ECLI:CZ:NSS:2019:8.AFS.95.2019:31
sp. zn. 8 Afs 95/2019-31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: LightGate, a.s., se sídlem Bor 4, Sadov, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem
se sídlem Sluneční náměstí 14/2588, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro
Karlovarský kraj, se sídlem Krymská 2a, Karlovy Vary, o žalobě na ochranu před nezákonným
zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 7. 3. 2019, čj. 30 A 231/2018-33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se u krajského soudu domáhala soudní ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného, který spatřovala v tom, že ji žalovaný výzvou ze dne 3. 10. 2018,
čj. 868007/18/2400-11452-404916, vyzval s odkazem na obecné ustanovení §11 zákona
č. 280/2009 Sb., daňový řad (dále jen „daňový řád“), k doložení listinných důkazů, aniž
by jakkoliv ozřejmil ustanovení zákona, kterým je žalobkyni uložena povinnost ke splnění této
výzvy.
[2] Krajský soud žalobu na ochranu před nezákonným zásahem shora specifikovaným
usnesením odmítl pro nepřípustnost z důvodu nevyčerpání všech právních prostředků ochrany
(námitky podle §159 daňového řádu), které jí zvláštní zákon k její ochraně stanoví.
II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika stěžovatelky
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační
stížnost, v níž namítla nezákonnost odmítnutí žaloby.
[4] Stěžovatelka namítla, že námitka podle §159 daňového řádu je použitelná pouze proti
úkonům správce daně při placení daní. Žalovaný však stěžovatelce neuložil peněžitou povinnost
ani povinnost při placení daní, nýbrž povinnost poskytnout informace podle §11 daňového řádu,
proti čemuž námitkou nelze brojit. Stěžovatelka též odkázala na usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, čj. 1 Afs 271/2016-53, ze kterého vyvodila závěr,
že uplatnění námitky podle §159 daňového řádu není podmínkou přípustnosti žaloby podle
§5 s. ř. s. ani podle §85 s. ř. s. Stěžovatelka je přesvědčena, že nebylo potřeba před podáním
žaloby vyčerpat prostředky ochrany ve správním řízení, a proto měla být žaloba meritorně
projednána.
[5] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že si je usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, čj. 1 Afs 271/2016-53, vědom, ale český právní
řád patří do tzv. kontinentálního právního systému. Dále uvedl skutkové okolnosti, které podle
něj prokazují legitimnost jeho postupu. Předmětná výzva byla vydána v rámci daňové exekuce,
konkrétně v rámci správy daní týkající se placení daní.
[7] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[8] Stěžovatelka v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že rozhodnutí rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu mají normotvornou povahu. Krajský soud se mohl od názoru
Nejvyššího správního soudu odchýlit, ale musel svůj názor odůvodnit, což neučinil. Ostatní
argumenty míří do otázek důvodnosti žaloby, kterými se krajský soud nezabýval.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadené usnesení krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] V souzeném případě je stěžejní posouzení, zda se stěžovatelka – v zájmu přípustnosti
žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného – musela domáhat ochrany nebo
nápravy nejprve námitkou podle §159 daňového řádu.
[11] Podle §159 daňového řádu [p]roti úkonu správce daně při placení daní, nejde-li o rozhodnutí,
u kterého zákon připouští podání odvolání, může osoba zúčastněná na správě daní uplatnit námitku ve lhůtě
30 dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděla.
[12] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že Finanční úřad pro Karlovarský kraj
vydal 7. 2. 2018 zajišťovací příkazy podle §167 daňového řádu, kterými stěžovatelce uložil, aby
zajistila úhradu dosud nestanovené daně. Stěžovatelka pohledávky uvedené v zajišťovacích
příkazech nezaplatila. Finanční úřad pro Karlovarský kraj proto vydal exekuční příkazy podle
§178 daňového řádu k vymožení těchto nedoplatků. Výzvou ze dne 3. 10. 2018 byla stěžovatelka
podle §11 odst. 1 písm. d) daňového řádu vyzvána, aby příslušnými listinnými důkazy doložila,
jakým způsobem jí byla vyplacena prodejní cena ve výši 7 800 000 Kč za prodej nemovitých věcí,
jež vyplývá z kupní smlouvy uzavřené 5. 12. 2017. Správce daně tuto výzvu odůvodnil tím,
že „v příčinné souvislosti s konkrétním průběhem jím vedeného daňového řízení u výše označeného daňového
subjektu [u stěžovatelky] shledal nezbytným zjistit informace požadované touto výzvou.“
[13] Z popsaných skutkových okolností je podle Nejvyššího správního soudu zřejmé,
že správce daně vydal spornou výzvu v rámci postupu podle části třetí, hlavy V (§149 – 232)
daňového řádu, která upravuje placení daní. Sporná výzva proto byla úkonem správce daně
při placení daní, u kterého zákon nepřipouští podání odvolání, a proto proti ní stěžovatelka
mohla uplatnit námitku podle §159 daňového řádu. To však stěžovatelka podle krajského soudu
neučinila a v kasační stížnosti proti tomuto závěru nebrojila.
[14] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 19. 2. 2019,
čj. 1 Afs 271/2016-53, dospěl k závěru: „Námitka podaná dle §159 daňového řádu není řádným
opravným prostředkem ve smyslu §5 a §68 písm. a) s. ř. s., který by bylo nutno před podáním žaloby
ve správním soudnictví vyčerpat.“ Ustanovení §68 s. ř. s. upravuje nepřípustnost žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu a hovoří o řádných opravných prostředcích. Stěžovatelka ale podala
žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, pro jejíž přípustnost je potřeba
vyčerpat jiné právní prostředky ochrany nebo nápravy. Závěry citovaného rozsudku proto nelze na nyní
souzenou věc aplikovat; již jen a právě z tohoto důvodu je argumentace obsažená ve vyjádření
žalovaného o nikoliv normotvorné povaze judikátů mimoběžná a pro posouzení věci
bezvýznamná.
[15] Lze uzavřít, že stěžovatelka před podáním tzv. zápůrčí zásahové žaloby nevyčerpala
prostředky ochrany nebo nápravy ve smyslu §85 s. ř. s., protože nepodala námitku podle
§159 daňového řádu proti výzvě správce daně; tzn. nevyužila „obecného prostředku nápravy v oblasti
placení daní, a sice námitky podle §159 daňového řádu. Ta má po obsahové (materiální) stránce podobu
samostatného nápravného prostředku, který je plně k dispozici tomu, jenž se úkonem správce daně při placení daní
cítí být dotčen na právech.“ (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2019,
čj. 1 Afs 271/2016-53). Krajský soud proto postupoval zákonně, odmítl-li žalobu jako
nepřípustnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. července 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu