ECLI:CZ:NSS:2019:6.AS.366.2018:19
sp. zn. 6 As 366/2018 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje
JUDr. Tomáše Langáška a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní
věci žalobců: a) Bc. J. B. a b) M. B., oba zastoupeni JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem,
sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice, proti žalovanému: obec
Vráto, sídlem Vráto 20, 370 01 České Budějovice, týkající se návrhu na zrušení opatření obecné
povahy vydaného žalovaným v podobě Změny č. 1 územního plánu obce Vráto, schváleného
usnesením zastupitelstva č. 35/2016 ze dne 7. září 2016, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2018,
č. j. 50 A 93/2018 - 8,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2018
č. j. 50 A 93/2018 – 8 se r uší a věc se v ra cí tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 7. září 2016 schválilo zastupitelstvo obce Vráto usnesením č. 35/2016 opatření
obecné povahy v podobě Změny č. 1 územního plánu obce Vráto, které nabylo
účinnosti dne 23. září 2016 (dále jen „opatření obecné povahy“).
[2] Žalobci se návrhem doručeným dne 20. listopadu 2018 Krajskému soudu v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“) domáhali, aby soud přezkoumal opatření obecné povahy
dle §101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“) a spolu s tím podali žalobu proti nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu
§82 s. ř. s.
[3] Usnesením ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 50 A 89/2018 - 6 vyloučil krajský soud návrh
na zrušení opatření obecné povahy k samostatnému projednání a následně jej usnesením
ze dne 28. listopadu 2016 č. j. 50 A 93/2018 - 8 (dále také jen „napadané usnesení“) odmítl
jako opožděný podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[4] Žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali proti usnesení krajského soudu včas kasační
stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e), kterou navrhují napadené usnesení zrušit a vrátit věc
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítají, že krajský soud při posuzování včasnosti jejich
návrhu přehlédl ustanovení čl. XXXVIII zákona č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 225/2017 Sb.“), tj. přechodná ustanovení
k novelizaci soudního řádu správního. Dle tohoto ustanovení mají za to, že jejich návrh byl
podán včas a krajský soud otázku jeho včasnosti posoudil nesprávně.
[6] Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
[7] Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou naplněny a kasační stížnost
vyhodnotil jako přípustnou a důvodnou.
[8] Krajský soud skutečně – jak uvádí stěžovatel – při posuzování včasnosti návrhu
na přezkum opatření obecné povahy zcela opomenul ustanovení čl. XXXVIII zákona
č. 225/2017 Sb., zejm. jeho bod 3, který se zabývá během procesních lhůt pro podání návrhu
na zrušení opatření obecné povahy. Nezohlednil tak zákonné ustanovení, které je v dané věci
relevantní a má vliv na posouzení včasnosti návrhu na zahájení řízení.
[9] Nejvyšší správní soud se zabýval též výkladem předmětného ustanovení. Pokud by
totiž i při jeho zohlednění vyhodnotil návrh na zrušení opatření obecné povahy jako opožděný,
bylo by namístě, aby jej sám odmítl podle §110 odst. 1 věty první za středníkem s. ř. s.,
resp. aby v tomto případě kasační stížnost zamítl se správným odůvodněním, proč návrh
opožděný byl. Nejvyšší správní soud přitom neshledal důvod, aby se odchýlil od své dosavadní
judikatury, podle které „pokud nabylo opatření obecné povahy účinnosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona (před 1. 1. 2018), a přitom by lhůta k podání návrhu na jeho zrušení podle dosavadních předpisů
uplynula za dobu delší než 1 rok ode dne nabytí účinnosti zákona č. 225/2017 Sb., zkracuje se lhůta
pro podání takového návrhu na 1 rok ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ (rozsudek ze dne 6. září 2018
č. j. 4 As 252/2018 - 27).
[10] Opatření obecné povahy nabylo účinnosti 23. září 2016, tříletá lhůta pro jeho napadení
podle předchozí právní úpravy by uplynula 23. září 2019, v důsledku citovaného přechodného
ustanovení se však zkrátila na jeden rok od nabytí účinnosti zákona č. 225/2017 Sb.,
tedy od 1. ledna 2018. Návrh byl soudu podán 20. listopadu 2018, zjevně před uplynutím
jednoroční lhůty od nabytí účinnosti novely. Napadené usnesení o jeho odmítnutí
pro opožděnost je tedy ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nezákonné.
[11] Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. jako důvodnou,
napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[12] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu