ECLI:CZ:NSS:2019:7.ADS.319.2018:33
sp. zn. 7 Ads 319/2018 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. N., zastoupen
JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem Mariánské údolí 126, Příbram II, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Smíchov, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2018,
č. j. 42 Ad 15/2017 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 1. 2017, č. j. X žalobci odňala invalidní důchod ke dni
20. 2. 2017 dle §56 odst. 1 písm. a) ve spojení s §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“). Žalobce podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram ze dne
10. 1. 2017 není podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní, neboť jeho
pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze
o 30 %. Žalobce podal námitky proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, které žalovaná
rozhodnutím ze dne 13. 3. 2017, č. j. X zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.
[2] Žalobce se proti rozhodnutí o námitkách bránil podanou žalobou, v níž namítal
nedostatečně zjištěný skutkový stav a nesprávné posouzení věci. Rozhodnutím Okresní správy
sociálního zabezpečení v Příbrami ze dne 6. 12. 2013 mu byla přiznána invalidita 2. stupně,
jelikož jeho schopnost samostatné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu způsobeného Crohnovou nemocí o 50 %. Žalobce byl v roce
2013 operován. Jeho zdravotní stav se od té doby stabilizoval, avšak nezlepšil, neboť jde
o nevyléčitelné onemocnění. Žalobce proto nesouhlasí se závěrem posudkové lékařky Okresní
správy sociálního zabezpečení Příbram ze dne 10. 1. 2017, dle kterého není invalidní. Podkladové
lékařské zprávy MUDr. S. ze dne 12. 10. 2016, MUDr. K. ze dne 16. 8. 2016 a profesní dotazník
ze dne 4. 10. 2016 nebyly dostatečnými podklady pro uvedený závěr. Žalobce se neztotožňuje ani
s dalším posouzením svého zdravotního stavu provedeného v řízení o námitkách posudkovou
lékařkou žalované MUDr. N., které potvrdilo míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 %.
Žalobce k žalobě přiložil lékařskou zprávu MUDr. K. ze dne 31. 1. 2017, dle které není jeho
zdravotní stav příznivý, trpí únavovým syndromem, postresekčními průjmy a bolestmi břicha.
Dále žalobce uvedl, že mu zaměstnavatel umožnil od 1. 10. 2016 změnu pracovního zařazení
na vedoucího směny, a proto již není vystaven nutnosti zvedat těžká břemena, což doložil
potvrzením zaměstnavatele ze dne 27. 4. 2017. Nová pracovní pozice adekvátněji odráží
nepříznivý zdravotní stav. Žalobce má za to, že změna pracovní pozice je používána jako
argument pro odejmutí invalidního důchodu. Žalovaná měla nechat zpracovat znalecký posudek,
který by stanovil míru ztráty pracovní způsobilosti a porovnal ji se zdravotním stavem v době
přiznání invalidního důchodu. Žalobce je názoru, že se jeho zdravotní stav od roku 2013 nijak
nezměnil. Závěrem soudu navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru pracovního
lékařství.
[3] Krajský soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí ze dne 18. 12. 2017 (dále jen „posudek MPSV“), který stanovil míru poklesu pracovní
schopnosti žalobce na 30 % z možného rozpětí od 30% do 40 % dle kapitoly XI., oddílu C,
položky 4b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní
schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti
pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„vyhláška č. 359/2009 Sb.“). Posudek MPSV potvrdil závěry obou lékařských posudků
provedených ve správním řízení s tím, že kritéria pro středně těžké funkční postižení byla
naplněna jen hraničně. Zdravotní stav žalobce je stabilizovaný, přičemž bylo přihlédnuto
k profesi žalobce, kterou zvládá v plném úvazku. Pokles pracovní schopnosti neodpovídá
přiznání invalidity. Žalobce se k posudku MPSV vyjádřil podáním soudu, ve kterém vyjádřil
nesouhlas s výsledkem posouzení a s tím, že byl posudek MPSV proveden jako důkaz. Pokládá jej
za neobjektivní, neboť Ministerstvo práce a sociálních věcí tvoří metodiku pro posuzování
nároků na invalidní důchod, kterou se posudkoví lékaři musí řídit, a přitom vydává posudky,
kterými hodnotí kvalitu posudků posudkových lékařů. Posudek MPSV nebyl vypracován
soudním znalcem, proto žalobce znovu navrhl, aby soud přibral znalce z oboru posudkového
lékařství k posouzení míry poklesu pracovní schopnosti.
[4] Krajský soud se s námitkami žalobce proti posudku MPSV neztotožnil. K namítané
neobjektivnosti posudku MPSV a posudkové praxi žalobci sdělil, že takové řešení neodporuje
zásadám spravedlivého procesu, neboť pouze soud v řízení o soudním přezkumu rozhodnutí
žalované nese odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu. Pokud by soud shledal
nesrovnalosti v posudku MPSV, může si vyžádat doplňující nebo srovnávací posudek MPSV
nebo posudek soudního znalce. Krajský soud důvody pro takový postup neshledal. Žádné
konkrétní tvrzení nebo důkazy svědčící o neobjektivitě posudku MPSV žalobce nepřednesl,
ani soudu nejsou z vlastní úřední činnosti nebo z judikatury správních soudů takové poznatky
známy. Dále se krajský soud vyjádřil k lékařskému posudku posudkové lékařky OSSZ Příbram
ze dne 1. 11. 2013, na základě kterého žalobce byl uznán invalidním ve druhém stupni. Z tohoto
posudku vyplývá, že v té době se jednalo o nově zjištěné onemocnění léčené necelý rok.
Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen stav
po ileocekální resekci v rozsahu zhruba 50 cm. Posudek zdůraznil zejména pooperační stav
žalobce a nejistotu ohledně budoucího vývoje onemocnění, proto byl stanoven pokles pracovní
schopnosti o 50 % s dobou platnosti na tři roky s ohledem předpokládanou stabilizaci
zdravotního stavu. Další posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovou lékařkou OSSZ
Příbram ze dne 10. 1. 2017 však již zohledňuje vývoj onemocnění, při kterém nedošlo
k závažným komplikacím. Žádné takové skutečnosti nevyplývají ani ze zdravotní zprávy
MUDr. K. ze dne 31. 1. 2017, kterou žalobce učinil přílohou žaloby. Soud neshledal, že by
hodnocení postižení žalobce jako středně těžké formy Crohnovy choroby mohlo být zjevně
nesprávné. Krajský soud se ztotožnil se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti o 30 %.
Z posudku MPSV vyplývá, že případ žalobce je hraniční. Dle lékařských zpráv, které byly
podkladem posudku MPSV, došlo ke stabilizaci tělesné hmotnosti žalobce a laboratorních
hodnot (nepřítomnost zvýšení zánětlivých markérů, pouze lehká anemie).
[5] Dále krajský soud žalobci nepřisvědčil v tom, že by změna pracovní pozice z dělníka
na předáka byla použita posudkovými lékaři a posudkovou komisí MPSV záměrně v jeho
neprospěch, neboť takový postup byl v souladu s §39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění.
Podle tohoto ustanovení se při stanovení poklesu pracovní schopnosti přihlíží k „dosaženému
vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem.“ Krajský soud se s žalobcem dále
neztotožnil v tom, že hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti bylo učiněno pouze ve vztahu
k žalobcem nyní vykonávanému zaměstnání. Pokles pracovní schopnosti se vztahuje ke všem
v úvahu přicházejícím výdělečným činnostem, které odpovídají žalobcovým tělesným, smyslovým
a duševním schopnostem, a to i s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem
a předchozím výdělečným činnostem. Závěrem krajský soud uvedl, že si je vědom hraniční
hodnoty poklesu pracovní schopnosti žalobce. Žalovaná dostatečně zjistila skutkový stav, který
byl potvrzen posudkem MPSV. Z těchto důvodů krajský soud nepřistoupil k pořízení dalších
posudků k objasnění skutkového stavu a žalobu zamítl.
II.
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu z důvodů, které lze podřadit pod §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel má za to, že krajský soud nesprávně posoudil snížení pracovní
schopnosti v důsledku dlouhodobě špatného zdravotního stavu. Krajský soud pouze převzal
závěry lékařské posudkové komise MPSV, aniž by tyto závěry přezkoumal jiným způsobem.
Stěžovatel shledává nesprávný procesní postup soudu v neprovedení důkazu znaleckým
posudkem ohledně skutečného a kvalifikovaného přezkoumání zdravotního stavu stěžovatele.
[7] Dále stěžovatel poukazuje na problematiku přiznávání invalidních důchodů, která dle něj
spočívá v zacyklení systému institucí, které posuzují zdravotní stav žadatelů. Poukazuje
na metodickou podřízenost posudkových lékařů správy sociálního zabezpečení Ministerstvu
sociálních věcí (dále jen „MPSV“), které má zejména zájem kontrolovat jednotlivé posudkové
lékaře, zda dodržují metodiku. Krajský soud měl proto provést důkaz znaleckým posudkem
znalce z oboru lékařství, nikoliv pouhý komisionální posudek MPSV s odkazem na úsporu
veřejných prostředků. Stěžovatel prohlašuje, že o provedení konkrétního důkazu správním
soudem rozhoduje cena důkazu a rychlost opatření. Stěžovatel se pokusil obstarat znalecký
posudek na své náklady, avšak zjistil, že touto problematikou se v České republice zabývají
4 znalecké ústavy. Ani jeden ze znaleckých ústavů nebyl ochoten znalecký posudek zpracovat.
[8] K samotnému lékařskému posudku posudkové komise MPSV stěžovatel uvádí, že nijak
nevysvětluje zlepšení pracovní schopnosti žalobce z původně snížené pracovní schopnosti
o 50 % na současnou hodnotu 30 %. Zdravotní stav stěžovatele se stabilizoval již na konci roku
2013, resp. začátkem roku 2014, v opačném případě by stěžovatel nenastoupil zpět
do pracovního procesu. Poukazuje na pravidelné a každodenní problémy spojené s Crohnovou
chorobou, které jsou zmírněny dodržováním léčebného režimu a vedením zdravého životního
stylu. Krajský soud dezinterpretoval původní objektivně zjištěné omezení pracovní způsobilosti
v rozsahu 50 % tím, že jej stěžovatel dosáhl proto, že posudkový lékař byl v nejistotě ohledně
dalšího vývoje onemocnění.
[9] Posudek MPSV jednoznačně uvádí, že se vyjadřuje pouze k pracovní způsobilosti
ve vztahu k práci, kterou stěžovatel reálně vykonává a nikoliv obecně k jiným zaměstnáním, které
by odpovídaly vzdělání stěžovatele, jeho dosavadní praxi a zdravotnímu stavu. Krajský soud
se snažil tento závěr komise interpretovat tak, že pokles schopnosti výdělečné činnosti odpovídá
obecnému poklesu, nikoliv ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnání. Tato interpretace je
nepravdivá, neboť nebýt přeřazení na vedoucí pozici ve státním podniku a míry benevolence
zaměstnavatele, je pravděpodobné, že by stěžovatel nebyl schopen v soukromém sektoru vůbec
vykonávat obdobnou nebo zcela jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci.
[10] Stěžovatel po podání kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu předložil znalecký
posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, znalecký ústav, obor:
zdravotnictví ze dne 25. 3. 2019 (dále jen „posudek znaleckého ústavu“). Dle tohoto posudku
bylo jeho úkolem „posoudit zdravotní stav v souvislosti s poklesem pracovní schopnosti (…)
a vytvořit oponenturu vůči předchozímu postupu jednotlivých posudkových lékařů“. Znalecký
ústav dospěl k závěru, že k datu 24. 1. 2017 odpovídal doložený zdravotní stav stěžovatele
invaliditě prvního stupně s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 % podle kapitoly XI,
oddílu C, položky 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
[11] Žalovaná k podané kasační stížnosti uvedla, že vycházela ze skutkových zjištění, která
jsou pro ni závazná. Ztotožňuje se s rozsudkem krajského soudu. Navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti.
III.
[12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Dle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí: „Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“
[15] Podle §39 odst. 3 věty první téhož zákona: „Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce
vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím
k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem.“
[16] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval námitku nesprávného procesního postupu
krajského soudu, kterou stěžovatel spatřoval v tom, že krajský soud neopatřil jako důkaz znalecký
posudek za účelem zjištění poklesu pracovní schopnosti stěžovatele. K této námitce Nejvyšší
správní soud nejprve ze své judikatury připomíná, že „[s]právní soud sám zdravotní stav žadatele
o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě
proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se
opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov.
konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, či rozsudek ze dne 3. 4. 2013č. j. 6 Ads 158/2012 - 24), případně zda byla
příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise – srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 3. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20).
[17] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková
komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy (viz rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2018,
č. j. 5 Ads 202/2016 – 29).
[18] Krajský soud tedy nepochybil, pokud jako důkaz obstaral posudek MPSV. Takový důkaz
je plně použitelný pro zjištění skutkového stavu za předpokladu, že obstojí v testu úplnosti,
přesvědčivosti a správnosti. Krajský soud jasně vymezil důvody, pro které posudek MPSV
v tomto testu obstál. Stěžovatel s posudkem MPSV polemizuje zejména z pohledu jeho
neobjektivnosti, kterou spatřuje v metodicky nadřízeném postavení MPSV v oblasti posuzování
žadatelů o přiznání invalidity vůči posudkovým lékařům. Na tuto námitku stěžovatele, která se
objevila i v žalobě, krajský soud již odpověděl. Postavení MPSV jako ústředního správního
orgánu, které má v gesci mimo jiné otázku posuzování zdravotního stavu žadatelů, není
relevantní, neboť odpovědnost za řádně zjištěný skutkový stav v soudním řízení správním nese
pouze správní soud. Soud může za tímto účelem jako důkaz provést kromě posudku MPSV také
doplňující posudek či revizní posudek MPSV anebo znalecký posudek. Krajský soud tuto potřebu
dalšího objasňování skutkového stavu neshledal, s čímž se kasační soud ztotožňuje. Posudek
MPSV je přesvědčivý a úplný. Stěžovatel byl vyšetřen MUDr. K. Jeho pracovní schopnost byla
posouzena jako snížená o 30 % ve vztahu ke kvalifikaci a pracovnímu zařazení vedoucího směny,
které je pro stěžovatele zcela vyhovující. Zároveň posudková komise MPSV uvedla,
že se nevyjadřuje k hypotetické možnosti zvýšení poklesu pracovní schopnosti v případě jiného
nevyhovujícího fyzicky náročného zaměstnání. V případě stěžovatele došlo ke změně pracovní
pozice u téhož zaměstnavatele. Je doloženo, že nyní vykonává vhodnější činnosti s ohledem
na zdravotní stav.
[19] Ze správního spisu neplyne pochybnost o správnosti posudku MPSV. Nelze přehlédnout
zjištěný rozdíl mezi současným zdravotním stavem stěžovatele dle posudku MPSV a zdravotním
stavem v roce 2013 dle posudku o invaliditě OSSZ Příbram ze dne 1. 11. 2013. Byť je
onemocnění stěžovatele nevyléčitelné, od roku 2013 přibral na tělesné hmotnosti 11 kg, nedošlo
k dalším zdravotním problémům obvykle spojeným s Crohnovou chorobou, například ke vzniku
píštělí, k zánětlivým excerbacím, varixům a otokům. Posudek z roku 2013 byl vydáván ve vztahu
k dělnické profesi čističe důlních vod. Pokles pracovní schopnosti byl ohodnocen ve výši 40 %,
pro celoživotně vykonávanou fyzicky náročnou práci byl navýšen o 10 %, proto výsledný pokles
činil 50 %. Stěžovatel nyní tak fyzicky náročnou práci nevykonává. Stabilizace zdravotního stavu
od roku 2013 a změna pracovního zařazení jsou skutečnostmi, které odůvodňují změnu, pokud
jde o míru poklesu pracovní schopnosti. Není pravdou, že by posudek MPSV tyto skutečnosti
neuváděl a nepodávalo se z něj vysvětlení zlepšení pracovní schopnosti, jak namítá stěžovatel.
[20] Krajský soud interpretoval posudek MPSV zcela v souladu s jeho obsahem, vycházel
z toho, že je zdravotní stav posuzován k pracovnímu zařazení stěžovatele, nikoliv k jinému
fyzicky náročnému zaměstnání. Jestliže je stěžovatel vedoucím směny od roku 2016 a sám tvrdil,
že mu zaměstnavatel poskytuje úlevy, je nasnadě, že nejde o práci, kterou by mu jeho zdravotní
stav znemožňoval vykonávat. Pracovní náplň vedoucího směny je dle potvrzení zaměstnavatele
stěžovatele ze dne 27. 4. 2017 jiná, jde o vedení podřízených ve směně, kontrolu jejich činnosti
a řízení technologie s využitím řídicího systému čistírny důlních vod. Změně pracovní náplně
stěžovatele, kterou posudkoví lékaři a posudková komise MPSV vedle aktuálního zjištění
zdravotního stavu rovněž hodnotili, tak (vedle zjištění o stabilizaci zdravotního stavu) odpovídá
změna poklesu pracovní schopnosti.
[21] Stěžovatel předložil v řízení o kasační stížnosti shora označený znalecký posudek. Je třeba
upozornit na §109 odst. 5 s. ř. s., dle kterého Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem
uplatněným poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel neuvádí konkrétní
skutečnosti, které mu případně bránily uplatnit tento posudek znaleckého ústavu již v řízení před
krajským soudem. Přesto tak neučinil a poptal jeho vypracování až dne 26. 10. 2018, tedy
po téměř třech měsících poté, kdy nabyl rozsudek krajského soudu v této věci právní moci.
Výhrada, že žádný ze 4 v úvahu připadajících znaleckých ústavů není ochoten zpracovat znalecký
posudek, byla uplatněna ve zcela obecné rovině, stěžovatel nepředložil žádná konkrétní tvrzení
o bezvýsledné snaze opatřit případný důkazní prostředek ještě v řízení před krajským soudem.
Nelze nevidět, že stěžovatel v kasační stížnosti tuto skutečnost uvádí v úzké vazbě na výhradu,
že k zadání znaleckého posudku nepřistoupil krajský soud z úřední činnosti. Zde však obstojí
krajským soudem na str. 9 rozsudku uvedené vyhodnocení, že jakkoli je případ stěžovatele
z hlediska míry poklesu pracovní schopnosti hraniční, lze vycházet z posudku posudkové komise
MPSV, jehož závěry považoval za výstižné, jednoznačné a dostatečně odůvodněné.
[22] Nad rámec uvedeného lze jen poznamenat, že posudek nepřináší nové skutečnosti stran
zdravotního stavu stěžovatele, resp. další lékařské zprávy z rozhodného období. Pouze částečně
se odlišuje v jejich vyhodnocení. S přihlédnutím k naplnění některých podmínek pro posouzení
míry poklesu pracovní schopnosti a rovněž s přihlédnutím k přítomnosti vředové choroby
žaludku a dvanáctníku, jakož i celoživotní dělnické profesi, hodnotí míru poklesu pracovní
schopnosti ve výši 35 %, oproti ve správním řízení zjištěnému snížení o 30 %. Konkrétním
způsobem však nezpochybňuje závěr posudkového zhodnocení v posudku komise MPSV ze dne
18. 12. 2017 o tom, že sice nedošlo ke zlepšení stavu ve smyslu úplného vyléčení Crohnovy
nemoci, došlo však ke zhojení, stabilizaci stavu a přibrání na váze s tím, že kriteria středně
těžkého postižení byla naplněna pouze hraničně. S poukazem na shora uvedené skutečnosti proto
Nejvyšší správní soud shledal, že obstojí důvody, na základě kterých krajský soud rozhodl
o zamítnutí žaloby.
[23] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[24] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění, úrazového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče
nelze přiznat právo na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok podle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu