ECLI:CZ:NSS:2019:6.AS.252.2018:46
sp. zn. 6 As 252/2018 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUD. Tomáše Langáška
a soudců JUDr. Viktora Kučery (soudce zpravodaj) a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
J. M., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem
Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne
8. 1. 2016, č. j. 4296/DS/2015, JID: 4102/2016/KUUK/Zvo, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2018, č. j. 15 A 36/2016 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2016, č. j. 4296/DS/2015,
JID: 4102/2016/KUUK/Zvo. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
a současně jím potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru správních činností,
oddělení správních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 5. 2015,
sp. zn. SZ MgMT/057988/2013/ŘP/Ša, č. j. MgMT/046135/2015, kterým zamítl
jako nedůvodné námitky stěžovatele a potvrdil záznam 12 bodů provedený v registru řidičů
dle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
[2] Oznámením ze dne 21. 5. 2013 správní orgán I. stupně sdělil stěžovateli, že dosáhl
celkového počtu 12 bodů a v souladu s §123c odst. 3 zákona o silničním provozu ho vyzval
k odevzdání řidičského průkazu. S tímto stěžovatel nesouhlasil, a proto podal písemné námitky
proti provedení záznamů bodů v registru řidičů – a to ve vztahu k záznamu přestupku
ze dne 16. 5. 2013 a ze dne 24. 7. 2012; k oběma záznamům uvedl, že připravuje podněty
k přezkumnému řízení, které následně podal a požádal o přerušení řízení. Této žádosti správní
orgán I. stupně vyhověl a námitkové řízení v dané věci přerušil. Současně si vyžádal
od příslušných policejních orgánů veškerou dokumentaci k oběma zmíněným přestupkům
projednaným v blokovém řízení. Vzhledem k tomu, že podněty k přezkumnému řízení nebyly
shledány důvodnými, pokračoval správní orgán v řízení, načež stěžovatel požádal o další
přerušení řízení s odkazem na podanou žádost o obnovu řízení ve věci přestupku ze dne
16. 5. 2013. Jelikož důvody pro obnovu řízení nebyly shledány, pokračoval správní orgán
I. stupně dále v námitkovém řízení s tím, že si vyžádal podklady ke zbývajícím třem přestupkům
ze dne 25. 11. 2011, 5. 6. 2011 a 13. 12. 2010 projednaným rovněž v blokovém řízení. Následně
správní orgán I. stupně ověřil náležitosti jednotlivých bloků a zaslal stěžovateli výzvu ve smyslu
§36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“) s tím, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k jeho podkladům.
Nato stěžovatel reagoval podáním další žádosti o přerušení řízení s odůvodněním, že požádal
o obnovu řízení ve věci dalšího z přestupků.
[3] Správní orgán I. stupně vyhodnotil popsané jednání stěžovatele jako účelové s úmyslem
prodlužovat námitkové řízení, a proto přistoupil již (bez dalšího) k vydání výše uvedeného
rozhodnutí, kterým námitky stěžovatele zamítl. Vyšel z toho, že mu nepřísluší zkoumat správnost
a zákonnost postupu policejních orgánů, které přestupky projednaly. Správní orgán I. stupně
je pouze evidenčním místem, které zaznamenává body do registru řidičů, přičemž oznámení
o uložení pokut, jakož i dodatečně opatřené kopie jednotlivých pokutových bloků, vyhodnotil
v tomto případě jako dostatečné a způsobilé podklady pro záznam bodů, jejichž přidělení,
resp. výše byla v souladu se zákonem. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel blanketní
odvolání, které ani přes výzvu správního orgánu I. stupně nedoplnil. Žalovaný podané odvolání
zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Podobně jako správní orgán I. stupně odkázal především
na obsah všech pěti pokutových bloků, na základě kterých považoval zápis bodů za jednotlivé
přestupky za podložený.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, v níž namítl vadu procesního
charakteru – konkrétně nerespektování jiné správní praxe, kterou v daných věcech uplatňuje
Krajský úřad Moravskoslezského kraje. Především však stěžovatel zpochybnil použitelnost
pokutových bloků jako podkladu pro zápis bodů, neboť vykazují takové nedostatky,
pro které nemohou být způsobilým podkladem pro provedení záznamu bodů do registru řidičů –
souhrnně a strukturovaně vyjádřeno se jednalo o: (i) obtížnou čitelnost záznamů v jednotlivých
pokutových blocích, (ii) pochybnosti o věcné příslušnosti orgánu, jenž příslušný blok vydal,
(iii) nesprávnou právní kvalifikaci a (iv) nedostatečný popis skutku (konkrétního přestupkového
jednání a místa či data jeho spáchání).
[5] K tomu krajský soud nejprve obecně s odkazem na relevantní judikaturu, zejm. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44, konstatoval, že v řízení
o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů správní orgán ověří,
zda oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení odpovídá skutečnostem
uvedeným v dokladu o blokové pokutě. Ve vztahu k pokutovému bloku a jeho obsahovým
náležitostem pak poukázal na to, že jeho povaze korespondují strohé a zkratkovité formulace,
pokud je z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena, je-li zároveň
konkrétní jednání v pokutovém bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, aby nebylo
zaměnitelné s jiným; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012,
č. j. 7 As 94/2012 – 20. Následně krajský soud obsahově zhodnotil všechny pokutové bloky,
jejichž nedostatky stěžovatel namítal, a konstatoval, že byly způsobilými podklady pro zápis
příslušného počtu bodů do registru řidičů. K namítaným nedostatkům přitom uvedl následující:
- [ad (i)] I přes obtížnou čitelnost záznamů u některých bloků, z nich vždy bylo možno
dovodit relevantní skutečnosti, aniž by vznikly pochybnosti o osobě přestupce, právní
kvalifikaci, místě skutku a dalších rozhodných údajích.
- [ad (ii)] Z popisu přestupkového jednání v pokutových blocích je jednoznačně seznatelné,
že se vždy jednalo o veřejně přístupné pozemní komunikace (nikoli soukromý pozemek
či komunikaci); proto podle §124 odst. 9 písm. d) zákona o silničním provozu byly
k projednání přestupků v blokovém řízení proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích věcně příslušné jednotlivé orgány policie.
- [ad (iii)] K námitce o nesprávné právní kvalifikaci krajský soud zopakoval, že určitý
„zkratkovitý“ popis je pro blokové přestupkové řízení typický a všeobecně uznávaný
s tím, že není např. pochyb o tom, že zkratka „125c/1f4“ znamená „ust. §125c odst. 1
písm. f) bodu 4“; stejně tak lze respektovat i zjednodušený popis přestupkového jednání,
jako např. „R: 50/68/65“ – je běžnou praxí správních orgánů, že slovo rychlost zkracují
písmenem „R“ doplněním o tři číselné údaje, z nichž první představuje nejvyšší
povolenou rychlost v daném místě, druhý naměřenou rychlost vozidla a třetí naměřenou
rychlost vozidla upravenou o možnou odchylku měření.
- [ad (iv)] K námitce ohledně popisu skutku krajský soud konstatoval, že spolu s citací
konkrétního ustanovení vymezující konkrétní přestupek vždy došlo k více či méně
stručnému popisu protiprávního jednání stěžovatele v pokutových blocích. A měl -li
stěžovatel pochybnosti o řádném vymezení místa protiprávního jednání, neměl
s projednáním věci v blokovém řízení souhlasit.
[6] Ohledně namítané procesní vady pak krajský soud konstatoval, že správní orgán se může
odchýlit od své dosavadní správní praxe nebo od závěrů jiného správního orgánu rozhodujícího
v obdobných věcech, pokud své rozhodnutí řádně zdůvodní. Tomuto požadavku žalovaný
v projednávané věci dostál, neboť své úvahy obsažené v napadeném rozhodnutí podpořil
konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu a rozhodl plně v souladu s ní. Krajský soud
proto podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[7] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, v níž v podstatě
pokračoval ve své dosavadní argumentaci, kterou obecně podřadil pod důvody kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. (nezákonnost a vada řízení před krajským soudem).
[8] Podstata kasační stížnosti směřovala vůči obsahu jednotlivých pokutových bloků
a jejich vadám, pro které podle stěžovatele nebyly tyto bloky náležitým podkladem pro záznam
bodů v registru řidičů. Stěžovatel en bloc ve vztahu ke všem pokutovým blokům – podobně
jako v žalobě – namítl, že jsou dány pochybnosti o věcné příslušnosti policejního orgánu,
který rozhodnutí v blokovém řízení vydal, že obsahují chybnou právní kvalifikaci a že neobsahují
dostatečný popis skutku (konkrétního přestupkového jednání, místa či data jeho spáchání);
ve vztahu k pokutovému bloku za přestupek ze dne 24. 7. 2012 pak stěžovatel zpochybnil
i jeho čitelnost. Vedle toho stěžovatel též poukázal na procesní pochybení, kdy žalovaný
ignoroval předložené důkazní prostředky – konkrétně tři rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje (ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, ze dne 22. 10. 2014,
č. j. MSK 126113/2014, a ze dne 12. 11. 2014, č. j. MSK 121761/2014) vydané ve skutkově
obdobných věcech, z nichž je zřejmé, že se tento odvolací orgán zkoumal a zabýval se
jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Vzhledem k tomu, že žalovaný
takto nepostupoval, pominul správní praxi, kterou byl vázán, příp. měl odůvodnit, že má názor
opačný.
[9] Na základě toho stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na napadený rozsudek krajského
soudu, s nímž se ztotožňuje, jakož i na své vyjádření k žalobě. Kasační stížnost považoval
za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen. Poté přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Podstata projednávané věci je redukována na relativně jednoduchou otázku,
zda stěžovateli vydané pokutové bloky obstojí coby podklady pro zápis příslušného počtu
(12) bodů v registru řidičů – a to za situace, kdy jednotlivé bloky vykazují stěžovatelem namítané
nedostatky a žalovaný jako odvolací orgán navíc nerespektoval (rozhodovací) správní praxi
jiného odvolacího orgánu (Krajského úřadu Moravskoslezského kraje).
[14] Řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je upraveno
v zákoně o silničním provozu. Řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem
uložena sankce za přestupek zařazený v systému bodového hodnocení (příloha k zákonu
o silničním provozu), příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností v registru řidičů
zaznamená stanovený počet bodů (§123b odst. 1 zákona o silničním provozu) ke dni uložení
pokuty za přestupek v blokovém řízení. Po dosažení celkového počtu 12 bodů řidič pozbývá
řidičské oprávnění a následně je povinen odevzdat řidičský průkaz (§123c zákona o silničním
provozu). Dle §123f zákona o silničním provozu „(1) Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů
v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností příslušnému k provádění záznamu. (2) Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky
oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu
o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu
řidiče. (3) Shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím
námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.“
[15] Ustálená judikatura správních soudů, z níž je třeba v nyní projednávané věci vycházet,
důsledně rozlišuje na jedné straně řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového
či standardního řízení o přestupku) podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) oproti řízení o námitkách proti záznamu
bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou zcela
odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách
proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje
způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy
či soudu ve smyslu §123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů
byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému
hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. V dané věci stěžovatel rozporoval
primárně právě existenci způsobilého právního podkladu pro provedení záznamu bodů.
Vedle oznámení orgánů policie o uložení pokuty za přestupek, které měl k dispozici,
si proto správní orgán I. stupně správně vyžádal i ověřené kopie jednotlivých pokutových bloků;
tyto bloky jsou založeny ve správním spise a Nejvyšší správní soud s ohledem na obsah kasační
stížnosti považuje vhodné uvést, že z nich vyplývají následující skutečnosti.
- Dle pokutového bloku série GF/2013 F 0980842 ze dne 16. 5. 2013 se stěžovatel
téhož dne 16. 5. 2013 v 11:50 hod. v obci Jeníkov ve vozidle r. z. X dopustil přestupku
podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4. (značeno jako „§125c/1f4“) zákona o silničním
provozu tím, že překročil maximální povolenou rychlost v obci 50 km/h, když jel
rychlostí 62 km/h, resp. po zohlednění odchylky měření 59 km/h (značeno
jako „R 50/62/59“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 500 Kč. U věty: „Souhlasím
s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuji, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí,
a potvrzuji převzetí části A bloku dne 16. 5. 2013“ se nachází podpis stěžovatele (přestupek
za 2 body).
- Dle pokutového bloku série AP/2009 P 0401478 ze dne 24. 7. 2012 se stěžovatel v čase
15:37 hod. v obci Ludvíkovice na silnici č. I/13 u „kovárny“ ve vozidle r. z. X dopustil
přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4. (značeno jako „§125c/1f4“) zákona
o silničním provozu tím, že překročil maximální povolenou rychlost v obci 50 km/h,
když jel rychlostí 68 km/h, resp. po zohlednění odchylky měření 65 km/h (značeno jako
„R: 50/68/65“), čímž porušil §18 odst. 4 zákona o silničním provozu; a dále řídil vozidlo
s neplatnou technickou prohlídkou vozidla, čímž porušil §5 odst. 1 písm. a) zákona o
silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. U věty: „Potvrzuji
převzetí dílu B pokutového bloku. Dne 24. 7. 2013“ se nachází podpis stěžovatele (přestupek za
2 body).
- Dle pokutového bloku série SH/2008 H 0552927 ze dne 25. 11. 2011 se stěžovatel dne
20. 10. 2011 ve 20:21 hod. v obci Praha, část obce Praha 4, ul. 5. května, ve vozidle r. z. X
dopustil přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4. (značeno jako „§125c/1f4“)
zákona o silničním provozu tím, že překročil maximální povolenou rychlost v obci 50
km/h, když jel rychlostí 66 km/h, resp. po zohlednění odchylky měření 63 km/h
(značeno jako „50/66/63 km“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. U věty:
„Potvrzuji převzetí dílu B pokutového bloku. Dne 25. 11. 2011“ se nachází podpis stěžovatele
(přestupek za 2 body).
- Dle pokutového bloku série NF/2007 F 1220134 ze dne 5. 6. 2011 se stěžovatel
téhož dne ve 20:10 hod. v obci Teplice, ul. Libušina, ve vozidle r. z. X dopustil přestupku
podle §22 odst. 1 písm. f) bodu 1. (značeno jako „§22/1f1“) zákona o přestupcích tím,
že držel při řízení motorového vozidla hovorové zařízení (uvedeno jako „hov. zařízení –
mob. telefon“), čímž porušil §7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, za což mu byla
uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. U věty: „Potvrzuji převzetí dílu B pokutového bloku. Dne 5. 6.
2011“ se nachází podpis stěžovatele (přestupek za 3 body).
- Dle pokutového bloku série NF/2007 F 1756632 ze dne 13. 12. 2010 se stěžovatel
téhož dne v 10:50 hod. v obci Teplice, ul. Spojenecká, ve vozidle r. z. X dopustil
přestupku podle §22 odst. 1 písm. f) bodu 1. (značeno jako „§22/1f1“) zákona
o přestupcích, tím, že držel za jízdy hovorové zařízení (uvedeno jako „hovor. zařízení –
mob. tel.“), čímž porušil §7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, za což mu byla
uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. U věty: „Potvrzuji převzetí dílu B pokutového bloku.
Dne 13. 12. 2010“ se nachází podpis stěžovatele (přestupek za 3 body)
[16] Na základě předmětných pokutových bloků oba správní orgány i krajský soud
konstatoval, že bylo všech pět přestupků se stěžovatelem v blokovém řízení skutečně projednáno.
Existuje tudíž způsobilý právní podklad pro každý jednotlivý záznam bodů, jejichž součet činil
ke dni spáchání posledního z přestupků (16. 5. 2013) celkem 12 bodů. S tímto závěrem
se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje a v návaznosti na kasační námitky konstatuje,
že všechny pokutové bloky – i přes obtížnou čitelnost některých z nich – obsahují základní
náležitosti, které jsou určovány zejména povahou blokového řízení.
[17] Blokové řízení je zkráceným a velmi zjednodušeným typem správního řízení,
jehož podstata je postavená na procesní ekonomii řízení a spočívá v rychlém, neformálním
projednání a vyřízení přestupku zpravidla přímo na místě po jeho zjištění. V praxi správní orgán
zpravidla ve velice krátkém čase projedná pachatelův přestupek a uloží mu za něj přiměřenou
sankci, pokud s tím pachatel přestupku souhlasí. Do značné míry tak může splývat samotné řízení
s jeho výsledkem – uložením pokuty za pomoci bloku. Ostatně tak tomu bylo i ve všech shora
zmíněných případech s výjimkou jediného, a sice pokutového bloku série SH/2008 H 0552927
ze dne 25. 11. 2011, který byl stěžovateli vydán až ex post – tedy po spáchání přestupku,
kdy se následující měsíc stěžovatel jako majitel vozidla dostavil k podání vysvětlení k Městské
policii hlavního města Prahy a v jím podepsaném zápisu výslovně uvedl: „Vozidlo jsem řídil já,
přestupek uznávám“.
[18] U projednání žádného z přestupků nechybí podpis stěžovatele, jímž vlastně v každém
jednotlivém případě vyslovil souhlas jak s popisem skutku, tak s jeho právní kvalifikací,
kdy se ve třech případech jednalo o přestupek podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4. zákona
o silničním provozu, podle něhož se „fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních
komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec
o méně než 30 km/h.“ Ve zbylých dvou případech se jednalo o přestupek podle §22 odst. 1
písm. f) bod 1. zákona o přestupcích, podle něhož se: „přestupku se dopustí ten, kdo v provozu
na pozemních komunikacích při řízení vozidla drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj
nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.“
[19] O právní kvalifikaci tak podle názoru Nejvyššího správního soudu není pochyb,
stejně jako o jejím souladu s konkrétním přestupkovým jednáním – byť při jeho slovním popisu
i při užití právní kvalifikace bylo užito zkratek (viz výše provedené podtržení). Souhrnně řečeno:
policisté v případě všech předložených pokutových bloků jednoznačně deklarovali,
že se stěžovatel při řízení vozidla v provozu na pozemních komunikacích dopustil konkrétního,
individuálně popsaného jednání v podobě překročení nejvyšší dovolené rychlosti (ve třech
případech), resp. držení hovorového zařízení (ve dvou případech). Se stěžovatelem lze jistě
souhlasit v tom, že policisté mohli některé přestupková jednání lépe či podrobněji popsat.
Na druhou stranu skutečnost, že policisté využili kombinaci částečného slovního popisu skutku
a zkratek, vč. zkratkovitých odkazů na konkrétní ustanovení zákona o silničním provozu a zákona
o přestupcích, neznamená, že by se jednalo o chybnou právní kvalifikaci či nedostatečný popis
skutku, jak se snaží sugerovat stěžovatel. Pokutový blok nelze posuzovat s rigidní přísností.
Naopak při zohlednění shora zmíněných specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé
a zkratkové formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém
řízení uložena, jak vyžadoval zákon o přestupcích v §85 odst. 4, větě druhé.
[20] Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik
jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním a současně nebude pochyb
o jeho právní kvalifikace. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu
dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění.
Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku
jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku
přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen; k tomu srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20, a ze dne 28. 8. 2014,
č. j. 4 As 127/2014 – 39.
[21] V daném případě přestupky byly vymezeny jako konkrétní, individualizované jednání
stěžovatele, při jehož popisu se lze spokojit se slovním popisem v kombinaci s odkazem
na ustanovení zákona o silničním provozu, resp. zákona o přestupcích, který stanoví porušenou
povinnost. Výhrady, které stěžovatel z hlediska popisu skutku či právní kvalifikace
vůči jednotlivým pokutovým blokům uplatnil, proto nejsou důvodné. A důvodné nejsou
ani pochybnosti stěžovatele ohledně věcné příslušnosti policejního orgánu, který rozhodnutí
v blokovém řízení vydal. Jak správně zmínil již krajský soud, z obsahu pokutových bloků
nevyplývá, že by přestupky nebyly spáchány při řízení vozidla v provozu na veřejně přístupných
pozemních komunikacích. O věcné příslušnosti orgánů policie, které vykonávají dohled
nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, proto podle názoru
Nejvyššího správního soudu nemůže být pochyb.
[22] Lze tedy uzavřít, že jednotlivá oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení
jsou ve všech pěti případech ve shodě s údaji uvedenými na pokutových blocích ze dne
16. 5. 2013, 24. 7. 2012, 25. 11. 2011, 5. 6. 2011 a 13. 12. 2010, které v tomto případě nepochybně
obstojí jako podklad pro zápis příslušného počtu (12) bodů v registru řidičů.
[23] Na uvedeném závěru nic nemění ani stěžovatelem namítaná procesní vada, která měla
spočívat v nerespektování správní praxe jiného odvolacího orgánu, a to Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje. K tomu zdejší soud považuje za nutné nejprve připomenout,
že stěžovatel v dané věci podal pouze blanketní odvolání, tj. odvolání bez uvedení konkrétních
odvolacích důvodů, které přes výzvu nedoplnil. Tudíž tvrzení stěžovatele, že žalovaný
v odvolacím řízení ignoroval jím předložené důkazní prostředky – konkrétně tři rozhodnutí
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, neodpovídá skutečnosti; to ostatně potvrzuje
i samotný obsah správního spisu, v němž žádné z těchto rozhodnutí není založeno. Navíc,
i kdyby daná rozhodnutí skutečně potvrzovala jiný přístup Krajského úřadu Moravskoslezského
kraje při rozhodování skutkově i právně obdobných věcí, nelze přehlížet, že se jednalo
o rozhodovací praxi jiného odvolacího orgánu, kterou žalovaný nebyl striktně vázán, notabene
měl-li za to, že sám postupuje v souladu s judikaturou, na kterou v odůvodnění svého rozhodnutí
odkazoval.
III. Závěr a náklady řízení
[24] S ohledem na uvedené neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[25] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal, protože mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu