ECLI:CZ:NSS:2019:8.ADS.271.2019:48
sp. zn. 8 Ads 271/2019-48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Bc. G.
Š., zastoupená Mgr. Janem Šmídem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti
žalované: Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Vinohradská
2577/178, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 2. 2019, čj. 1076103/1, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, čj. 14 Ad
7/2019-53,
takto:
I. Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
II. Žalované se u k l ád á zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto
usnesení.
III. Soud v yz ýv á žalovanou, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila
soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů) za kasační stížnost, který činí podle položky č. 19 sazebníku
soudních poplatků částku 5 000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná shora označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila
rozhodnutí revizní lékařky žalované ze dne 20. 12. 2018, čj. 1076103/1, kterým revizní lékařka
zamítla žádost společnosti Proton Therapy Center Czech, s. r. o., o uhrazení zdravotního výkonu
„Protonové ozáření mimo kraniospinální osu“ pro žalobkyni.
[2] Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou, které Městský soud v Praze v záhlaví
uvedeným rozsudkem vyhověl a rozhodnutí žalované zrušil z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.
Nepřezkoumatelnost městský soud shledal v nevypořádání námitek žalobkyně pojících
se k posouzení bezpečnosti protonové radioterapie oproti fotonové radioterapii a nereagování
na předložená odborná stanoviska, ze kterých plyne vhodnost protonové radioterapie pro žalobkyni.
[3] Včas podanou kasační stížností se žalovaná (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení
rozsudku městského soudu. Společně s kasační stížností vznesla návrh na přiznání odkladného
účinku. V návrhu tvrdí, že v případě vyhovění kasační stížnosti by došlo v mezidobí
od vykonatelnosti rozsudku městského soudu k velmi nežádoucímu stavu nejistoty ohledně
postupu stěžovatelky v obdobných věcech. Městský soud rozhodl velmi rozporně a zavázal
stěžovatelku rozhodnout podle nikoliv zcela zřejmých kritérií. Jedná o situaci, kdy zákon předvídá
posouzení úhrady léčby revizním lékařem, avšak samotná léčba v posuzované věci
již prokazatelně proběhla. K vyjasnění těchto otázek neměla stěžovatelka příležitost a mělo
by k němu dojít právě v řízení před Nejvyšším správním soudem. Podle stěžovatelky žalobkyni
v případě přiznání odkladného účinku žádná újma na zdraví nevznikne, neboť požadovanou
léčbu již podstoupila a dožaduje se finanční náhrady za její úhradu. Žádné další náklady
již žalobkyně na léčbu vynakládat nebude, tudíž jí nevznikne ani žádná finanční škoda. Přiznání
odkladného účinku není ani v rozporu s veřejným zájmem. Naopak ve veřejném zájmu je, aby
bylo postaveno najisto, jak mají zdravotní pojišťovny postupovat v obdobných věcech.
[4] Žalobkyně považuje návrh na přiznání odkladného účinku za nedůvodný. Tvrdí,
že argumenty stěžovatelky nesvědčí o vzniku újmy na její straně, která by byla takové intenzity,
aby odůvodňovala přiznání odkladného účinku. Odkázala na usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, dle kterého hrozba
existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci sama o sobě není důvodem pro
přiznání odkladného účinku. Z usnesení dále citovala závěry, ze kterých plyne, že obtížně
řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu.
Považovala-li by se pouhá hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu,
musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti správního orgánu, jehož
rozhodnutí bylo zrušeno. Takový postup by odporoval smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl
by vést k nerovnosti stran. Stěžovatelkou tvrzený „nežádoucí stav nejistoty“ proto není důvodem pro
přiznání odkladného účinku. Stěžovatelka jako zdravotní pojišťovna je nepochybně vybavena
odborným aparátem, který je schopen postupoval v intencích napadeného rozsudku, zvláště
existují-li v zákoně jednoznačná vodítka, jak žádosti posuzovat, a to i bez aplikace vyhlášky
Ministerstva zdravotnictví, jejíž protiústavní aplikaci městský soud v této věci shledal. Mylná
je rovněž argumentace o absenci újmy na straně žalobkyně. Ta totiž protonovou léčbu dosud
nepodstoupila, protože nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, aby ji mohla uhradit.
Je pro ni naprosto šokující, že je stěžovatelka vůbec schopna tuto námitku formulovat, když
se nezakládá na pravdě. Jestliže to tvrdí, měla by tvrzení doložit důkazy.
[5] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat za přiměřeného užití §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti
přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského
soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Kromě formální podmínky, jíž je podání návrhu, je pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro
stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost
tvrdit a prokázat hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli
pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017,
čj. 9 Afs 275/2017-20). Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval, že „s ohledem na postavení
správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti
vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům” (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS).
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda stěžovatelka uvádí skutečnosti, které
by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Nejvyšší správní
soud předně upozorňuje, že povinnost správního orgánu rozhodnout v souladu s právním
názorem krajského (městského) soudu vysloveným v rušícím rozsudku (vydaném v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) nemůže být sama o sobě důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS a ze dne 1. 7. 2015,
čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Nadto zdejší soud již v citovaném usnesení
rozšířeného senátu čj. 10 Ads 99/2014-58, uvedl: „Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší
újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
žalovaný obává, by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně ohrožen. (…)
Obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu. Dodržení
závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou
protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující
intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku.“
[8] Stěžovatelka sice tvrdí, že městský soud „rozhodl velmi rozporně a zavázal stěžovatelku
rozhodnout podle nikoliv zcela zřejmých kritérií“ a hrozící újmu spatřuje ve vzniku právní nejistoty
ohledně způsobu vyřizování obdobných případů, avšak Nejvyšší správní soud nemohl
odhlédnout od toho, že městský soud ji ve skutečnosti nezavázal rozhodnout určitým způsobem,
nýbrž její rozhodnutí zrušil „pouze“ z důvodu nepřezkoumatelnosti a zavázal stěžovatelku,
aby se v rozhodnutí zabývala některými skutečnostmi, což ve zrušeném rozhodnutí neučinila.
Už jen z tohoto důvodu stěží obstojí argumentace stěžovatelky (navíc velmi obecná), podle níž
by jí pouhým podřízením se závaznému právnímu názoru městského soudu vyjádřenému
v napadeném rozsudku měla vzniknout závažná újma. Ke vzniku újmy nemůže dojít tím,
že na základě rozsudku městského soudu je stěžovatelka povinna pokračovat v řízení a vydat
nové rozhodnutí, z něhož bude zřejmé, jakými úvahami se stěžovatelka řídila a jak o námitkách
žalobkyně konkrétně uvážila. Další právní důsledky, kromě toho, že je stěžovatelka povinna
zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, pro ni z napadeného rozsudku neplynou
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, čj. 7 As 28/2019-36).
[9] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného uzavírá, že stěžovatelka nedostatečně
tvrdila a tím spíše ani neprokázala, že by v důsledku účinků kasační stížností napadeného
rozsudku hrozila reálná újma veřejným zájmům či přímo jejím právům. Vzhledem k tomu,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být splněny kumulativně,
nezabýval se Nejvyšší správní soud již dalšími podmínkami pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti a návrh zamítl.
[10] K výše uvedenému lze ještě dodat, že tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti. Usnesení o odkladném účinku s ohledem na svůj
procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto při změně skutkových okolností
lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodovat i opětovně, stejně tak lze již přiznaný
odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání
(§73 odst. 5 s. ř. s.).
[11] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“), soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle §7 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost
v daném případě vzniká dnem právní moci tohoto usnesení [§4 odst. 1 písm. h) zákona
o soudních poplatcích per analogiam; srov. k tomu usnesení ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32].
Nejvyšší správní soud proto výrokem II. vyzval stěžovatelku ke splnění povinnosti zaplatit
soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní
banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080227119. Nebude-li
soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
[13] V souladu s §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích je s podáním kasační
stížnosti i v nyní projednávané věci spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky
č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost
zpoplatněna částkou 5 000 Kč.
[14] Tento soudní poplatek nebyl současně s podáním kasační stížnosti zaplacen, soud proto
stěžovatelku vyzval ke splnění poplatkové povinnosti a stanovil jí k tomu přiměřenou lhůtu.
Soudní poplatek lze zaplatit:
- vylepením kolků na tomto tiskopisu nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby
je 1080227119.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
K výroku III: Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno
do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
Nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví [§9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.]. Soud však řízení nezastaví, je-li
tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by Vám mohla vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě
sdělíte soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doložíte, že bez své viny jste nemohla
poplatek dosud zaplatit. K zaplacení poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty se nepřihlíží.
Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních
poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.).
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném
místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.
V Brně 10. října 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: