ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.184.2018:43
sp. zn. 8 As 184/2018-43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
NORMA, k.s., se sídlem Tiskařská 599/12, Praha 10, zast. JUDr. Ladislavem Břeským,
advokátem se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti žalovanému: Ústřední inspektorát
státní zemědělské a potravinářské inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 6. 2017, čj. SZPI/AJ330-22/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2018, čj. 51 A 56/2017-27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Táboře, rozhodnutím ze dne
11. 1. 2017, čj. SZPI/AJ330-19/2016, rozhodla, že žalobkyně „jako provozovatel potravinářského
podniku porušil povinnost stanovenou v článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice
Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHA, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnice Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES)
č. 608/2004 (dále jen „nařízení č. 1169/2011“) a to tím, že ve svém centrálním skladě na adrese
Tiskařská 599/12, Malešice, 108 00 Praha 10 přijal na základě doloženého dodacího listu č. 032-15 ze dne
16. 12. 2015 za účelem dalšího prodeje potravinu klamavě označenou, kterou dále uváděl na trh až do
30. 5. 2016, tj. do vydání Opatření č. P084- 30421/16/C. Konkrétně se jednalo o potravinu Sauerkirsche
konfitüre extra (velikost výrobku 860g, celkové množství 1260 kusů, DMT 11.06.2017, označení šarže
N111220150203, obal: sklo + twist off, další údaje o výrobku: vyrobeno z 45g ovoce na 100g, celkový obsah
cukru 56g na 100g, vyrobeno pro: NORMA, D-90257, Nürnberg), jejíž vzorek odebraný Protokolem o odběru
vzorku č. D017-30421/16/A01 dne 14.4.2016 v provozovně na adrese Na Praze 860, 39111 Planá nad
Lužnicí, nevyhověl ve znaku obsah višní údaji deklarovanému na obalu (na obalu uvedeno: vyrobeno z 45g ovoce
na 100g). Laboratorním rozborem provedeným v laboratoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce
inspektorátu v Praze byla pro obsah višní v předmětné potravině zjištěna hodnota 30,6g/100g. Tím, že účastník
řízení uvedl na trh potravinu, která obsahovala nižší podíl ovocné složky, než jaký byl deklarován na obale,
uváděl pro spotřebitele zavádějící informaci o této potravině, pokud jde o její složení. Tím účastník řízení porušil
ustanovení článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1169/2011 a naplnil tak skutkovou podstatu správního
deliktu uvedenou v §17 odst. 1 písm. q) zákona č. 110/1997 Sb., ve znění planém a účinném ke dni spáchání
správního deliktu“ a uložila jí pokutu ve výši 250 000 Kč, povinnost uhradit náklady laboratorního
rozboru ve výši 6 270 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí
žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobu
proti rozhodnutí žalovaného krajský soud zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[2] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost.
[3] Stěžovatelka nejprve shrnula dosavadní průběh správního a soudního řízení. Namítla,
že zkušební protokol o laboratorním rozboru vyhotovený Státní zemědělskou a potravinářskou
inspekcí postrádá základní formální požadavky ve smyslu ustanovení §11 vyhlášky
č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků, ve znění
účinném do 31. 7. 2016 (dále jen „vyhláška č. 211/2004 Sb.“), a proto nemůže sloužit jako
podklad pro uložení pokuty; též byl pořízen nezákonným způsobem. Správní orgány
nepřezkoumaly, zda je laboratorní rozbor v souladu se zákonnými požadavky, zda může být
podkladem pro správní rozhodnutí. Stěžovatelka uvedla, že podle §11 odst. 3 vyhlášky
č. 211/2004 Sb. je výsledkem zkoušky průměr výsledků nejméně dvou souběžných stanovení;
podle odst. 4 pokud takový výsledek překračuje stanovený limit zjištěné látky, zahájí se k jeho
potvrzení opakované vyšetření za použití vědecky ověřené metody. Ze zkušebního protokolu
opatřeného Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí však nevyplývá, že by byl vzorek
opakovaně testován akreditovanou metodou, ani to, že by byl výsledek zkoušky průměrem
nejméně dvou souběžných stanovení; s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 5. 2009, čj. 4 Ads 163/2008-49, jde o nezákonný postup. Stěžovatelka tuto námitku vznesla
i při jednání před krajským soudem. Zástupce žalovaného se k ní vyjádřil. Krajský soud však tuto
námitku nijak nereflektoval a v odůvodnění napadeného rozsudku se s ní nevypořádal, a tudíž
je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.
[4] Stěžovatelka shrnula, že za situace, kdy existuje pouze zkušební protokol získaný
nezákonným postupem a zkušební protokol vyhotovený v laboratoři Eurofins Laborservices
GmbH, který předložila stěžovatelka a který zcela jasně stanoví, že obsah ovoce v potravině činí
45 % a je v souladu s deklarací na obale, pak správní orgány ani krajský soud nemohly mít
dostatek důkazů, aby učinily závěr o tom, že se stěžovatelka dopustila deliktního jednání.
Stěžovatelka je přesvědčena, že důkazní hodnota obou protokolů je stejná a že nelze
upřednostňovat jeden před druhým. Pokud zde proti sobě stojí dva rozbory s protichůdnými
závěry o obsahu ovoce v potravině, měl správní orgán buď nechat zpracovat rozbor revizní
(což neučinil) nebo postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.
[5] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítl, že by předložením protokolu
z laboratoře Eurofins Laborservices GmbH měla být jakkoliv zpochybněna správnost
laboratorního protokolu pořízeného Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Zástupce
stěžovatelky až při ústním jednání u krajského soudu poukázal na to, že laboratoř Státní
zemědělské a potravinářské inspekce údajně nerespektovala ustanovení §11 odst. 3 a 4 vyhlášky
č. 211/2004 Sb. a její postup byl proto nezákonný. Krajský soud se k této námitce vyjádřil
v 32. odstavci napadeného rozsudku. Tvrzení stěžovatelky, že krajský soud tuto námitku
nereflektoval a v rozsudku se s ní nijak nevypořádal, se proto nezakládá na pravdě. Co se týče
vypořádání této námitky, ztotožnil se žalovaný se závěrem o její opožděnosti a dodal, že vyhláška
č. 211/2004 Sb. výslovně nestanovovala požadavek, aby všechna dílčí měření musela být
podrobně písemně zaznamenána přímo v textu protokolu o výsledku laboratorní zkoušky.
[7] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu. Ve své ustálené judikatuře mnohokráte Nejvyšší správní soud konstatoval,
že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal
správní soud za rozhodný, jak uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem
rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75,
publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud neshledal, že by v napadeném rozhodnutí
krajského soudu absentoval některý z výše uvedených požadavků. Krajský soud přehledně popsal
rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.
[10] Stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost naříkaného rozsudku v tom, že krajský soud
nevypořádal žalobní námitku týkající se způsobu, jakým byl pořízen laboratorní rozbor Státní
zemědělské a potravinářské inspekce, a jeho náležitostí. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí,
že krajský soud se k této námitce výslovně vyjádřil v 32. odstavci napadeném rozsudku. Krajský
soud uvedl, že při jednání před krajským soudem zazněla při přednesu žaloby zcela nová žalobní
námitka, podle které nebylo provedeno souběžné porovnání vzorku podle vyhlášky
č. 231/2016 Sb. Žalovaný se k tomu vyjádřil poznámkou, že námitka byla vznesena po lhůtě
stanovené soudním řádem správním pro rozšíření žalobních bodů. Krajský soud následně
poukázal na §72 odst. 1 a §71 odst. 2 větu druhou s. ř. s., podle kterého nelze žalobní body
rozšiřovat po uplynutí lhůty dvou měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí, a konstatoval,
že v souzeném případě byla nová žalobní námitka vznesena po uplynutí této lhůty, navíc byla
vznesena v obecné poloze, a proto se soud touto novou žalobní námitkou zabývat nemohl.
Z uvedeného je zřejmé, že se krajský soud s žalobní námitkou (byť ne věcně) vypořádal.
[11] Proti závěru krajského soudu o opožděnosti předmětné žalobní námitky stěžovatelka
v kasační stížnosti nic nenamítala. Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatelka skutečně námitku
proti postupu při pořízení laboratorního rozboru Státní zemědělské a potravinářské inspekce
a proti jeho náležitostem v žalobě neuplatnila, učinila tak až po uplynutí lhůty podle §72 odst. 1
a §71 odst. 2 s. ř. s. Závěr krajského soudu je proto správný.
[12] Argumentaci stěžovatelky, že za situace, kdy proti sobě stály dva rozbory s protichůdnými
závěry o obsahu ovoce v potravině, měl správní orgán nechat zpracovat rozbor revizní nebo
postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, nelze považovat za kasační námitku. Kasační
stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
(§102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tedy musí upínat právě k tomuto
rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, čj. 6 Ads 3/2003-73).
Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek (…) nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných
v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí
přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2007, čj. 8 Afs 106/2006-58). Stěžovatelka explicitně hovoří o pochybeních správního
orgánu. Slovy citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu tak stěžovatelkou uplatněné
námitky směřují proti jinému než nyní přezkoumávanému rozhodnutí (napadenému rozsudku)
a nejedná se tak o námitky ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. Zdejší soud v této souvislosti připomíná
svůj rozsudek ze dne 14. 6. 2017, čj. 3 As 123/2016-40, v němž vyslovil, že „stěžovatelům nic nebrání
zopakovat žalobní argumentaci v případech, kdy ji krajský soud dostatečně nevypořádal, směřuje-li taková
argumentace k existenci kasačního důvodu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tedy
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí či jiné vadě řízení před krajským soudem – v tomto případě nevyčerpání
žalobou vymezeného předmětu řízení). Nejsou-li stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci,
musí být z obsahu kasační stížnosti zřejmé, které závěry krajského soudu pokládají stěžovatelé za nedostatečné,
respektive nesprávné, a z jakého důvodu. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je nutno na ní
nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v §103 s. ř. s. (viz §104
odst. 4 s. ř. s.).“
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. prosince 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu