ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.466.2018:31
sp. zn. 7 Azs 466/2018 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: K. L., zastoupena Mgr.
Radimem Strnadem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2018, č. j. 33 A
44/2018 – 27,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 23. 7. 2018, č. j. CPR-30032-2/ČJ-2017-930310-V243, žalovaná
zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství
policie Jihomoravského kraje ze dne 7. 9. 2017, č. j. KRPB-60548-43/ČJ-2017-060026-SV. Tímto
rozhodnutím bylo žalobkyni podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, uloženo správní vyhoštění
a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie,
v délce 3 měsíců.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji
zamítl rozsudkem ze dne 21. 9. 2018, č. j. 33 A 44/2018 – 27. Rozsudek krajského soudu, stejně
jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je dostupný na http://www.nssoud.cz
a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost a navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Uvedla,
že nepřiznáním odkladného účinku by nabyl právní moci výše označený rozsudek krajského
soudu, což by mělo za následek zánik oprávnění stěžovatelky pobývat na území České republiky.
Stěžovatelka má na území České republiky vytvořeny zejména osobní vazby. Žije zde se svým
přítelem, občanem České republiky, se kterým hodlá dne 12. 1. 2019 uzavřít manželství. Po celou
dobu svého pobytu v České republice se nadto věnovala studiu, jakožto přípravě na své budoucí
povolání. Opuštění území by pro stěžovatelku představovalo nenahraditelnou újmu. Musela by
ukončit studium bez možnosti v něm pokračovat, čímž by byla zásadně ovlivněna její možnost
výběru budoucího povolání. Stěžovatelka by rovněž ztratila zázemí, které si za dobu svého
pobytu v České republice vybudovala. Doplnila, že její jednání, v důsledku kterého jí bylo
správním orgánem I. stupně uloženo správní vyhoštění, nebylo jednáním úmyslným ani
vědomým. Rovněž délka doby, po kterou nelze stěžovatelce umožnit vstup na území členských
států Evropské unie (3 měsíce), svědčí o skutečnosti, že správní orgán I. stupně zohlednil
celkovou situaci stěžovatelky. Stěžovatelka zdůraznila, že v případě realizace správního vyhoštění
by po dobu nejméně 3 měsíců, ale reálně po dobu delší, neměla možnost získat jiný druh
povolení k pobytu v České republice (s ohledem na lhůty vážící se k rozhodováním
o jednotlivých druzích pobytu). Stěžovatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu
a vyslovila přesvědčení, že s ohledem na zachování práva na spravedlivý proces by měl být její
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
[4] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhla
jeho zamítnutí, neboť podle jejího názoru stěžovatelka neuvedla žádné relevantní důvody,
na základě kterých by jí měl být odkladný účinek přiznán.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud vycházel
především z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků napadeného rozsudku
do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, může být
stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí
nucena opustit území České republiky. Stěžovatelce by tak hrozila značná újma, neboť jak
Nejvyšší správní soud uvedl, „[j]e-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním
vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí
přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života.“
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25,
publ. pod č. 3169/2015 Sb. NSS).
[7] Právě k újmě na právu na spravedlivý proces (k němuž náleží mj. právo účastníka
vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem či udělovat mu konkrétní
pokyny pro výkon zastoupení atp.) by mohlo v projednávaném případě dojít nepřiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100; ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58; nebo ze dne
5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 140/2014 - 25). Tuto újmu přitom Nejvyšší správní soud považuje
za nepoměrně větší, než jaká hrozí jiným osobám v důsledku přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, žádná taková potenciální újma třetích osob totiž nebyla zjištěna (viz obdobně usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25).
[8] Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by byl přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti zásadně narušen veřejný zájem. Odkladný účinek kasační stížnosti neznemožní
definitivně výkon správního rozhodnutí, neboť přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
se účinky napadeného rozhodnutí toliko odkládají. I v případě, že je správní rozhodnutí vydáno
ve veřejném zájmu, neznamená nutně odklad jeho účinků rozpor s takovýmto veřejným zájmem.
K naplnění veřejného zájmu totiž může postačovat i pozdější nastoupení účinků správního
rozhodnutí.
[9] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci byly splněny obě podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[10] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu