ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.11.2018:40
sp. zn. 8 As 11/2018-40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. C., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 4. 2016, čj. KUOK 39618/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 12. 2017,
čj. 65 A 51/2016-23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Olomouce rozhodnutím ze dne 13. 1. 2016, čj. SMOL/008663/2016/
OARMV/DPD/Pri, shledal žalobce odpovědným za správní delikt podle §125f odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“),
neboť žalobce porušil §10 odst. 3 zákona o silničním provozu, protože „jako provozovatel
motorového vozidla tovární značky Peugeot, registrační značky X nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní
komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť dne 14.
ledna 2015, min. v době od cca 12:00 hod. do 12:10 hod. v Olomouci na ulici Dobnerova neznámý pachatel
v rozporu s ust. §4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. neoprávněně stál osobním motorovým vozidlem tovární
značky Peugeot, registrační značky X v úseku platnosti svislé dopravní značky B 29 ‚Zákaz stání‘.“ a uložil
mu pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Odvolání proti tomuto
rozhodnutí žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[2] Krajský soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Opakovat důvody, pro něž
krajský soud shledal žalobní argumentaci za lichou, netřeba, neboť odůvodnění rozsudku
je Nejvyššímu správnímu soudu a nepochybně i žalobci známo; postačí proto na rozsudek
krajského soudu odkázat.
II. Argumenty kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Ani
opakování kasačních námitek není nezbytné. Nejvyšší správní soud nepovažuje za přínosné
znovu uvádět, co stěžovatel ku své obraně použil; jím uplatněné kasační námitky vypořádává
v další části tohoto rozsudku. Nyní dostačuje stručně připomenout klíčové stěžovatelem
uplatněné výhrady.
[4] Stěžovatel brojil proti vymezení místa spáchání protiprávního jednání; proti tomu,
že nebylo prokázáno, že vozidlo stálo v úseku platnosti dopravní značky B 29; proti nekonání
ústního jednání; bylo by podle něj korektní, kdyby krajský soud řízení přerušil, neboť před
Ústavním soudem probíhalo řízení sp. zn. Pl. ÚS 15/16, jehož předmětem bylo posouzení
ústavní konformity skutkové podstaty správního deliktu provozovatele vozidla, jakož i povinnosti
podle §10 odst. 3 zákona o silničním provozu; totéž stěžovatel požaduje i v řízení před
Nejvyšším správním soudem.
[5] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[8] Ke kasační námitce, podle níž krajský soud nesprávně posoudil vymezení místa
protiprávního jednání správními orgány, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel v průběhu
správního ani soudního řízení nenamítl, že jím provozované vozidlo stálo mimo úsek platnosti
dopravní značky B 29 „Zákaz stání“. Brojil pouze proti formulaci výroku správního rozhodnutí;
formulaci „v Olomouci na ulici Dobnerova (…) v úseku platnosti dopravní značky B 29 ‚Zákaz stání‘.“
považoval za nedostatečnou.
[9] Nejvyšší správní soud se v nyní souzeném případě plně ztotožňuje s krajským soudem
v závěru, podle kterého byla specifikace místa spáchání správního deliktu dostatečná.
Z citovaného výroku je patrné nejen to, že vozidlo stálo v Olomouci na ulici Dobnerova,
ale právě i to, že k zaparkování došlo v místě, na které se vztahoval zákaz plynoucí ze zákazové
dopravní značky B 29 „Zákaz stání“. Skutkové okolnosti spáchaného správního deliktu
provozovatele vozidla byly výrokem správního rozhodnutí vyznačeny dostačujícím způsobem.
I v nyní souzeném případě tak platí, že dostatečná specifikace naplnění znaků přestupku
stanovených v zákoně o silničním provozu, jakožto nezbytné součásti vymezení skutkové
podstaty správního deliktu provozovatele vozidla, může být učiněna i odkazem na dopravní
značení, které nebylo respektováno (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 5. 2017,
čj. 3 As 114/2016-46, ze dne 28. 6. 2017, čj. 6 As 310/2016-54, ze dne 28. 2. 2018,
čj. 1 As 192/2017-36, ze dne 28. 2. 2018, čj. 1 As 222/2017-45).
[10] Závěry řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 2 As 111/2015-42, na které
stěžovatel v kasační stížnosti odkazoval, nelze na nyní souzenou věc aplikovat; v tehdejším řízení
nebylo z výroku správního rozhodnutí zřejmé, kde přesně v rámci dané ulice se skutek stal,
v důsledku čehož nešlo posoudit, zda právě v tom místě, kde měl být skutek spáchán, bylo
parkování zpoplatněno či nikoliv (v ulici se nacházela jak placená místa k parkování, tak místa
neplacená). Zároveň zdejší soud neshledal důvod pro postoupení věci rozšířenému senátu, jak
navrhoval stěžovatel. Nelze totiž přehlížet rozdílné okolnosti, které vydání rozsudků ze dne
11. 9. 2015, čj. 2 As 111/2015-42, a ze dne 24. 5. 2017, čj. 3 As 114/2016-46, předcházely
a přijaté závěry bez přihlédnutí právě k těmto okolnostem srovnávat.
[11] Podle stěžovatele nebylo prokázáno, že vozidlo stálo v úseku platnosti dopravní značky
B 29 „Zákaz stání“, protože na fotografii ve správním spise není současně zachyceno
stěžovatelovo vozidlo a tato dopravní značka. Tato námitka není důvodná, neboť
fotodokumentace ve správním spise zahrnuje i fotografii, na které je současně zřetelně viditelná
dopravní značka B 29 „Zákaz stání“ a stěžovatelovo vozidlo. Správní orgány tak vycházely
z dostatečně zjištěného skutkového stavu a ústní jednání nemusely nezbytně nařizovat.
[12] Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16, zamítlo návrh
na zrušení §10 odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění zákona č. 297/2011 Sb.,
a na vyslovení protiústavnosti §125f odst. 1 tohoto zákona, ve znění účinném do 30. června 2017 .
Již proto stěžovatelem tvrzený důvod pro přerušení řízení do doby rozhodnutí Ústavního soudu
odpadl.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. dubna 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu