ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.407.2019:23
sp. zn. 7 Azs 407/2019 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: nezl. T. A. T. N.,
zastoupena Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovarská 87/130, Plzeň,
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem
nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2019, č. j. 57 A 72/2019 - 43,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán I. stupně)
rozhodnutím ze dne 3. 1. 2019, č. j. OAM-7403-21/DP-2017 (dále též „prvostupňové
rozhodnutí“), podle §44a odst. 4 ve spojení s §46a odst. 2 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“) zamítlo žádost
žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného
soužití rodiny na území. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 3. 2019, č. j. MV-32985-4/SO-2019,
zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Proti rozhodnutí podala
žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Plzni (dále též „krajský soud“) v záhlaví uvedeným
rozsudkem zamítl.
[2] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně („stěžovatelka“) kasační stížností spojenou
s žádostí o přiznání odkladného účinku. Poukázala na to, že krajským soudem byl její žalobě
odkladný účinek přiznán, přičemž důvody, na základě kterých tak bylo rozhodnuto, stále trvají.
Vyjádřila přesvědčení, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je odůvodněno existencí
hrozby újmy na ústavním právu stěžovatelky na spravedlivý proces. Pro výkon tohoto práva je
nezbytné, aby stěžovatelka mohla legálně zůstat na území ČR až do skončení řízení o kasační
stížnosti. V opačném případě by byla nucena vycestovat s vynaložením vysokých nákladů
do domovského státu v době, kdy ještě nebude pravomocně rozhodnuto o její žádosti. Povinnost
samotného dítěte opustit ČR je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte i Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. V domovské zemi nemá stěžovatelka možnost získat kvalitní
zázemí, péči a vzdělání, výchova u prarodičů není dlouhodobě možná. Případný návrat do ČR
v případě vyhovění její kasační stížnosti by pro ni představoval opět vynaložení vysokých
nákladů. Stěžovatelka je přesvědčena, že jí musí být i přes zastoupení zástupcem umožněno
vystupovat v soudním řízení osobně, být se zástupcem v kontaktu, dostávat od něj vysvětlení
a udílet mu pokyny pro výkon zastoupení. Právní následky rozhodnutí by pro stěžovatelku
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám v důsledku přiznání
odkladného účinku. Připustila, že k bezprostřednímu opuštění ČR může být donucena
až v souvislosti se správním vyhoštěním, tato skutečnost však nemůže být důvodem
pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku, k čemuž odkázala na aktuální judikaturu
Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka je v ČR žákyní 8. třídy základní školy v D., ovládá
český jazyk lépe než svůj mateřský jazyk, je integrována do české společnosti, má v ČR mnoho
přátel mezi spolužáky, dalšími dětmi i dospělými a věnuje se mimoškolní zájmové činnosti (např.
hasičský kroužek). Stěžovatelka nyní žije se svým dospělým bratrem, o platnosti a zákonnosti
předchozího zrušení trvalého pobytu rodičů bude teprve rozhodováno správním soudem.
Z uvedených důvodů požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
[4] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s veřejným zájmem. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy
podmíněna kumulativním splněním dvou podmínek: (i) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud shledal splnění uvedených podmínek.
[6] Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud vycházel
především z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků napadeného rozsudku
do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude
stěžovatelka pobývat na území České republiky nelegálně. Jak přitom Nejvyšší správní soud uvedl
v usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, „[j]e sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění
území ČR by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude
vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní
vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu.“ K právu na spravedlivý proces
pak náleží mj. právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým
zástupcem či udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 16. 8. 2012,
č. j. 4 As 56/2012 - 58, nebo ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 140/2014 - 25). Stěžovatelce by tudíž
vycestováním ze země vznikla újma na tomto ústavně zaručeném právu.
[7] Stěžovatelce by tedy nepřiznáním odkladného účinku hrozila nepoměrně větší újma
oproti újmě vzniklé jiným osobám – žádná taková potenciální újma třetích osob totiž nebyla
zjištěna. Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by byl přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti zásadně narušen veřejný zájem. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se účinky
napadeného rozhodnutí toliko odkládají. I v případě, že je správní rozhodnutí vydáno
ve veřejném zájmu, neznamená nutně odklad jeho účinků rozpor s veřejným zájmem. K naplnění
veřejného zájmu totiž může postačovat i pozdější nastoupení účinků správního rozhodnutí.
[8] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
stěžovatelky odkladný účinek. Tímto rozhodnutím nicméně Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
[9] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu