ECLI:CZ:NSS:2019:8.AFS.122.2019:57
sp. zn. 8 Afs 122/2019-57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
T. S., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti
rozhodnutím žalovaného z 6. 2. 2015, čj. 6774/15/5200-10422-705050, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, čj. 6 Af 23/2015-91,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu vydal 19. 4. 2013 dodatečný platební výměr na daň
z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010, kterým žalobci doměřil daň a uložil
penále. Žalobce podal proti platebnímu výměru odvolání. Správce daně odvolání částečně
vyhověl rozhodnutím z 31. 7. 2014, ve kterém zohlednil výdaje vztahující se k dílčímu základu
daně. Uvedl však, že příjem žalobce z prodeje konkrétní nemovitosti není osvobozen od daně dle
§4 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2010.
Nemovitost totiž není rodinným domem, jak tvrdí žalobce, protože žalobce k bydlení užíval jen
třetinu plochy nemovitosti, ve zbytku se jednalo o nebytové prostory. Příjem není osvobozen ani
dle §4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, protože mezi koupí a prodejem nemovitosti
neuplynulo pět let.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí správce daně odvolání. Žalovaný rozhodnutí orgánu
prvního stupně potvrdil a odvolání zamítl. Uvedl, že nebyly splněny podmínky pro osvobození
od daně z příjmu dle 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, protože předmětná nemovitost
není rodinným domem. Žalovaný dále uvedl, že nebyla splněna podmínka pro osvobození
od daně z příjmu dle §4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, protože doba mezi nabytím
nemovitosti na základě smlouvy z 20. 12. 2005 a prodejem na základě smlouvy z 8. 6. 2010
nepřesáhla pět let. Příjem není od daně osvobozen ani dle 4 odst. 1 písm. u) zákona o daních
z příjmů. Uvedené ustanovení se na příjem z prodeje nemovitosti nevztahuje, protože předmětem
prodeje nebyl rodinný dům ani jiná stavba určená k bydlení.
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, který
ji zamítl. Soud uvedl, že předmětem převodu nebyl rodinný dům, ale objekt určený pro sportovní
účely označený jako „Kuželna“. Podmínka pro osvobození od daně dle §4 odst. 1 písm. a)
zákona o daních z příjmů tedy nebyla splněna. Doba mezi nabytím a prodejem nemovitosti
žalobcem nepřesáhla pět let, a proto nebyla splněna ani podmínka pro osvobození od daně dle
§4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Poukaz žalobce na §4 odst. 1 písm. u) zákona
o daních z příjmů je nepřípadný, protože na věc žalobce nedopadá.
III.
[4] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností opírající
se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[5] Stěžovatel namítl, že městský soud nesprávně posoudil podmínky pro osvobození
od daně dle §4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Uvedl, že v nemovitosti v roce 2010
bydlel a užíval více než polovinu její plochy pro bydlení, proto se dle vyhlášky Ministerstva pro
místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, jedná o rodinný
dům. Dále namítl, že v katastru nemovitostí byl u nemovitosti zapsán způsob využití „bydlení“,
z čehož měl správce daně vycházet dle §3 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona.
Stěžovatel rovněž namítl, že §4 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů lze ve věci uplatnit.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud změnil rozsudek městského soudu tak,
že se prvním výrokem rozhodnutí žalovaného zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení
a druhým výrokem přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení.
IV.
[7] Žalovaný ve vyjádření odkázal na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě; zdůraznil,
že předmětná nemovitost není rodinným domem. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
[8] Stěžovatel v replice uvedl, že předmětná nemovitost je rodinným domem, protože
prokázal, že k bydlení užíval více než polovinu celkové plochy nemovitosti. Odkázal přitom
na údaj v katastru nemovitostí, kde byl u nemovitosti zapsán způsob využití „bydlení“.
V.
[9] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatel má za to, že městský soud nesprávně právně posoudil otázku splnění
podmínek pro osvobození od daně z příjmu dle §4 odst. 1 písm. a) a u) zákona o daních
z příjmů. Jádrem sporu je, zda byla stěžovatelem prodaná nemovitost rodinným domem.
[12] Dle §4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů jsou příjmy z prodeje rodinného domu
za dalších podmínek osvobozeny od daně. Stavbou pro bydlení se dle §2 písm. a) vyhlášky
o obecných požadavcích na využívání území rozumí „rodinný dům, ve kterém více než polovina
podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena“.
[13] Předmětná nemovitost byla užívána předně pro sportovní účely, což plyne, jak správně
uvedl již žalovaný, z kolaudačního rozhodnutí z 15. 2. 1988, kterým bylo povoleno užívání stavby
„vybudování šaten a rekonstrukce kulečníkové dráhy“. Dle hospodářské smlouvy z 30. 11. 1983
se objekt svěřuje trvalému uživateli k tělovýchovným účelům. V kupní smlouvě z 20. 6. 2005
je objekt označen jako „kuželna“a zároveň se smlouvou zřizuje věcné břemeno užívání „kuželny
a šaten“. Dle protokolu o zahájení daňové kontroly z 2. 4. 2012 stěžovatel uvedl, že v prostorách
předmětné nemovitosti provozuje podnikatelskou činnost. Dle znaleckého posudku č. 3723-193-09
vyhotoveného 9. 12. 2009 Ing. Kroupou se objekt skládá ze dvou částí; z kuželny s příslušenstvím
a ze soukromé části, kterou představují dva pokoje s příslušenstvím. U zatřídění budovy pro
potřeby ocenění uvedl „budovy pro sport“. Na základě výzvy z 30. 5. 2012 stěžovatel výslovně
uvedl: „Provozovna Kuželna zaujímá celkovou plochu 350 m
2
, z toho 20 m
2
slouží pro osobní potřebu.“
V dodatečném vyjádření z 23. 7. 2012 naopak uvedl, že veškeré prostory užíval k bydlení.
Do protokolu o místním šetření z 26. 10. 2012 stěžovatel k dotazu na vyjasnění rozporů uvedl,
že výlučně k bydlení užíval dvě místnosti, sklady a sklep o ploše 35 až 45 m
2
; kuchyň a sociální
zařízení užíval společně s hosty kuželny. Správce daně ve zprávě o kontrole daně z příjmů
fyzických osob vypočetl, že stěžovatel k osobní potřebě užíval 28,36 % plochy nemovitosti.
Katastrální úřad dle oznámení z 23. 4. 2013 provedl u nemovitosti opravu chyby v údajích
katastru nemovitostí a zapsal způsob využití „stavba občanského vybavení“.
[14] S ohledem na uvedené dospěli žalovaný i městský soud k závěru, že nemovitost není
rodinným domem a neodpovídá definici uvedené v §2 písm. a) vyhlášky o obecných požadavcích
na využívání území. Tento závěr je správný, dostatečně zdůvodněný a má oporu ve spise. Stavba
nebyla určena k bydlení a stěžovatel fakticky obýval méně než polovinu plochy nemovitosti.
Z formálního ani materiálního pohledu se tedy nejedná o rodinný dům. Kasační námitka není
důvodná.
[15] Stěžovatel dále namítl, že správce daně měl dle §3 písm. b) katastrálního zákona vycházet
z údajů zapsaných v katastru nemovitostí, konkrétně z údaje o způsobu využití stavby, kde bylo
uvedeno „bydlení“. Dle citovaného ustanovení katastr obsahuje údaje o využití nemovitostí
a údaje pro daňové účely. Dle §20 katastrálního zákona jsou závaznými údaji pro právní úkony
týkající se nemovitostí vedených v katastru parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti,
název a geometrické určení katastrálního území. Způsob využití nemovitosti tedy nepatří
mezi závazné údaje pro právní jednání. Údaj o způsobu využití byl v katastru zapsán chybně,
jak dokládá oprava chyby v údajích katastru nemovitostí, kterou provedl katastrální úřad.
Stěžovatel se dovolává zásady materiální publicity, která se však dle §11 ve spojení s §1 zákona
č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném
do 31. 12. 2013, omezeně vztahovala jen na údaje o právech k věcem. Ustanovení
§3 katastrálního zákona stanovilo obsah katastru; nezakotvovalo však zásadu materiální publicity
těchto údajů. Správce daně neměl povinnost vycházet z údaje o způsobu využití nemovitosti;
v době rozhodování žalovaného byl navíc údaj v katastru nemovitostí opraven. Kasační námitka
není důvodná.
[16] Stěžovatel dále namítl, že příjem měl být osvobozen od daně dle §4 odst. 1 písm. u)
zákona o daních z příjmů. Podle tohoto ustanovení jsou od daně osvobozeny konkrétní příjmy
a obdobně se dle něj postupuje „také u příjmů z prodeje rodinného domu, bytu, včetně podílu na společných
částech domu nebo spoluvlastnického podílu, včetně souvisejícího pozemku“. Jak již bylo uvedeno výše,
předmětná nemovitost není rodinným domem. Citované ustanovení proto na věc stěžovatele
nedopadá. Kasační námitka není důvodná.
VI.
[17] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. srpna 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu