ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.137.2018:28
sp. zn. 8 As 137/2018-28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: L. P., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 10. 2016, čj. KUZL/3301/2016, sp. zn. KUSP/33014/2016/DOP/Pe,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2018, čj.
62 A 235/2016-48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Uherské Hradiště rozhodnutím ze dne 18. 4. 2016, čj. MUUH-DSA/
13695/2016/ČubO, shledal žalobce odpovědným za správní delikt podle §125f odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“),
neboť „jako provozovatel osobního motorového vozidla zn. Seat Leon RZ X v rozporu s ust. §10 zákona o
silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnost řidiče a
pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť dne 26.07.2015 v 06:29 hod.
v obci Uherské Hradiště, na místní komunikaci ul. Mánesova u domu č.p. 720, neustanovený řidič jím
provozovaného vozidla stál s vozidlem tak, že nerespektoval dopravní značku B29 Zákaz stání a současně při
stání s tímto vozidlem neponechal pro každý směr jízdy volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m. Tím
porušil ust. §4 písm. c) a ust. §25 odst. 3 zákona o silničním provozu. Toto porušení povinností řidiče
a pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle ust. §125c odst. 1 písm. k)
zákona o silničním provozu. Porušení pravidel nemělo za následek dopravní nehodu.“, uložil mu pokutu
ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný
shora specifikovaným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[2] Krajský soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Opakovat důvody, pro něž
krajský soud shledal žalobní argumentaci za lichou, netřeba, neboť odůvodnění rozsudku
je Nejvyššímu správnímu soudu a nepochybně i žalobci známo; postačí proto na rozsudek
krajského soudu odkázat.
II. Argumenty kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Ani
opakování kasačních námitek není nezbytné. Nejvyšší správní soud nepovažuje za přínosné
znovu uvádět, co stěžovatel ku své obraně použil; jím uplatněné kasační námitky vypořádává
v další části tohoto rozsudku. Nyní dostačuje stručně připomenout klíčové stěžovatelem
uplatněné výhrady.
[4] Stěžovatel brojil proti odůvodnění uložené pokuty a proti souběhu porušení §25 odst. 3
silničního zákona a nerespektování dopravní značky B 29.
[5] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil, neboť má za to, že odůvodnění krajského
soudu je dostatečné.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[8] Ke kasační námitce, podle které došlo k porušení zákazu dvojího přičítání, protože
správní orgán kladl stěžovateli k tíži to, že „došlo k situaci, kdy provozovatel svým přístupem umožnil,
aby se řidič jeho vozidla dopustil přestupku“, Nejvyšší správní soud odkazuje na vyčerpávající
vypořádání totožné žalobní námitky v odst. 18. naříkaného rozsudku. Krajský soud uznal,
že úvaha správního orgánu byla zjednodušující a chybná; správní orgán však zohlednil také
polehčující okolnosti a pokutu uložil přesně uprostřed zákonného rozmezí; krajský soud proto
nehodnotil pochybení správního orgánu v úvaze o výši pokuty jako natolik podstatné,
aby způsobilo nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí. Z podkladů rozhodnutí, ani z tvrzení
stěžovatele totiž neplynula žádná zvláštní okolnost, která by oprávněně mohla jakýmkoli směrem
vychylovat výši pokuty od středu rozmezí. Nejvyšší správní soud se s odůvodněním krajského
soudu plně ztotožňuje; citovanou formulaci též považuje za chybnou a zjevně nesprávně
zasazenou do závěrečné části správního rozhodnutí týkající se výše ukládané pokuty.
[9] Tato zjevná nesprávnost prvostupňového správního rozhodnutí (nekorigovaná
v následném rozhodnutí žalovaného) není však způsobilá založit dostatečný důvod pro kasační
zásah Nejvyššího správního soudu, a to i když lze samozřejmě přisvědčit názoru stěžovatele,
že situace, kdy provozovatel vozidla svým přístupem umožnil, aby se řidič jeho vozidla dopustil
přestupku, je (byla) v posuzované věci součástí zákonné skutkové podstaty správního deliktu.
Jak je již shora uvedeno, při úvaze o výši pokuty přihlédl správní orgán prvního stupně k řadě
aspektů a přihlédl jak k okolnostem přitěžujícím, tak k okolnostem polehčujícím. Za správní
delikt spáchaný stěžovatelem lze podle zákona uložit pokutu ve výši od 1 500 Kč do 2 500 Kč.
Správní orgán přitom pokutu uložil uprostřed uvedeného zákonného rozmezí.
[10] Je zřetelné, že uvedená neobratnost ve formulaci důvodů přezkoumávaného správního
rozhodnutí neměla za následek jeho nezákonnost napravitelnou toliko jeho zrušením. Bylo
by až absurdní pro tuto vadu odůvodnění kasačním soudním zásahem vstupovat do již dávno
pravomocně ukončeného správního řízení jen proto, aby výše stěžovateli uložené pokuty (ostatně
bagatelní) byla jinak (lépe a přesněji) odůvodněna. Postačuje zde konstatovat, že při úvaze o výši
pokuty přihlédl správní orgán prvního stupně a posléze i žalovaný a také krajský soud ke všem
pro posuzování výše uložené sankce významným okolnostem; znovu je nyní opakovat považuje
Nejvyšší správní soud za nadbytečné.
[11] Co se týče rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2017,
čj. 4 As 199/2017-30, na který stěžovatel odkázal v kasační stížnosti, uvádí Nejvyšší správní soud,
že tehdy byla předmětem soudního přezkumu jiná skutková situace. Správní orgán tehdy
považoval za přitěžující okolnost to, že provozovatel vozidla označil jako řidiče osobu, o které
věděl, že již nežije. Volba procesní taktiky přitom představuje právo obviněného, nikoliv
přitěžující okolnost. Naproti tomu v nyní souzeném případě nebylo stěžovateli přičítáno k tíži
to, jakým způsobem se hájil.
[12] Rozšiřující námitku, podle které, je-li stání upraveno svislými dopravními značkami,
neplatí v daném místě obecná úprava stání, stěžovatel uplatnil až v kasační stížnosti; v řízené před
krajským soudem nic takového nenamítal. Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby
stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou
nepřípustné (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
čj. 1 Azs 34/2004-49, publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS). Tato kasační námitka je proto
nepřípustná.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. prosince 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu