ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.321.2017:30
sp. zn. 7 As 321/2017 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: K. P., zastoupena
Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem Opatovická 1659/4, Praha, proti žalovanému:
Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2017, č. j. 30 A 150/2016 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Žďár nad Sázavou, Odbor dopravy (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) žalobkyni oznámením ze dne 18. 5. 2016 sdělil, že ke dni 16. 5. 2016 dosáhla celkového
počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, a proto ji zároveň vyzval podle §123c odst. 3
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“)
k odevzdání řidičského průkazu nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto
oznámení. Žalobkyně se totiž opakovaně dopouštěla přestupků při provozu na pozemích
komunikacích podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o pozemních komunikacích (nepřipoutání se
bezpečnostním pásem za jízdy) a §125c odst. 1 písm. f) bod 1 téhož zákona (držení telefonního
přístroje při řízení vozidla). Zároveň ji poučil o možnosti podat námitky proti provedenému
bodovému záznamu, čehož žalobkyně využila a námitky podala.
[2] Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 4. 7. 2016, č. j. OD/922/16/JK
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) však byly námitky žalobkyně dle §123f odst. 3 zákona
o provozu na pozemních komunikacích zamítnuty a provedené záznamy byly potvrzeny. Proti
prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně bránila odvoláním, které bylo rozhodnutím Krajského
úřadu Kraje Vysočina, Odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne 24. 8. 2016, č. j. KUJI
65458/2016, sp. zn. ODSH 1027/2016 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí jím bylo
potvrzeno. Následně proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud
v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítl.
[3] V podané žalobě žalobkyně (dále také „stěžovatelka“) brojila proti závěru žalovaného,
že jím přiznaný odklad výkonu rozhodnutí po podání správní žaloby podle §83 odst. 1 zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) vztahující se k rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně o přestupku žalobkyně, a to k rozhodnutí ze dne 2. 12. 2015,
č. j. OD/1362/15ZK potvrzeného rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 2. 2016, č. j. KUJI
13969/2016, nebránil záznamu počtu bodů do bodového hodnocení řidičů a tedy dosažení
hranice 12 bodů. Závěr žalovaného, že záznam počtu bodů představuje jiné právní účinky
správních rozhodnutí, na které se odklad dle §83 odst. 1 zákona o přestupcích nevztahuje,
je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně v této souvislosti odkázala
na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2016, č. j. 6 As 114/2014 - 55).
[4] Dále poukazovala na vadu správního řízení spočívající v neúplnosti správního spisu,
neboť ve spise nebyly ke dni nahlížení její právní zástupkyně dne 20. 6. 2016 založeny originály
rozhodnutí vztahující se k jednotlivým přestupkům žalobkyně, ale pouze kopie. Rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 2. 2015, č. j. KUJI 8665/2015, na které bylo v prvostupňovém rozhodnutí
odkazováno a z nějž správní orgán prvního stupně vycházel, nebylo založeno vůbec
a na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 12. 2014, č. j. OD/1864/14ZK
chyběla doložka právní moci. Tím bylo porušeno její právo vyjádřit se ke všem skutečnostem
a podkladům prvostupňového rozhodnutí a zároveň byla porušena zásada písemnosti správního
řízení, konkrétně povinnost vést řádně správní spis.
[5] Krajský soud žalobním námitkám nepřisvědčil. Odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle
§83 odst. 1 zákona o přestupcích nemá vliv na jeho účinky pro záznam bodů v registru řidičů.
Shodnou otázku již řešil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2015,
č. j. 6 As 263/2014 - 33, publ. pod. č. 3219/2015 Sb. NSS. Krajský soud neměl důvod
se od tohoto názoru odchýlit. Žalobkyní výše odkazované usnesení rozšířeného senátu NSS
č. j. 6 As 114/2014 - 55 se nezabývá povahou záznamu bodů z hlediska vykonatelnosti a příp.
jiných právních účinků pravomocného rozhodnutí o přestupku, ale otázkou, zda je záznam bodů
„trestem“ z pohledu principů trestního práva vztahujících se k zpětné účinnosti pozdější právní
úpravy, konkrétně příkazu retroaktivity ve prospěch obviněného.
[6] Krajský soud revizí správního spisu zjistil, že se v něm nacházejí všechna podkladová
rozhodnutí o přestupcích žalobkyně včetně vyznačených doložek právní moci a souvisejících
odvolacích rozhodnutí. O tom, že by se ve spise dříve nenacházela, nesvědčí žádná indicie kromě
tvrzení žalobkyně, které nelze o nic opřít, a proto její právo na seznámení se s podklady
prvostupňového rozhodnutí nebylo porušeno. I kdyby rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2015,
č. j. KUJI 8665/2015 skutečně nebylo ve spisu ke dni nahlížení založeno, jednalo by se
o procesní vadu, která by neměla vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí, protože
s uvedeným rozhodnutím musela být žalobkyně již dříve seznámena v příslušném odvolacím
řízení. Z protokolu o seznámení se s podklady prvostupňového rozhodnutí ze dne 20. 6. 2016
(dále jen „protokol“), ve kterém však nejsou podkladová správní rozhodnutí konkrétně uvedena,
vyplývá, že si právní zástupkyně žalobkyně pořizovala fotokopie dokumentů, z nichž by mohlo
být zřejmé, zda byly jednotlivé stránky správního spisu očíslovány a zda přicházela v úvahu
pozdější manipulace se spisem. Tyto fotokopie však k důkazu nenavrhla.
[7] Ani případná absence doložek právní moci nemohla činit z podkladových rozhodnutí
nedostatečný podklad pro zápis bodů, protože samotná doložka je „pouhým“ úředním
potvrzením právní moci, která nastává při splnění zákonných podmínek dle §73 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále též „s. ř.“) ve znění pozdějších předpisů. Navíc žalobkyně
netvrdila, že by tato rozhodnutí nenabyla právní moci. Podkladová rozhodnutí o přestupcích
a pokutový blok jsou ve správním spise v kopii, což z nich nečiní nezpůsobilý podklad
pro záznam bodů za předpokladu jejich čitelnosti. V tomto případě jsou jednotlivé kopie čitelné
a srozumitelné, přičemž žalobkyně neuvedla pro svůj požadavek, aby byly tyto podklady
v prvopisu, žádný důvod, ostatně takový důvod ani nevyplývá z §123b zákona o provozu
na pozemních komunikacích. Naopak, z §75 odst. 1 správního řádu lze dovodit, že originál
rozhodnutí opatřený doložkou právní moci by měl zůstat ve správním spise původního
přestupku.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Včas podanou kasační stížností společně s návrhem na přiznání odkladného účinku
se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku krajského soudu z důvodů, jež lze
podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka shledává nezákonnost rozsudku
krajského soudu v nesprávném posouzení právní otázky účinků odložení výkonu rozhodnutí
podle §83 odst. 1 zákona o přestupcích na záznam bodů do bodového hodnocení řidičů.
Má za to, že přiznání odkladu výkonu rozhodnutí se vztahuje na správní rozhodnutí jako celek,
tedy i na následek v podobě záznamu bodového hodnocení, neboť i to je v souladu s již výše
citovaným usnesením rozšířeného senátu NSS č. j. 6 As 114/2014 - 55 sankcí. Ustanovení §83
odst. 1 zákona o přestupcích v sobě neobsahuje žádné omezení, a proto byla - li odložena
vykonatelnost rozhodnutí, konkrétně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o přestupku
ze dne 2. 12. 2015, č. j. OD/1362/15ZK a navazujícího rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 2. 2016, č. j. KUJI 13969/2016, nebylo možné zapsat body do registru řidičů.
[9] Správní řízení bylo dle názoru stěžovatelky stiženo vadou, pro kterou měl krajský soud
žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušit. Stěžovatelce bylo upřeno právo vyjádřit
se ke všem skutečnostem a podkladům prvostupňového rozhodnutí a dále byla porušena zásada
písemnosti správního řízení, a to povinnost náležitě vést spis. Pokud by byl správní spis řádně
číslován již v průběhu řízení při náhledu dne 20. 6. 2016, nepochybně by v protokolu bylo
uvedeno, že právní zástupkyně byla seznámena s konkrétními čísly listů. Pochybnosti o řádném
vedení spisu musejí jít k tíži správního orgánu a jen pro úplnost stěžovatelka uvádí, že na jí
pořízených fotografiích nebyly zachyceny okraje jednotlivých listů, tudíž by jejich předložení
nemělo vypovídající hodnotu. S ohledem na výše uvedené navrhuje zrušení rozsudku krajského
soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[10] Žalovaný se zcela ztotožňuje s argumentací krajského soudu, trvá na věcné správnosti
svého rozhodnutí a odkazuje na něj a na své vyjádření k žalobě. Navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Stěžovatelka předkládá shodnou argumentaci jako v podané žalobě, přičemž zdejší soud
se věcně shoduje s tím, jak ji vypořádal krajský soud. Bylo třeba se nejprve zabývat účinky
odkladu výkonu rozhodnutí dle §83 odst. 1 zákona o přestupcích, který v rozhodném období
stanovil, že: „požádá-li účastník, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem,
o odložení výkonu rozhodnutí, správní orgán jeho žádosti vyhoví. Stěžovatelka považuje toto ustanovení
za oporu pro názor, že přiznaný odklad výkonu rozhodnutí se vztahuje na správní rozhodnutí
jako celek, tedy i na záznam bodů do registru řidičů. Svůj názor dokládá výše zmíněným
usnesením rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55, dle kterého je záznam
bodů sankcí. Ani stěžovatelka však podrobněji nezdůvodňuje, z jakého důvodu se domnívá,
že rozhodnutí rozšířeného senátu podporuje jí zastávaný právní názor. Z ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu lze v souladu s krajským soudem poukázat na výše zmíněný
rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2015, č. j. 6 As 263/2014 - 33, který vycházel z obdobné situace,
a který ústí v názor, že „ustanovení §83 odst. 1 přestupkového zákona, podle něhož musí správní orgán
za splnění podmínek vyhovět žádosti o odklad výkonu rozhodnutí, dopadá pouze na exekuční proveditelnost
rozhodnutí. Odložení záznamu bodů do registru řidičů lze dosáhnout (až) prostřednictvím přiznání odkladného
účinku žalobě.“
[14] V nyní posuzované věci zdejší soud neshledává žádný důvod odchýlit se od stávající praxe
k účinkům odkladu výkonu rozhodnutí podle §83 odst. 1 zákona o přestupcích s tím, že se tyto
účinky na záznam bodů nevztahují. Na tom nic nemění ani stěžovatelkou odkazované usnesení
rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55, podle kterého je záznam bodů
sankcí. V uvedené věci byla situace zcela odlišná od nyní projednávaného případu, neboť byla
napadena výše bodového hodnocení spáchaného přestupku. V důsledku novely zákona
o provozu na pozemních komunikacích totiž došlo v průběhu správního řízení ke snížení bodové
hodnoty spáchaného přestupku a účastník se domáhal této nižší bodové hodnoty, byť v době
spáchání přestupku byla vyšší. V této souvislosti rozšířený senát uzavřel, že záznam bodů je
„trestem“ a na pachatele se analogicky uplatní zásada pozdější příznivější úpravy. Případný odklad
samotného záznamu bodů do bodového registru řidičů v této souvislosti rozšířený senát
neposuzoval a nelze jej dovodit ani z jím vyslovených obecných závěru. Pro názor stěžovatelky
nelze nalézt oporu ani v jiných rozhodnutím kasačního soudu. Krajský soud proto správně
uzavřel, že odklad výkonu rozhodnutí dle §83 odst. 1 zákona o přestupcích se nevztahuje
na samotný záznam bodů do bodového registru řidičů.
[15] Stěžovatelka rovněž brojí proti tvrzené vadě správního řízení spočívající v pochybeních
správního orgánu při vedení správního spisu. Tím mělo být zasaženo do jejího práva na vyjádření
se ke všem rozhodným skutečnostem. Kasační soud se plně ztotožňuje s posouzením této
námitky krajským soudem. Stěžovatelka zůstává stran jí tvrzené vady správního řízení pouze
v rovině obecných tvrzení, s poukazem na to, že ani v protokolu o nahlížení do spisu nebylo
uvedeno, že právní zástupkyně byla seznámena s konkrétními čísly listů správního spisu.
Dle názoru kasačního soudu by jediným relevantním nedostatkem mohla být absence rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 2. 2015, č. j. KUJI 8665/2015 (jde o rozhodnutí o odvolání proti jednomu
ze čtyř správních rozhodnutí ohledně deliktních jednání stěžovatelky na úseku provozu
na pozemních komunikacích, páté deliktní jednání bylo vyřešeno blokově). Toto rozhodnutí je
však ve správním spisu založeno a nic nenasvědčuje jeho případnému následnému zařazení
do spisu až po seznámení se se spisem dne 20. 6. 2016. Navíc s tímto rozhodnutím byla
stěžovatelka jako odvolatelka prokazatelně seznámena, neboť dne 5. 2. 2015 nabylo právní moci.
[16] Podkladová rozhodnutí jsou ve správním spisu založena v kopii. To však nebrání jejich
použitelnosti pro účely ověření počtu dosažených bodů. Kopie jsou zcela čitelné, je z nich
zřejmé, o jaké přestupky stěžovatelky se jedná a jaká byla za jejich spáchání uložena sankce. Stejně
jako krajský soud, ani zdejší soud nevidí důvod, proč by musela být tato podkladová rozhodnutí
o jednotlivých přestupcích založena v originále a proč by tato okolnost měla vést k důvodnosti
kasační stížnosti. Stěžovatelka svůj požadavek podrobněji neodůvodňuje, netvrdí např. nesoulad
založené kopie s originálem. Nejvyšší správní soud ve skutkově obdobné situaci dospěl k závěru,
že není třeba do správních spisů zakládat originály rozhodnutí o přestupcích pro řízení
o odevzdání řidičského oprávnění (viz bod [40] rozsudku NSS ze dne 18. 3. 2015,
č. j. 1 As 1/2015 - 33). K nabytí právní moci dochází po splnění zákonných předpokladů.
Stěžovatelka netvrdila, že by rozhodnutí o přestupcích nenabyla právní moci a proč. Proto ani
případná absence vyznačení právní moci na rozhodnutích o přestupcích v době nahlížení
do spisu by neměla sama o sobě vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí.
[17] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu