ECLI:CZ:NSS:2019:6.AS.358.2018:10
sp. zn. 6 As 358/2018 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Horní Slavkov, sídlem Hasičská
785, 357 31 Horní Slavkov, týkající se žaloby na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2018, č. j.
30 A 285/2018 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) se žalobce
domáhal ochrany proti nečinnosti správního orgánu v řízení o jeho žádosti o informace týkající se
péče o tělesné postižené ve vězeňství. Žalobce požádal krajský soud o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta. Zatímco první žádosti krajský soud napadeným usnesením
vyhověl, návrh na ustanovení zástupce zamítl s tím, že žalobce je vystudovaný právník, přičemž
podpůrně poukázal na to, že žaloba proti nečinnosti netrpí vadami a je projednatelná. Dospěl
proto k závěru, že ustanovení zástupce z řad advokátů není nezbytně třeba k ochraně
žalobcových práv, jak požaduje §35 odst. 9 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu včas kasační
stížnost. Připustil, že je původní profesí advokát s dlouholetou praxí, zároveň je však osobou
se zdravotním postižením (omezení pohybu pravé ruky mu ztěžuje psaní). Namítal také porušení
zásady rovnosti účastníků soudního řízení, neboť ve vězeňských podmínkách nemá – na rozdíl
od žalované – k dispozici tým právníků, odbornou literaturu ani aktuální judikaturu.
[3] Nejvyšší správní soud konstatuje, že řízení o kasačních stížnostech proti nikoli konečným
procesním usnesením krajských soudů nepodléhají poplatkové povinnosti a nevztahuje
se na ně §105 odst. 2 zákona s. ř. s. o povinném zastoupení stěžovatele advokátem (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. června 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
č. 3271/2015 Sb. NSS).
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[5] Jak již bylo výše uvedeno, jednou z podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení
před krajským soudem je podle §35 odst. 9 s. ř. s. fakt, že takový krok je nezbytný k ochraně
žalobcových práv. K výkladu tohoto požadavku a jeho vztahu k právu na právní pomoc
zakotveném v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se Nejvyšší správní soud komplexně
vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 3. dubna 2013, č. j. 6 As 23/2013 - 9, a to včetně odkazů
na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (vyhlášena pod č. 10/2010 Sb.m.s.)
a na ustálenou judikaturu Evropského osudu pro lidská práva k právu na efektivní přístup
k soudu dovozovanému z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Zde formulovaným zásadám krajský soud v daném případě dostál a Nejvyšší správní soud
se s jeho posouzením ztotožňuje.
[6] Především nelze přehlédnout, že stěžovatel je osoba právně vzdělaná, nadto byl
v minulosti i praktikujícím advokátem. Jde tedy o osobu plně vybavenou znalostmi k tomu,
aby mohla před soudy účinně hájit svá práva, o čemž – jak uvedl krajský soud – svědčí i obsah
podané žaloby. Stěžovatel sice poukazuje na své postižení, zdravotní znevýhodnění by však bylo
relevantní zejména v situaci, kdy by ovlivňovalo duševní funkce (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 6 Ads 130/2011 - 30, č. 2565/2012 Sb. NSS). Kompenzace
stěžovatelova postižení tělesného, ztěžujícího mu údajně psaní (nikoliv však formulaci
kvalifikovaných podání), formou ustanovení zástupce by v podstatě ustanoveného zástupce
pasovalo do role pouhého stěžovatelova administrativního pomocníka. Nejvyšší správní soud má
za to, že postižení jedné horní končetiny (byť pravé) ve skutečnosti nebrání stěžovateli v tom,
aby sestavil, ať již s pomocí moderní výpočetní techniky, s asistencí spoluvězňů nebo vyvinutím
zvýšeného úsilí, podání soudu. O tom ostatně svědčí fakt, že stěžovatel podle napadeného
usnesení zahájil v průběhu měsíce listopadu 2018 jen u Krajského soudu v Plzni celkem 19 řízení,
v nichž zároveň navrhl vydání předběžného opatření. Stejně tak byl schopen podat bez pomoci
zástupce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu nejen v této, ale i v dalších věcech
rozhodovaných různými krajskými soudy (namátkou např. ve věci sp. zn. 6 As 348/2018).
[7] Pokud pak jde o namítanou nerovnost účastníků řízení, ta v daném případě vyplývá
z povahy žalované a není nikterak specifická pro případ stěžovatele. V řízeních před správními
soudy stojí proti žalobci prakticky vždy správní orgán jakožto byrokraticky organizovaná
instituce, jejíž materiální i personální zdroje značně převyšují možnosti žalobce. Tuto odlišnost je
však správní soud povinen vzít v úvahu zejména tam, kde je výsledek sporu pro žalobce
existenčně důležitý, např. ve věcech sociálního zabezpečení (srov. výše citovaný rozsudek
č. j. 6 As 23/2013 - 9). V nyní posuzované věci, kde se jedná o žádost o informace, Nejvyšší
správní soud neshledává, že by si význam sporu pro žalobce vynucoval vyrovnání této přirozené
odlišnosti mezi ním a žalovanou.
[8] Nejvyšší správní soud tudíž podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl kasační stížnost
proti usnesení o neustanovení zástupce jako nedůvodnou. Rozhodl tak bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[9] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, nevznikly jí však žádné náklady nad rámec
obvyklé úřední činnosti, a náhrada nákladů řízení se jí tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu