ECLI:CZ:NSS:2019:6.AZS.15.2019:26
sp. zn. 6 Azs 15/2019 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Y. D., zastoupen Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2017, č. j. OAM-482/ZA-ZA11-BE05-2017, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2018,
č. j. 4 Az 91/2017 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce, státní občan Ukrajiny, podal dne 14. 6. 2017 první opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany. Dne 19. 6. 2017 poskytl údaje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Uvedl, že je rozvedený a má tři děti žijící na Ukrajině, z nichž jsou dvě nezletilé; ve vlasti
naposledy bydlel v Poltavské oblasti. Do ČR přicestoval v listopadu 2005 na základě
desetiměsíčního pracovního víza. Nedávno měl potíže s ledvinami, před třemi týdny podstoupil
operaci na odstranění ledvinových kamenů, nyní neužívá žádné léky. O mezinárodní ochranu
žádá, jelikož v roce 2013 pracoval v jedné společnosti, dlužili mu peníze, nezaplatili a začali
mu vyhrožovat; na Ukrajině též nemá bydlení, nebyl tam 12 let, o vše přišel. V minulé žádosti
(30. 11. 2016) nehovořil o výhrůžkách, neboť si nemyslel, že je to důležité; nyní je to důležité,
jelikož mu ti lidé v roce 2014 zabili kamaráda. Když byl zajištěn v Balkové, začaly se mu zdát
sny o těch lidech, mohli by mu ublížit; o zabití kamaráda v předchozím řízení nemluvil,
neboť to nepovažoval za důležité.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 10. 2017, č. j. OAM-482/ZA-ZA11-BE05-2017,
(dále „napadené rozhodnutí“), shledal žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne
14. 6. 2017 nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“), a řízení zastavil podle §25 písm. i) zákona o azylu.
Nepřípustnost byla shledána v neuvedení nových skutečností ze strany žalobce, jež by byly
relevantní z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
[3] Městský soud v Praze (dále „městský soud“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2018,
č. j. 4 Az 91/2017 - 37, (dále „napadený rozsudek“), zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí.
Městský soud uvedl, že institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží
k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je
postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení
žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení. Žalobce v azylovém
řízení neunesl své břemeno tvrzení, jelikož v jeho průběhu pouze zopakoval stejné důvody
podání žádosti, tj. nemá ve vlasti bydlení a práci, aniž by jakkoliv naznačil podstatnou změnu
situace v zemi původu v posledních měsících. Jako novou skutečnost uváděl potíže
se společností, kde pracoval roku 2013 a jež mu nezaplatila, její představitelé mu prý vyhrožovali
a roku 2014 zabili jeho kamaráda; tuto okolnost však byl žalobce povinen uvést během řízení
o předchozí žádosti zahájeného dne 30. 11. 2016, což neučinil a neunesl tak břemeno tvrzení
ani zde.
[4] Žalovaný se v napadeném rozhodnutí explicitně nezabýval změnou situace v zemi
původu, avšak jako podklady v napadeném rozhodnutí uvedl i aktuální zprávy o zemi původu.
Žalovaný nebyl povinen v napadeném rozhodnutí explicitně se vypořádat s tím, zda v žalobcově
vlasti došlo k podstatným změnám, jelikož žalobce v azylovém řízení žádné změny ve své vlasti
netvrdil. Nicméně z aktuálních podkladů obsažených ve správním spisu, s nimiž se žalobce dne
6. 9. 2017 mohl seznámit a neuplatnil vůči nim žádné výhrady, vyplývá, že na Ukrajině k žádným
změnám, jež by měly relevanci ve vztahu k udělení mezinárodní ochrany, v poslední době
nedošlo. Z dokumentů obsažených ve správním spisu, jež pojednávají o ukrajinských poměrech,
může soud vyzdvihnout Informaci Odboru azylové a migrační politiky ze dne 24. 7. 2017
a Zprávu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 13. 6. 2017. Žalobce
nedokládal, že by mohl být zasažen změnou situace v zemi původu. Ostatně, obecně namítaná
absence zaměstnání a bydlení ve vlasti nemůže sama o sobě obstát jako důvod pro udělení
mezinárodní ochrany, a to bez ohledu na situaci v zemi původu. A důvod, který byl žalobce
povinen uvést již v předchozím azylovém řízení, ale vlastní vinou tak neučinil, rovněž nemůže
obstát bez ohledu na poměry v žalobcově vlasti.
II. Kasační stížnost a vyjádření
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost
z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel se domnívá, že kasační
stížnost je přijatelná, neboť v řízení před městským soudem bylo dáno pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Městský soud zcela nesprávně posoudil
otázku, zda se žalovaný dostatečně zabýval tím, zda došlo v zemi původu ke změně situace,
která by mohla mít vliv na posouzení jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu.
[6] Stěžovatel se neztotožňuje s tím, jak vypořádal jeho žalobní námitku městský soud.
Stěžovatel cituje z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2012,
č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, k požadavkům kladeným na rozhodnutí o zastavení řízení o opakovaných
žádostech o mezinárodní ochranu, (pozn. NSS: shodná pasáž bude citována v odůvodnění),
z něhož vyplývá, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti
o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že […] 3)
nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti
o udělení mezinárodní ochrany“. Pro vyhodnocení toho, zda nedošlo k podstatným změnám okolností
vztahujícím se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení §12 nebo §14a
zákona o azylu, je zapotřebí zvážit rovněž to, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi
původu žadatele, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti. Pouze tímto způsobem
lze totiž vyloučit eventuální hrozbu pronásledování nebo vážné újmy pramenící např. z nově
vypuknuvšího válečného konfliktu nebo přírodní katastrofy. Bod 3 předmětného argumentu
postulovaného Nejvyšším správním soudem žalovaný očividně nerespektoval a otázku,
zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat
opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nijak netematizoval, přičemž nelze
souhlasit se soudem, že takovou úvahu není třeba činit v případě, že sám stěžovatel na předmětné
změny neodkáže.
[7] Stěžovatel dále cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017,
č. j. 9 Azs 185/2017 - 38, který nároky na odůvodnění zformulované rozšířeným senátem
vztahuje i na další opakované žádosti dle §11a odst. 3 zákona o azylu. Napadené rozhodnutí
tak nemůže obstát pro absenci vyjádření se k eventuálním změnám v zemi původu, bez ohledu
na to, že stěžovatel se sám ve své žádosti ke změnám na Ukrajině nevyjádřil. Stěžovatel
proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i napadené rozhodnutí a věc
vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že trvá na správnosti napadeného
rozhodnutí. Žalovaný cituje z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2019,
č. j. 4 Azs 319/2018 - 38, v němž soud dospěl k závěru, že „[j]elikož ani stěžovatel sám nevytknul,
jaké konkrétní změny měly v zemi původu nastat, nelze správnímu orgánu vyčítat, že ono stěžovatelem
požadované „porovnání“ předchozí a nynější situace provedl tak, že tento mentální proces vyhodnocení podkladů
zachytil ve výsledné úvaze, že žádné podstatné změny, jež by vedly k přehodnocení předchozích závěrů
o nedůvodnosti stěžovatelovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nenastaly. Jak již uvedeno, ani stěžovatel
žádnou konkrétní změnu, kterou žalovaný či krajský soud nezohlednil, výslovně nezmínil.“ Stěžovatel nejenže
neuvedl, jaké konkrétní změny v zemi jeho původu měly nastat, nýbrž dokonce netvrdil změny
žádné. Žalovaný je proto v souladu se závěrem městského soudu v bodě 14 jeho rozsudku
názoru, že správní orgán se ani nebyl povinen ve svém rozhodnutí explicitně vypořádat s tím,
zda ve vlasti stěžovatele došlo k podstatným změnám, a že explicitní zachycení mentálního
procesu vyhodnocení aktuálně shromážděných podkladů ohledně situace na Ukrajině, v němž by
správní orgán podrobně popsal, zda v zemi původu stěžovatele od posledního řízení o žádosti
o mezinárodní ochranu nedošlo k podstatným změnám, které by měly vliv na posouzení
jeho žádosti, ani nemuselo být v konkrétním případě stěžovatele v odůvodnění správního
rozhodnutí ze shora uvedených důvodů obsaženo. Stěžovatel se ani nyní nedovolává žádných
konkrétních změn, k nimž mělo na Ukrajině dojít a které by odůvodňovaly opodstatněnost
jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Z aktuálních podkladů k situaci na Ukrajině,
které jsou součástí správního spisu, vyplývá, že v zemi původu k žádným změnám, jež by měly
relevanci ve vztahu k udělení mezinárodní ochrany, v poslední době nedošlo. Stěžovatel svou
druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 14. 6. 2017, jejíž podání odůvodnil
totožnými důvody jako v případě své žádosti první, podal téměř vzápětí poté, kdy dne 25. 5. 2017
nabylo právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým zdejší soud odmítl kasační
stížnost stěžovatele týkající se jeho první žádosti. Žalovaný navrhuje odmítnutí kasační stížnost
pro nepřijatelnost, případně zamítnutí pro nedůvodnost.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je podána včas a je proti napadenému
rozsudku přípustná, zabýval se proto otázkou, zda kasační stížnost podstatně přesahuje
svým významem vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
[10] Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, (citovaná judikatura
dostupná na www.nssoud.cz). O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí
může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek,
které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
(3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě
může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval
ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva.
[11] S ohledem na to, že stěžovatel v kasační stížnosti namítal takové pochybení městského
soudu, které mohlo mít dopad do jeho hmotně právního postavení, dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že kasační stížnost je přijatelná.
[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody uplatňovanými stěžovatelem v kasační stížnosti, přičemž zároveň zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[13] Podle §10a písm. e) zákona o azylu, „žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-
li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou
podle §11a odst. 1.“ Podle §11a odst. 1 zákona o azylu, „[p]odal-li cizinec opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince
předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b)
svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná
újma podle §14a.“
[14] Hlavním smyslem a účelem institutu opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany je
postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení
žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit v předchozím řízení. Zpravidla se přitom může
jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času, zejména o změnu situace v zemi
původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65).
[15] Stěžovatel v předchozí žádosti ze dne 30. 11. 2016 jako důvody žádosti o mezinárodní
ochranu uvedl, že na Ukrajině nemá práci ani dům, nechce jít do armády a válčit, na Ukrajině je
válka. Druhá (opakovaná) žádost o mezinárodní ochranu byla podána dne 14. 6. 2017,
poté, co nabylo právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž odmítl kasační stížnost
stěžovatele ve věci první žádosti pro nepřijatelnost (nabytí právní moci dne 25. 5. 2017).
Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žadatelem uvedené údajné nové skutečnosti
se netýkají změny situace v zemi jeho původu. Nejvyšší správní soud se s jeho hodnocením
ztotožňuje, neboť v opakované žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatel uvedl, že v roce 2013
pracoval v jedné společnosti, lidi z té společnosti mu začali vyhrožovat a v roce 2014 mu zabili
kamaráda. Na Ukrajině již nemá bydlení, nebyl tam 12 let. Z předchozího pohovoru k první
žádosti o udělení mezinárodní ochrany vyplývá, že stěžovatel opustil Ukrajinu v roce 2006,
poté tam byl pouze dvakrát - na návštěvě za rodinou a v roce 2012 kvůli vyřízení pasu. Důvody
opakované žádosti o mezinárodní ochranu se tedy ani nevztahují k zemi původu (neboť v daném
období měl pobývat v České republice), resp. mohl je uplatnit již v rámci předchozího řízení
o mezinárodní ochraně. Skutečnost, že na Ukrajině nemá dům, uvedl již v předchozím řízení
o mezinárodní ochraně.
[16] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 6. 3. 2012,
č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS, (z něhož cituje i stěžovatel v kasační
stížnosti), v bodě 18 konstatoval: „Přitom i opakovaná žádost, která formálně neuvádí nové skutečnosti
či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, nemůže být podle názoru rozšířeného senátu považována
za žádost shodnou, a tudíž nepřípustnou, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci
mezinárodní ochrany zásadním způsobem změnila situace v zemi původu a tato změna by mohla zakládat
opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ Rozšířený senát poté dospěl k závěru,
že „[o]důvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel
v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní
z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové,
které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu,
která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ (srov. bod 19 usnesení
rozšířeného senátu).
[17] S ohledem na citovaný bod 3. usnesení rozšířeného senátu Nejvyšší správní soud
nesouhlasí s názorem městského soudu, že žalovaný nebyl povinen v napadeném rozhodnutí
explicitně se vypořádat s tím, zda v žalobcově vlasti došlo k podstatným změnám, jelikož žalobce
v azylovém řízení žádné změny ve své vlasti netvrdil. Z unesení rozšířeného senátu je zřejmé,
že tento neváže povinnost vypořádat, zda nedošlo k zásadní zásadní změně situace v zemi
původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti, na tvrzení stěžovatele.
I kdyby stěžovatel formálně neuvedl nové skutečnosti či zjištění pro udělení azylu ani doplňkové
ochrany, ale žalovaný by ze zpráv o zemi původu zjistil zásadní změnu v situaci v zemi původu,
nemohl by považovat žádost za nepřípustnou. Znění zákona o azylu účinné od 18. 12. 2015
pro první opakovanou žádost výslovně počítá také se skutečnostmi nebo zjištěními,
které se objevily, tedy nejen s těmi, které cizinec uvedl. Správní orgán se relevantními změnami
v zemi původu zabývá bez ohledu na tvrzení výslovně uvedená v žádosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017 - 38, v němž se soud
sice zabýval další opakovanou žádostí, nicméně potvrdil, že v případě první opakované žádosti
i dalších opakovaných žádostí je třeba trvat na tom, aby ministerstvo zdůvodnilo jednak
svůj závěr, že cizinec ve své žádosti neuvedl relevantní důvody, které nemohl uplatnit
v předchozích žádostech, jednak že v zemi jeho původu nedošlo k podstatným změnám, které by
mohly mít vliv na případné udělení mezinárodní ochrany, srov. bod 24 odůvodnění). Nejvyšší
správní soud tak dává v této části za pravdu stěžovateli, neboť v souladu s ním má za to,
že i když žadatel sám na změny v zemi původu neodkáže, žalovaný musí učinit úvahu, zda v zemi
původu nedošlo k takové zásadní změně situace, která by mohla zakládat opodstatněnost nové
žádosti.
[18] Přes výše uvedené však Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro vyslovení
nezákonnosti a zrušení napadeného rozsudku ani napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud
z napadeného rozhodnutí ověřil, že žalovaný vycházel z aktuálních informací o zemi původu
stěžovatele (s. 2 napadeného rozhodnutí), tyto byly součástí spisového materiálu a stěžovatel měl
možnost se k nim vyjádřit. Stěžovatel sdělil pouze to, že od jiných lidí ví, že na Ukrajině jsou
velké problémy, není tam práce ani peníze a někteří lidé chodí válčit za peníze, ale jinak neví
(srov. Protokol o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne
6. 9. 2017). Je zřejmé, že v dané věci si byl žalovaný vědom povinnosti zjistit, zda nedošlo
k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové
žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a otázku situace v zemi původu před vydáním rozhodnutí
také náležitě zjišťoval (srov. např. Informaci MZV ČR ze dne 3. srpna 2017, ze které vyplývá,
že žalovaný se dotazoval na aktualizaci Informace z 3. června 2016), přičemž použité zprávy
o zemi původu zahrnul do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný následně
v odůvodnění vyhodnotil, co bylo obsahem rozhodnutí o první žádosti o mezinárodní ochranu,
připomenul, že toto rozhodnutí podložil dostupnými informacemi o situaci v zemi původu,
ať už co do obecné bezpečnostní situace na Ukrajině, tak v rámci individuálního posouzení
případu. Žalovaný poté vyhodnotil, že stěžovatelem uváděné nové skutečnosti se netýkají změny
situace v zemi původu, důvodů jeho odchodu z vlasti, ani jím prezentovaných problémů,
které tam měl mít, ani důvodů, pro něž by měl mít jakékoliv obavy v případě svého návratu
do země, tím méně pak svědčících o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a zákona o azylu.
[19] Případnou změnou poměrů na Ukrajině se žalovaný s ohledem na závěry citovaného
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu měl skutečně v odůvodnění napadeného
rozhodnutí zabývat obšírněji, nežli pouze odkázat na zprávy o zemi původu, které pro své
rozhodnutí použil, resp. v odůvodnění měl explicitně vyjádřit, že od doby, kdy byla meritorně
posuzována předchozí žádost stěžovatele k žádné změně, která by mohla představovat novou
skutečnost ve smyslu §11a odst. 1 zákona o azylu, nedošlo. Toto pochybení lze ale považovat
za nedostatek, který nemohl ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí a pro který nebylo
v posuzovaném případě nutné napadené rozhodnutí rušit, neboť z výše uvedeného je zřejmé,
že žalovaný se s ohledem na podklady založené ve spise otázkou existence zásadní změny situace
v zemi původu zabýval a měl za to, že od posouzení první žádosti o mezinárodní ochranu
nedošlo k zásadní bezpečnostní změně situace na Ukrajině (k námitkám absence srovnání situace
v zemi původu správním orgánem v případě opakované žádosti o mezinárodní ochranu
srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2019, č. j. 5 Azs 275/2018 - 22,
nebo ze dne 30. 5. 2019, č. j. 7 Azs 84/2019 - 29). Stěžovatel přitom opakovaně jak v žalobě,
tak v kasační stížnosti namítá pouze to, že žalovaný se nezabýval tím, zda nedošlo v zemi původu
k zásadní změně situace v zemi původu, žádnou konkrétní změnu situace netvrdí. Městský soud
přes nesprávný právní názor z podkladů ve správním spise ověřil, že na Ukrajině k žádným
změnám, jež by měly relevanci ve vztahu k udělení mezinárodní ochrany, v poslední době
nedošlo, přičemž odkázal na Informaci Odboru azylové a migrační politiky ze dne 24. 7. 2017
a Zprávu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 13. 6. 2017 (bod 14
napadeného rozsudku). Nejvyšší správní soud vychází z toho, že stěžovatel závěry městského
soudu, že ke změnám v zemi původu nedošlo, nerozporoval. S ohledem na výše uvedené
Nejvyšší správní soud nedospěl k závěru o nezbytnosti zrušení napadeného rozsudku
a napadeného rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Na základě shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl.
[21] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ve smyslu
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. tak, že vzhledem k tomu, že stěžovatel
neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly, stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalovanému
se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u o pravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu