ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.373.2018:21
sp. zn. 8 As 373/2018-21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci
ochrany proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 11. 2018, čj. 59 A 97/2018-9,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce žádal žalovanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) o poskytnutí informací
vztahujících se k její činnosti. V této souvislosti podal dne 7. 11. 2018 u Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočky v Liberci žalobu na ochranu proti nečinnosti. Krajský soud usnesením
uvedeným v záhlaví žalobu postoupil dle §7 odst. 6 s. ř. s. k rozhodnutí Městskému soudu
v Praze, neboť směřovala proti žalované, jejíž sídlo je v Praze.
II.
[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž
uvedl, že žalovaná podle §4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České
republiky (dále jen „zákon o Vězeňské službě a justiční stráži“) činí za vězeňskou službu právní
úkony, mezi které patří správní trestání i řízení o trestných činech vězněných osob včetně
postavení správního orgánu jako povinného subjektu ve smyslu zákona o svobodném přístupu
k informacím. Navrhl proto zrušení napadeného usnesení a zároveň požádal o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků.
[3] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na judikaturu krajských soudů
a Nejvyššího správního soudu a uvedla, že v případě poskytování informací podle zákona
o svobodném přístupu k informacím je žalovaným orgánem Vězeňská služba České republiky
se sídlem v Praze a místně příslušným soudem Městský soud v Praze. Navrhla proto zamítnutí
kasační stížnosti.
III.
[4] Soud předně podotýká, že v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu čj. 1 As 196/2014-19 není podání kasační stížnosti proti usnesení o postoupení
místně příslušnému soudu podle §7 odst. 6 s. ř. s. spojeno s poplatkovou povinností
ani s povinným zastoupením advokátem. O stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních
poplatků proto soud nerozhodoval. Pokud jde o stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti, podle §35 odst. 9 s. ř. s. lze navrhovateli na návrh ustanovit
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, jsou-li u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv; tyto podmínky přitom musí
být splněny zároveň. Aniž by přistupoval ke zkoumání podmínky první, ve vztahu k podmínce
druhé soud dospěl k závěru, že v případě postoupení místně příslušnému soudu nejde o právně
natolik složitou věc, aby bylo nutné stěžovateli, který nadto má právní vzdělání, zástupce
pro řízení o kasační stížnosti ustanovovat (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 3 As 81/2018-10, čj. 9 As 400/2018-19 či 2 As 386/2018-12). Soud proto žádost o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti prvním výrokem zamítl.
IV.
[5] Soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Otázkou místní příslušnosti soudů k projednání žalob týkajících se žádostí o informace
podle zákona o svobodném přístupu k informacím směřovaných na Vězeňskou službu České
republiky, resp. jednotlivé věznice, se soud již zabýval, a to mj. v řadě řízení iniciovaných právě
stěžovatelem. Závěry soudu jsou stěžovateli známy, a proto soud pouze stručně cituje
odůvodnění rozsudku čj. 5 As 284/2018-20: „Podle §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, jsou povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace
vztahující se k jejich působnosti, státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. […]
Podle §4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, právní úkony jménem
státu činí za Vězeňskou službu generální ředitel. Ředitelé vazebních věznic, věznic a dalších organizačních
jednotek Vězeňské služby jsou oprávněni jednat a činit právní úkony za Vězeňskou službu ve všech věcech,
kromě těch, které podle tohoto zákona nebo rozhodnutí ministra nebo generálního ředitele patří do jejich
pravomoci. […] Stěžovatelem napadené rozhodnutí vydané ředitelem věznice Břeclav bylo vydáno Vězeňskou
službou České republiky, která je správním orgánem (úřadem) a povinným subjektem ve smyslu §2 odst. 1
zákona č. 106/1999 Sb. Správní orgán, který v daném případě rozhodoval v prvním stupni, je tedy Vězeňská
služba České republiky. Vězeňská služba České republiky sídlí v Praze. Místně příslušným krajským
soudem k projednání žaloby je tedy Městský soud v Praze (viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2016,
č. j. 6 As 162/2016 – 28).“ Ke stejnému závěru dospěl soud např. i v rozsudcích čj. 4 As 269/2018-15
či 9 As 400/2018-19.
[8] Krajský soud tedy správně uzavřel, že místně příslušným soudem k projednání žaloby
na ochranu proti nečinnosti při vyřizování žádosti o informace je dle §7 odst. 2 s. ř. s. Městský
soud v Praze, neboť povinným subjektem, a tedy žalovanou, je Vězeňská služba České republiky
se sídlem v Praze.
V.
[9] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1, věta druhá, s. ř. s.).
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení
o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. ledna 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu