ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.86.2019:25
sp. zn. 7 Azs 86/2019 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: X, zastoupen Organizací
pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 939/4, Praha 9, proti žalovanému: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
4. 3. 2019, č. j. 1 A 8/2019 - 29,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019, č. j. 1 A 8/2019 - 29, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 12. 2018, č. j. KRPA-52747-17/ČJ/2019-000022-
MIG, byl žalobce zajištěn podle §129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též
„zákon o pobytu cizinců“) za účelem předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského
státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí
země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Doba zajištění žalobce
byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze (dále
též „městský soud“), v níž namítal především to, že je nezletilou osobou bez doprovodu. Měl být
proto umístěn do specializovaného zařízení pro děti, nikoliv do zařízení pro zajištění cizinců
Balková. Dále namítal, že pro zajištění nebyla naplněna podmínka vážného nebezpečí útěku.
[3] Městský soud žalobě vyhověl, zrušil proto rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc
k dalšímu řízení. Uvedl, že z lékařské zprávy MUDr. R. G. (opatřené žalovaným) neplyne,
zda byla vzata v potaz odchylka kostního a kalendářního věku (plynoucí z vyjádření doc. RNDr.
H. K., CSc. přiloženého k žalobě). Zpráva MUDr. G. pouze uvádí, že se jedná zřejmě o osobu
dospělou, pročež není přesvědčivá. Pokud byl kostní věk žalobce stanoven na 18 let, je z důvodu
odchylky možné, že kalendářní věk žalobce je 17 let. Za této situace se měl žalovaný pokusit
ověřit věk žalobce jiným způsoby (psychologickým vyšetřením, dentální analýzou), příp. měl
kontaktovat ubytovací středisko v Německu, kde žalobce dle svého tvrzení v minulosti pobýval.
Žalovaný tedy nezjistil skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti. Na tom nic nemění ani fakt,
že žalobce zamlčel podání žádosti o mezinárodní ochranu ve Velké Británii. Nadto, Velká
Británie žalobce převzala zpět na základě údajů, které uvedl ve správním řízení. Tvrzené datum
narození tedy žalobce pravděpodobně uváděl již v roce 2017.
III.
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Nesouhlasí s tím, že k datu vydání
rozhodnutí o zajištění nebyla prokázána zletilost žalobce. Stěžovatel vycházel z lékařské zprávy
dětského oddělení Nemocnice na Bulovce ze dne 4. 2. 2019. Z provedeného vyšetření vyplývá,
že sekundární pohlavní znaky žalobce jsou plně vyvinuté a žalobce má plně prostavěny růstové
štěrbiny všech metakarpů, ulny i radia, z čehož lze usoudit, že se jedná o jedince staršího 18 let.
Stěžovatel dále hodnotil fyziologické vlastnosti žalobce, který stavbou těla, vzrůstem a vousy
odpovídal osobě starší 18 let. Stěžovatel rovněž posoudil výpověď žalobce ze dne 4. 2. 2019,
ve které žalobce prokázal rozumovou a mentální vyspělost. Správnost úsudku žalovaného
následně potvrdila informace od státních orgánů Velké Británie, která prokazuje, že žalobce
uváděl během svého pobytu ve Velké Británii jinou identitu. V řízení o udělení azylu ve Velké
Británii vystupoval jako X. To indikuje nedůvěru vůči tvrzení žalobce. V souladu s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 Azs 38/2017 - 28, bylo tedy na žalobci,
aby osvědčil, že není plnoletý. Stěžovatel nemůže hodnotit správnost lékařské zprávy. Její závěry
nelze rozporovat ani stanoviskem MUDr. K., které bylo předloženo v průběhu soudního řízení.
Ze stanoviska toliko vyplývá, že se kalendářní a kostní věk může lišit až o 2 roky. Stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
IV.
[5] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Protože stěžovatel výslovně uvedl, že kasační stížnost podává mj. z důvodu podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve tímto kasačním důvodem
(ke kterému je nadto soud povinen přihlížet z úřední povinnosti – §109 odst. 4 s. ř. s.).
[9] Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
[10] Podle názoru Nejvyššího správního soudu bylo řízení před městským soudem zatíženo
vadou mající vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
[11] Podle §77 odst. 1 s. ř. s. platí, že dokazování provádí soud při jednání. Judikatura
zdejšího soudu vztahující se k tomuto ustanovení konstantě setrvává na názoru, že hodlá-li soud
provést jakýkoliv důkaz, je povinen nařídit jednání, během kterého tento důkaz provede. Nařídit
jednání za účelem provedení důkazu je soud povinen i tehdy, pokud účastníci řízení souhlasili
s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání podle §51 odst. 1 s. ř. s. (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 3 Azs 103/2005 - 76, publikovaný
pod č. 687/2005 Sb. NSS).
[12] Městský soud v nyní projednávané věci výše uvedený postup nedodržel. Nenařídil
jednání, přestože prováděl dokazování listinným důkazem – konkrétně stanoviskem MUDr. K.
ze dne 7. 8. 2015. Toto stanovisko bylo městskému soudu předloženo žalobcem jako příloha
žaloby (nebylo součástí správního spisu). Městský soud pak z tohoto stanoviska (aniž by za tímto
účelem nařídil jednání) vyšel v napadeném rozsudku. V reprodukční části odůvodnění
napadeného rozhodnutí soud rekapituloval obsah této listiny a v argumentační části využil údaje
v ní uvedené – postavil na těchto údajích svůj závěr ohledně nutnosti zrušení rozhodnutí
stěžovatele: „Žalobce namítá, že metoda rentgenu levého zápěstí (metoda TW3) není přesná ke zjištění
kalendářního věku. Tato metoda zjišťuje velmi přesně věk biologický (kostní věk), nikoliv však věk kalendářní.
Ten se od biologického věku dle přiloženého vyjádření Doc. RNDr. H. K., CSc. může lišit až o +/- 2 roky.
Z lékařské zprávy, ze které správní orgán vycházel, ale neplyne, zda byla odchylka od biologického (kostního)
věku vzata v potaz. Zpráva pouze uvádí, že se zřejmě jedná o osobu dospělou. Není tak zcela přesvědčivá. Pokud
byl kostní věk žalobce stanoven na 18 let, je možné, v rámci uváděné odchylky je kalendářní věk žalobce 17 let,
jak uváděl ve správním řízení. Lze proto pochybovat o tom, zda si na základě údajů obsažených v lékařské
zprávě mohl být správní orgán jist, v intenzitě předpokládané v ust. §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
(dále jen „správní řád“), že věk žalobce činí více než 18 let.“
[13] Uvedeným postupem městský soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít vliv na zákonnost
rozhodnutí (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2007, č. j. 6 Azs 222/2005 - 64, ze dne
2. 9. 2009, č. j. 2 Azs 26/2009 - 123, ze dne 31. 8. 2016, č. j. 4 As 119/2016 - 40, či ze dne
14. 7. 2005, č. j. 3 Azs 103/2005 - 76, publikovaný pod č. 687/2005 Sb. NSS). V posledně
uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud zcela přiléhavě na nyní projednávanou věc uvedl,
že: „Provedl-li krajský soud dokazování listinnými důkazy […] bez nařízení jednání, trpí jeho rozhodnutí jinou
vadou řízení před soudem, jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí a je důvodem pro zrušení tohoto
rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“. Odkázat pak lze i na rozsudek zdejšího soudu ze dne
14. 5. 2015, č. j. 6 Azs 35/2015 - 30: „Krajský soud dospěl k závěru o nedostatečně zjištěném skutkovém
stavu stěžovatelkou a učinil vlastní skutkové závěry na základě žalobcem v soudním řízení předloženého sdělení
OSSZ, které nebylo součástí správního spisu a podkladem pro rozhodnutí správních orgánů, aniž provedl touto
listinou důkaz u jednání v souladu s §77 odst. 1 s. ř. s. Takový postup však soudní řád správní neumožňuje.
Krajský soud buď může vyjít ze skutkového stavu, tak jak jej zjistil správní orgán, a v případě, že skutkový stav,
který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo
vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, může zrušit rozhodnutí podle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nebo může
v souladu s požadavky plné jurisdikce postupem podle §77 odst. 2 s. ř. s. důkazy zopakovat nebo doplnit
vlastním dokazováním u jednání; takto provedené důkazy je povinen sám zhodnotit a učinit vlastní závěr
o skutkovém stavu“ V této souvislosti je dále nutno zmínit, že Nejvyššímu správnímu soudu je
z úřední činnosti známo, že městský soud v jiném řízení týkajícím se taktéž určování věku
zajišťované osoby, kde bylo předloženo shodné stanovisko MUDr. K., ústní jednání nařídil
a v rámci něho provedl dokazování v souladu s §77 s. ř. s. (viz rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 28. 2. 2019, č. j. 16 A 9/2019 - 34). Nejvyšší správní soud pak nemohl
přehlédnout ani fakt, že ze soudního spisu nadto neplyne, že by se městský soud dotázal žalobce
(jeho zástupce), zda v dané věci požaduje nařízení jednání, či nikoliv. Výzvu dle §51 odst. 1
s. ř. s. městský soud adresoval stěžovateli (žalovanému), nikoliv však žalobci (kterého nadto
neinformoval ani o tom, který senát se bude jeho žalobou zabývat).
[14] Již výše uvedené pochybení vede k nutnosti zrušení napadeného rozsudku pro vady řízení
mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[15] Další pochybení spatřuje Nejvyšší správní soud v tom, že se městský soud nevyjádřil
ke všem podkladům předloženým stranami sporu, které mohou mít relevanci k podstatě dané
věci. Stěžovatel doručil městskému soudu dne 28. 2. 2019 podání, ve kterém uvedl, že žalobce je
ve Velké Británii veden pod jinou identitou (s jiným datem narození). K tomuto podání
stěžovatel předložil zprávu vydanou příslušným orgánem Velké Británie ze dne 14. 2. 2019,
č. EIU/5216369/B1981831, ve které je žalobce označen jako „X)“.
[16] Městský soud se k obsahu uvedeného podání nikterak nevyjádřil a bez dalšího dospěl
k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by žalobce lhal o svém věku a že žalobce pravděpodobně
uváděl v rámci azylového řízení ve Velké Británii stejné datum narození jako datum uvedené
pro účely přezkoumávaného řízení o zajištění (bod 27 rozsudku). V této souvislosti nelze
přehlédnout, že městský soud v jiném řízení (týkajícím se prakticky shodné situace) zohlednil
zprávu z jiného členského státu EU osvědčující skutečnost, že zajišťovaná osoba zde uváděla jiná
data narození (předloženou taktéž až v rámci soudního řízení). Tuto provedl jako důkaz
při jednání (viz již výše jednou odkazovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
28. 2. 2019, č. j. 16 A 9/2019 - 34). Nutno dodat, že Nejvyšší správní soud v řízení o kasační
stížnosti směřující proti uvedenému rozsudku městského soudu konstatoval, že předmětná
zpráva má pro věc zásadní význam, neboť „doplňuje důkazy shromážděné v rámci správního řízení
a rozhodným způsobem činí tvrzení žalobce týkající se jeho skutečného věku nevěrohodným.“ (viz rozsudek
ze dne 26. 9. 2019, č. j. 7 Azs 87/2019 - 22).
[17] Z uvedených důvodů Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozsudek městského
soudu zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení, ve kterém je vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
[18] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu