pro její činnost měla rozsáhlé, možná až likvidační
následky. Dále stěžovatelé nesouhlasí s tvrzením městského soudu o tom, že újma jim způsobená
právními následky vydaného rozhodnutí není dostatečně doložena, neboť stav věci je dle nich
detailně zdokumentován v přílohách a dokumentaci dosavadního průběhu řízení, které byly
městskému soudu známy a jsou mu plně k dispozici. V neposlední řadě namítají, že městský
soud nesprávně vyložil podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, pokud rozhodl,
že nezaplacením daňové pohledávky dochází k ohrožení veřejného zájmu. Toto své tvrzení
stěžovatelé podporují citací judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně usnesením
ze dne 26. 8. 2015, č. j. 2 Afs 193/2015 - 62, kde je judikováno, že v případě, kdy by mohl mít
výkon rozhodnutí pro stěžovatelku likvidační důsledky, zatímco stát prozatím nezaplacením
daňové pohledávky nijak velkou újmu nepocítí, není veřejný zájem na výběru daní znemožněn,
ale pouze dočasně odložen.
[3] Před posouzením samotné důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nejdříve
ověřil, zda byly splněny podmínky její přípustnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
přípustná, a to i navzdory poučení, jehož se stěžovateli v napadeném usnesení dostalo.
[4] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s . není kasační stížnost přípustná proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí,
kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu
na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli. Touto otázkou se Nejvyšší správní
soud poprvé zabýval již v usnesení ze dne 22. prosince 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172,
č. 507/2005 Sb. NSS, a od té doby je jeho judikatura v této oblasti konstantní v tom,
že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě jako procesní institut je svou povahou
nepochybně rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem,
zaniká z moci zákona. Stejně tak má dočasnou povahu i rozhodnutí, jímž byl návrh na přiznání
odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup
soudu při rozhodování o věci samé (srov. z početné judikatury dále např. usnesení NSS
ze dne 27. ledna 2011, č. j. 5 As 60/2010 - 131, rozsudek NSS ze dne 6. března 2014,
č. j. 10 As 4/2014 - 19, body 13 - 15 atd.). Tyto judikaturní závěry opakovaně potvrdil
též rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (viz usnesení ze dne 1. června 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 - 64, č. 2116/2010 Sb. NSS, bod 23; shodně usnesení téhož senátu ze dne
20. května 2014, č. j. 3 As 125/2012 - 43, č. 3072/2014 Sb. NSS, bod 37); jejich ústavnost
nezpochybnil ani Ústavní soud [např. usnesení ze dne 9. června 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05
(U 13/37 SbNU 751)].
[5] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104 odst. 3 písm. c), §46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl jako nepřípustnou. Ve věci samé rozhodl soud
bezodkladně, proto se návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stal
bezpředmětným.
[6] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu