ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.377.2018:22
sp. zn. 8 As 377/2018-22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců:
a) M. G., b) J. G., zastoupeni JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem Wolkerova
1140/2, Bílovec, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Třída Tomáše Bati
21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, čj. KUZL 55383/2017, o kasační
stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14.
11. 2018, čj. 65 A 74/2018-43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhali přezkoumání shora
označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu
Rožnov pod Radhoštěm ze dne 2. 6. 2017, čj. MěÚ-RpR/11009/2017, o změně využití území
na specifikovaných parcelách a rozhodl o umístění stavby „rozšíření hřbitova v Dolní Bečvě“.
Žalovaný toto rozhodnutí zároveň potvrdil. Usnesením ze dne 11. 7. 2018, čj. 62 A 83/2018-15,
postoupil Krajský soud v Brně věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále
„krajský soud“) jako soudu místně příslušnému.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením řízení o žalobě zastavil. Vyšel z toho,
že žalobcům podáním žaloby vznikla poplatková povinnost [§2 odst. 2 ve spojení s §4 odst. 1
písm. a) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona
č. 296/2017 Sb. (dále jen „zákon o soudních poplatcích)]. Žalobci požádali o osvobození
od soudních poplatků, avšak krajský soud jim osvobození usnesením ze dne 15. 10. 2018,
čj. 65 A 74/2018-35, nepřiznal. Dále žalobce krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2018,
čj. 65 A 74/2018-40, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatili soudní poplatek
ve výši 3 000 Kč za každého z žalobců, tedy v celkové výši 6 000 Kč. Zároveň je poučil,
že v případě nezaplacení poplatku v této lhůtě bude řízení zastaveno a že k zaplacení poplatku
po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Toto usnesení bylo zástupkyni žalobců doručeno
17. 10. 2018, lhůta pro zaplacení poplatku tedy uplynula 1. 11. 2018. Žalobci v této lhůtě
poplatkovou povinnost nesplnili, proto krajský soud řízení zastavil.
[3] Proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podali žalobci (dále „stěžovatelé“)
kasační stížnost, a to z toho důvodu, že soudní poplatek za žalobu „již uhradili“. Stěžovatelé tak
navrhli, aby kasační soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a rozhodl tak, že v řízení
bude pokračováno.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Po přezkoumání formálních náležitostí Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost
byla podána včas [§106 odst. 2 zákona č. 150/2002, soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)]
a oprávněnými osobami (§102 s. ř. s.).
[6] Po přezkoumání napadeného usnesení v rozsahu uplatněných kasačních důvodů (§109
odst. 4 s. ř. s.) dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Ze spisu krajského soudu v dané věci jasně plyne, že stěžovatelé soudní poplatek
za žalobu nezaplatili ve lhůtě stanovené krajským soudem, nýbrž až 23. 11. 2018, tedy celé
3 týdny po jejím uplynutí. Ani stěžovatelé sami nenamítali, že by poplatkovou povinnost splnili
včas; v kasační stížnosti pouze uvedli, že ji již splnili. Neuvedli ani žádné jiné skutečnosti,
ke kterým by zdejší soud mohl při posuzování zmeškání lhůty přihlédnout.
[8] Podle §9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích soud zastaví řízení po marném
uplynutí lhůty určené soudem k dodatečné úhradě soudního poplatku. Krajský soud tedy
postupoval správně, pokud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, neboť současně
neexistovaly ani okolnosti pro jeho nezastavení uvedené v §9 odst. 4 zákona o soudních
poplatcích.
[9] Je přitom nutno uvést, že v případě následného zaplacení soudního poplatku po uplynutí
stanovené lhůty důvod pro zastavení řízení neodpadá, neboť k takto opožděně uhrazenému
poplatku nelze přihlížet, jak byli stěžovatelé krajským soudem poučeni. Ustanovení §9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích s účinností od 30. 9. 2017 jednoznačně předpokládá,
že „[k] zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ Zohlednění pozdějšího zaplacení
soudního poplatku stěžovateli by nicméně nebylo možné ani za předchozí právní úpravy, která
připouštěla úhradu soudního poplatku i po uplynutí soudem určené lhůty (a případné zrušení již
vydaného rozhodnutí o zastavení řízení), avšak pouze do nabytí právní moci rozhodnutí
o zastavení řízení. K tomu však v dané věci došlo již dnem 20. 11. 2018. Stěžovatelé tedy soudní
poplatek uhradili až poté, co krajský soud doručil jejich zástupkyni usnesení o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku.
[10] Jak již bylo výše uvedeno, stěžovatelé uhradili poplatek až po uplynutí soudem určené
lhůty, a to navíc v době, kdy již bylo usnesení o zastavení řízení v právní moci. Tímto okamžikem
pak také podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zanikla jejich poplatková povinnost.
Pokud stěžovatelé uhradili soudní poplatek za žalobu, aniž by k tomu již byli povinni, je namístě
za splněných zákonných podmínek již uhrazený poplatek vrátit (§10 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích). O vrácení soudního poplatku za podanou žalobu však může rozhodnout jen krajský
soud.
[11] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl pro nedůvodnost ve smyslu §110
odst. 1 věta druhá s. ř. s.
[12] Stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s., neboť ve věci nebyli úspěšní. Úspěšnému žalovanému žádné náklady
v tomto řízení nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů nepřiznal.
Obiter dictum
[13] Vše shora uvedené plně by postačovalo k vysvětlení, proč nemohlo být podané kasační
stížnosti vyhověno; postup a rozhodnutí krajského soudu byly zcela souladné s platnou právní
úpravou a zastavení řízení bylo jen nevyhnutelným důsledkem nesplnění poplatkové povinnosti,
kterou měla za žalobce včas splnit jejich zástupkyně. Není přitom úkolem Nejvyššího správního
soudu spekulovat, zda se tak stalo v důsledku její nedbalosti, či zda snad žalobci, ač řádně
o průběhu řízení svou advokátkou informováni, přes její poučení trvali na tom, že soudní
poplatek má být dodatečně, tj. opožděně a tudíž zbytečně, zaplacen.
[14] Advokátka JUDr. Karla Návedlová vystupovala v řízení od podání žaloby jako
zástupkyně obou žalobců. Bylo proto její právní i etickou povinností (§16 a 17 zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii) chránit a prosazovat oprávněné zájmy jejích klientů, jednat čestně
a svědomitě a důsledně využívat všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit vše,
co pokládala podle svého přesvědčení za prospěšné [např. včas zaplatit předepsaný soudní
poplatek nebo napadnout přípustným opravným prostředkem (kasační stížností) - v souladu
s poučením soudu usnesení, jímž nebyli žalobci od jeho zaplacení osvobozeni].
[15] Obsah spisu však nenasvědčuje tomu, že by stěžovateli zvolená zástupkyně postupovala
při plnění svých povinností s dostatečnou pečlivostí. Žalobu podala (za oba žalobce) chybně
u místně nepříslušného soudu (Krajskému soudu v Brně namísto Krajskému soudu v Ostravě)
a až po soudní výzvě doložila plnou moc udělenou jí první žalobkyní; teprve v souvislosti s jejím
předložením přednesla soudu za oba žalobce žádost o osvobození od soudního poplatku; té však
soud nevyhověl usnesením doručeným do rukou zástupkyně dne 15. 10. 2018. Zda zvolená
zástupkyně o tomto usnesení své klienty informovala, není ze soudního spisu samozřejmě zjevné,
neboť komunikace mezi advokátem a klientem (klienty) je věcí jejich vztahu a nikoliv záležitostí
soudu. Stejně tak nevyplývá ze spisu, zda JUDr. Karla Návedlová informovala následně oba
žalobce o jí doručeném usnesení, jímž byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku
a v němž jim bylo podrobně a bezchybně soudem vysvětleno, jaké následky jsou spojeny
s nezaplacením či pozdním zaplacením poplatku (srov. zde odst. [2]).
[16] Teoreticky sice vskutku nemůže Nejvyšší správní soud vyloučit, že žalobci byli řádně, včas
a úplně o svých právech a povinnostech v řízení svou advokátkou zpraveni, avšak nestalo-li
se tak, nelze pro její pochybení nalézt žádnou jednoduchou omluvu. Rozhodně nebylo
smysluplné pozdní zaplacení soudního poplatku snažit se napravit podáním kasační stížnosti,
která je navíc sama o sobě příkladem mimořádně ledabyle zpracovaného podání (ze strany
zástupkyně chybně navíc zaslaného Krajskému soudu v Ostravě namísto přímo Nejvyššímu
správnímu soudu). Zbytečné podání kasační stížnosti bohužel navíc zatížilo oba (!) stěžovatele
další nemalou poplatkovou povinností; tu však Nejvyšší správní soud nemůže z jejich beder
žádným způsobem snést.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. února 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu