ECLI:CZ:NSS:2019:8.AFS.103.2018:26
sp. zn. 8 Afs 103/2018-26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
READER s.r.o., se sídlem Na Poříčí 1757/41, Praha 1, zastoupené Mgr. Tomem Káňou,
advokátem se sídlem náměstí Míru 6, Frenštát pod Radhoštěm, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného
ze dne 31. 5. 2016, čj. 24207/16/5300-21442-707271 a čj. 24212/16/5300-21442-707271, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2018,
čj. 22 Af 65/2016-41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Úvod:
Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vydal rozhodnutí, kterými změnil doměřenou daň
z přidané hodnoty. Žalobkyně podala proti rozhodnutím odvolání, které Odvolací finanční
ředitelství zamítlo. Žalobkyně proto podala žalobu ke krajskému soudu, který jí vyhověl. Proti
rozsudku krajského soudu žalovaný brojí kasační stížností.
Nejvyšší správní soud se musel zabývat nepřezkoumatelností soudního a správního rozhodnutí.
I.
[1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále „správce daně“) vydal 25. 11. 2015
tři rozhodnutí, kterými změnil svá tři rozhodnutí ze dne 14. 10. 2014 o doměření daně z přidané
hodnoty za 1. čtvrtletí 2012, 2. čtvrtletí 2012 a 3. čtvrtletí 2012. Ve všech změnil doměřenou výši
DPH z 0 Kč na částku v řádech tisíců. Správce daně dále vydal 14. 1. 2016 rozhodnutí, kterým
změnil své rozhodnutí ze dne 14. 10. 2014 o doměření daně z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí
2011. Rovněž v něm změnil doměřenou výši DPH z 0 Kč na částku v řádech tisíců.
[2] Žalobkyně podala proti všem změnovým rozhodnutím odvolání k Odvolacímu
finančnímu ředitelství, které o nich 31. 5. 2016 vydalo dvě rozhodnutí. Prvním z nich potvrdilo
rozhodnutí ohledně 1. čtvrtletí 2012, 2. čtvrtletí 2012 a 3. čtvrtletí 2012, a odvolání zamítlo.
Druhým změnilo rozhodnutí správce daně ohledně 3. čtvrtletí 2011 tak, že změnilo odpočet daně
z mínus 2526 Kč na 5005 Kč v řádku 52 a odpočet daně z 5005 Kč na 2526 Kč v řádku 53.
[3] V prvním rozhodnutí žalovaný uvedl, že nákup a prodej akcií žalobkyní v 1. až 3. čtvrtletí
2012 nelze považovat za ekonomickou činnost dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty (dále „zákon o DPH“). Nákup a prodej opcí a devizové operace však za ekonomickou
činnost považovat lze, neboť se jednalo o ekonomickou činnost a byla vykonávána vlastním
jménem. Uvedl, že se nejednalo o doplňkovou činnost uskutečňovanou příležitostně, která
se nezapočítává do výpočtu koeficientu dle §76 zákona o DPH. Dále žalovaný shrnul judikaturu
Soudního dvora Evropské unie k dané problematice.
[4] V druhém rozhodnutí žalovaný uvedl, že nákup a prodej akcií žalobkyní v 3. čtvrtletí 2011
nelze považovat za ekonomickou činnost dle zákona o DPH. Nákup a prodej opcí a devizové
operace však za ekonomickou činnost považovat lze, neboť se jednalo o ekonomickou činnost
a byla vykonávána vlastním jménem. Uvedl, že se nejednalo o doplňkovou činnost
uskutečňovanou příležitostně, která se nezapočítává do výpočtu koeficientu dle §76 zákona
o DPH. Také v tomto rozhodnutí žalovaný shrnul judikaturu Soudního dvora Evropské unie
k dané problematice. Dále uvedl, že správce daně špatně stanovil hodnoty na řádku 52 a 53,
neboť tyto hodnoty vzájemně zaměnil, což žalovaný napravil.
II.
[5] Žalobkyně podala proti rozhodnutím žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě.
Namítla, že cenné papíry nejsou zbožím a obchodování na burze není službou, protože
obchodovala nahodile. Dále uvedla, že „pouhé přepsání poloviny sbírky rozhodnutí Evropského soudního
dvora do odůvodnění rozhodnutí není dostatečným základem pro postup žalovaného.“
[6] Krajský soud žalobě vyhověl a obě rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost. Uvedl,
že žalovaný sice pečlivě vyložil teoretické základy úvahy o podřazení obchodování s opcemi pod
zákon o DPH, ale v rozhodnutí zcela chybí aplikace na konkrétní skutkový stav. Obecné sdělení
žalovaného o pravidelnosti obchodování za úplaty, které nejsou minimální, je nedostatečné
a nepřezkoumatelné.
III.
[7] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající
se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[8] Namítl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku přezkoumatelnosti správního
rozhodnutí. Předmětem sporu nebylo, zda činnost žalobkyně byla pravidelná, a zda úplaty z jejích
činností byly minimální. Krajský soud zcela pominul spisový materiál, neboť z něj tyto
skutečnosti jednoznačně plynou. Rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná, protože předmětem
řízení o odvolání nebyla otázka, zda je činnost žalobkyně pravidelná a za minimální úplatu, jelikož
uvedené žalobkyně nenamítala. Samotné rozhodnutí krajského soudu je pak nepřezkoumatelné,
protože je nedostatečně odůvodněno.
[9] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
IV.
[10] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
[11] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat nepřezkoumatelností rozsudku krajského
soudu, a to jak z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), tak i k námitce stěžovatele. Stěžovatel
namítl, že odůvodnění rozsudku je nedostatečné. Nejvyšší správní soud však tvrzenou
nepřezkoumatelnost rozsudku neshledal. Z rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se krajský
soud řídil a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy. Konkrétně
úvahy ohledně nepřezkoumatelnosti jsou jasné a přesvědčivé. Rozsah rozsudku ani délka
řízení před krajským soudem neměly na přezkoumatelnost vliv, i velmi stručné rozhodnutí
může být přezkoumatelné, jde o jeho obsah, nikoliv formu. Pokud soud dospěje k závěru
o nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí, uvede pouze důvody, v nichž tuto
nepřezkoumatelnost spatřuje; další žalobní námitky již nepřezkoumává (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu čj. 3 As 6/2004-105). Je tedy zřejmé, že rozhodnutí o nepřezkoumatelnosti bude
běžně stručné.
[14] Protože Nejvyšší správní soud neshledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným,
přistoupil k věcnému přezkoumání namítané vady.
[15] V řízení o kasační stížnosti má stěžovatel za to, že krajský soud špatně posoudil otázku
přezkoumatelnosti správních rozhodnutí. Úvahy žalovaného označené za nepřezkoumatelné
nebyly předmětem sporu a soud pominul spisový materiál.
[16] Námitka ohledně pominutí spisového materiálu není důvodná. Nejvyšší správní soud
již v rozsudku čj. 4 Azs 55/2003-51 rozlišil důvody možné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.
Uvedl, že rozhodnutí správního orgánu, v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důkazy, na jejichž
podkladě správní orgán dovodil své závěry, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§76
odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; nejsou-li důkazy obsaženy ani ve správním spise, nemá skutkový stav,
který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, oporu ve spise [§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
[17] V projednávané věci bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno dle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Krajský soud tedy netvrdí, že rozhodnutí nemá oporu ve spise. Již to, že správní orgán
do odůvodnění svého rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí a jejich hodnocení, však
způsobuje nepřezkoumatelnost. Soud nemá nahrazovat činnost správních orgánů a hodnotit
za ně podklady ze spisu. Správní orgán nemůže po účastnících správního řízení (a soudu) chtít,
aby si za něj domýšleli, jaké podklady užil a jak je hodnotil. Proti domyšleným úvahám lze těžko
brojit žalobou (případně je přezkoumat), protože v rozhodnutí jednoduše nejsou.
[18] Dále jsou dle stěžovatele rozhodnutí přezkoumatelná, protože předmětem řízení
o odvoláních nebyla otázka, zda byla činnost žalobkyně pravidelná a za minimální úplatu,
což je úvaha, kterou krajský soud označil za nepřezkoumatelnou. Ani tato námitka není
důvodná. Stěžovatel sám uvádí, že „[t]eprve poté, co [stěžovatel] učinil závěr, že prodej opcí je předmětem
daně, posuzoval, zda se jedná o doplňkovou činnost uskutečněnou příležitostně“ a dospěl k závěru,
že se o ni nejednalo. Je pravda, že pokud žalobkyně učinila předmětem odvolacího řízení předně
jinou otázku, mělo odůvodnění žalovaného směřovat zejména k ní. Nicméně to neznamená,
že žalovaný může upustit od přezkoumatelného odůvodnění jiných závěrů. Rozsah přezkumu
musí nalézt odraz v písemném odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 212/2006-74). Pokud žalovaný při přezkumu dospěl
k závěru, že žalobkyně nevykonávala doplňkovou činnost uskutečňovanou příležitostně, musí
uvést, jakou úvahou a na základě jakých podkladů k závěru došel. Krajský soud otázku posoudil
správně.
VI.
[19] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni, které by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. ledna 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu