ECLI:CZ:NSS:2019:6.AZS.200.2019:18
sp. zn. 6 Azs 200/2019 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: V. P., zastoupeného
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 7. 5. 2019, č. j. OAM-1/LE-LE05-BA04-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2019, č. j. 62 Az 12/2019 - 35,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný zastavil dne 7. 5. 2019 řízení o žalobcově opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany dle §25 písm. i) ve spojení s §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, pro nepřípustnost.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích,
který žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji.
II. Návrh na odkladný účinek
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku.
[4] Žádost stěžovatel odůvodnil hrozbou nutnosti návratu do země původu, v níž se obává
vážné újmy, a snahou o využití svých procesních práv a účastí na řízení před Nejvyšším správním
soudem.
[5] Stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016,
č. j. 2 Azs 131/2016 - 24, a tvrdí, že není důvodu se o něj odchylovat. V případě, že by nebyl
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, byla by provedena realizace jeho správního vyhoštění
a pozbyl by právo setrvat na území České republiky. Tato skutečnost by vedla ke ztrátě
možnosti řádného výkonu procesních práv. Stěžovatel není osobně schopen využívat
jakékoliv moderní technologie a nemůže tak komunikovat se svým zástupcem jinak než osobně.
Zároveň nemá finanční prostředky na to, aby si v zahraničí mohl najmout osoby, s jejichž pomocí
by se zástupcem komunikoval.
[6] V důsledku nepřiznání odkladného účinku by tak stěžovateli hrozila bezprostřední
a nenahraditelná újma. Přiznání odkladného účinku by se přitom nedotklo práv třetích osob
a nebylo by v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Odkladný účinek byl přiznán již samotné žalobě, postačí proto přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[8] Žalovaný ve vyjádření k žádosti o přiznání odkladného účinku uvedl, že žalobce v ČR
opakovaně páchal přestupky a trestnou činnost a v současné době je ve vazbě Policie ČR.
Dle žalovaného nebylo prokázáno, že by stěžovatelova situace byla natolik výjimečná
oproti ostatním žadatelům v obdobném postavení, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek. Stěžovatelem uváděné důvody pro přiznání odkladného účinku jsou
prezentovány pouze v obecné rovině a stěžovatel neprokázal vznik natolik intenzivního následku,
který by se dal kvalifikovat jako újma dle §73 odst. 2 s. ř. s. Žalovaný proto navrhuje, aby soud
žádosti nevyhověl.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelem dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107
odst. 1 s. ř. s.
[10] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že „poskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter:
soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy” (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. prosince 2003 č. j. 7 A 115/2002 - 67, č. 760/2006 Sb. NSS).
[12] V žádosti o přiznání odkladného účinku je proto nutné vylíčit individualizované a závažné
okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují
(např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. ledna 2016 č. j. 2 Azs 271/2015 - 32).
[13] Stěžovatel však neuvedl žádné relevantní okolnosti, které by svědčily o tom,
že jeho situace patří mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační
stížnosti vyhrazen, a ani Nejvyšší správní soud takové okolnosti ze spisů nezjistil. Hrozbu
nenahraditelné újmy stěžovatel spatřuje v nuceném opuštění území České republiky a nemožnosti
uplatnit svá procesní práva v řízení o kasační stížnosti.
[14] Ačkoliv lze se stěžovatelem souhlasit, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti může dojít k realizaci jemu dříve uloženého správního vyhoštění, aby mohlo být návrhu
na přiznání odkladného účinku vyhověno, musely by k pouhé existenci pravomocného
rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu přistoupit další okolnosti
(například skutečnost, že v České republice pobývají i nezletilé děti cizince, jako tomu bylo
ve věci rozhodované Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 6 Azs 88/2018). Stěžovatel
sice v případě svého nuceného opuštění České republiky, resp. Evropské unie utrpí zásah
do své právní sféry v podobě ztížené možnosti osobně se účastnit probíhajícího řízení o kasační
stížnosti, popřípadě dalších navazujících řízení, v jeho případě však nejde o újmu citelnou
a nenahraditelnou, neboť je zastoupen advokátem a zpravidla v kasačním řízení není prostor
pro uplatnění práva na projednání věci v přítomnosti stěžovatele (srov. §109 odst. 2 s. ř. s.).
Se svým právním zástupcem stěžovatel nemusí komunikovat pouze pomocí moderních
technologií, ale například telefonicky. Pro případ zrušení napadených rozhodnutí pak nelze mít
návrat stěžovatele za nepřiměřeně komplikovaný, a to vzhledem ke geografické poloze Ukrajiny
a zavedení režimu bezvízového styku [s účinností od 11. června 2017 byla zrušena vízová
povinnost občanů Ukrajiny v schengenském prostoru za podmínek stanovených v nařízení Rady
(ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít
při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou
od této povinnosti osvobozeni, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/850,
resp. v současnosti za podmínek stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2018/1806, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít
při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou
od této povinnosti osvobozeni]. Tím se věc také odlišuje od případu, který soud posuzoval
pod sp. zn. 2 Azs 131/2016, na který stěžovatel odkazuje.
[15] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že z usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho,
jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu