ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.96.2019:27
sp. zn. 7 Azs 96/2019 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: N. K., zastoupena
Mgr. Sergeyem Zaripovem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
12. 2. 2019, č. j. 57 A 14/2018 - 61,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019, č. j. 57 A 14/2018 - 61,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 6. 10. 2017, č. j. OAM-1963-7/ZR-2017, Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán I. stupně), podle §77 odst. 1 písm. b) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
též „zákon o pobytu cizinců“), zrušilo žalobkyni platnost povolení k trvalému pobytu na území
České republiky, protože předložila osvědčení o znalosti českého jazyka, které neodpovídalo
skutečnosti (žalobkyně nesložila požadovanou jazykovou zkoušku). Zároveň byla žalobkyni podle
§77 odst. 3 tohoto zákona stanovena lhůta k vycestování, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní
moci rozhodnutí.
[2] Žalobkyně napadla výše uvedené rozhodnutí odvoláním, které žalovaná rozhodnutím ze
dne 12. 1. 2018, č. j. MV-138403-4/SO-2017, zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně
potvrdila.
II.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Plzni (dále též
„krajský soud“), který shora označeným rozsudkem rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil
k dalšímu řízení. Krajský soud shledal důvodnou námitku nedostatečně zjištěného stavu věci
stran závěru správních orgánů, že žalobkyně nesložila úspěšně jazykovou zkoušku. V dané věci
proti sobě stojí dvě listiny; na straně jedné platné Osvědčení o znalosti českého jazyka pro účely
získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky ze dne 27. 8. 2014, evidenční číslo
dokladu: CZ-2014-152 (dále též „osvědčení o vykonání jazykové zkoušky“), vydané ředitelem
jazykové školy a na straně druhé sdělení téže jazykové školy, dle něhož žalobkyně zkoušku
nevykonala, což potvrzuje doložený evidenční list o průběhu zkoušky podepsaný členy zkušební
komise. Obsah těchto listin je v jasném rozporu. Bez dalšího dokazování a odstranění tohoto
rozporu se nelze přiklonit k jedné ze dvou možných skutkových verzí. Správní orgány proto měly
provést navrhované důkazní prostředky (výslech ředitele jazykové školy a členů zkušební komise)
či další důkazní prostředky tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Jelikož
takto nepostupovaly, zatížily řízení vadou, která má přímý vliv na zákonnost vydaného
rozhodnutí.
III.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Odkazuje na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 Azs 430/2018 - 13, týkající se skutkově obdobného
případu cizince, který v roce 2014 na stejné jazykové škole napodruhé nevykonal jazykovou
zkoušku a v řízení předložil osvědčení o jejím vykonání. V daném případě Městský soud v Praze
žalobu cizince zamítl a Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka je
přesvědčena, že dokumentace o průběhu konání zkoušky prokazuje (shodně jako v odkazovaném
případě), že žalobkyně u jazykové zkoušky neuspěla, neboť v části čtení s porozuměním nezískala
potřebný minimální počet bodů a v ústní části žádný bod. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud
zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[5] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že rozsudek č. j. 1 Azs 430/2018 - 38
není na její věc přiléhavý. Zásadní skutkové odlišnosti shledává zejména v tom, že v předmětném
rozsudku žadatel nenamítal nesprávnost či nevěrohodnost listinných důkazů předložených
jazykovou školou, kdežto žalobkyně od počátku tvrdí, že archy a dokumenty byly vyplněny
obyčejnou tužkou a vyplněné odpovědi jsou psány jiným stylem písma, než jaký má ona. Dále se
stěžovatelka nevypořádala s jejími důkazními návrhy na výslech svědků a provedení znaleckých
posudků textů a osvědčení. Stěžovatelka měla své námitky uplatnit již před krajským soudem.
Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Podle §77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo zruší platnost povolení
k trvalému pobytu, jestliže cizinci byl trvalý pobyt povolen na základě předložených padělaných anebo
pozměněných náležitostí nebo náležitostí, v nichž uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídají
skutečnosti. Ustanovení §70 odst. 2 písm. h) zákona o pobytu cizinců stanoví, že [c]izinec je povinen
k žádosti o povolení k trvalému pobytu předložit doklad prokazující požadovanou znalost českého jazyka vydaný
osobou uskutečňující zkoušku znalosti českého jazyka v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem
vydaným podle §182a odst. 1 písm. a) (dále jen „zkouška z jazyka“), není-li dále stanoveno jinak.
[9] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobkyně předložila v řízení o žádosti
o povolení k trvalému pobytu na území ČR osvědčení o vykonání jazykové zkoušky. Poté jí bylo
dne 6. 1. 2015 vydáno povolení k trvalému pobytu podle §68 zákona o pobytu cizinců
a současně jí bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území
Evropských společenství podle §83 odst. 1 téhož zákona.
[10] Dne 1. 7. 2017 správní orgán I. stupně zahájil řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému
pobytu žalobkyně. K tomuto postupu přistoupil na základě přípisu Střední průmyslové školy
strojírenské a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, se sídlem Heverova 191,
Kolín IV (dále též „jazyková škola“) ze dne 23. 5. 2016, podle něhož se žalobkyně dne 27. 8. 2014
jazykové zkoušky sice zúčastnila, nicméně ji nesložila a nebylo jí vydáno osvědčení o jejím
vykonání. Vyjádření jazykové školy dále obsahuje identifikační údaje a evidenční číslo žalobkyně,
které je totožné s evidenčním číslem uvedeným na osvědčení o vykonání jazykové zkoušky, které
žalobkyně přiložila ke své žádosti o povolení k trvalému pobytu. Ve správním spisu je dále
založen evidenční list uchazeče o vykonání jazykové zkoušky, kde jsou identifikační údaje
žalobkyně a přidělený kód CZ-2014-152, odpovědní listy a potvrzení o výsledku zkoušky,
přičemž na všech listech je uveden totožný kód uchazeče (CZ-2014-152). Dle těchto záznamů
uchazeč nesplnil jednu z písemných částí testu (nezískal požadovaných 12 bodů), a nebyl
připuštěn k ústní části zkoušky.
[11] Žalobkyně na zahájení řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu reagovala dne
22. 9. 2017 vyjádřením. V něm uvedla, že si je jistá, že osvědčení obdržela přímo od zkoušejícího
přítomného po celou dobu u zkoušky. Nerozumí tomu, proč je v protokolu o zkoušce uveden
tak malý počet bodů. Navrhla provést znalecké posudky, kterými by byla ověřena pravost
osvědčení o vykonání jazykové zkoušky a podpisu na něm, a dále přezkoumány testy celé rodiny
pro vyloučení možnosti, že je někdo upravoval; její test je totiž vyplněn pouze obyčejnou tužkou
a písmo se nápadně podobá písmu z testů ostatních členů její rodiny. Zpochybnila rovněž
výsledky testu své dcery, která dle zjištění žalobkyně předpoklady splnila, ale z neexistujících
zdravotních důvodů neabsolvovala ústní část. Poukázala na to, že probíhá policejní vyšetřování
jazykové školy. Rozhodnutím ze dne 6. 10. 2017 správní orgán I. stupně zrušil povolení
k trvalému pobytu žalobkyně.
[12] Krajský soud shledal důvodnou námitku nedostatečného zjištění skutkového stavu stran
závěru správních orgánů, že žalobkyně nesložila úspěšně jazykovou zkoušku. Na jedné straně je
zde osvědčení, ze kterého je jednoznačně patrné, že žalobkyně zkoušku vykonala, na straně druhé
sdělení školy, která měla uvedené osvědčení vydat, o neúspěšném konání zkoušky podpořené
podklady o průběhu jazykové zkoušky žalobkyně. Dle názoru krajského soudu se správní orgány
přiklonily ke skutkové verzi vyplývající z pozdějšího vyjádření jazykové školy a předložených
záznamů o průběhu jazykové zkoušky, aniž by došlo ke zneplatnění osvědčení o jejím vykonání
(např. postupem dle §156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, dále též „správní řád“).
[13] Skutkově obdobnou situací se Nejvyšší správní soud zabýval například v rozsudku ze dne
10. 4. 2019, č. j. 9 Azs 392/2018 - 48. I v tomto případě bylo žalobci uděleno povolení k trvalému
pobytu mimo jiné na základě osvědčení o vykonání jazykové zkoušky vystaveného stejnou
jazykovou školou, která posléze informovala Ministerstvo vnitra, že žalobce se sice toho dne
zkoušky zúčastnil, šlo o zkoušku opakovanou, ovšem zkoušku nevykonal a osvědčení mu nebylo
vystaveno, což následně vyplynulo i z protokolů z jazykové zkoušky. Rozsudek zdejšího soudu
se zabýval otázkou, zda je nutné, aby se podvodného jednání dopustil přímo sám cizinec, o jehož
povolení k trvalému pobytu jde, nebo zda za určitých podmínek stačí, že se tohoto podvodného
jednání dopustil někdo jiný. Nejvyšší správní soud zde vycházel z judikatury Soudního dvora EU
a vyslovil, že: „Nikdo se nemůže dovolávat zachování práv, která byla nabyta podle směrnice 2003/109
prostřednictvím podvodu, nezávisle na tom, zda tento podvod byl či nebyl spáchán nositelem těchto práv nebo zda
mu byl znám, protože rozhodující skutečností je, že nabytí uvedených práv bylo důsledkem podvodu.“ Citovaný
rozsudek shrnuje: „Jinak řečeno, není nutné, aby se podvodného jednání dopustil samotný cizinec. Podstatné je,
že k podvodnému jednání dojde a že jej cizinec využije.“
[14] Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 1. 2019,
č. j. 1 Azs 430/2018 - 39, kde byla rovněž řešena skutkově obdobná situace. Opět se jednalo
o žalobce, který k žádosti o udělení povolení k trvalému pobytu předložil osvědčení o vykonání
jazykové zkoušky vystavené stejnou jazykovou školou, která úspěšné vykonání jazykové zkoušky
následně popřela a předložila záznamy o průběhu této zkoušky. Nejvyšší správní soud se v této
věci zabýval rovněž tím, zda bylo ve správním řízení spolehlivě prokázáno, že stěžovatel
požadovanou zkoušku z českého jazyka nesložil. Konstatoval, že doložila-li jazyková škola
přesvědčivé podklady svědčící o tom, že uchazeč nebyl u zkoušky úspěšný, resp. nezískal dostatek
bodů k tomu, aby byl připuštěn k ústní části zkoušky a nevyvstaly-li žádné pochybnosti
o pravdivosti těchto informací, ani stěžovatel správnost listin doložených jazykovou školou nijak
relevantně nezpochybnil, bylo spolehlivě prokázáno, že uchazeč požadovanou zkoušku z českého
jazyka nesložil. Z hlediska §77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a čl. 9 odst. 1 písm. a)
směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků
třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (dále též „směrnice“) spočívá prvek
podvodného jednání žadatele v tom, že doloží přílohu žádosti, která neodpovídá skutečnosti
a zkresluje tak informace o své osobě, jež jsou podstatné pro posouzení jeho žádosti o povolení
k trvalému pobytu: „Pokud je spolehlivě prokázáno, že dotčená náležitost, kterou cizinec k žádosti o povolení
k trvalému pobytu přiložil, neodpovídá skutečnosti, pak je zjevné, že cizinec nesplnil podmínky pro vydání
povolení k trvalému pobytu a nemůže tak být zájem na tom, aby jeho povolení zůstalo v platnosti. Zároveň je
však nutno zkoumat, zda rozpor této náležitosti se skutečností byl způsoben podvodným jednáním cizince, resp.
zda si tohoto rozporu byl cizinec vědom, a přesto takovou náležitost ke své žádosti přiložil.“ Jinými slovy,
pozdější vyjádření jazykové školy spolu s podklady o průběhu zkoušky jsou dostatečnými
důkazními prostředky z hlediska prokázání, že žadatel zkoušku nesložil, a tím i pro vyvrácení
pravdivosti jím předloženého osvědčení (za situace, kdy nevyvstaly žádné pochybnosti
o pravdivosti těchto informací či nedošlo k jejich relevantnímu zpochybnění žadatelem). Závěry
vyjádřené v tomto rozsudku byly aprobovány Ústavním soudem (viz usnesení ze dne 14. 5. 2019,
sp. zn. I. ÚS 1209/19).
[15] Krajský soud tedy založil své posouzení na nesprávné premise, že přiklonění se ke sdělení
jazykové školy vyžaduje, aby byl nejprve formálně odstraněn rozpor mezi listinami předloženými
jazykovou školou a žalobkyní např. tím, že bude osvědčení předložené žalobkyní zneplatněno
postupem dle §156 odst. 2 správního řádu. Ve smyslu rozsudku č. j. 1 Azs 430/2018 - 49 je třeba
považovat pozdější sdělení jazykové školy za spolehlivý důkazní prostředek vyvracející pravdivost
osvědčení předloženého žalobkyní, jestliže nebyly relevantně zpochybněny skutečnosti ve sdělení
(či jeho přílohách) uvedené. Pro účely řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu
postačí, že budou údaje uvedené v osvědčení o vykonání jazykové zkoušky ze strany jazykové
školy účinně popřeny za pomocí autentických a relevantně nezpochybněných záznamů o průběhu
zkoušky. Není nezbytné zjišťovat, kdo je odpovědný za vzniklou situaci, tj. kdo ve skutečnosti
vystavil osvědčení o vykonání jazykové zkoušky a zda podpisy na něm jsou pravé (srov. rozsudek
č. j. 9 Azs 392/2018 - 49).
[16] Podle Nejvyššího správního soudu bylo ve správním řízení spolehlivě prokázáno,
že žalobkyně požadovanou zkoušku z českého jazyka nesložila. Jazyková škola doložila
přesvědčivé podklady svědčící o tom, že žalobkyně nebyla u zkoušky úspěšná, resp. nezískala
dostatek bodů k tomu, aby byla připuštěna k ústní části zkoušky. Tyto podklady se přitom
žalobkyni nepodařilo zpochybnit.
[17] Nejvyšší správní soud nesdílí pochybnosti žalobkyně o pravdivosti sdělení jazykové školy
a jí předložených podkladů. Žalobkyně namítala, že test byl psaný obyčejnou tužkou, což
umožňuje následné úpravy. Jinými slovy tvrdí, že test mohl být ex post upraven. Nijak už však
nekonkretizuje, z čeho dovozuje, že k takové úpravě testu v jejím případě mělo dojít. Ani netvrdí,
že test psala jiným prostředkem. Dle názoru Nejvyššího správního soudu hypotéze předkládané
žalobkyní nic nenasvědčuje. Z doložených podkladů se nejeví, že by test byl přepisován či jinak
upravován. Nelze přisvědčit ani tomu, že by se rukopis na jejím testu nápadně na první pohled
shodoval s rukopisem na testu její dcery. Žalobkyně ani zde přímo neuvedla, že se nejedná o její
písmo. Nejvyšší správní soud považuje rovněž za velmi nereálné, aby zpětně docházelo k úpravě
písemných testů žalobkyně (a členů její rodiny) ze strany jazykové školy, resp. pro takové jednání
nevidí sebemenší důvod a žádné plausibilní vysvětlení nepředložila ani žalobkyně. Varianta,
že by sama jazyková škola následně vytvářela pro účely správního řízení o zrušení platnosti
povolení k trvalému pobytu vlastní verze testů úspěšných uchazečů, podle nichž by tito úspěšní
nebyli, se Nejvyššímu správnímu soudu jeví jako nanejvýš nepravděpodobná. Námitky žalobkyně
proti podkladům předloženým jazykovou školou tedy nelze považovat za daných okolností
za natolik přesvědčivé, aby bylo třeba přistoupit k výslechu ředitele jazykové školy, členů
zkušební komise či k vyhotovení znaleckých posudků, jak požadovala žalobkyně. Žalobkyně
ve výsledku pouze hypoteticky dovodila, že test psaný tužkou lze následně upravovat, a shledala
podobnost písma ve svém odpovědním archu s písmem své dcery na jejím odpovědním archu.
Naopak z její strany vůbec nezaznělo, že by test předložený jazykovou školou nepsala ona nebo
že se nejedná o její písmo.
[18] Nejvyšší správní soud nemohl přehlédnout ani rozpory ve výpovědích žalobkyně
o průběhu jazykové zkoušky. Do protokolu o výslechu žadatele ve věci řízení o žádosti o vydání
povolení k trvalému pobytu dne 4. 12. 2014 uvedla, že ke zkoušce na jazykové škole v Kolíně jí
přihlásil její současný zástupce Sergey Zaripov, protože v místě jejího bydliště, tj. v Karlových
Varech, nebyl volný termín. Zkoušku dle svého vyjádření skládala v srpnu 2014 v budově školy.
Podrobně popsala průběh zkoušky a dále uvedla, že „pro osvědčení jsem si musela poté dojet. Po zkoušce
jsem ho nedostala. V srpnu jsem složila zkoušku a začátkem září mi bylo sděleno, že se mám pro osvědčení
dostavit. (…) Osvědčení mi pak převzal ve škole pan Zaripov. K převzetí jsem mu udělila plnou moc.“ Její
zástupce (S. Zaripov) takto popsaný průběh převzetí osvědčení o vykonání jazykové zkoušky
k dotazu správního orgánu potvrdil. V reakci na oznámení o zahájení správního řízení ze dne
22. 9. 2017 však již žalobkyně v zastoupení týmž zástupcem uvedla, že si je „na 100 % jistá,
že osvědčení, které se mi předávalo, bylo přímo od zkoušejícího, který byl celou dobu přítomen schůzky“
a že po absolvování ústního testu byla požádána, aby zkontrolovala údaje na osvědčení. Rovněž
v odvolání žalobkyně poukazovala na to, že osvědčení jí předával jeden ze zkoušejících. Přestože
se žalobkyně po téměř 3 letech od konání jazykové zkoušky nadále celkem podrobně vyjadřuje
k jejímu průběhu, přičemž si je dle vlastních slov zcela jistá, v tak zásadní věci jako je předání
osvědčení o vykonání jazykové zkoušky předkládá zcela odlišné tvrzení od toho, které uvedla
ve výpovědi provedené v krátkém časovém odstupu od konání jazykové zkoušky. Rozpor v tak
zásadní věci rozhodně nesvědčí o věrohodnosti žalobkyně a pravdivosti jí předloženého
osvědčení o vykonání jazykové zkoušky.
[19] Za těchto okolností lze uzavřít, že se žalobkyni nepodařilo sdělení jazykové školy a jí
předložené podklady relevantně zpochybnit a lze tak vycházet z jejich správnosti. Jestliže
z podkladů, které nebyly relevantně zpochybněny, plyne, že žalobkyně nebyla ani připuštěna
k ústní části zkoušky, je nepravděpodobné, že by nevěděla o tom, že obsah osvědčení o vykonání
jazykové zkoušky, které předložila, není pravdivý. Pokud tedy žalobkyně předložila osvědčení
o úspěšném absolvování jazykové zkoušky, jednalo se o doklad [dle §70 odst. 2 písm. h) zákona
o pobytu cizinců podstatný pro posouzení žádosti], v němž uvedené údaje neodpovídaly
skutečnosti. Podle Nejvyššího správního soudu bylo ve správním řízení spolehlivě prokázáno,
že žalobkyně požadovanou zkoušku z českého jazyka nesložila.
[20] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že důvod pro zrušení povolení k trvalému
pobytu dle §77 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, který byl uplatněn v nyní posuzovaném
případě, není v rozporu s unijním právem, konkrétně s čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice, podle
kterého dlouhodobě pobývající rezident ztrácí nárok na právní postavení dlouhodobě
pobývajícího rezidenta, jestliže bylo zjištěno, že právní postavení dlouhodobě pobývajícího
rezidenta bylo získáno podvodem. Již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 Azs 430/2018 - 38 uvádí: „Ve směrnici není pojem podvodu, který považuje stěžovatel pro posouzení
jeho jednání za podstatný, nijak konkrétněji vyložen. Dle Nejvyššího správního soudu není v rozporu se smyslem
tohoto ustanovení směrnice a ani se samotnými cíli směrnice, pokud vnitrostátní předpis stanoví jako důvod
pro zrušení povolení k trvalému pobytu skutečnost, že byl pobyt povolen na základě náležitosti (podstatné
pro posouzení žádosti), která neodpovídá skutečnosti. I zde však musí být přítomen prvek podvodného jednání
žadatele spočívající v tom, že doloží přílohu žádosti, která neodpovídá skutečnosti a zkresluje tak informace o své
osobě, jež jsou podstatné pro posouzení jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu.“ O takový případ
se jednalo i v nyní posuzovaném případě, ve kterém považuje soud za nepochybné, že žalobkyně
vědomě předložila osvědčení o vykonání požadované zkoušky z českého jazyka, které
neodpovídalo skutečnosti, neboť tuto zkoušku nesložila (obdobně viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 9 Azs 392/2018 - 48).
[21] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatelky jsou důvodné, a rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil
a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V novém řízení je krajský soud vázán právním
názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4
s. ř. s.).
[22] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu